Článek
Green Deal měl být vždy především o ekonomice a Evropská unie měla skrze zelenou transformaci nejen snížit vlastní spotřebu fosilních paliv, ale také vybudovat robustní sektor šetrných technologií a dominanci v elektromobilitě, tepelných čerpadlech a dalších sektorech, které měly těžit z podepsané Pařížské úmluvy, jejíž ratifikace ukládala státům masivní snížení emisí oxidu uhličitého. Oznámení zelené transformace v Evropské unii vycházelo z podobných nálad ve Spojených státech, kde zákonodárci díky většině demokratů prohlasovali takzvaný Green New Deal, tedy rezoluci směřující ekonomiku USA k bezemisní budoucnosti.
Celý konstrukt zelené transformace je ale starší a nevychází pouze z představ Evropské komise Ursuly von der Leyen. Na tvorbě opatření směřujících k bezemisní ekonomice se podíleli i předchůdci dnešní šéfky Evropské komise Jean-Claude Juncker, a dokonce i José Manuel Barrosso, který vedl unijní exekutivu v letech 2004 až 2014. Důležité tedy je, že Evropská unie nebyla ve snahách transformovat tradiční ekonomický model do společnosti nového světa osamocená. Stejný záměr schválili i Američané, Australané a mimo jiné i Kanada, tedy ekonomiky, které kumulativně představují více než polovinu světového HDP.
Idea Green Dealu navíc spočívá nejen v ekonomické, ale také celospolečenské transformaci, jejíž součástí nebyly zdaleka pouze environmentální, nýbrž i regulační a sociální opatření. Celý plán nevznikl za Ursuly von der Leyenové, ale již v letech 2007 až 2011, jen se implementoval postupně.
Evropa se rozhodla zachránit planetu a transformovat společnost. Nebyla ale osamocená
První plány na zelenou transformaci existovaly již v letech 2007 až 2011. Stále lze dohledat tehdejší citace unijních lídrů, kteří se oklepali z dopadů finanční krize a v letech blahobytu podpořených bezprecedentním kvantitativním uvolňováním - tiskem peněz - evropská životní úroveň rostla a přišel čas vymyslet nový směr. Transformační uvažování v Evropské unii, USA a dalších státech se ale nezaměřovalo výlučně na environmentální udržitelnost, nýbrž do jednotlivých variant Zelených údělů státy zahrnuly i další, společenský prvek transformace spočívající v genderové diverzitě, korporátní odpovědnosti a inkluzi napříč ekonomickými sektory a státní správou.
Evropská unie transformuje rozvojový svět a nastaví mu příklad hodný následování, tak zněl plán. Západní svět, opilý z dlouholetého míru v západní hemisféře, neviděl rozpínající se Ruskou federaci a raději se evropští úředníci rozhodli zavést kvóty zastoupení žen ve firmách i politických institucích, což by bylo chvályhodné, kdyby tyto kvóty později nepřenesly i do vědy a výzkumu, soukromých společností a dokonce i armád, kde stále existují schválené návrhy pro inkluzivní obsazení pozic členy LGBTQ+ komunity k zajištění diverzity napříč ozbrojenými složkami a stejné povinnosti připravovali Evropané, Američané, ale i Kanaďané a Australané pro soukromé firmy.
Současná ideologická pozice Evropské komise a Evropské unie jako celku vychází především z materiálu Beyond GDP, který vznikl ještě pod vedením José Manuela Barrossa, tedy předchůdce Jeana-Clauda Junckera. Níže uvádím čtyři citace v chronologickém pořádku, protože vinit Ursulu von der Leyen a současné vedení Evropské komise za vzniklý stav není fér, protože úvahy o post-růstové ekonomice byly přítomné již daleko dříve.
Správná volba indikátorů je klíčem k pochopení posílení diverzity na území Evropské unie. Musíme lépe indikovat jiné parametry než pouze HDP, což je právě účelem plánu Beyond GDP. Musíme opustit měření ekonomiky a začít měřit kvalitu života. Nestačí mluvit o klimatu, svobodě, diverzitě, inkluzi a sociální spravedlnosti, je třeba tyto teze implementovat do ekonomiky nového světa.
