Článek
Pokud bych jako občan přišel do banky a požádal o půjčku s tím, že mi jí kryje jiná půjčka a vše splatím z příjmu, který jsem si naplánoval v budoucnu, ale pořád přesně nevím, zda jej dostanu a v jaké výši, protože jej určí burzovní vývoj, bankéř by se takové žádosti velice pravděpodobně vysmál a poklepal si na čelo.
Zní to šíleně? Ano, ale v uplynulých šesti měsících se přesně touto cestou pod tlakem okolností vydává Evropská unie, respektive Evropská komise a její návrhy na financování rozličných opatření v rámci bezpečnosti členských států, rekonstrukce a posílení energetické infrastruktury a v neposlední takto také financuje klimatické cíle, respektive dotace na ně navázané.
V letech 2007 a 2008 se svět naučil dvě nové zkratky - CDO a CDS. Šlo o dva finanční deriváty, které vytvořily spekulativní spirálu a málem zničily finanční systém. Nebýt států, respektive daňových poplatníků, jejichž finance nalité do bankovního systému instituce zachránily, zřejmě by peníze jednoduše zmizely. Sázky na budoucí zisk kryté okamžitými dluhy nejsou nejlepší cestou k prosperitě, ale když máte vlastní centrální banku s neomezenou zásobou peněz, není co řešit.
Ono nové slovíčko, které je nyní trendy zejména v Evropské unii a Evropské investiční bance, zní frontloading. Český překlad je předzásobení, ale toto slovo v češtině nevystihuje pravý význam stále populárnější praxe Evropské komise. Ve skutečnosti jde o vyplacení peněz, které by měly být kryté rozpočtem Evropské unie schváleným v budoucnu a dokud tento rozpočet neexistuje - není totiž ani schválen - kryje dluh Evropská centrální či Evropská investiční banka, respektive členské státy Evropské unie.
Je to krkolomné, což je přesně zamýšleno, a bude tedy nejlepší uvést konkrétní příklad takového frontloadingu.
Vytváříme členským státům možnost, kdy se budou schopné předzásobit příjmy z emisních povolenek za dopravu a vytápění budov (pozn. ETS 2) ve spolupráci s Evropskou investiční bankou. Chceme vytvořit nástroj, jak mohou státy ještě před spuštěním systému podpořit nízkopříjmové domácnosti s jejich účty za topení.
Tato slova pronesl výše uvedený Wopke Hoekstra, pod jehož portfolio spadají povolenky v systému ETS 2 v prosinci letošního roku. A nyní k jádru pudla, protože ďábel se běžné skrývá v detailech a tento případ není výjimkou. Klíčové jsou tři otázky níže.
Jak uvolním příjmy z něčeho, co se neprodalo? Proč mají státy pomáhat příjmy z něčeho, co se neprodalo domácnostem, které za emise z vytápění ještě ani neplatí? A především, kde se tedy berou ony peníze?
Spirála garancí a dluhů s nejasným výsledkem
Mechanismus, o kterém Wopke Hoekstra ve spojení se systémem ETS 2 mluví, funguje následovně. Evropská komise předpokládá, že zavedením systému emisních povolenek druhého typu vznikne určitý objem příjmů a tento objem hodlá částečně předem vyplatit členským státům, které se do systému připojí. K tomuto účelu vznikl Sociálně-klimatický fond (SCF) a tento instrument má nízkopříjmovým domácnostem kompenzovat zvýšené náklady na vytápění. Onen frontloading spočívá v tom, že Evropská komise skrze Evropskou investiční banku vyplatí předpokládané budoucí příjmy o dva roky dříve, konkrétně v roce 2026, a to vše na základě kalkulace výše těchto budoucích příjmů. Peníze kryje Evropská investiční banka, což je de facto komerční odnož Evropské centrální banky, tedy instituce s teoreticky neomezenými prostředky, jejíž hospodaření garantují členské státy.
Co se ale stane, když teorie narazí na realitu? Dosud směrnici ETS 2 do národní legislativy nepřevedlo 6 států, mezi nimi Polsko, Francie, Slovensko, Rumunsko, Maďarsko a Česká republika, které reprezentují 26 % unijního HDP, a co je důležitější, od těchto států se očekává 40 % příjmů do systému kvůli vyššímu podílu aut se spalovacím pohonem a domácností, které jsou vytápěny plynem a uhlím. Poláci systém odmítli a nechali si toto stanovisko posvětit Ústavním soudem, zatímco Maďarsko, Česko, Slovensko, Rumunsko a Francie deklarují, že do systému nevstoupí. Ve Francii by tamní vláda směrnici i přijala, ale blokace parlamentu zajišťuje veto a potenciální pád vlády, bude-li chtít prezident Macron směrnici přijmout do francouzské legislativy. Se Sociálně klimatickým fondem se ale již počítá a státy na tyto příjmy navazují rozpočty v roce 2026 - učinilo tak Německo, Řecko, Kypr, Dánsko a jiné země. Co teď s tím? Evropská investiční banka poskytne peníze, ze kterých 40 % reálně chybí kvůli odporu šesti států a přitom jsou ty stejné peníze již v německém, řeckém a dánském rozpočtu.
