Článek
Zatímco posloucháme o upadající, nekonkurenceschopné a slábnoucí Evropě, bez větší mediální pozornosti EU opět předstihla Čínu a je druhou nejsilnější ekonomikou světa. Od roku 2018, kdy Čína převzala druhé místo v žebříčku největších světových ekonomik byl právě rok 2025 určující a Evropská unie dnes Čínu svým výkonem převyšuje o zhruba 700 miliard dolarů v ročním vyjádření hrubého domácího produktu. Nutno podotknout, že z výčtu zemí podílejících se na ekonomice Evropské unie vypadla Velká Británie v důsledku odchodu z Evropské unie v roce 2020.
Sám jsem na toto zjištění narazil náhodou a v důsledku se omlouvám za nepřesné uvádění Číny jako druhé nejsilnější ekonomiky světa a Evropské unie jako třetí, protože jsem tak vždy údaje uváděl a minimálně od března roku 2025 se stav již změnil.
Důvodů, proč ekonomická síla Evropské unie roste je několik a jedním z nich je také silné euro a navýšení kupní síly států Evropské unie vůči Číně i USA, ačkoli Spojené státy Evropané stále nepředehnali a i navzdory slabému dolaru a slábnoucímu růstu HDP byli Američané v celkovém růstu stále před státy EU. Při výpočtu nárůstu kupní síly jde již o poměrně pokročilý ekonomický vzorec, kdy je třeba započítat relativní růst eura a pokles juanu, čímž lze také porovnat HDP obou zemí a ve výsledku Evropa rostla o 3,2 % a Čína o rovná 3 %. Průměrný Čech nebo Němec tak bohatne rychleji než průměrný Číňan a kdybych růst států evropské unie porovnal s jinými státy, například s Tureckem, Brazílií, Ruskem nebo některými členy uskupení BRICS či státy Perského zálivu, nikdo nebohatl rychleji než Evropané a Američané.
Veškerá data k výše uvedeným informacím lze dohledat veřejně na stránkách Mezinárodního měnového fondu.
Nejen že tedy Evropská unie předehnala Čínu, ale předehnala také valnou většinu světových ekonomik a všechny, opakuji, skutečně všechny státy BRICS, jejichž státníci si dali za cíl kolektivní západ ekonomicky porazit. Reálný nominální výkon ruské ekonomiky dokonce od počátku války na Ukrajině poklesl a Indie sice co do růstu HDP v národní měně EU překonává, ale opět, slábnoucí rupie tento výsledek ponižuje a co do skutečného nárůstu bohatství opět i Indii převyšují nejen Evropané, ale také Američané. Tento trend je přehledně znázorněn v datech Mezinárodního měnového fondu.
Ti, kteří o Evropské unii hovoří jako o spálené zemi často poukazují na měření skrze takzvanou paritu kupní síly. A ano, zatímco v Indii nebo Číně bude zboží jako oblečení, potraviny nebo drobná elektronika jistě levnější, parita kupní síly nezohledňuje mezinárodní srovnání, tudíž by si Evropan v Číně samozřejmě pořídil násobně více onoho levnějšího zboží než Číňan a tak je třeba u přepočtů na kupní sílu zpozornět, protože chudé země pokaždé vyjdou lépe. Při přepočtu na paritu kupní síly by tak Češi byli pouze o desetinu chudší než Kanaďané či Francouzi a jednou z nejbohatších zemí světa by byla jihoamerická Guyana, která by podle parity kupní síly předstihla Německo, Belgii, Island, Spojenené státy i Nizozemsko. Jde o očividný nesmysl a lidé v Guayaně skutečně nejsou bohatší než Němci či Holaďané, jde pouze o neduh onoho přepočtu na kupní sílu, do které jsou zahrnuty i dotované výdaje místních díky nerostnému bohatství země. Průměrná mzda v Guayaně je zhruba 10 tisíc korun měsíčně.
Parita kupní síly, ačkoli je mocným zaklínadlem politiků, vždy preferuje rozvojové země nad těmi rozvinutými a jelikož se například Rusko po rozpoutání války na Ukrajině stalo naopak více rozvojovým než kdy dříve, parita domácí kupní síly roste i navzdory tomu, že se ekonomika pod Vladimirem Putinem naopak smrskává.
