Článek
Během druhé světové války, nejhorší tragédie novodobých dějin, zemřelo v důsledku vojenského konfliktu i násilí na civilním obyvatelstvu přes 70 milionů obyvatel. Pokud ale zahrneme světovou populaci na úrovni dvou miliard lidí žijících mezi lety 1939 až 1945, zdaleka se nejedná o nejhorší válku v historii.
Nejděsivější válka, která stála život přes 20 % světové populace, byla Válka tří království ve starověké Číně, které předcházela Revoluce žlutých turbanů. Tyto dva ozbrojené konflikty stály život přes 40 milionů lidí, což bylo v dobovém přepočtu více než 20 % světové populace. Násilné období plné válek, zvratů a převratů utvářelo čínskou kulturu a i dnes jsou dobové příběhy zdrojem inspirace pro množství čínských filmů, knih a kulturních představení.
V dějinách Číny ale zdaleka nejde o jediné střety s takto děsivým počtem obětí, země má značně násilnou minulost a další konflikty kromě zmíněné Války tří království byly neměné krvavé. Rebélie An-Lušana, válka dynastií Čching a Ming, nebo rebélie Tchaj-pchingů stály život desítky milionů vojáků a civilistů, kteří často v důsledku rabování zemřeli hladem nebo byli pobyti znepřátelenými armádami. Pro dnešní vnímání Číny je tak třeba si uvědomit, že je v zemi historickým zvykem spory řešit silou nehledě na zkázu a obrovské počty obětí. Země byla vždy úrodná a místní dokázali po zpustošení své země opět vybudovat funkční komunitu a své počty doplnit. Milionové ztráty, zvlášť v dnešní 1,3 miliardové čínské populaci neznamenají vůbec nic.
Číňané byli daleko vyspělejší než dobová Evropa, každý občan měl svůj úřední záznam
Jak je možné, že o událostech ve starověké Číně v letech 180 až 280 našeho letopočtu víme tolik a mezitím kupec Sámo, který vládl českým zemím v roce 630, je popsán pouze ve dvou spisech z nichž jeden vznikl až 200 let po jeho smrti?
Starověká Čína znala papír, písmo i úřední administrativu, kdy byrokraté evidovali každého občana kvůli placení daní a pořizovali zápisy o narozených i zemřelých. Pečlivě evidovali počty farmářů, dívek, konkubín, bojeschopných vojáků i přesné počty výzbroje včetně jednotlivých typů zbraní. Korupce byla přísně trestána, ale samozřejmě jako všude na světě existovala nadále. I díky této rozvinuté byrokracii, která byla součástí čínské státní správy, došlo v zemi k tak pokročilému rozvoji a státní uspořádání Číny překonávalo všechna soudobé státy svou vyspělostí - včetně Římské říše.
Číňané znali kompas, samostříl, slévání železa, pokročilé zemědělské techniky včetně pluhu zasazujícího plodiny a pěstování obilovin v řadách - ostatní kultury sázely zrna tak, že je házely bez rozmyslu na pole. Čína byla tak vedle Římské říše největším populačním centrem a převyšovala území kontrolované Římany co do populace zhruba dvojnásobně. Dle dobových úředních záznamů na území Číny žilo přes 70 milionů obyvatel, zatímco populace na celém území Římské říše je na jejím vrcholu v roce 150 našeho letopočtu odhadovaná zhruba na úrovni 45 milionů.
Na území Číny a starověké Římské říše žila více než polovina světové populace. Kvůli Válce tří království a Revoluci žlutých turbanů ale došlo k populačnímu poklesu a trvalo přes 200 let, než se lidstvo z této katastrofy vzpamatovalo.
Konflikt začala okultní taoistická Sekta nebeského míru
Kolem roku 180 našeho letopočtu začala nabírat na síle sekta vedená Čang Ťiaem, samozvaným kouzelníkem a vojevůdcem, který se hlásil k božstvu Huang-Lao, což byla obdoba legendárního a mystifikovaného taoistického učence Laoziho, který je překládán jako „starý mistr“ nebo „ctihodný mistr“. Vůdce sekty Čang léčil chudé farmáře a vytvořil kolem sebe kult osobnosti dále sloužící k náboru rebelů do své armády. Jako jeden z prvních světových marketérů sjednotil své následovníky pod jednoduchým heslem.
