Článek
Členské státy Evropské unie, zejména pak Německo, Dánsko a Francie, nyní přemýšlí, jak Donalda Trumpa efektivně odstrašit jinými než vojenskými prostředky a jak prezidenta Spojených států donutit k tomu, aby přestal reálně zvažovat invazi do Grónska a vrátil se k trans-atlantickému spojenectví.
Unijní blok zvažuje množství špatných možností, které navíc nezafungují ihned, ale budou mít střednědobý či dlouhodobý účinek. Nelze ani opomenout zhoubný efekt cel pro obě zúčastněné strany a zavede-li tedy Evropská unie cla na americký import, navýší tím nenávratně ceny i koncovým zákazníkům v jednotlivých členských zemích. Má-li NATO přežít a má-li si Evropská unie před agresivním Trumpem zachovat nejen důstojnost, ale také jednotu, je třeba přijít s krokem, jehož důsledky dále nerozdělí jednotlivé členské státy a půjde o krok natolik efektivní, aby donutil USA a Donalda Trumpa k přehodnocení rétoriky i budoucích záměrů.
V dnešním textu rozeberu, proč pomyslná evropská bazuka, tedy nástroj Anti-Coercion Instrument (ACI), nebude fungovat a proč by se evropští státníci měli pro jednou inspirovat Čínou.
Bazuka ACI nevystřelí jen na Trumpa, ale také na Evropany. Navýšení cel je příliš pomalé řešení
Obchodní bazuka, to zní až nebezpečně, řekne si mnoho čtenářů či neinformovaných pozorovatelů. Ano, nástroj ACI, tedy soubor ochranných opatření na úrovni Evropské unie, jejichž implementace má unijní blok chránit proti ekonomickému nátlaku, je jistě efektivní obranou proti Číně či jinému ekonomickému záškodníkovi, ale na Donalda Trumpa nebude fungovat. Nástroj ACI nebyl nikdy zamýšlen pro použití na obranu proti vlastnímu spojenci a vyškrtnutí amerických firem z veřejných zakázek či omezení účinnosti amerických patentů na území Evropské unie pouze zajistí protiúder USA a trpět budou nejen americké, nýbrž také evropské firmy.
Digitální daň je další zvažovanou variantou, ale povězme si upřímně, je zdanění technologických gigantů skutečně relevantní odpovědí na spojence, který chce zabrat území členského státu Evropské unie a NATO silou? Daň by musela být dostatečně vysoká, aby firmy zasáhla, ale zároveň dostatečně nízká, aby jí tyto firmy akceptovaly. Z Evropy pochází zhruba 27 % tržeb a zisků společností Alphabet, Meta, Microsoft či Apple a Donald Trump technologickým firmám uvolnil v USA ruce natolik, že proti němu rozhodně otevřeně nevystoupí kvůli Evropské unii, maximálně upraví svou cenovou politiku nebo omezí služby, bude-li zdanění příliš likvidační.
Další zvažovanou odpovědí jsou cla, konkrétně navýšení importních sazeb pro americké zboží za 93 miliard dolarů na roční bázi. Jen pro představu, jde o zhruba 19 % exportu USA do Evropské unie a zcela jistě se nebude jednat o zbraně, paliva a další nerostné suroviny. Produkty amerického obranného a těžebního průmyslu nyní tvoří 60 % dovozu do Evropské unie a toto zboží není možné zasáhnout, protože by prodělaly pouze a jen unijní státy. Lze tak zdražit americké automobily, telekomunikační hardware, elektroniku či těžké stroje. Zde ale opět nastává problém - tyto produkty do Evropské unie, ačkoliv se tváří jako americké, většinou neproudí z USA, nýbrž z Číny, Filipín, Indie a dalších asijských států. Automobily Ford se vyrábí v Německu, telefony Apple v Číně, stroje Caterpillar pochází z Německa a Velké Británie, a mohl bych pokračovat. Do Evropské unie pak míří výrobky koncernu BMW z USA, zejména SUV modely značky a navýšení cel na léky nedává logicky smysl, opět přirážku zaplatí zákazník.
Debata nad cly je tak jen demonstrativní a je těžké si představit skutečně efektivní zásah amerického importu, který by Donalda Trumpa donutil přehodnotit svou rétoriku i postoje vůči Grónsku. Cla jsou navíc známá svým zpožděným účinkem. Než tedy firmy upraví svou dlouhodobou zásobovací politiku, bude efekt zanedbatelný.
Z výše uvedeného souhrnu vyplývá, že zpětný ráz obchodní bazuky v podobě nástroje ACI dopadne i na Evropskou unii a navíc nezasáhne klíčová odvětví USA natolik, aby unijní tlak donutil Donalda Trumpa k ústupu. Digitální daň je lepší cestou, ale technologičtí giganti získali od prezidenta USA takové výhody, že je jasné, na jakou stranu se přikloní a strach z odvety Donalda Trumpa je větší než strach ze ztrát v Evropské unii, kde navíc Alphabet, Meta nebo Microsoft jen stěží čelí jakékoli konkurenci. Cla jsou pak nejpomalejší a nejméně efektivní odpovědí, protože se jejich dopad projeví až za dlouhé měsíce či roky a kvůli globálním dodavatelským řetězcům se opět nedostaví kýžený efekt.
