Článek
Je mi neuvěřitelnou ctí mít více odběratelů než přední tváře Seznam Zpráv či Novinek, které se novinařinou živí. Již dávno jste mne katapultovali před Janka Kroupu, Jindřicha Šídla, Alexe Švamberka nebo Jana Lipolda či Kateřinu Šafaříkovou. Zbývá jen ta Marie Bastlová, se kterou ještě možná stihnu svést lítý souboj. Jde samozřejmě o nadsázku, ale nemůžu se ubránit dojmu, že asi něco dělám dobře a za to vám všem děkuji, protože jste to vy, na kom záleží.
Asi jste si všimli mých dvou posledních článků, které se od komentářů k aktuálnímu dění nebo analytických textů propojujících geopolitiku, ekonomii, historii a další události přesunuly k investigativě v tom nejčistším duchu. Mohu pouze avizovat, že jde jen o slabý odvar toho, co hodlám zveřejnit v následujících dnech a týdnech.
Touto formou bych chtěl tedy upřesnit důvody, které mne k onomu přechodu k investigativě vedou. Za uplynulých zhruba 25 let jsem toho viděl až příliš mnoho, ať už jde o klientelismus, korupci, politické machinace a přihrávání tendrů kamarádům nebo těm, kteří umí nabídnout adekvátní protislužbu. Byznysu se státem jsem se proto vyhýbal jako čert kříži a povedlo se mi to, ačkoli mnozí podnikatelé takový přístup zvolit nemohou, zvlášť pokud jsou na státu a jeho vrcholných představitelích závislí. Jako developer jsem selhal, nepostavil jsem za uplynulých 6 let vůbec nic a utratil miliony za studie, které mi zastupitelé na pražských městských částech vraceli k přepracování a já platil statisícové faktury, aby bylo vše o několik měsíců jinak a projekty byly odmítány znovu. I tak se mi ale podařilo dílčími úspěchy, zejména díky zhodnocení nakoupených pozemků vybudovat určitou stabilitu a rozhodl jsem se odejít do pomyslného developerského důchodu. Vše prodávám a projekty ve fázi územního rozhodnutí ode mne kupují italské, izraelské či německé nemovitostní fondy, které je následně vykážou jako rentabilní aktivum a prodají skrze podíly investorům, ačkoli jde o holá prostranství s nejistou budoucností.
Výsledek mi je již lhostejný, neboť jsem se stal pragmatickým cynikem. Už mne nebaví čekat na nové směrnice o udržitelnosti, které zvednou ceny stavebních materiálů i projektů samotných o 20 až 30 % a následně se všichni podiví nad tím, že navzdory pravděpodobné globální recesi ceny nemovitostí neklesají. Nechci čekat na likvidaci tuzemských štěrkoven, cementáren a oceláren, čímž se opět ceny pro stavebníky i spotřebitele zvednou o další desítky tisíc za metr obytné plochy. Nebude líp, bude hůř - ceny nemají kam klesat, dělník musí uživit rodinu a cenu cihly dnes netvoří trh, nýbrž emisní limity uvalené na všechny firmy zúčastněné v dodavatelském řetězci. Mění se i klientela, investoři a prostředí celkově. Dobré je, že obecní zastupitelstva již neovládají lidé podobní Romanu Janouškovi, ale městské části a obce dnes investory vydírají přímo a zcela transparentně. Říkají tomu participativní příspěvek a pokud dnes v Praze zastupitelstvo schválí developerský projekt, očekává miliony, někdy i desítky či stovky milionů korun na vlastní infrastrukturu - cenu však platí spotřebitel dvakrát. Účel městské části je, aby takové služby poskytovala a dostává za to peníze z daní. Tedy z daní těch stejných lidí, kteří v dnešní době platí 10 až 12 milionů za 50 až 60 metrové byty, které si jejich rodiče kupovali za několik čistých ročních výplat.
V jednom z projektů na Praze 4 mi vycházela cena za metr, abych dosáhl 20 % marže - zcela likvidační pro 5 letý rámec developmentu - na 216 tisíc korunách za metr. Z této ceny ještě zaplatím daň z příjmu a DPH, tudíž více než 40 % z oněch hypotetických 11 milionů za 50 metrový byt pro mladou rodinu shrábne stát. Nejde o prémiovou čtvrť, ale o Nusle poblíž nechvalně známého Synkáče. Marže 20 % v developmentu je smrtící, zpozdíte se o rok a proděláte miliony. Výnos je přitom srovnatelný se spořícím účtem na současných úrovních. Nedává to tedy smysl. Nechci se toho již nadále účastnit a rozhodl jsem se, že v nejbližší době procestuji se svou milovanou ženou svět, nebo se o to alespoň pokusíme, v důsledku čehož již od sklonku roku 2025 vše postupně prodáváme.
Nikdy v životě jsem se necítil svobodnější. A svoboda je nakažlivá zejména kvůli tomu, že jsem díky rehabilitaci ve formě psaní po vážné nemoci v roce 2024 získal důvěru Vás, mých sledujících.
Chci tedy sepsat několik textů, které půjdou do hloubky skutečně významných struktur, které se dotýkají životů každého z nás. Text o klimatické žalobě popisuje, jak Evropská unie plíživě proniká skrze zdánlivě občansky angažované spolky do našich životů a hodlá skrze justiční soustavu, která se musí řídit platnými evropskými směrnicemi, přepsat právní řád i v České republice. Text o Petru Hladíkovi pak pojednával o představiteli moci, který svou agendu propůjčí byznysu a zcela nepokrytě neprosazuje zájmy veřejnosti, nýbrž lobbuje za určité zájmové skupiny.
Takové texty budu v následujících týdnech publikovat a bude jich méně, protože nechci nikomu ublížit a nechci do článků promítat emoce či subjektivní dojmy, nýbrž hodlám popsat věci tak, jak skutečně jsou. Vzhledem k uplynulým 4 rokům vlády premiéra Fialy se budou většinově dotýkat právě jeho podřízených a důvod je prostý. Fiala a jeho partneři drželi moc, tudíž byli i odpovědní za přijaté zákony, prosazování zájmů byznysu a zcela nepokrytě také přihrávali miliardy známým či sponzorům, což je společensky nepřijatelné. Půjde o texty unikátní, dosud nepopsané a také náležitě ozdrojované a objektivní. Zabřednu i více do Bruselu, jehož výtvory jsou často snad i nebezpečnější než cokoli, co snad kdy mohli místní politici prosadit.
Poprosím tedy vás, čtenáře a sledující, o shovívavost, podporu a sdílení mých textů, uznáte-li je po pečlivé analýze zdrojů za objektivní a závažné. Mnohým přesvědčeným demokratům, mezi které bych se rád taktéž zařadil, se totiž nebudou informace líbit, ale stále věřím, že existuje něco jako kritická analýza a objektivita, skrze kterou lze posoudit, jestli je předkládaná informace relevantní či nikoliv.
Pokud tedy mé následující texty vyhodnotíte jako společensky závažné a přínosné, ocením jejich sdílení širší veřejnosti. To je má jediná prosba, kterou také hodlám náležitě oplatit kvalitní investigativou, která podle mne z mediálních domů stále více mizí. A nelze se tomu příliš divit.
Děkuji vám, čtenářům, za podporu a nebývale četné pochvalné komentáře u posledních textů. Ani nevíte, jakou mi to dělá radost a satisfakci.
