Článek
Na tuzemské scéně se Tomio Okamura snaží působit až příliš silně a jeho žádost o tři ministerstva je pouhým krokem zoufalství. Tím nejhorším, čím by mohl Babiš reagovat, jsou předčasné volby a je tak pouze otázkou času, než si šéf SPD uvědomí, že nemá s čím hrát.
Z pohledu českého občana bude ale daleko zajímavější jednání Andreje Babiše s evropskými úředníky ve věci odmítnutí emisních povolenek ETS 2, směrnice EPBD a migračního paktu. Politika je o kompromisech a Babiš nevyjedná odmítnutí všech tří zmíněných transpozic v plném znění, ale zejména u nejpalčivějších povolenek může dosáhnout svého. V dnešním textu se pokusím čtenářům osvětlit, jaké má Evropská komise k dispozici mechanismy, odmítne-li Babiš zmíněné transpozice a jak mohou obě strany, tedy předpokládaný předseda české vlády a Brusel vzájemně vytvářet nátlak.
Pokud k odmítnutí evropských nařízení dojde, pro Babiše i pro EU existují roviny politické, ekonomické a reputační. Prvně se budu věnovat té nejsrozumitelnější rovině, tedy té ekonomicko-finanční, která spočívá v pokutách na jedné straně a ve výpadku evropského rozpočtu na straně druhé.
Finanční sankce EU za odmítnutí ETS 2 jsou násobně nižší než výpadek příjmů pro Evropskou unii
Andrej Babiš již zmiňoval, že odmítnutí ETS 2 zahrnuje i potenciální platby pokut a výpadek na straně evropských dotací, protože EU neposlušným státům odebírá dotace a běží i denní pokuty ve výši až jednoho milionu eur, tedy zhruba 24,5 milionů korun.
Příklad odmítnutí schválené směrnice již známe z Maďarska. Viktor Orbán odmítl převést do národní legislativy zákon o ochraně oznamovatelů schválený v roce 2019 s lhůtou přijetí o dva roky později, tedy v roce 2021. Pokud není transpozice přejata do národní legislativy, dochází k několika procedurálním krokům spočívajících ve vzájemné komunikaci, zejména v upomínkách a formálních upozorněních, že dojde k soudnímu procesu, takzvanému infringementu. Soudní proces s Maďarskem započal v roce 2021 a táhl se až do roku 2025, dnes již Maďaři čelí sankci ve výši 1,75 milionu eur a denní pokuta udělena nebyla. Česká republika byla mimo jiné také zasažena tím, že transpozici nepřijala a čelila pokutě 3,75 milionů eur. Sankce je vypočtena podle konkrétního provinění a měla by být vyměřena podle HDP členské země.
Maďaři ale nečelí jen pokutám za odmítnutí transpozice směrnice o oznamovatelích. Evropská komise zemi také vyměřila násobně vyšší pokutu za porušování směrnice o poskytnutí azylu uprchlíkům, konkrétně za její velmi významné porušení. Pokuta spočívá v jednorázové sankci ve výši 200 milionů eur, tedy zhruba 5 miliard korun a denní sankci 1 milion eur, respektive 24,5 milionů korun. Tento případ Maďarska je ale výjimečný tím, jak Viktor Orbán dlouhodobě vystupuje proti evropské politice a na půdě Evropské unie je nejvíce problémovým elementem po boku Roberta Fica.
Andrej Babiš je jiný případ. Podporu Ukrajině neodmítá a v Evropské unii za své vlády nečinil nijak nepřijatelný nátlak a navíc disponuje neobyčejně silným mandátem od voličů, který je násobně vyšší než v případě Roberta Fica. I pokud by Evropská komise vyměřila České republice dvojnásobnou pokutu než v případě Maďarska, výpočty vychází poměrně jasně. Jednorázová pokuta 10 miliard korun a 50 milionů denně jsou stále v porovnání s výpadkem evropského rozpočtu drobné. Emisní povolenky mají podle analýzy České národní banky přinést do evropského rozpočtu až 75 miliard korun ročně, z čehož zůstane České republice pouze polovina, tedy kolem 35 miliard v Sociálně klimatickém fondu (SCF).