I navzdory omezeným možnostem Evropské unie ale existuje jedna efektivní, navíc i vyzkoušená cesta, jak Donalda Trumpa donutit k ústupu bez jediného výstřelu nebo bezprecedentní diplomatické eskalace.
Prezident USA se obává pouze zdražení dluhu. Čína zasáhla Trumpovu Achillovu patu, Evropa se může inspirovat
V období března až května roku 2025 probíhala plnohodnotná obchodní válka mezi Čínskou lidovou republikou a Spojenými státy, ve které asijská velmoc donutila Spojené státy k ústupu a ekonomický konflikt ukázal, co na Donalda Trumpa platí.
Spojené státy jsou dnes rekordně zadlužené a jen v roce 2025 narostl dluh federální vlády o 2,2 biliony dolarů, což odpovídá 7 % HDP Spojených států. Většinu tohoto dluhu absorbuje domácí poptávka v USA, nicméně zhruba 25 % tohoto dluhu patří zahraničním držitelům. Největší porci tohoto dluhu nakoupily Velká Británie, Japonsko, Čína, Francie, Lucembursko, Německo a menší části v hodnotě několik stovek miliard dolarů drží další převážně evropské státy následované ropnými velmocemi z Blízkého východu.
Jen Německo, Nizozemsko, Dánsko a Francie, tedy státy zasažené Trumpovými cly kvůli Grónsku, kontrolují 1,2 bilionu dolarů v amerických dluhopisech a při započtení Norska, taktéž zasaženého cly USA, hodnota držených dluhopisů naroste poblíž 1,6 bilionů dolarů. Tato částka je nebývale vysoká a odpovídá zhruba dvojnásobku hodnoty amerických dluhopisů držených Čínou a rok 2025 ukázal, že stačí pouze málo, aby se z amerického dluhu stala ekonomická zbraň hromadného ničení.
V dubnu roku 2025 začala Čína v reakci na uvalená 145 % cla Spojených států prodávat americké dluhopisy, čímž způsobila přebytek na trhu a nedostatek poptávky tlačil ceny vzhůru. Nešlo ale o krátkodobý, nýbrž týdny trvající stav, během něhož Čína podle informací expertů z institutu Brookings prodala pouze zhruba 140 miliard dolarů v dluhopisech se splatností 10 a 30 let. Díky tomuto tlaku vzrostl výnos amerického třicetiletého dluhopisu US30Y T-bond na více než 5 %. Navýšení výnosů dluhu je ale jen doprovodným efektem skutečného záměru Číny, kterým bylo vytvoření chaosu a nedostatku poptávky po běžně vydávaných krátkodobých a dlouhodobých pokladničních poukázkách. Jakmile Čína začala prodávat, investoři vyčkávali a nenakupovali běžné téměř každodenní aukce dluhopisů, které musí Spojené státy neustále vydávat, aby zvládly financovat běžné výdaje federálního rozpočtu.
Evropská unie může Čínu napodobit a v takovém případě má dostatek palebné síly v podobě kontrolovaných dluhopisů na delší, razantnější a především okamžitý úder, jehož efekt pocítí pouze a jen federální pokladna Spojených států, nikoli evropské a americké firmy či daňoví poplatníci. Minulý rok ukázal, že Čína objevila Achillovu patu Bílého domu, kterou je federální dluh a potřeba prezidenta USA neustále nový dluh vydávat a držet jej co nejníže, protože jen samotná obsluha státního dluhu USA vychází na více než 1 bilion dolarů ročně. Jakékoli navýšení výnosu státních dluhopisů, byť jen o desetinu procentního bodu, stojí USA desítky miliard dolarů po dobu splatnosti cenných papírů. Primárním efektem je ale chaos, který při použití takového opatření pro jednou pocítí Donald Trump, nikoli jeho spojenci.
Trvalo pouhé čtyři týdny, než Donald Trump v květnu roku 2025 ustoupil a Scott Bessent ve Švýcarsku s Čínou vyjednal klid ekonomických zbraní. Nyní je čas, aby Evropská unie Donaldu Trumpovi připomněla, že Spojené státy dluží ohromné množství peněz a členské státy EU nepotřebují obchodní bazuku, stačí jen, když těmito penězi zahltí americký trh s dluhopisy.
Prezident USA navíc zcela jistě sází na své přátele v podobě Viktora Orbána, Roberta Fica a na nerozhodnost dalších, jmenovitě Itálie, Polska či České republiky. Nespornou výhodou čínské cesty je, že Německo, Francie a další velcí držitelé dluhu USA své kroky mohou koordinovat pouze společně a Orbán či Fico nezmůžou svou hypotetickou blokací unijní odvety proti USA zhola nic.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