„Modré nebe brzy padne, Žluté nebe povstane! Do roka se dočkáte prosperity pod Nebeským mírem!“
Nutno podotknout, že „marketér“ Čang mohl obyvatele vzburcovat jen proto, že většina starověkých Číňanů, narozdíl od Evropanů, uměla číst.
Tento slogan byl šířen Čangovými podporovateli napříč tehdejší Čínou, kterou ovládala dynastie Han. Povedlo se mu v dubnu roku 183 shromáždit armádu 360 000 mužů, prohlásil se „Generálem nebes“ a vedl své stoupence do útoku proti císařským baštám. Císař Ling byl zastižen nepřipraven a shromáždil pouhé tři armády o počtu 120 000 mužů, které měly v oddělených formacích bojovat proti rebelům na několika frontách. Rebelové byli zprvu úspěšní a během deseti dnů od začátku rebélie zabrali množství provinčních měst. Císaři se říše rozpadala pod rukama, když kvůli legendě o Čangu Ťiaovi vzplanuly vzpoury v mnoha městech - mimochodem i v dnešním Pekingu - bez přímé účasti samotné armády povstalců.
Roky 183 a 184 byly poznamenané nelítostnou válkou vojsk císaře Linga a rebelů, kdy vzájemně obě znepřátelené strany vypalovaly města, ničily zásobování a podnikaly množství separátních konfliktů desítek tisíc mužů na několika frontách obrovského území Číny. Následující rok ale přišel zásadní zvrat - Čang Ťiao, vůdce revoluce, umírá v důsledku neznámé choroby. Císařští generálové poté dezorganizované rebely poráží a rebelie končí neúspěchem. Zničená města, farmářské osady i statisíce mrtvých vojáků a miliony civilistů ale započnou období hladomoru napříč Čínou, která není schopná své vlastní obyvatele uživit. Celkem se odhaduje počet přímých i nepřímých obětí konfliktu Rebelie žlutých turbanů na 5 až 8 milionů.
Pro starověkou Čínu byl ale tento konflikt pouze počátkem rozpadu dynastie Han, po kterém přišla dlouhá a krvavá Válka tří království.
Oslabení vládnoucí dynastie Han využili tři panovníci - pobili se navzájem a vyhrál čtvrtý
Jak už to v historii bývá, když se dva perou, třetí se směje. V tomto případě se prali tři a v důsledku jejich válek zemřely desítky milionů lidí. Oslabení vladařů využil šikovný generál, který na konci soupeření znepřátelených království převzal vládu nad tím nejsilnějším z nich, kdy posléze založil vlastní dynastii Ťin a sjednotil Čínu.
Ale popořadě - Válka tří království probíhala celých 60 let a je v čínské historii důležitá z mnoha důvodů. Regionální centra se proměnila, množství měst bez náhrady zaniklo a zformovaly se útvary provinciální Číny tak, jak ji s drobnými obměnami známe i dnes.
Hlavními důvody pro enormní počet obětí - zhruba polovina obyvatel Číny během války zemřela - nebyly pouze vojenské konflikty, ale také nemoci, hladomor a množství rabujících ozbrojených skupin, které během chaosu vznikly. Číňané využívali pokročilé taktiky boje - přehrazení řek, obklíčení opevněných měst pomocí těžkých obléhacích strojů a pálili svými pokročilými samostříly na stovky metrů, což na území Evropy nebylo zvykem.
Hlavními soupeři byli vladaři tří čínských království - Šu, Wej a Wu.
Žluté turbany oslabily centrální moc a velmoži založili tři vlastní království
Důsledky rabování, hladomoru a vojenského oslabení dynastie Han byly znát i dvacet let po Revoluci žlutých turbanů. Moc nad Čínou převzali bohatí šlechtici Cchao Cchao, Liu Pei a Sun-čchuang, kteří stále disponovali dostatečným majetkem pro vyzbrojení a ufinancování žoldů svých armád.
Rozložení moci před vypuknutím Války tří království, přibližně 220 n.l.
