Článek
Svět se velmi rychle, často nepřehledně, ale zcela jistě mění. Zatímco vojenské aliance a spojenectví vychází z historických vazeb a je velmi složité vyjednat, případně rozšířit například spolupráce zemí NATO a některých zemí Asie, obchodní dohody mají benefit pro všechny zúčastněné a není v zájmu většiny státníků odmítat nové zaměstnavatele a přínos pro HDP svých zemí.
Indie i Brazílie zaujímají výsadní pozice na asijském, respektive jihoamerickém kontinentu a EU obě vycházející regionální velmoci zcela ignoruje. Prostor tak obsazují Číňané, Američané a někdy i Rusové - přitom EU exportuje zcela zásadní produkty, na kterých Indie i Brazílie může stavět svůj rozvoj. Chybí ale vyjednavači, kteří by výhodný a administrativně nenáročný export zajistili. Nyní má ale jednání se zahraničními partnery v gesci Čech, tak snad dojde ke zlepšení dlouhodobě zanedbávaných vztahů s regionálně významnými trhy.
Soustředíme se na Afriku - ta se od EU odvrací. Indii a Brazílii ignorujeme, jde o zásadní trhy
Hlavním plánem EU, který má mimochodem v gesci český eurokomisař Josef Síkela, je posílit vztahy a investovat do ekonomiky několika afrických zemí - to má pomoci snížení migrace a posílit vliv EU na kontinentu. Africké země se ale od EU posledních několik let odvrací, zatímco vztahy afrických zemí k EU jsou vzhledem ke koloniální minulosti pod francouzskou, britskou a belgickou nadvládou mírně řečeno nepříznivé a Číňané i Rusové jsou desítky let před námi. Plán tak zcela pozbývá smyslu a pochybuji, že příliv evropských peněz jakkoli posílí ochotu afrických vlád s nelegální migrací a převaděči efektivně bojovat, jak si myslí funkcionáři evropské komise. Tamní vlády jsou často rády, že se zrovna drží u moci a vzhledem k separatistickým tendencím a rozmachu teroristických skupin na kontinentu mají svých problémů více než dost.
Mezitím, co se marně snažíme o nemožné, by nebylo od věci poohlédnout se více na západ do Brazílie a více na východ do Indie, kde dřímají dvě regionální ekonomické velmoci - s těmi naopak EU jednání prodlužuje či nejedná vůbec a i z vlastní zkušenosti vím, jak je do Indie nebo Brazílie těžké exportovat služby i výrobky.
Exportéři a skomírající evropská výroba by jistě ocenili namísto posílení vztahů s Afrikou navázání strategické spolupráce se dvěma obrovskými trhy a kontinentálními velmocemi, kdy Brazílie navíc otevírá dveře na další perspektivní trhy, zejména kolumbijský, chilský a uruguayský. Nejde ale pouze o výrobní firmy, málo se ví, že Brazílie je jihoamerickou internetovou páteří a ve městech jako je Sao Paolo nebo Fortalezza končí páteřní optické kabely vedoucí na všechny ostatní kontinenty. Z pozice IT firem, poskytovatelů cloudových služeb nebo například pro trénink AI algoritmů je největší jihoamerická ekonomika přímo ideální základnou s možným rozšířením na množství perspektivních trhů. Brazílie uměle drží ceny peeringových služeb a konektivity nízko, aby do země přilákala IT firmy a know-how, které zajistí velmi dobře placené pozice.
Evropská Unie se mezitím plánuje zaměřit na rozvoj spolupráce a investice do afrických ekonomik, které nenabízí dostatečnou kupní sílu k rentabilitě kapitálových investic, a navíc jsou africké režimy dobře známé svou nevypočitatelností. Evropští vyjednavači také zcela ignorují hlavní exportní artikly, kterými jsou v EU medicínské vybavení, průmyslová technika včetně těžkých strojů a v neposlední řadě automobily, včetně vozů nákladních, vojenských a speciálních variant například pro policisty a hasiče.
