Trumpův čas se krátí. Američané chudnou a dluh USA roste o 8 % HDP

Mezi Evropskou unií a Spojenými státy je propastný rozdíl v typologii ekonomiky a projevech jednotlivých otřesů, jejichž vliv na Evropany dopadá postupně, ale v USA jde o šok doprovázený okamžitým nárůstem občanů žijících v chudobě a navýšením bankrotů firem i nesplácených úvěrů a insolvencí. Vše je rychlejší díky skromnějšímu systému sociálního státu a data z USA je tedy třeba vyhodnocovat pečlivěji a rychleji než ta evropská.

Dnešní článek věnuji ekonomice Spojených států a datům, která mne po více než pěti letech dohnala ke stažení veškerých investic v rámci amerických akciových trhů. Nebylo to příjemné loučení, ostatně v USA stále vidím četné příležitosti i dnes. Nemůžu ale ignorovat tvrdá data, která hovoří o hlubokých a systémových problémech všech sektorů, kromě dvou, které generují současný růst HDP o 3,3 %, což je ale pouhou iluzí, jak vysvětlím níže. Nejprve ale nadhodím několik tvrdých ekonomických dat z uplynulých měsíců, která jsou středobodem dnešního textu a jejich interpretace mne vedla k dnešnímu přelomovému rozhodnutí.

Začnu u migrace a změn na pracovním trhu. Nástup Donalda Trumpa doprovázela nezaměstnanost v prosinci roku 2024 na úrovni 4,1 %. Jde ale o relativní číslo, protože podle tvrzení Bílého domu za dob vlády Joea Bidena žilo ve Spojených státech zhruba 13 až 14 milionů nezdokumentovaných migrantů, kteří často pracovali bez vědomí úřadů a pobírali svou mzdu mimo oficiální statistiky. Bidenův nástupce, Donald Trump, uvedl k 10. prosinci 2025, že vyhostil přes 650 000 migrantů přímo a 1,9 milionu dalších odcestovalo z USA samo. Tato čísla jsou k pochopení diskrepance v nezaměstnanosti klíčová. Z pracovního trhu zmizí stovky tisíc, ne-li miliony levné pracovní síly a nezaměstnanost v prosinci 2025 vykáže hodnotu 4,6 %, tedy konstantně roste.

Nedává to logiku? Přesně tak. Z tohoto důvodu je třeba také zhodnotit, jak se rozložení sil na pracovním trhu měnilo a které sektory zaměstnance propouští a které nabírají. Situace vypadá následovně.

Díky úřadu DOGE, který masivně propouštěl ve státních službách, se 300 tisíc zaměstnanců federální vlády ocitlo v roce 2025 bez práce. Ekonomicky by se mělo jednat o čistý přínos, ale není tomu tak díky jejich uplatnění. Druhým sektorem, který propouštěl nejvíce, byly informační technologie, kde o práci přišlo 172 000 zaměstnanců a následně se propouštělo i v maloobchodě - 100 000 zaměstanců - a v sektorech e-commerce i služeb, kde dohromady o práci přišlo 220 000 zaměstnanců. Čisté úbytky pracovních pozic registrovala i doprava, těžební průmysl a výroba včetně automobilek.

Největší nárůst registrovalo zdravotnictví, které přidalo 500 000 pracovních míst a následovaly sociální služby s 350 000 novými zaměstnanci. Jediným vysoce ohodnoceným sektorem, ve kterém se zaměstnanci nabírali, byly byznysové konzultační služby s pouhými 30 000 novými pracovníky. Ve stavařství přibylo 150 000 zaměstnanců a sektorové přírůstky tak registrují zejména obory s většinově nízkopříjmovými zaměstnanci. Zdrojem k datům výše je analýza Bureau of Labor Statistics v druhém kvartále. Rostly tedy převážně nízkopříjmové sektory a propouštěly ty s vyššími mzdami a platy.

Tento jev potvrzují i dnešní data o tržbách v maloobchodě, které meziročně stagnují na 0,1 %, ačkoli HDP Spojených států roste o úctyhodných 3,8 %. Kde je tedy problém? Opět data nedávají logiku a je třeba sledovat, zda se s HDP navyšují také reálné mzdy, ale také je třeba pozorovat sektory, které se růstem mezd vymykají.

Inflace v USA dosahuje 3,1 až 3,3 % podle konkrétní metodiky a jakýkoli růst reálných mezd pod touto hodnotou v meziročním srovnání znamená, že se kupní síla Američanů propadá. Sektory pohostinství a zdravotnictví, který byl největším příjemcem nové pracovní síly ale vykazuje propad reálných mezd o 0,6 % a stejný trend panuje také v zemědělství, dopravě a sektoru profesionálních služeb. Souhrnná data z americké ekonomiky posléze vykazují růst reálných mezd o pouhá 0,3 % meziročně, což je taženo sektorem převážně sektory financí a pojišťovnictví.