Pokuta ve výši 10 miliard jednorázově a 8 miliard ročně - byla by nejvyšší v historii Evropské unie v poměru k HDP - tedy stále znamená pouhých zhruba 15 % z plateb českých občanů do systému ETS 2. Babišovi se odpor vyplatí a jistě si podobný výpočet udělal již dávno. Finančně tedy pro Babiše odpor vůči povolenkám ETS 2 vychází dobře a Evropská komise by musela udělit České republice bezprecedentně vysokou pokutu, vyšší než Maďarům, aby sankce převyšovala možné finanční benefity.
V politické rovině má Babiš taktéž navrch, nesouhlasí ani Poláci a Francouzi již vyšli do ulic
Systém ETS 2 dosud do národní legislativy nepřejali ani Poláci, Maďaři nebo Slováci a velkou neznámou je pozice Francie. Vláda Emmanuela Macrona sice transpozici schválila, ale kabinet se potýká s demisí již tří premiérů a neustálým chaosem v důsledku neschváleného rozpočtu. Nejnovější premiér Lecornu rezignoval teprve dnes ve chvíli, kdy složil vládu. Oblíbenost Emmanuela Macrona je na bodu mrazu a dominantní pozici drží Babišovi blízká partaj Marine Le Pen, s níž lídr ANO sdílí frakci Patriotů pro Evropu na půdě europarlamentu. Otevřený odpor proti ETS 2 může vyvolat rozpor s Rakouskem, Německem, Španělskem či Švédskem, zdaleka ale ani samotné členské státy EU nejsou v otázce jednotné. Partaj Le Penové navíc Babišův postoj sdílí a stejně se k ETS 2 staví i Poláci. Babiš tak nemusí spoléhat jen na jemu blízké Slovensko a Maďarsko, ale také na respektované a ekonomicky zásadně významnější země.
Otázkou je také síla předsedkyně Evropské komise, Ursuly von der Leyen, která čelí otevřenému odporu největší evropské ekonomiky, Německa, v otázce nového evropského rozpočtu a obranné politiky. Friedrich Merz šéfku Evropské komise kritizuje za příliš expanzivní rozpočet, nedostatečné výsledky jednání s Spojenými státy v otázce cel a dlouhodobě upozorňuje, že pokusy Evropské komise o tvorbu společné obranné politiky převyšují její kompetence. Von der Leyenová je v defenzivě i po několika hlasováních o nedůvěře a Merzova kritika je zlomová, protože oba vzešli z německé CDU a německý kancléř byl vždy tím, kdo skutečně zvládne otočit evropským kormidlem.
Evropské státy sice nejsou jednotné, ale i reputace a síla šéfky evropské exekutivy v uplynulých letech utrpěla četné rány. Je tak otázkou, zda si sama Ursula von der Leyenová může otevřený útok na Babiše a Českou republiku dovolit.
Co je pro Evropskou unii důležitější, obrana, nebo klimatické daně?
K pochopení Babišovy vyjednávací pozice je třeba porozumět nejsilnějšímu hlasu v Evropské unii, tedy německému kancléři Friedrichu Merzovi. Německo se již druhý rok potýká s recesí a ekonomickou stagnací, která posiluje protievropské nálady a tamní extrémistickou AfD, jejíž plány pro Evropskou unii lze přeložit jako vypitvání zaživa. AfD si přeje odchod z eurozóny skrze návrat k německé marce, přesun legislativy do rukou národních států a úplné odmítnutí společné evropské politiky v oblasti migrace, celní unie a daňové politiky. Pokud se AfD dostane k moci, EU může na klimatickou politiku zapomenout a Friedrich Merz toto velmi dobře ví.
Německý kancléř za CDU tak klade podstatnou otázku. Je důležitější ekonomika, přežití Evropské unie a společná obrana v rámci NATO, nebo klimatické cíle? Odpověď je s nárůstem euroskeptických nálad nasnadě. Ani v Německu, kde je životní úroveň násobně vyšší než v České republice, není kancléř schopen obhájit rostoucí zadlužování, navýšení výdajů na obranu a navíc i klimatické daně spojené s posledními schválenými fázemi souboru opatření Green Deal, tedy ETS 2, recyklační daně a směrnice EPBD.
Postoj Babiše bude také výzvou pro samotnou reputaci Evropské unie, která by si přála v následujících letech přijmout nové členy, ať už jde o Moldavsko, Bosnu a Hercegovinu nebo Ukrajinu. Tyto chudé země si systém ETS 2 dovolit jednoduše nemohou a východní členové EU, tedy Bulharsko a Rumunsko protestují jakbysmet a směrnici ani tyto státy stále do své legislativy nepřejaly. Lídr hnutí ANO není zdaleka jediným kritikem opatření a útok proti Babišovi může být vnímán jako útok proti všem odpůrcům a dokonce i proti těm, kteří zpochybňují politiku Evropské komise jako celku zatím vcelku konstruktivně, jako Německo.
