Článek
Během období mého dětství byl mravenečník velký mým nejoblíbenějším zvířetem. Velký byl jako náš bernardýn a jeho huňatý ocas, mírná povaha a zcela unikátní vzhled mne očarovaly tak moc, že jsem působil bolesti hlavy mým rodičům, kteří museli stále dokola odmítat mé přání pořídit si pár mravenečníků k nám domů. Tak mne alespoň brali do zoologických zahrad, kde jsme okamžitě prosvištěli kolem všech dalších zvířat rovnou k mravenečníkům.
Ve své fascinaci tímto nebývale stavěným zvířetem jsem ale nebyl jediný. I Salvádor Dalí, jeden z nejslavnějších umělců všech dob, čerpal od mravenečníků inspiraci do mnoha svých maleb. Dokonce si i mladého mravenečníka pořídil, což ale nemuselo být pro zvíře dvakrát příjemné. Nutno ale podotknout, že Dalí zvířata miloval a staral se o ně s velkou péči, je tak otázkou, zda Dalího ,,domácí" mravenečník v cizím prostředí Paříže žil hezký život.
Salvádor Dalí se svým mravenečníkem na procházce Paříží
Tato majestátní zvířata ale rychlým tempem vymírají. Podle vědců zbývá ve volné přírodě už jen 5 tisíc mravenečníků velkých a klesne-li toto číslo ještě více, hrozí malformace jejich genofondu a osud podobný mamutům, kterých zbylo tak málo, že množení mezi příbuznými zapříčinilo sníženou odolnost proti nemocem a růstové vady.
Za jeho ohrožení může výhradně člověk. Přirozené prostředí mravenečníků je na travnatých pláních jihoamerických pamp a na okrajích pralesů, kde díky rozsáhlým termitištím a mraveništím mohou nalézt dostatek potravy. Odlesňování, rozvoj zemědělské půdy na úkor volných plání a četná dopravní infrastruktura, kde mravenečníci přecházející z místa na místo často přichází o život, jsou hlavními důvody jeho ohrožení.
Ostré dlouhé drápy, půlmetrový jazyk a neobyčejná péče o mláďata
Mravenečníci jsou jako stroje stavěné na požírání mravenců, termitů a jejich tělo je ideálně uzpůsobené pro tyto účely. Podlouhlá hlava, dlouhá ústa a až 60 centimetrů dlouhý lepkavý jazyk umožní tomuto zvířeti dostat se do útrob termitích formací, kde zkonzumuje až 40 000 kusů hmyzu denně. Termiti staví svá obydlí z materiálu připomínajícího beton - mravenečník tak potřebuje nástroj, jak tyto hradby rozbourat a dostat se k potravě. K tomu mu slouží jeho až 18 centimetrů dlouhé a velice ostré drápy, kterými hmyzí obydlí rozdrásá, než přikročí k samotné konzumaci. Drápy používá také na ochranu proti predátorům, kdy jsou dokumentovány případy mravenečníků úspěšně odrážejících útoky pum a leopardů - ti jsou nejnebezpečnějšími predátory Jižní Ameriky.
Zvíře je nezvykle velké, měří až 70 centimetrů v kohoutku a dva metry na délku - v případě samce - samice jsou o třetinu menší. Barevně se mravenečníci liší, kdy někteří jsou zcela hnědí a jiní mají až černobílou kresbu se střídavým zbarvením končetin a tato barevná nerovnováha dále přidává k jejich již zcela unikátnímu vzhledu.
Matky malých mravenečníků jsou těhotné až 190 dní, což je u zvířat nezvykle dlouhá doba, žijí totiž pouhých 14 až 20 let. Rodí výhradně jedno mládě, které až dva roky nosí na zádech a poskytují mu veškerou péči. Porod probíhá ve stoje, kdy samice na zadních nohách přivede mládě na svět a to okamžitě po opuštění její dělohy vyšplhá na její záda, kde je v bezpečí než dospěje do dostatečné velikosti.
Samice mravenečníka se svým mládětem na zádech.
