Článek
Současné kroky Viktora Orbána dosáhly bodu, ze kterého již není návratu. Premiér Maďarska dnes otevřeně pohrozil Ukrajině zablokováním finanční pomoci schválené Evropskou unií, na které se Maďarsko nijak nepodílí. Důvodem je poškození ropovodu Družba, skrze který do Maďarska již třetím týdnem neproudí ropa z Ruské federace. Nejde ale o ropu, nejde o to, že ropovod poškodili samotní Rusové a Ukrajina nabídla alternativu. Nejde ale ani o Ukrajinu - za Orbánovým jednáním lze spatřovat jediné, tedy probíhající a eskalující politickou kampaň. Postup, který si lídr strany Fidész zvolil pro zajištění vlastního politického přežití, se však nijak neliší od postupu jiných autoritářských režimů napříč světem i historií.
Premiér se sice tváří, jak je jeho politika výjimečná, vzdorovitá a patriotická, ve skutečnosti je ale Viktor Orbán jen dalším z mnoha, kteří pro uchování vlastní moci obětovali nejen vztahy se spojenci, nýbrž také prosperitu vlastních zemí. Výsledek je pokaždé stejný - autoritář je stále více paranoidní, izoluje se od spojenců a následně dochází k ekonomickému, diplomatickému a posléze i společenskému úpadku zemí. Stalo se to Hodžovi v Albánii, Chávezovi ve Venezuele, Castrovi na Kubě a dlouholetý maďarský premiér nebude jiný, pokud jej Maďaři v letošních volbách nezastaví.
Orbán je závislý na vnějším nepříteli. Kdyby konflikty utichly, lidé se začnou ptát
Probíhající vyhrocené spory o dodávky ropy do Maďarska skrze ruský ropovod Družba jsou jen symptomem širší nemoci v maďarské ekonomice i diplomacii. Viktor Orbán musí přehlušit ekonomické průšvihy něčím hlasitějším, neváhá tak Ukrajinu bránící se ruské agresi označit za nepřítele Maďarska a rozpoutat zničující spor s Evropskou unií i jednotlivými členskými státy kvůli palivům z Ruské federace. Již existence maďarské - a slovenské - závislosti na režimu Vladimira Putina nevychází z geografické polohy země, jak Orbán často tvrdí, nýbrž z prosté neochoty energetiku diverzifikovat - Chorvatsko již v roce 2023 nabízelo Viktoru Orbánovi existující ropovod Adria, skrze který by podniky mohly ropu nakupovat a platit méně za tranzit, než platí nyní, Maďarsko ale odmítlo. Stejnou trasu podle institutu CSD může využít i Slovensko, kapacita je dostatečná a obě země navíc v době předchozích výpadků ropovod Adria využívaly, konkrétně pro import ropy z Kazachstánu. Stejný princip platí i u plynu. Zatímco Německo, Holandsko, Polsko a další státy využívají terminály na LNG, Maďarsko v roce 2023 hostilo prezidenta Ázerbájdžánu, který zemi nabídl odklon od ruské ropy na úkor té své, navíc za srovnatelných, místy i výhodnějších podmínek. Orbán odmítl a o několik měsíců později uzavřel kontrakt o dodávkách suroviny s Vladimirem Putinem v Moskvě.
Nepřátelé Orbánova režimu, v tomto případě Ukrajina a Evropská unie, tak reálně neexistují, respektive byli vytvořeni jen diplomatickým úsilím a preferencemi samotného premiéra Maďarska. Dnešní konflikt se tak rovněž eskaluje zcela úmyslně, bez vnějšího nepřítele by se Viktor Orbán musel zodpovídat za vlastní ekonomická, politická a osobní selhání. Maďaři by se začali tázat, proč se Polsko umí s Evropskou unií dohodnout na podobě migračního paktu a zajistit si potřebné výjimky a proč je Bulharsko nebo Rumunsko schopné diverzifikovat své závislosti na Ruské federaci, ačkoliv byly tyto na počátku ukrajinské války v roce 2022 v násobně horší pozici, než Orbánovo Maďarsko. Jakmile by se urovnaly konflikty, taktéž by se Maďaři mohli začít ptát, proč se země soudí s Evropskou unií a má zablokované finanční prostředky, když se totéž nestalo Řecku po zavedení tvrdých protiimigračních opatření v rozporu s unijní legislativou, nebo Itálii, která učinila totéž pod vládou Bruselem příliš neoblíbené Georgie Meloni. Odpověď je prostá. Ostatní státy si taktéž v některých případech pomyslně vydupaly to své, ale zůstaly při tomto jednání konstruktivní a nevstoupily do otevřené války, která by Evropskou unii paralyzovala či jinak ohrožovala.