Kupní sílu lze porovnávat jen se srovnatelným vzorkem. Lze porovnat Itálii a Česko nebo Rusko a Indonésii. V opačném případě vyjdou zavádějící a nesrovnatelná data.
Dalším zajímavým poznatkem, který bych chtěl více níže v textu rozebrat, je zdraví ekonomiky Evropské unie a Číny. Data totiž čtenáře opět překvapí a navzdory častému opakování mantry o nezastavitelném čínském tygrovi se při pohledu na skutečnost ukáže, že onen tygr trpí vážnými nemocemi a zdaleka není ekonomicky tak silný, jak je popisován.
Předlužená Čína a relativně zdravá Evropská unie
Dnes a denně evropští politici včetně těch v České republice bájí o mocné, rostoucí a neporazitelné Číně, která úspěšně posiluje ekonomicky i politicky a Evropská unie proti ní zaostává. Asijská velmoc je jistě silnou ekonomikou, jistě posiluje svůj vliv a jistě také zastává významnou pozici v regionu i ve světě. Má ale i své neduhy a jde o násobně nebezpečnější slabiny než ty v Evropské unii.
Při pohledu na ekonomiky evropského bloku a Číny ale data opět překvapí a Evropská unie vychází ve všech parametrech zadlužení a relativního zdraví ekonomiky jako vítěz. Ten, kdo má prostor se více zadlužit, má totiž i prostor inovovat a do ekonomiky investovat. V tomto ohledu již Čína značně vyčerpala své možnosti a její růst HDP je vyvážen neúměrným růstem dluhu domácností, firem i vlády. Ostatně, data shrnuji níže v odrážkách.
- Státní zadlužení Číny a EU: Dluh Číny od roku 2015 narostl o více než dvojnásobek. Ze 40,1 % HDP v roce 2015 dnes činí 88,3 % HDP. Zadlužení států Evropské unie pokleslo ve stejném období z 88,1 % na 81 %.
- Zadlužení firem v Číně a EU: Čínské firmy dluží ekvivalent 141 % čínského HDP. Zadlužení se za 10 let opět zdvojnásobilo a evropské firmy ve stejném období svůj dluh naopak snížily z 164 % na 91 % v roce 2025.
- Zadlužení domácností v Číně a EU: Zadlužení domácností v Číně vzrostlo na úroveň 62 % HDP. Evropské domácnosti dluží méně, konkrétně 51 %. Křivka zadlužení domácností se u Číny zvyšuje a v EU naopak snižuje, Evropané dluží o 10 % vůči HDP méně než v roce 2010.
Jak vyplývá z dat uvedených výše, zatímco dluh Číny raketově roste, zejména u firem a státního zadlužení, dluhy Evropské unie naopak klesají a proti stavu před deseti lety jsou ekonomiky evropského bloku zdravější a firmy mají prostor dluh využít k investicím. Čína naopak s dluhem dlouhodobě bojuje a současné tempo zadlužování není udržitelné, což se mimo jiné projevilo kolapsem trhu s nemovitostmi. Hrozící deflace je reálným strašákem - zapomíná se, že inflace dluhy snižuje a deflace naopak zvyšuje a proto je pokles cen největší noční můrou každého ekonoma, zvlášť těch působících v Číně.
Situace v Evropské unii rozhodně není růžová. EU ale opět předehnala Čínu a v otázce zadlužení a stability se rozhodně bloku nedaří špatně, ba naopak. Výzvou zůstávají zaostávající inovace, rozvoj kapitálového trhu a odbourání byrokratických překážek pro investory. Nelze ale mluvit o spálené zemi, upadající Evropě nebo dokonce o chudnoucí Evropě. Takové výroky nejen že jsou zavádějící, jsou také přímo lživé.
Pokud máte po přečtení dnešního textu pocit, že je vše zalité sluncem, tak není. V příštím článku se budu věnovat politickým i ekonomickým rizikům společné evropské měny a odůvodním, proč vnímám přijetí eura zejména jako politickou, nikoli až tak ekonomickou sebevraždu České republiky. Skepse vůči EU je oprávněná v oblastech, kde chmurné vyhlídky podkládají také doložitelná data. Američané stále Evropské unii unikají, ale Číňany jsme již dohnali a rozhodně jde o úspěch.
