Fialova nedůstojná rozpočtová fraška

Jistě existují miliony těch, kteří s výsledky voleb nejsou spokojení a nyní neochotně hledí na vznikající vládu politických sil, jejichž představitelé získali v demokratických volbách sněmovní většinu. Také nejsem nijak zvlášť spokojený s výsledkem uskupení, kterému jsem vhodil svůj hlas, ale ve volbách vždy zvítězí demokracie a bylo tomu i tentokrát - voliči rozdali karty a vláda hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě může získat v dolní komoře většinu 108 poslanců, což dává vznikajícímu kabinetu plné právo k řízení republiky a prosazování programu jednotlivých partají. S pravidelnou obměnou vládnoucích a opozičních partají se ale také pojí jedna důležitá schopnost - umění prohrávat. V roce 2021 došlo k předání moci relativně v klidu a dokonce ani Miloš Zeman do složení nové Fialovy vlády kromě kritiky Jana Lipavského nijak zvlášť nezasahoval. Andrej Babiš pak novému kabinetu nepřipravil příliš mnoho nepříjemných překvapení a rozpočet pro rok 2022 byl do nové poslanecké sněmovny v období výměny Babišova a Fialova kabinetu zaslán nejprve 4. listopadu a později byl také předložen 11. a 12. listopadu 2021 na jednání rozpočtového výboru jako tisk 32/0. Fialův kabinet byl jmenován 17. prosince roku 2022 v Lánech tehdejším prezidentem Milošem Zemanem, ale již od 4. listopadu měli noví poslanci zpřístupněn rozpočet předložený Alenou Schillerovou, který si upravili, zamítli a následně schválili nový výhled hospodaření.

Bohužel, dnešní tahanice o státní rozpočet nelze vnímat jinak, než jako cílenou sabotáž vznikající Babišovy vlády a upřímně lidsky nerozumím, proč se Petr Fiala a jeho končící kabinet uchylují k tak nedůstojné, povrchní a především cílené frašce, která poškozuje nejen Babišův kabinet, ale také dlouhodobou tradici plynulého předání moci v České republice. Prvně je ale třeba vysvětlit, proč vůbec tato nepříjemná situace vznikla a čí argumenty jsou pravdivé, když se obě strany navzájem neustále obviňují ze lží a manipulací.

Pokusím se nyní jednoduše a na základě relevantních zdrojů vysvětlit, o co v otázce rozpočtu jde a proč je postup odcházejícícho Fialova kabinetu problematický, ale možná dokonce i nezákonný. Ministerstvo financí pod Zbyňkem Stanjurou předložilo vládě návrh rozpočtu pro rok 2026 v nejzazším termínu dne 30. září 2025, konkrétně zhruba pět minut před půlnocí. Tento návrh byl vládou projednán a schválen k předložení Poslanecké sněmovně. Proběhlé volby ale veškeré sněmovní tisky, rozpočet nevyjímaje, zneplatní a nové zastoupení dolní komory musí tyto zákony nahrát znovu a v případě státního rozpočtu pak existují přesně stanovené procedury, jak lze zákon přijmout. Vláda jej nejprve musí projednat, předložit dotčeným výborům a schválit, teprve pak může být dokument nahrán jako zákon do Poslanecké sněmovny, která jej na plénu projedná, opřipomínkuje a provede tak návrh prvním až třetím čtením, výhledově pak rozpočet uvidí i senát a prezident republiky.

Kabinet Petra Fialy je nyní stále i po volbách legitimní vládou, může tedy rozpočet znovu projednat a znovu sněmovně zaslat, čímž by se původní zákon legalizoval a noví členové dolní komory by mohli vidět 39 jednotlivých rozpočtových kapitol a více než 330 dalších podkapitol, což jsou tisíce stran tabulek a přehledů. Aby si čtenáři dokázali představit, jaký dokument je nyní novým poslancům dostupný, na obrázku níže uvidíte, že jde o obecný rámec výdajů a příjmů v jednotlivých kapitolách, ovšem bez dalšího upřesnění výdajů podkapitol. Nejde tak o podrobný rozbor, ale o pouhý rámec příjmů a rámec výdajů, který nelze podrobněji analyzovat, protože až příliš údajů chybí.

Situaci lze laicky a srozumitelně popsat následovně. Voliči se rozhodli, že změní vedení státu a odcházející manažeři, v tomto případě jde o Fialův kabinet, odmítají zpřístupnit podnikové účetnictví a odhalit, jak bude stát hospodařit, respektive jaké má detailní plánované příjmy a plánované výdaje. Nové vedení žádá, aby Fiala účetnictví zpřístupnil a odhalil, ten ale argumentuje tím, že si přece může Babiš náklady a příjmy odhadnout, respektive vytvořit účetnictví nové a případně může také počkat na formální jmenování, po kterém následně absolvuje celý proces znovu a ztratí tak měsíce času.