Mravenečník miluje samotu a námluvy trvají několik měsíců
Samci i samice žijí samostatně, každý si drží své teritorium o velikosti až 20 kilometrů čtverečních. Přítomnost jiného jedince svého druhu cítí pomocí pachových stop a syčivých či prskavých zvuků, které vydávají a dorozumívají se tak jeden s druhým. Ačkoli na to mravenečníci nevypadají, jsou velice schopnými plavci.
Jejich ocas je dominantou - je až 90 centimetrů dlouhý a silně osrstěný. Pomáhá kormidlovat ve vodě, udržet rovnováhu, když stojí na zadních a také se svými ocasy mravenečníci přikrývají, když spí. Aktivní jsou ve dne i v noci, záleží na konkrétním jedinci, zřejmě to mají podobně jako lidé.
Když se dva potkají, je to také stejné jako u lidí. Několik dní či týdnů kolem sebe obcházejí, zkoušejí si vzájemné sympatie a často se i symbolicky postaví na zadní, kdy poměřují svou sílu a testují vůli v námluvách pokračovat. Samice se nejprve tváří, že samce vůbec nevnímá a neregistruje, poté pomalu přikročí k trávení času v jeho blízkosti. Zoologická zahrada v Praze byla jedním z mála zařízení, kde se mravenečníci Hannibal a Ella úspěšně sblížili.
Na obrázku níže zachytil fotograf Petr Hamerník pro ZOO Praha v roce 2014 moment, kdy mládě Hannibala a Elly poprvé vyšplhalo matce na záda.
Malý mravenečník na zádech hrdé maminky Elly, ZOO Praha
Pokud mravenečníci vyhynou, budou mít lidé v Jižní Americe zřejmě problém
Funkce mravenečníků pro ekosystémy suchých plání Jižní Ameriky je nenahraditelná. Jedno zvíře zvládne denně zkonzumovat až 200 mravenišť, případně 35 000 až 50 000 kusů termitů nebo mravenců. Redukují tak populaci hmyzu a přirozeně drží rovnováhu v ekosystému. Samotní lidé, kteří mravenečníky vyhánějí z jeho přirozeného prostředí, tak mohou narazit na rozežrané nemovitosti termity, vysoký výskyt mravenců a dalších škůdců, kteří nebudou mít efektivní predátory.
Zvířata ale trpí kvůli jejich mírné povaze, specifické potravě a rozsáhlým teritoriím - často přechází silnice a umírají v důsledcích srážek s jedoucími vozidly. Podobný problém s vozidly mají také lenochodi, ti ale - zatím - nejsou stejně ohrožení. Množství ochránců přírody tak pracuje na návratu tohoto unikátního zvířete do volné přírody. Ačkoli například v Brazílii byli ochránci úspěšní a mravenečníci se vrátili do míst, kde nebyli k vidění již 100 let, každý návrat je vyvážen pokračováním neustálého odlesňování a vypalování lesů - často i s mravenečníky samotnými.
Mravenečník spící v přírodě přikrytý svým ocasem
Výsledek souboje člověka s mravenečníkem velkým rozhodnou následující roky
Je tak otázkou, kdo bude úspěšnější a zda mravenečníci přežijí rozsáhlou industrializaci prostředí Amazonie a jihoamerických pamp. Pokud dojde k nejhoršímu, mohou být dnešní lidé možná poslední generací, která zažije dobu mravenečníků velkých ve volné přírodě.
Není ale třeba navštívit přímo Jižní Ameriku, pražská ZOO chová mravenečníky velmi úspěšně, jak je ostatně již zmíněno v odstavci výše, a rozhodně stojí za to se na ně podívat. Podotknu pouze z vlastní zkušenosti, že v zajetí je jim v Praze až moc dobře. Jelikož nemusí celý den hledat potravu, tak je v jejich výběhu často najdete spící pod jejich huňatými ocasy, kdy připomínají spíše roztomilý koberec než zvíře. Pokud ale budete mít štěstí, jsou velmi hraví, zvědaví a děti - dost možná i někteří dospělí - si je zamilují.
Zdroje: Webové stránky ZOO Praha - Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla)