Na obrázku výše je vidět poměr území a regiony Číny, které kontrolovala soupeřící království. Ačkoli dynastie Wu disponovala nejúrodnější půdou, Wei a Šu měly silnější armády zejména díky angažmá bojovných severočínských kmenů a horského obyvatelstva.
Po třicet let - od roku 220 do roku 260 - fungovala království vedle sebe a podnikala menší či větší výpady proti, které ale neměly zásadní dopady na rozložení moci. Obyvatelé trpěli, protože prioritou všech vládců byly silné armády a na úkor rekrutování branců upadalo zemědělství a nemoci působily zkázu napříč královstvími. Stále ani po letech nebyla obnovena infrastruktura zničená během předchozích konfliktů.
První padlo království Šu a to zejména z důvodů vnitřních rozporů mezi vladařem a mocnými rodinami eunuchů - čínští císaři za své osobní strážce pojímali pouze kastrované jedince, ti se těšili výsostného postavení a vlivu na dvoře, často tak intrikovali a sami využívali slabostí panovníků. Například Eunuch S’-ma Čchien byl v rané dynastii Han váženým učencem a je považován za významného čínského historika starověku - nešlo tak pouze o ochránce harémů a sluhy, stát se eunuchem bylo cestou k důvěře panovníka.
Roku 263 zahájilo království Wej sérii útoků proti oslabenému Šu a dobylo jej, tím jeho existence po 43 letech skončila. Po dobytí území království Šu nabyl výrazné moci generál Cchao, který posléze získal titul regenta císaře - fakticky panovníka - a pouhé tři roky po dobytí království Šu převzal vládu jeho syn S’-ma Jen. Ten již zcela oslabeného panovníka Wej donutil k abdikaci a stal se roku 269 jediným vládem - zakládá dynastii Ťin. Mezi lety 269 a 280 podnikaly armády nového státu Ťin zničující útoky proti zbývajícímu království Wu až jej po deseti letech vyčerpávajících bojů dobyly. Konec války a ustanovení nové vládnoucí dynastie Ťin bylo tím nejkrvavějším obdobím konfliktu.
Roku 280 tak skončila šedesátiletá Válka tří království. Z původních vladařů neuchopil moc nikdo - z řad generálů státu Wej vzešel nový panovník a jeho dynastie Ťin vládla z Luo-jangu Číně následujících 150 let.
Období je v Číně romantizováno, ve skutečnosti šlo o masakr
Ve 14. století napsal básník Luo Kuan-čung dílo Romance Tří království. Šlo o rozsáhlý román o 800 000 slovech, popisující tisíce postav a desítky dějových linek. Luo období dramatizuje, romantizuje a přikrášluje, soustředí se na hrdinné činy šlechty i farmářů a rozvádí rozpor mezi věrností císaři a touze po reformě v době upadající dynastie Han. I díky tomuto zcela zásadnímu románu pro čínskou historii je dodnes v moderní Číně období Tří království mytizováno a zapomnělo se na související hrůzy zničující války.
Z podrobných dobových úředních záznamů víme, jak moc obyvatelé trpěli. Byrokraté dynastie Han před obdobím Tří království a Revolucí žlutých turbanů evidovali v Číně celkem 10,6 milionu domácností a přes 56 milionů daňových poplatníků, v roce 280 po nástupu moci dynastie Ťin už to bylo pouhých 2,4 milionu domácností a 12 milionů poplatníků. Je nutné zmínit, že vládci Ťin měli zájem o evidenci maximálního počtu obyvatel kvůli rekonstrukci válkou poškozené země a co nejvyššímu výběru daní.
Zahrneme-li nově narozené během období 80 let revoluce a pozdější války - včetně doby relativního klidu mezi roky 220 a 260 - nedokázali Číňané nahradit padlé vojáky a civilisty. Sto let po Rebelii žlutých turbanů v Číně žilo o 40 milionů obyvatel méně, což je v kontextu doby neuvěřitelně vysoký počet obětí demonstrující brutalitu a zkázu tohoto starověkého období.
S příhlédnutím k období starověku při zahrnutí celkové světové populace 200 000 000 lidí je tak Válka tří království tím nejhorším vojenským konfliktem v historii.