I z tohoto důvodu se ozývá kritika nejen z Pražského hradu, ale také z Národní rozpočtové rady, jejíž členové byli jmenováni samotným Fialou a zvolený postup nechápou. Také exministr financí a Babišův někdejší úhlavní sok, Miroslav Kalousek, tento postup nechápe a mluví o cílené sabotáži, protože sám dobře ví, že Babiš nemůže i s nejlepší znalostí státních financí rozpočtovat bez zpřístupnění dokumentace a nahrání Fialova rozpočtu do systému sněmovních tisků. Členové odcházejícího kabinetu pak navíc veřejně lžou v médiích a obviňují Babiše z neschopnosti, lží a rozpočtové neodpovědnosti a často se mu až arogantně vysmívají. Pak je tu i dýka do zad v podobě nepředloženého financování dopravních staveb skrze fond SFDI, který poprvé v historii a v rozporu se zákonem nedodal přílohu o financování dopravních staveb, v důsledku čeho Babiš pouze ví, kolik se má utratit, ale nemá konkrétní přehled plánovaných výdajů a jejich harmonogram.

Slova Miroslava Kalouska výše dokládají, jak je dnešní situace absurdní. Kritika již zaznívá i od odborníků a politiků, kteří rozhodně nejsou Babišovými přáteli nebo podporovateli. Premiér Fiala si ale stojí za svým a navzdory drsné kritice ekonomů stále svádí odpovědnost na Andreje Babiše. S rozpočtem mu prý „pomáhat“ nehodlá.

Nevěřil bych, že následující řádky někdy napíšu, ale Fialova odcházející vláda se dopouští největší sabotáže nastoupivšího kabinetu v novodobé historii České republiky. Tento stav lze srovnat snad jen se jmenováním úřednické vlády Jiřího Rusnoka v období let 2013 a 2014. Tato sabotáž demokratických voleb byla ale vedena Milošem Zemanem, nikoliv odcházejícím premiérem Petrem Nečasem a nelze tak obě události přímo srovnávat.

Jsem jeden z těch, kdo Petra Fialu v roce 2021 volil především pro slušnost, racionalitu a schopnost reprezentovat na lepší úrovni, než jakou předváděl Andrej Babiš a jeho partneři z ČSSD, zejména pak v období pandemie koronaviru. Asi těžko by si dokázal někdo z Fialových voličů představit, že zrovna premiér, profesor a akademik bude tím, kdo aktivně zablokuje nadcházející vládě práci a zcela popře veškeré hodnoty, kterými se pyšnil v kampaních let 2021 i 2025.

Mělo jít o Česko, mělo jít o demokratické hodnoty a cestu vstříc západní podobě demokracie, ať už to znamená cokoliv. Po volbách ale již nejde o Česko a nejdůležitější hodnotu demokracie, tedy poklidné předání moci po volbách, sabotuje ten samý Fiala, jehož kampaň byla na hodnotách postavená. Demokratickou hodnotou je totiž i umění prohrávat a respektovat výsledek voleb, což se Fialovi zatím opravdu nedaří a derniéra zprvu nadějného kabinetu, který sliboval změnu, slušnost a odpovědnost je ale v současnosti přehlídkou té nejškodlivější malichernosti a zlomyslnosti. Fialův kabinet ale nesabotuje pouze Babišovo úsilí, nýbrž i vlastní opoziční práci. Opozice má totiž také zájem na co nejbližším schválení nového rozpočtu už jen proto, aby mohla efektivně kritizovat některé kroky a navrhovat lepší řešení. Čím dříve Babiš nový rozpočet předloží, tím rychleji bude možné odhalit i záměry nového kabinetu a rozporovat skrze opoziční práci ty kapitoly, kde se bude rozhazovat příliš nebo budou výdaje nastavené ku prospěchu spřízněných vlivových skupin.

Na závěr textu tak musím poněkud smutně konstatovat, že premiér Fiala sice představil v kampani mnoho hodnot, ale zároveň prokazuje nedostatek té nejdůležitější demokratické hodnoty, kterou je umění prohrávat. V souvislosti tak lze potupný a nedůstojný odchod Fialova kabinetu označit za smutnou derniéru premiéra a lídra koalice SPOLU, jehož vláda bude zřejmě definovaná nikoliv některými úspěchy a zvládnutím rozličných krizí, ale titěrnou rozpočtovou šarvátkou, která je nehodná demokratické společnosti a lze si takové jednání představit v Gruzii nebo Moldavsku, nikoliv ale v České republice.