Problémem Maďarska není Brusel, ale zcela otevřené podrývání unijních zájmů maďarskou vládou pod vedením Viktora Orbána. Premiér je bez současné politické a diplomatické války nahý - na neustálém a neutichajícím konfliktu s nejbližšími spojenci postavil premiér Maďarska svůj politický program. Bez této války nepřežije, stal se na ní až příliš závislý.
Vykoupí-li Orbán volební triumf krví, následky ponesou běžní Maďaři
Současné Maďarsko proměnilo v dějiště totální politické bitvy. Nemá smysl si nalhávat, že by snad Evropská unie do předvolebního klání nijak nezasahovala - blok samozřejmě spoléhá na úspěch Orbánova soka, Pétera Magyara a mohutně jej podporuje. Stav v zemi však neumožňuje jinou variantu - jakékoli dřívější politické kritiky či oponenty Viktor Orbán mediálně očernil, aktivně perzekuoval a zcela jim znemožnil reálný politický úspěch. Když se některé osobnosti odvážily premiérovi oponovat a postavily se proti dominanci Fidészu, rozdrtily jejich politické strany drakonické pokuty, policejní vyšetřování, ale i Orbánovy účelově rozdělené volební okrsky favorizující Fidész. Maďarský premiér se těmito praktikami ani netají. Premiér pořídil zpravodajský software Pegasus z Izraele a pozměnil maďarskou legislativu tak, aby umožnil tajným službám sledování i odposlechy politických oponentů skrze povolení od soudu, který sám vytvořil a jeho příslušníky nominoval. Orbán taktéž vydal seznam 200 nepřátel státu, jejichž aktivity měly represivní složky vyšetřovat skrze zákon o zahraničních agentech. Kromě represí maďarského režimu namířených proti opozičním kritikům lze jako externí vliv spatřovat i zcela veřejně deklarovanou podporu Donalda Trumpa a Vladimira Putina. Oba prezidenti otevřeně Orbána podporují a zcela nepochybně do voleb zasahují stejně, možná i více než Evropská unie.
I navzdory rozsáhlému, straně Fidész nakloněnému aparátu, se v současnosti Viktor Orbán zřejmě poprvé po dlouhých letech skutečně obává volební porážky. Represe kritiků se v případě Pétera Magyara ukazují jako neúčinné a ideologický souboj s Bruselem taktéž přestává Orbánovi přinášet potřebné politické body. Maďarská ekonomika stagnuje již třetím rokem, deficity se prohlubují, inflace zpomaluje příliš pomalu a preference premiéra se nezvedly ani po oznámení zavedení 14. důchodu, jakmile by strana Fidész opět zvítězila. Summit v Budapešti byl zrušen, návštěva v Bílém domě nepomohla a Trumpův aparát se sice stále všemi silami snaží Viktora Orbána podpořit, ale prezident Spojených států je v Evropě značně neoblíben a Maďarsko není výjimkou.
