Článek
Myslím, že se mohu prohlásit za finančně gramotného člověka i co se týče devizových, komoditních a derivátních trhů včetně návazností na ekonomiky jednotlivých států. I proto mne vždy rozesmály prohlášení Ruska o rublu krytém zlatem a stabilní ruské měně. Představy finančně méně gramotných přívrženců Putina o jeho genialitě a novodobém zlatém standardu jsou zcela mylné - množství vlastněného zlata opravdu nemá vliv na stabilitu měny v dnešním světě a ruský rubl je zcela uměle udržován na hladině, která neodpovídá jeho tržní síle, natož zahraniční poptávce. Obchody v rublech se domlouvají mezi stranami napřímo, jak ukazují i ponížené směnné kurzy Ruska s Indií nebo Čínou. Kurz rublu je tak pouze číslo, které Rusové prezentují světu a jelikož není možné rubly od Rusů koupit či směnit ve větší likviditě, nedozvíme se skutečný kurz bez náhledu do transakcí s největšími ruskými zákazníky.
A teď k tomu zlatu - Rusko ve skutečnosti své zlaté rezervy mohutně vyprodává. Od začátku války přišlo o více než 60 % zlatých rezerv zejména kvůli zachování představy o sankcemi nedotčené ekonomice. Rusové většinu statistik tvoří tak, aby odpovídaly jimi prezentovanému obrazu o silné ekonomice a nevyčerpatelných zdrojích.
Prodeje zlatých rezerv tak Putin za spolupráce s centrální bankou účtuje mimo rozpočet a to je také případ Fondu národního blahobytu, tedy ruské verze fondu s rozpočtovými přebytky, kam patří i ony zlaté rezervy. Tento fond je téměř pryč. Postupně v reakci na válečné výdaje i sankce mizí a je možné sledovat skutečné zdraví ruské ekonomiky právě skrze výdaje Fondu národního blahobytu.
Zlato je pryč a Fond národního blahobytu ztratil 80 % hodnoty
Nejprve k oficiálnímu ruskému státnímu dluhu. V roce 2023 vykázala Ruská federace schodek ve výši 2,3 % HDP a v následujícím roce dosáhl deficit úrovně 1,9 % HDP. To jsou údaje, které vidí občané ve statistikách a svět na ně reaguje. Pokud ale započteme související pokles aktiv Fondu národního blahobytu, budou ruské deficity násobně vyšší.
Putin se na invazi Ukrajiny připravoval roky. Již v roce 2021 dodávali Rusové Evropě méně paliv než měli a vytvářeli tím podhoubí pro cenový šok. Ten přišel v roce 2022 a eskaloval o rok později, kdy dosáhla Ruská federace rekordních výdělků a očekávala konec evropské podpory Ukrajině vzhledem k neudržitelné situaci s plynem a ropou. Putin se ale přepočítal, Evropané zvládli ruské zdroje částečně nahradit do té míry, že nebyli donuceni Putinovi ustoupit a od roku 2023 to jde s ekonomikou Putinova režimu pomyslně z kopce.
To dokládají i oficiální ruská data, která při zahrnutí prodejů aktiv Fondu národního blahobytu dokládají výše uvedený vývoj. Ozdrojovaný přehled shrnu níže.
- Rok 2022: Ruská ekonomika vykazuje rekordní příjmy z prodejů ropy a zemního plynu. Rusové na přelomu let 2022 a 2023 dokupují zahraniční měny a zlato. Fond národního blahobytu přikupuje 100 tun zlatých rezerv a navyšuje tak celkové rezervy drahého kovu na 500 tun. Rozpočtový deficit je udržitelný, Rusko disponuje dostatečnými rezervami zahraničních měn a to zejména v euru a čínském jenu na úrovni 38 miliard euro, respektive 216 miliard jenů - jde o zhruba stejný objem prostředků jako v eurech.