Klíčovým pohonem Evropské unie nesmí být ekonomický výkon, ale rovná společnost a silný sociální stát, který zvýhodní slabé na úkor moci kapitálu. HDP nesmí být jediným ukazatelem, který sledujeme.
Musíme mít na srdci, že klimatická politika a udržitelnost byla vždy srdcem naší sociálně tržní ekonomiky. Green Deal je cestou růstu, který přinese více, než vezme.
Evropský Green Deal prezentuje změnu a vytváří sociálně spravedlivé a udržitelné ekonomické podmínky. Tranziční fond a diverzifikace pracovní síly zajistí přeškolení těch, kteří se budou podílet na nové zelené ekonomice. Změna bude sociálně udržitelná.
Vlak se rozjel a konkrétní opatření vedoucí k post-růstové ekonomice, sociální tržní ekonomice a bezemisní budoucnosti následovala již v letech 2013 až 2018, nikdo ale neřešil dopady. Evropa byla bezpečná, bohatá, konkurenceschopná a Ruská federace v očích lídrů evropských států neprezentovala zásadní hrozbu - válka byla nepředstavitelným neduhem minulosti, nikoli reálnou vyhlídkou. Optikou dnešního světa jde o čiré šílenství, ale v době před 10 lety se uzavírala Pařížská klimatická dohoda, Spojeným státům vládl Barack Obama a evropské HDP rostlo o 2 až 3 % ročně s tím, že všichni očekávali ještě lepší časy. Greta Thunberg později mluvila na půdě OSN i Světového ekonomického fóra a studenti protestovali za udržitelnější budoucnost, což mělo také politické dopady a vliv na přijímaná opatření. Stavěl se plynovod Nord Stream 2, kancléřka Merkelová vítala syrské válečné uprchlíky a uzavírala přímé kontrakty s Vladimirem Putinem o dodávkách levného zemního plynu, který podpoří německou ekonomiku v cestě za větší sociální spravedlností a udržitelností.
Zelenou transformaci ukradla Čína. Jde o Pyrrhovo vítězství
Snahy západního světa o udržitelnou ekonomiku nového světa ale začali velice pozorně sledovat Číňané a patřičně se přizpůsobili. Celou politiku Green Dealu, tedy vytvoření evropské dominance v obnovitelných zdrojích a zelených technologiích de facto asijská ekonomika zcizila skrze efektivní dotační politiku, cenovou válku v klíčových sektorech a vybudování bezprecedentních výrobních kapacit. Je to komunistická Čína, sponzor Ruské federace, kdo zničil evropské výrobce solárních článků, elektromobilů, baterií a větrných turbín masivními dotacemi vlastního průmyslu. Z plánu nezbylo nic. Potřebné komponenty k zelené transformaci vyrábí Čína formou monopolu a Evropské unii zůstalo jediné - pocit mesiášství a závislost.
Ještě v letech 2019 a 2020 přitom Ursula von der Leyen a Frans Timmermans shodně tvrdili, že zelená transformace povede k tvorbě nových pracovních míst a růstu evropské ekonomiky, poháněné právě klimaticky šetrnými sektory průmyslu a výroby.
Evropský Green Deal je novou růstovou strategií, která zajistí nejen snížení emisí, ale také masivní tvorbu nových pracovních míst.
Budeme spolupracovat a zajistíme srze spravedlivou transformaci ekonomiky příležitosti v udržitelném a environmentálně přívětivém průmyslu. Zcela přestavíme ekonomiku kontinentu skrze inovace, tvorbu nových pracovních míst a Evropská unie zelenou transformaci povede jako lídr.
Jaký je výsledek představ Franse Timmermanse a Ursuly von der Leyen dnes?