Zbývá tedy jediné - rozpoutání totální války na všech myslitelných frontách. Místo aby Orbán jednal s evropskými spojenci o alternativních dodávkách ropy a využil například společný mechanismus Oil Stocks Directive 2009/119/EC umožňující sdílení strategických ropných rezerv v případě výpadků, raději rozpoutá otevřenou diplomatickou válku s Evropskou unií i Ukrajinou. Důvodem není ropa, jde o zcela nepokrytou politickou kampaň. Očekávaná tvrdá reakce na Orbánovy výhrůžky ze strany Evropské unie a členských zemí bloku totiž nevyhnutelně zapadne do příběhu maďarské předvolební kampaně - Brusel zemi šikanuje, Ukrajina je nepřítel a Viktor Orbán pouze chrání maďarské zájmy. Avizovaná blokace unijní půjčky Ukrajině, kterou Maďarsko odmítlo a nijak se na ní nepodílí, je tak jen dalším nástrojem brutální předvolebního klání ve kterém se Orbán již neštítí doslova ničeho. Projeví-li se aktivity maďarského premiéra na bojeschopnosti napadené země či jejích nasmlouvaných akvizicích, může si Viktor Orbán připsat na svůj vrub kromě zničených vztahů se spojenci i četné lidské životy. Upřímně však pochybují, že by na tom maďarskému premiérovi jakkoli záleželo, natož aby nad dopady svých kroků přemýšlel.
I pokud by Viktor Orbán uspěl, politický konflikt dostatečně vyhrotil a popáté zvítězil ve volbách, za jeho triumf zaplatí běžní Maďaři. Premiér již avizoval, že v případě volebního úspěchu chystá zemi očistit od zahraničních agentů, švábů a dalších zhoubných vlivů.
Zbavíme se všech. Finančních mašinérií, které si za dolary kupovaly politiky, soudce i novinářské blbce a zkorumpované neziskovky. Jsou to jen smrdutí švábi, kteří přežili zimu a pokud je tu spravedlnost, což věřím, že je, existuje pro tyto škůdce speciální místo v pekle.
Možná se to i povede a Orbán skutečně uspěje. Vztahy se spojenci však budou nenávratně zpřetrhány, Ukrajinci zaplatí krví a Maďarsko zůstane v úplné izolaci od svých sousedů a dřívějších partnerů. Viktoru Orbánovi zůstanou dobré vztahy s Vladimirem Putinem stejně, jako zůstaly Enveru Hodžovi v komunistické Albánii dobré vztahy s Čínskou lidovou republikou. I za Hodžovy sny zaplatili Albánci dekádami chudoby, úpadku a společenské izolace, ze které se nevyhrabali dodnes. Historie se stále v nekonečných cyklech opakuje a Hodžův příklad bude v případě volebního triumfu následovat i Viktor Orbán - a s ním, bohužel, i běžní Maďaři.
Na závěr textu dodám, že Pétera Magyara nevnímám jako spasitele, natož jako bezchybného politika hodného nekritické adorace. V současnosti je ale lídr strany Tisza snad jedinou a poslední nadějí pro samotné Maďarsko, které by se v případě výhry stále paranoidnějšího, nebezpečnějšího a zcela mocí opojeného Orbána mohlo společensky rozložit natolik, že jej již nebude možné efektivně reformovat. Věřím, že si stále Maďaři uchovali dostatek zdravého rozumu, aby prohlédli, že jsou Orbánem vykreslovaní externí nepřátelé pouhou iluzí. Ten skutečný nepřítel maďarského národa je uvnitř a zosobňuje jej všehoschopný premiér, který je ochoten své politické přežití vykoupit nejen bezmeznou korupcí, destrukcí vztahů se spojenci a úpadkem životní úrovně občanů vlastní země, ale nově také ukrajinskou krví.
I Andrej Babiš se dnes zdráhá navzdory vzájemnému přátelství Orbána jakkoli podpořit a na rozdíl od Slovenska nenabídl Maďarsku podíl z českých ropných rezerv k vyvážení výpadků ruských dovozů. Důvody jsou však opět čistě pragmatické, Orbán se stal černou ovcí i mezi českými voliči a přátelství maďarského premiéra s lídrem hnutí ANO má limit - politické body. Pokud i Babiš couvá a vnímá Orbána jako toxického partnera, musí být skutečné rozměry korupce a klientelismu v Maďarsku ještě násobně horší, než si většina informovaných pozorovatelů připouští.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