- Rok 2025: Fond národního blahobytu vyprodal své eurové rezervy a snížil je na pouhé 3 miliardy eur. Zlaté rezervy vyprodal rovněž, snížil objem drahého kovu na 166 tun. Kumulativní hodnota prodejů aktiv fondu mimo ruské rubly dosahuje více než 100 miliard eur, tedy 5,7 % ruského HDP. Rusko dnes nedisponuje žádnými jinými rezervami zahraničních měn než menšího objemu čínských jenů a indických rupií, dohromady na úrovni 40 miliard eur, pokud přepočteme aktuální kurzy obou měn - americké dolary a část eurových rezerv byly zmraženy. Rusové opět čachrují se statistikami a na oko doplnili do fondu adekvátní hodnotu ruských rublů. Ty ale nelze v porovnání se zahraničními rezervami vnímat jako aktivum využitelné pro mezinárodní obchod.
Navzdory tvrzení Putinova režimu tak z výše uvedených údajů ozdrojovaných oficiálními ruskými zdroji vyplývá, že válka drtí ekonomiku Ruské federace a té dochází zdroje. To připouští i šéfka centrální banky Elvíra Nabiulinová, která v červnu 2025 na fóru v Petrohradě suše konstatovala ,,Zdroje došly“.
Právě Nabiulinová je strůjkyní ruského úspěchu prvních let války, ale ani ona nedokáže zabránit důsledkům stagflace a přehřátí ruské ekonomiky, která v uplynulých letech těžila z rozpuštěných rezerv a válečných výdajů - ty navyšovaly platy v soukromé sféře a posilovaly ruskou spotřebu. Celé to ale financoval Putinův režim ze svých rezerv, které nyní, jak připouští i Nabiulinová, došly.
Iluze o růstu ruského HDP nemohla trvat věčně
Dopad zvýšených veřejných investic státu vidíme dnes a denně v České republice a například i v Polsku. Jakmile stát využije zadlužení nebo rozpuštění národních zdrojů a investuje prostředky alespoň trochu chytře do ekonomiky, na papíře se projeví růst HDP. Ve skutečnosti ale musí investice generovat přidanou hodnotu díky které růst vydrží, což je případ Polska a částečně i České republiky, která investuje zejména do infrastruktury a dopravy.
Rusko ale investuje do válečné výroby a platů zaměstnanců státu i státních podniků, zejména těch v armádě a vojenské výrobě. Rozpouští kvůli tomu rezervy a zadlužuje se, čímž živí navýšení platů Rusů a podporuje tím i ruskou spotřebu a kupní sílu. Tato investice ale negeneruje přidanou hodnotu, zaměstnanci vyrábí stroje, které následně shoří na ukrajinském bojišti nebo vydrží, ale nezačnou produkovat cokoli vzdáleně připomínajícího přidanou hodnotu, čímž se investice stane nerentabilní.
Ruská spotřeba ale nějaký čas zůstane vyšší a na papíře uvidíme i odpovídající nárůst HDP. V dnešním Rusku ale roste HDP pomaleji než inflace a zadlužení v % HDP také při zahrnutí rozpuštění Fondu národního blahobytu překonává nárůst ekonomického výkonu.
Tato kombinace faktorů je naprosto likvidační a vysvětluje i Putinovu nechuť ukončit ukrajinskou válku. Pokud by se Rusko přeorientovalo zpět z válečné ekonomiky na tržní model, platy se sníží, dojde k deflaci a spotřeba rapidně klesne.
Putin je dnes zatlačen do kouta a vidí to i jeho zahraniční partneři v Číně i USA. I Donald Trump zmiňuje nepěkné problémy ruské ekonomiky a lze předpokládat i rostoucí tlak Číny na ovládnutí klíčových ruských zdrojů - podpora nejdůležitějšího ruského partnera nepřichází zdaleka s nezištnými úmysly.
Ruské čarování s ekonomickými čísly má své meze. Realita je ale neúprosná a navzdory až brilantnímu umění Elvíry Nabiulinové, která je nehledě na zaměstnavatele pravděpodobně jednou z nejúspěšnějších ekonomek světa, dochází Putinovu režimu čas. První projevy hluboce zakořeněných problémů ruské ekonomiky vidíme již dnes - Růst HDP na úrovni 1,7 % je vyvážen 20 % úrokovou sazbou a nadstandardně vysokou inflací ve výši 9,9 %.
Jde o naprosto děsivá čísla a Putin to ví.