Opět vycházím z oficiálních statistik amerického úřadu BLS.

I po vyhodnocení výše uvedených dat ale není možné dohledat, jak tedy roste americké HDP, když jej netáhne spotřeba, ale ani tvorba nových pracovních míst.

Jason Furman je jedním z nejrespektovanějších ekonomů současnosti a proto také vyučuje ekonomii na americkém Harvardu, kde působí na tamní fakultě Aetna. Furman se letos společně s dalšími odborníky zabýval stejnými otázkami, které si v dnešním textu kladu já a dospěl k překvapivému závěru. Růst americké ekonomiky v letošním roce nepohání spotřeba obyvatel ani průmyslový růst, nýbrž jde téměř výsadně o příslib investicí do datacenter a související nákupy zboží, často za vypůjčené peníze investorů. Podle Furmana by růst HDP po 2. kvartále, kdy dosáhl 3,3 %, tvořil pouhé 0,1 %, odmažeme-li sektory napojené na poptávku po datacentrech a v tom případě dává logiku i většinový pokles reálných mezd a slabé tržby v maloobchodě, protože datacentra nevytváří takřka žádné navázané pracovní pozice.

Furmanovu tezi oponoval a potvrdil Robert Armstrong, ekonom Financial Times a následně byla publikována napříč renomovanými ekonomickými servery ve více než 36 zemích světa. Furman dodal, že příliv investic do sektoru umělé inteligence odlákal kapitál od tradičních sektorů stavebnictví, průmyslu, zemědělství i služeb a tito největší zaměstnavatelé v USA vykázali stagnaci, ne-li pokles. Tato stagnace většiny sektorů průmyslu a služeb je o to více zarážející při zohlednění rostoucí peněžních zásob v ekonomice. Zásoby indikují, kolik centrální banka uvolňuje nových dolarů a zda zásoba klesá či roste. Rostoucí zásoba inspiruje investory k rozpouštění financí do ekonomiky, klesající motivuje ke spoření. Donald Trump již od svého nástupu do Bílého domu masivně zaplavuje ekonomiku penězi, čímž také posiluje akciové trhy, ale tento trend se neprojevil na růstu HDP a produktivity ve výše zmíněných sektorech, což indikuje systémové problémy.

Peníze totiž do ekonomiky evidentně proudí, ale nedostávají se k běžným Američanům, aby je následně mohli spotřebovat.

Nyní již diskrepance mezi růstem HDP, zaměstnaností, slabými tržbami maloobchodníků a minimálním růstem reálných mezd dává logiku. Spojené státy ve většině oborů stagnují, ne-li klesají, ale růst táhnou investice spojená s umělou inteligencí. Jaký vliv má ale tento vývoj na stav společnosti v USA? Zde platí odvěké pravidlo, když nemají chudí lidé co jíst, vyjdou do ulic. Jak tedy vzrostla životní úroveň Američanů a jak se jim daří?

Mentalita Američanů je od té evropské odlišná i v dalším podstatném aspektu, jehož ekonomický vliv nelze podceňovat. Jakmile se Američan z nižší či střední třídy narodí, dluh jej doprovází až do dospělosti s tím, že často ze zadlužení nikdy nevystoupí kvůli studentským půjčkám, kreditním kartám a hypotékám, jejichž využití je v populaci zcela běžnou praxí.

Když stagnuje HDP v tradičních sektorech, stoupá nezaměstnanost i inflace a klesá kupní síla, měla by se tato data projevit také na počtu nesplácených úvěrů rozličných druhů. Souhrnná data hovoří o 4,5 % domácnostech v USA, které jsou po datu splatnosti - více než 90 dnů - u různých typů půjček. Podobně jako v průběhu finanční krize zasahuje růst neplatičů nejprve do rizikovějších úvěrů typu studentských půjček, kreditních karet a půjček na pořízení automobilu. Tyto tři nejvyužívanější typy úvěrů vykazují 6 až 10 % neplatičů s delším prodlením než 90 dnů. Jde o nejvyšší číslo od finanční krize let 2007 až 2008 a ačkoliv klasické hypotéky zůstávají níže - kolem 2 % - splátky úvěrů na komerční nemovitosti vykazují 11 % těch, kteří nesplácejí, což je opět nejvyšší hodnota od finanční krize.