Vyplacené peníze ze Sociálně klimatického fondu nebudou kryty příjmy, nýbrž pouhým příslibem příjmů, které zdaleka nejsou jisté. Podle Wopkeho Hoekstry jde celkem o 56 až 86 miliard eur, což ukazuje nejistotu samotného eurokomisaře, která rozhodně optimismu nezavdává.
Bude-li odpor šesti států pokračovat, což je více než pravděpodobné, jak unie získá chybějící peníze? Důležitější otázky ale zní - bude-li v roce 2029 ustavena odlišná Evropská komise a rozložení sil v europarlamentu nebude kopírovat současnost, jaké mají noví zákonodárci možnosti? Co nastane v budoucnu, ukáže čas. Přístup současné Evropské komise ale redukuje možnosti budoucích evropských zákonodárců a vytváří jim nesplatitelné dluhy v případě, kdy by systém ETS 2 - a další níže jmenovaná opatření - změnili či odmítli.
Nejde pouze o ETS 2. Frontloading je řešením na nedostatek financí napříč Evropskou unií
U výše uvedeného - nejkřiklavějšího - příkladu emisních povolenek druhého typu jde ale v porovnání s dalšími programy využívajícími frontloading o drobné. Program Next Generation EU, jehož součástí je i strukturální financování programu RRF a REPoverEU v hodnotě 800 miliard eur taktéž nepoužívá existující, nýbrž budoucí předpokládané příjmy Evropské unie. Kdyby šlo o půjčku, bylo by vše v pořádku, ale tento de facto úvěr se díky frontloadingu nepropíše do bilance členských států, protože je krytý budoucími příjmy evropského rozpočtu. Ten ale ještě není schválený.
Evropská komise plánuje skrze program uvolnit výše zmíněných 800 miliard eur, ale formou půjček členským státům, které kryje vlastním rozpočtem. Šestiletý rozpočtový rámec Evropské unie v letech 2021 až 2027 ale dosahuje pouze 1,074 bilionu eur. Na této částce záleží, protože dokud se jednomyslně (!) neschválí nový evropský rozpočet podléhající hlasům Slovenska, Maďarska, Rumunska, ale i České republiky a Polska, bude Evropská unie hospodařit v existujícím provizoriu.
Kromě Next Generation EU jsou frontloadovány i programy SAFE v hodnotě 150 miliard eur a Innovation Fund v hodnotě 50 miliard eur. Princip frontloadingu je ale využit i u finanční podpory státům s vysokým podílem migrace a vychází z migračního paktu, který dosud nebyl v některých státech implementován.
V součtu se hodnota programů výše rovná výši hypotetického rozpočtového provizoria, což by dedikovalo veškeré budoucí prostředky Evropské unie - dokud nebude schválený nový rozpočet - do těchto programů bez prostoru k dalším alokacím například do vzdělávání, kohezních fondů a dalších mechanismů.
Co se stane, když státy neschválí navržený rozpočet EU? Nikdo neví, peníze jsou již alokovány
Současné programy tak kryjí budoucí příjmy a je nejasné, jak budou financovány programy Sociálně klimatického fondu nebo opatření Next Generation EU a SAFE v případě, kdy ony budoucí příjmy nebudou schváleny. Budoucnost financování závisí na postoji členských států Evropské unie k navrženému rozpočtu ve výši 2,2 bilionů eur, který Ursula von der Leyen předložila v polovině letošního roku.
Rozpočet poprvé v historii hodlá zavést celoevropské daně z tabáku, recyklovaných kovů, cla z emisních povolenek uvalených na zahraniční dovoz a také si Evropská komise hodlá ponechat 40 % příjmů z emisních povolenek druhého typu a 15 % z původního systému ETS, jehož příjmy dosud získávaly členské státy v plné výši skrze přerozdělené dotace. V neposlední řadě šéfka Evropské komise také plánuje uvalit daň na podniky s příjmy převyšujícími 100 milionů eur, které by nově platily 100 až 500 tisíc eur ročně v nezávislosti na tom, zda jsou v zisku či ve ztrátě. Nový rozpočet byl od momentu zveřejnění kritizován obvyklými podezřelými ze stran Maďarska i Slovenska, ale mimo jiné jej zcela zavrhl i německý kancléř Friedrich Merz s tím, že podobné navýšení pravomocí a příjmů Evropské unie nevnímá jako odpovědné.
Je ale otázkou, zda je vůbec možné nový rozpočet neschválit, budoucí příjmy totiž kryjí současné výdaje a bez nich se Evropská unie ocitne ve spirále neexistujících peněz, které vydala, aniž by měla jistotu, že je někdy získá.
Bude tak velmi zajímavé pozorovat summit Evropské rady 18. prosince, kde se bude rozpočet poprvé řešit a důležité budou zejména poznámky Německa, Francie, ale také České republiky a Polska. Ani jedna ze zemí s navrženým finančním rámcem nesouhlasí, ale pokud jej odmítnout, bude třeba ony neexistující peníze někde najít, což v nejhorším případě dopadne na národní rozpočty členských států, které kryjí Evropskou centrální banku a Evropskou investiční banku v souladu s ustavující smlouvou o Evropské unii (TFEU).
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
