Družba hoří a Češi jsou v klidu. Tak to má být

Vladimir Putin se před více než třemi lety dobrovolně rozhodl vstoupit do války. Jedním z důvodů, proč si Rusové v první řadě mohli válku dovolit, byla závislost mnoha států Evropy na dodávkách fosilních paliv. Díky dekádám lobbingu a úsilí německé SPD zejména pod Gerhardem Schröderem se závislou stala i největší evropská ekonomika, tedy Německo.

Rusové umně škrtili dodávky plynu již před vypuknutím plnohodnotné agresivní války na území Ukrajiny a tím si jistili pozice. Evropu drželi jako rukojmí a sázeli na snadné dobytí Ukrajiny a apatii evropských států, stejně jako v roce 2014 při anexi Krymu a iniciaci vojenských akcí neoznačených ruských jednotek na Donbasu. Tentokrát se ale Putin přepočítal. Ukrajina měla padnout za tři dny a Evropa měla být postavena před hotovou věc, což se nestalo a bezmála 1 300 dnů probíhající válka začíná značně zatěžovat i ruský rozpočet a útoky Ukrajinců míří i na kritickou infrastrukturu Ruské federace, skrze kterou Vladimir Putin plní válečnou kasu penězi těch, kteří i za sledování neustávajícího krveprolití nadále Rusům ochotně platí a v případě Maďarska a Slovenska se dokonce lídři států také ochotně staví na ruskou stranu, ačkoliv dobře vědí, kdo agresivní válku na území Evropy rozpoutal.

Co je ale z pohledu státníků Maďarska a Slovenska ještě horší než tichý souhlas s agresí doprovázený finanční podporou, je zanedbání vlastní strategické bezpečnosti a potřeb občanů obou zemí. I pokud bychom se snížili na pouhé pragmatické sobectví, jsou Orbán s Ficem těmi nejhoršími a nejméně odpovědnými manažery svých zemí, protože zanedbávají to základní, tedy bezpečnost a dostupnost kritických surovin.

Češi se přitom závislosti na dodávkách Putiova režimu zbavili a mohou si tak svobodně vybrat, zda agresivní stát podpoří a nebo nikoliv. I kdyby se Vladimir Putin na hlavu stavěl nebo Ukrajinci přerušili veškeré ropovody zásobující Rusy penězi, budeme mít nadále dostupná paliva i plyn a tím je zajištěná i bezpečnost České republiky. Tato nezávislost byla přitom vykoupena ohromnou politickou obětí a finančními náklady v minulých letech.

Dnešní útok na Kyjev ukázal, že navzdory slovům Tomia Okamury rozhodně v hlavním městě Ukrajiny není bezpečno. Lídr SPD poukazuje na fakt, že Ukrajinci pořádají oslavy a v provozu jsou i diskotéky. Rád bych lídrovi SPD připomněl, že v koncentračních táborech za druhé světové války také probíhaly svatby a tváří v tvář katastrofě je žití života jedinou obranou před kapitulací a strachem.

Stejně jako Rusové již léta útočí na ukrajinskou energetickou infrastrukturu a přestali Ukrajinu zásobovat elektřinou z největší jaderné elektrárny poblíž Záporoží, útočí také Ukrajinci na cíle v hloubi Ruska, mimo jiné na rafinérie, terminály a v posledních týdnech byl také několikrát cílem útoků i ropovod Družba propojující Ruskou federaci se státy střední Evropy a německým Lipskem. V důsledku útoků ale přišli o ropu jen Maďaři a Slováci, Polsko, Česko a Německo výpadky nijak nepocítilo. Čím to může být?