Migrační pakt a směrnice EPBD? Očekávejme Marakéš bazar
Co si ale Andrej Babiš dovolit nemůže, je odmítnutí migračního paktu a směrnice EPBD, alespoň ne v takovém rozsahu jako systém ETS 2. České odmítnutí by Francie, Itálie, Řecko nebo Německo vnímaly jako nepřátelský útok na jejich již tak ohroženou bezpečnost a Babiš potřebuje setřást nálepku dotačního podvodníka a nespolehlivého spojence, takový krok si jednoduše nemůže dovolit. Lídr ANO tak půjde, jak ostatně sám naznačil, cestou Marakéš bazaru, tedy vyhandlování kompromisu například v podobě vyslání českých vojáků a policistů k ochraně unijní vnější hranice nebo lze očekávat i příspěvek na monitoring migračních tras skrze agenturu Frontex.
Směrnice EPBD, cílená na zateplování budov a snížení energetické náročnosti, pro Babiše není takovým problémem. Dosud není schválený vymáhací mechanismus ani závazné kvóty, směrnice totiž obsahuje pouze vágní termíny a odpovídající snížení emisí a území členských států. Cíle lze postupem času upravit dle libosti a lídr hnutí ANO má opět v této otázce mnoho spojenců. Jde zejména o Francii, Polsko, Maďarsko, Pobaltí, Rumunsko, Slovensko a Bulharsko. Odpůrců je příliš mnoho než aby se mechanismus vymáhání na půdě Evropské rady a Evropské unie v dohledné době zpřísnil.
Posledním a nejdůležitějšm Babišovým trufem je ale jeho veto v otázce nového rozpočtu Evropské unie pro roky 2028 až 2034. Šéfka Evropské komise potřebuje pro nové rozpočtové období jednomyslné schválení členskými státy a Orbán či Fico mohou do té doby prohrát volby, Babiš ale zůstane. Rozpočet již Friedrich Merz označil jako nepřijatelný a šéfka unijní exekutivy bude mít se schvalováním jistě náročnou práci a Babišův odpor opět není vítaný.
Sestaví-li Babiš vládu, Evropská komise zřejmě v některých otázkách ustoupí, respektive bude muset
Z výše vyjmenovaných důvodů lze Babišovo odmítnutí systému ETS 2 skutečně očekávat a předseda hnutí ANO v této snaze pravděpodobně uspěje a sankcím se kvůli nadcházejícím hlasováním, která jsou pro Evropskou komisi důležitější, může i vyhnout. Dojde-li pak k sankcím, dopady pokut jsou znatelně nižší než platby do systému a to i při započítání dvojnásobku nejvyšší dosud udělené pokuty, jejíž udělení by s sebou neslo zásadní politické dopady.
Ursula von der Leyen nečelí kritice pouze ze strany Maďarska, Slovenska a nově i Andreje Babiše, ale proti překračování schválených kompetencí jsou i Německo, Francie, Polsko nebo východní státy, tedy Rumunsko a Bulharsko. Český premiér nezůstane osamocen jako Viktor Orbán a naopak se může opřít o širokou plejádu kritiků a znásobit jejich řady. V otázkách migračního paktu a energetické udržitelnosti budov - směrnice EPBD - pak Babiš zřejmě zvolí taktiku handlu, tedy výměny kompromisu za peníze nebo ústupky v jiných oblastech, jmenovat lze ochranu východní hranice, podporu Ukrajiny nebo vyšší příspěvky do Frontexu a posílení obrany vnějších hranic EU.
Očekávejme tedy, že Babiš skutečně své proklamace naplní a směrnice Evropské komise odmítne, případně některé zmírní. Pozice lídra ANO je neobyčejně příznivá a Evropská komise si - zatím - nemůže proti České republice dovolit obdobné kroky jako například proti věčně vetujícímu Viktoru Orbánovi. Článek serveru Politico z 5. října uvádí, že mnoho členů Evropské komise vyhlíží Babišovu vládu s obavami a lídra ANO vnímají jako nebezpečného protivníka, který může euroskeptické nálady v bloku zásadně posílit.