Zcela triviální laickou úvahou však lze konstatovat, že rozvíjející se regionální velmoci s početným obyvatelstvem budou poptávat zejména průmyslové stroje, techniku včetně té zemědělské a nárůst obyvatelstva Indie i Brazílie povede k nutnosti zvýšení úrovně služeb, zejména zdravotnictví, kde EU zcela dominuje.
U obou trhů chybí základní rámcové smlouvy a sjednocení podmínek
Má zkušenost, kdy jsem jednal se zástupci brazilského ministerstva informatiky i indické vlády, byla poznamenána zejména chybějícím rámcem pro vývoz elektroniky i složité celní politiky a nedostatečným propojením evropských a brazilských nebo indických bank.
Vyvézt do Brazílie elektroniku za 12 milionů, což již je pro ekonomiku EU i ČR zanedbatelná částka, tak obnáší komunikaci s brazilským regulátorem, zajištění místního akreditovaného distributora, a navíc je třeba zboží dovézt „po částech“, nikoli jako hotový výrobek - smontováním komponent na místě ušetří exportér zhruba 10 % na proclení. Samotné zajištění tohoto - v objemech firmy menšího obchodu - trvalo přes tři měsíce. Brazilská vláda, respektive ministerstvo, které výrobky poptávalo pro umístění do škol, vyžadovalo množství bankovních potvrzení a doklady o kredibilitě dodavatele včetně některých našich subdodavatelů. Na obchodu pracoval čtyřčlenný tým a český i brazilský právník. Lze tedy konstatovat, že samotný složitý vývoz ukrojil v nákladech na administraci samotné zakázky přes 30 % marže.
Indie je zcela odlišná tím, že místní protekcionismus neumožňuje zahraničním firmám dodávat výrobky na trh bez zajištění lokální přítomnosti a registrované firmy na indickém území, což lze ale celkem efektivně obejít. To by nebyl až takový problém, nicméně množství indické administrativy je pověstné, a tak obdobně jako v případě Brazílie pracovalo množství kolegů na samotném vyřízení všech bankovních, fakturačních i homologačních nařízení několik měsíců a spolykalo to, co mohlo být ziskem firmy.
Mnoho občanů neví, že Evropská Unie je pro Indii největším obchodním partnerem. V roce 2024 státy EU vyvezly do Indie zboží v hodnotě 124 miliard dolarů. Firmy všech velikostí ale musely absolvovat to stejné administrativní, regulační a bankovní peklo, jaké jsem absolvoval i já. Dohoda o sjednocení podmínek pro exportéry je stále v nedohlednu a tento fakt škodí všem evropským společnostem, které rozhodně mají ochotu spolupracovat s rostoucí indickou ekonomikou.
Tam kde EU váhá, zcela jistě nastoupí Čína, která prosazuje své zájmy právě na obchodním principu a její vliv roste se sílou její ekonomiky.
Na obchodní dohody evropské firmy stále čekají - s Brazílií jednáme již devátým rokem, Indie byla dlouho přehlížená
Proč je to tak složité? S oběma státy chybí na straně EU obchodní dohoda, která by definovala certifikační, administrativní i celní nároky na výrobky, které by tuzemští dodavatelé potom mohli „jednoduše“ prodávat. Na trzích tak uspějí firmy, které do expanze nainvestují obrovské množství vlastních prostředků, zajistí nezbytné partnery na tamních trzích a samostatně jednají s regulátory a často i vládou s cílem získat „pověření“ či „doporučení“, aby byly zejména menší firmy vnímány indickými a brazilskými partnery seriózně.
Musím ale pochválit snahu - ačkoli kostrbatou - českého obchodního zastoupení a agentury CzechTrade, která v rámci možností dělá, co může. Účelem Evropské unie byl ale vždy (a snad je i nadále) primárně obchod a síla 27 států proti lokální české agentuře nabízí zcela jiné možnosti. Totéž lze říci o Indii, kdy zejména zastupitelský úřad v Thajsku odvádí skvělou práci. Pro export do Indie totiž lze využít i „kličku“ v podobě zřízení lokální obchodní entity v regionu ASEAN, se kterým Indie obchodní dohodu uzavřela. Vyhnete se tak alespoň části administrativního pekla a můžete sídlit v Singapuru nebo právě v Thajsku, které jsou zejména co do právního systému a legislativy více přívětivé pro zahraniční firmy než jejich indická legislativní obdoba.