Jsou státy odpovědné a neodpovědné. Ona odpovědnost nespočívá jen v odsouzení agresivní války Ruské federace, ale také v zajištění nezávislosti na státu, jehož území je dějištěm válečného konfliktu. Čeští, polští a němečtí státníci odpovědnost projevili nejen podporou napadené Ukrajiny, ale také odtržením se od závislosti na agresorovi formou zajištění alternativních dodávek fosilních paliv, ty neodpovědné svou závislost naopak prohloubily. Maďarsko i přes četné výhrady expertů a evropských státníků nejen že podepsalo v době probíhající války kontrakt s režimem Vladimira Putina na další dodávky ropy a plynu, ale také uzavřelo kontrakt s ruským Rosatomem ve věci dostavby jaderné elektrárny Pakš. Plyn, ropa, jaderné palivo, strategická bezpečnost. To vše Viktor Orbán vědomě předal do rukou Vladimira Putina i navzdory agresi proti maďarskému sousedu, Ukrajině.

Robert Fico a Viktor Orbán svou závislost prohloubili dobrovolně a s plným vědomím důsledků. Nyní Družba hoří a co státníci dělají? Volají po penalizaci oběti, tedy Ukrajiny. Není slyšet jediné slovo o Putinem odmítnutém bezpodmínečném příměří na Aljašce, ani slovo o ruských útocích na ukrajinskou energetiku, ani slovo o obětech z řad vojáků napadené země. Napadená země musí být usměrněna a prezidentu Zelenskému má být vysvětleno, jakými prostředky má od Orbána dovoleno bránit státnost a suverenitu Ukrajiny. Orbán poučuje Zelenského o pravidlech, o státnosti a o vzájemné spolupráci. Ten stejný Orbán přitom létá do Moskvy, financuje Putinův režim, šíří jeho narativy a dlouhodobě podporu Ukrajiny blokuje na plénu Evropského parlamentu i ve světě.

Maďarský premiér závislý na blahosklonnosti Vladimira Putina má přitom v České republice i věrné posluchače. Jedním z nich je lídr hnutí SPD v Moravskoslezském kraji, Jindřich Rajchl. Ten v reakci na výpadky ropovodu Družba volá dokonce po vojenském zásahu států NATO proti Ukrajině. Ano - Orbán byl neodpovědný, závislý a vypočítavý. Důsledky jeho chyb má nést oběť agrese a to i ve formě vojenského zásahu. Zřejmě žijeme v novém světě.

Příklad hořící Družby a výkřiků Viktora Orbána, Roberta Fica a některých českých pseudovlastenců ukazuje, jak je ono slovo vlastenec popisující hrdého a k zemi odpovědného občana zneužívá dnešní svět k vykreslení něčeho, co s původním významem slova vlastenec nemá společného zhola nic.

Vlastenec je odpovědný, hrdý a miluje svou zemi. Opakuji, svou zemi, nikoli Ruskou federaci a pokud hrdý Maďar chová city k Maďarsku a není mu strategická bezpečnost státu lhostejná, nemůže vystavit občany nebezpečí a závislosti na válkychtivém agresorovi. Vlastenec také respektuje územní suverenitu a státnost, protože právě tyto hodnoty reprezentují nezávislost a národní hrdost. Nelze tak předhodit slabší stát silnějšímu a agresivnějšímu jen proto, aby měl onen vlastenec levnější paliva, což dnes ani není realitou. Vlastenec ale také reprezentuje zemi navenek a jednou ze základních lidských hodnot je ochrana slabších před silnějšími a boj proti agresi na ženách, dětech, lidských bytostech, ale i jiných státech.

Jak již dříve pravil Masaryk, vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným. Takové vlastenectví v pravém slova smyslu zcela jistě ukládá státníkům také upřednostnit národní bezpečnost a hlavně integritu před závazky vůči těm, kteří na jiné útočí a skrze sílu nebo vydírání uplatňují moc a vliv. Viktor Orbán, Robert Fico a Jindřich Rajchl se prokázali jako cokoli, jen ne vlastenci. A tak zatímco Družba hoří, Češi v klidu žijí svůj život dál a neřeší, zda zítra natankují auto nebo zda zemědělci v České republice na podzim vyjedou kvůli závislosti na Družbě k blížící se sklizni v dieselových kombajnech.

Tak chutná nezávislost a je třeba ocenit i ty, kteří se na ní podíleli.