V sektoru výroby solárních článku ovládá Čína 93 % trhu a disponuje tak robustní produkční kapacitou, že je konkurence v Evropské unii zcela bezzubá a místní firmy zkrachovaly již dávno v letech 2020 až 2021. Větrné turbíny taktéž nepochází z Německa, nýbrž z Číny, která ovládla trh, jemuž kdysi dominoval německý Siemens a další evropské konglomeráty. Jakmile začala Evropská unie motivovat zákazníky k pořízení elektromobilů a uvažovala o zákazu spalovacích motorů, Čína vybudovala vlastní průmysl s kapacitou produkce na 50 milionech automobilů ročně, zatímco všechny státy Evropské unie dohromady vyrobí pouhou pětinu tohoto objemu. Také dodávky akumulátorů a baterií Číňané ovládají v takové míře, že produkují ročně více baterií než celý svět spotřebuje. Jakákoli konkurence z Evropské unie nebo Spojených států má jen těžko šanci, Čína drží výrobní i technologické patenty a když se tamní režim rozhodne rozpoutat cenovou válku skrze masivní dotační programy, firmy z Evropy nemohou konkurovat.
Číňané udělali jedinou chybu - naddimenzovali svou produkci příliš vysoko, o čemž jsem napsal obsáhlý článek, a dnes trpí společně s Evropskou unií. Číňané totiž věřili, že Evropská unie politiku klimatické odpovědnosti skutečně dotáhne a dnes produkují tolik lithium-iontových baterií, větrných turbín, solárních článků a dalších komponentů pro klimaticky odpovědnou produkci, že je museli - leč neochotně - začít nasazovat i na svém vlastním území a v důsledku nainstalovali největší kapacitu obnovitelných zdrojů ze všech států světa. Původcem tohoto trendu ale není starost Číny o klima, nýbrž využití produktů, kterých Číňané vyrobili příliš mnoho a čáru přes pomyslný rozpočet udělala Čínské lidové republice především výměna prezidentů v Bílém domě a pomalá implementace - paradoxně - Green Dealu v Evropě. Aby došlo k využití nadprodukce v sektoru obnovitelných zdrojů, investuje Čína až 188 miliard dolarů ročně do posílení vlastní energetické sítě, dříve závislé na uhelných zdrojích a jádru. Obnovitelné zdroje pro průmyslově silnou Čínu ale nezajišťují dostatečně spolehlivé dodávky energie, což Číňané řeší tím, že poblíž obřích solárních a větrných parků postaví uhelnou elektrárnu a zdroje tak zdvojují. Tento přístup navýšil náklady Číny na energetickou síť jen mezi lety 2017 a 2025 více než dvanáctkrát.
Konec vlády demokratů v USA a pomalá implementace zelené transformace Evropskou unií zajistila Číně pomyslné Pyrrhovo vítězství. Sektorům udržitelné a environmentálně šetrné ekonomiky asijská velmoc zcela dominuje, ale příliš spoléhala na ambice Evropské unie a USA, v důsledku čehož dnes čínský průmysl čelí poklesu odbytu a na neudržitelně vysokou produkci neexistují relevantní kupci.
Z Green Dealu zůstaly Evropské unii pouze náklady a závislost. Tak hovoří data
Vzhledem k výše uvedeným zdroji podloženým datům nelze selhání snah Evropské unie zpochybnit. Z původně ekonomicky-společenské teze o nové ekonomice dnes zůstaly pouze náklady a regulační opatření, která nereflektují tristní výsledky evropského průmyslu, který musí obnovitelné zdroje a související udržitelné technologie dovážet.