V tomto kontextu by mne zajímala data o počtu Američanů pod hranicí chudoby a těch, kteří nemají platné zdravotní pojištění, ale oproti zvyklostem se Bílý dům rozhodl souhrnná data za jednotlivé kvartály nepublikovat a ke zveřejnění dojde až v druhém kvartále roku 2026, čímž jsou tyto statistiky nedohledatelné. Tato praxe mne vzhledem k výše uvedeným údajům o nezaměstnanosti, kupní síle, inflaci a nesplácených úvěrech nepřekvapuje, očekávám tedy nárůst občanů USA v chudobě i těch, kteří si nemohou dovolit velmi drahé zdravotní pojištění.

Zdaleka největším dlužníkem je ale bezesporu federální vláda Spojených států, tedy Bílý dům Donalda Trumpa. Dluh Spojených států letos vzroste o 7,5 až 8 % HDP, nominálně pak o 2,23 bilionu dolarů, což je rekordní hodnota v procentuálním i nominálním vyjádření. Vybraných 200 miliard dolarů za celní přirážky jsou v tomto kontextu drobné a navíc Donald Trump tyto prostředky přislíbil živořícím farmářům, kterým zmizela pracovní síla v podobě migrantů a rapidně jim zdražil dovoz hnojiv z Číny. Teze o clech, která zaplatí dluh USA se tedy nepotvrdila a navzdory tvrzení Bílého domu dluh Spojených států roste neudržitelným, nevídaným a především nebezpečným tempem.

A nyní k důvodům, proč trhy v USA opouštím a raději své dlouholeté úspory rozpustím do Singapuru, Indie a Polska, což možná rozeberu v některém z příštích článků.

Trumpova deregulace v doprovodu protekcionismu a celních přirážek mohla způsobit dva efekty. Navýšení cel, deportace migrantů a podpora domácího průmyslu by hypoteticky vedly také k posílení domácí výroby, lepší zaměstnanosti, růstu mezd a zvýšení kupní síly kvůli síle americké spotřeby. To se ale nestalo, jak potvrzují výše uvedená data. Namísto investic do tradičních sektorů, které Trump sledoval, ovládli ekonomiku Spojených států digitální giganti, kteří skrze umělou inteligenci naopak propouští, místo aby nabírali. Odliv investic z tradičních oborů do umělé inteligence navíc způsobuje kapitálové nedostatky a odliv pracovní síly pouze prohlubuje. Efektem je snížení reálných mezd a doprovodný úpadek kupní síly většiny obyvatelstva. Jakmile ale klesne kupní síla většiny Američanů, stane se domácí průmysl orientovaný nikoli na export, ale na spotřebu produktů v USA nekonkurenceschopným, protože si Američané nemohou dovolit nakoupit více, ale naopak méně zboží.

To dokládá klesající kupní síla v reálném vyjádření a navýšení cen producentů, které žene inflaci vzhůru i navzdory levné ropě. Vyšší počty neplatičů úvěrů pak krušný obrázek ekonomiky Spojených států dokreslují a tezi potvrzují. Snížení sazeb nepomůže, naopak oslabí dolar, zdraží nejlevnější import a producenti budou motivováni do zvýšení už tak mizerných marží tím, že spirálu dále popoženou navýšením cen.

Tak hodně štěstí, Ameriko! Byla to jízda, ale v nejlepším se má skončit. Současný stav ekonomiky optimismu opravdu nezavdává a jsou jiné, perspektivnější a méně zadlužené trhy, kde lze hledat hodnotu. USA nyní drží nad vodou investiční bublina spojená s umělou inteligencí, ale poslední výsledky Oracle, Broadcomu, ale i Nvidie ukazují, že i v tomto případě měli investoři nasazené růžové brýle a sektor vytváří násobně vyšší náklady než hodnotu, což se dříve či později projeví i na ekonomice a stavu trhů v USA. Toho se ale již účastnit nehodlám.

Pozitivním dopadem výše uvedených dat je nepochybná prohra republikánů v průběžných volbách do Kongresu USA v listopadu roku 2026. Tahákem kampaně současného šéfa Bílého domu byla ekonomika, ale Američané většinově chudnou a nejvíce situace dopadá na Trumpovy voliče, což bude mít své následky.

Ve střednědobém horizontu pak chudnoucí většina Američanů logicky podpoří levicověji laděné politiky, kteří nabídnou silnější sociální systém, vyšší daně a vyrovnání poměrů mezi nejbohatšími a těmi, jejichž příjmy za éry současného vedení USA nedohání ani inflaci. K porážce republikánů a posléze Donalda Trumpa samozřejmě dojde pouze v případě, kdy budou vyhlášeny volby, čímž si dnes již nikdo nemůže být zcela jistý.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.