Vstup na indický trh lze obejít zřízením entity v regionu zemí ASEAN, částečně tak odlehčíte složitému procesu regulací, právních náležitostí a sjednocené homologace zejména průmyslových výrobků
EU nyní čeká na ratifikaci dohody se státy Mercosur, jichž je Brazílie součástí a doufám, že k uzavření dojde co nejrychleji. Je ale nutné konstatovat, že snahy dohodu uzavřít se vedou již od roku 2016 a ratifikace je stále v nedohlednu - toto je rozhodně špatná vizitka a dohodu by bylo jistě možné schválit rychleji, byla-li by prioritou.
S Indií ale evropská komise, která 27 států zastupuje, začala jednat až v roce 2022. Dohoda je stále v nedohlednu. Ačkoli jsme čistým exportérem (počítáno za všechny státy EU) a jde pro EU o velmi významný trh co do objemu vyvezeného zboží, zřejmě byly priority jinde.
Automobilce Škoda se v Indii daří, nový model Kushaq boduje na tamním trhu. Pro úspěšnou expanzi ale musela automobilka investovat miliardy korun a vše si vyjednat sama.
EU tak dávno mohla předběhnout Čínu, Rusko i Spojené státy, které do tamních ekonomik mohutně investují.
Kdy přestal být pro EU obchod a rozvoj prioritou? Je nutné vrátit zpět původní myšlenky evropského společenství
Priority v Africe, regulace výrobních závodů a další byrokratické normy, například směrnice o zákazu spalování dřeva nereflektují potřeby firem a občanů v evropské sedmadvacítce. Upadající popularita EU tak ukazuje úpadek původních hodnot evropského společenství, které byly postavené na zajištění míru, volného pohybu, obchodu a společného vyjednávání ekonomických dohod a podmínek, aby zejména firmy a občané mohli své nápady a hodnoty rozvíjet jednoduše a lépe prosperovali.
Je zcela mylné označovat evropské firmy přívlastky jako neschopné, zastaralé nebo upadající. Podnikatelé jsou šikovní a ve veřejném prostoru jsou často akcentovány jen neduhy a vady, namísto příběhů o úspěchu. Příklady z Indie a Brazílie ale potvrzují, že cíle a priority EU v posledních letech nereflektují akcent na prosperitu a obchodní spolupráci, kdy namísto těchto cílů více slyšíme o regulaci, byrokratizaci a podvázání evropského průmyslu za účelem klimatické neutrality a dalších cílů, kterých ale nedosáhneme z pozice upadající světové velmoci.
Je také mylné předpokládat, že zatímco státy EU zaspávají, jiní globální aktéři tak činí rovněž. Čína, USA, Rusko mohutně expandují a posilují zahraniční přítomnost, zatímco EU spí a pokouší se o africký zázrak. Existuje ale množství služeb a odvětví, ve kterých jsme v Evropě nejlepší na světě a rozhodně máme - zatím - co předávat a na čem stavět. Je tak nejvyšší čas vrátit se k ekonomické diplomacii, a hlavně jednat s těmi správnými protějšky.
Josef Síkela by tak mohl být klíčovou osobou k zajištění partnerství a dohod s klíčovými státy, uvidíme ale, jak si poradí s usměrňováním priorit jeho nadřízené, Ursuly von der Leyen. Věřím, že jako zkušený byznysmen a bankéř jde o správně vybaveného člověka pro tento nelehký úkol. Josef Síkela jistě ví, kde Evropa pokulhává, bude to však mít složité a pouze s podporou členských zemí bude schopen dosáhnout reálných výsledků.
Snad i po znovuzvolení Donalda Trumpa prezidentem USA Evropa dostala pověstný „budíček“ a začně opět myslet na ekonomickou diplomacii. Tisíce evropských podnikatelů to ocení i vzhledem k nastupujícím tenzím ve vztazích EU a USA.