Náklady s implementací zelené transformace ale zůstaly v podobě stovek miliard investovaných do posílení sítí k vykrytí produkce obnovitelných zdrojů a nutného vybudování překlenovacích zdrojů k výrobě energie v době, kdy solární a větrné zdroje produkují příliš málo. Emisní povolenky nevedou ke kýženému výsledku, protože firmy nezvládají dekarbonizaci v plánovaných termínech a průmysl se stává méně konkurenceschopným díky dražší produkci. Ceny energií v Evropě jsou bezprecedentně vysoké a iluze o levném plynu z Ruské federace vzala za své, když Vladimir Putin rozpoutal ničivou válku na Ukrajině. Výsledkem zelené transformace je stabilní úpadek evropského průmyslu, kdy jen výroba automobilů klesla mezi lety 2022 až 2025 o 14 % a chemický průmysl o 8 %, zatímco další sektory, například těžké strojírenství a chemický průmysl klesaly jakbysmet. Není radno dodávat, že firmy ze Spojených států i Číny stabilně rostou a je nutné se také ptát, proč tomu tak je. Odpověď je jednoduchá, konkurenceschopnost evropských podniků dramaticky klesá díky vysokým cenám energií, tarifním překážkám na straně Spojených států a čínské dominanci v klíčových sektorech ekonomiky, které měly zelenou transformaci zaplatit.
Jen pro představu - uniklý dokument Evropské komise předpokládá nutné investice do energetické infrastruktury ve výši 1,2 bilionu eur. Tato částka tvoří 7 % HDP všech členských států EU a je třeba jí investovat v rámci příštích devíti (!) let. V částce samozřejmě není obsažena budoucí zvýšená poptávka po energii kvůli využití umělé inteligence, jejíž spotřeba má v příštích čtyřech letech vzrůst o 160 % a generovat dodatečné náklady na dobudování energetických zdrojů, které konzultační firma McKinsey Group odhaduje v příštích pěti letech na 300 miliard eur, tedy dalších 1,8 % evropského HDP.
Evropská poptávka po ropě, zemním plynu a dalších ropných produktech využívaných například pro vytápění přitom klesá příliš pomalu. Při porovnání let 2015 a 2024 vykázaly státy Evropské unie pokles poptávky po ropě o pouhých 15 %, po zemním plynu o 28 % a po topném oleji o 18 % v absolutním vyjádření. Bez ekonomického srdce je Green Deal čistě nákladovou položkou, což je třeba si přiznat. Z původně růstového projektu - leč nebyl v době schválení podpořen daty - zbyla pouhá závislost a ekonomický úpadek, který nelze vykompenzovat domácí spotřebou nebo dotacemi - bez potřebných technologií a výrobních kapacit vyvážíme desítky miliard eur ročně z dekarbonizačních fondů do Číny a posilujeme tamní ekonomiku, nikoli tu místní.
Zelená transformace, nebo bezpečnost a inovace? Evropa si musí vybrat
Výše uvedené řádky podpořené reálnými ekonomickými daty nejsou příjemným čtením, ale jde o reálné výsledky evropské ekonomiky a čínské dominance v sektorech, které měly být středobodem zelené transformace. V době, kdy státy Evropské unie čelí bezprecedentní hrozbě v podobě Ruské federace a odklonu Spojených států od trans-atlantických vazeb je nutné si nalít čistého vína, nikoli utopicky následovat strategii, která se ukázala jako neefektivní.
Kromě známé kritiky Maria Draghiho, který ve své obsáhlé zprávě pojmenoval zásadní problémy evropské ekonomiky, jakými jsou nefunkční jednotný trh, neexistující jednotný kapitálový trh, vysoké ceny energií a regulatorní bariéry, uvedu také slova Jamieho Dimona, ředitele banky J. P. Morgan, který na rozdíl od Draghiho nebyl takovým diplomatem.
Evropská unie během 10 až 15 let klesla z 95 % HDP Spojených států na 65. To opravdu není dobré. Prohráváte.
Jedním z důvodů, proč Evropská unie podle veškerých měřitelných dat prohrává, je stálá implementace strategie, která měla být kdysi motorem růstu, ale proměnila se v čistě nákladovou položku, jejímž efektem je dnes již pouze postupná eroze inovací, konkurenceschopnosti, kupní síly a strategické suverenity států Evropské unie.
Dnes zní klíčová otázka jasně. Buď si přejeme bezpečnost, suverenitu a konkurenceschopnost, nebo implementujeme klimatická opatření včetně mechanismů vedoucích ke snížení emisí o 90 % v roce 2040 a cílem bude bezemisní importní ekonomika, nebo koncept opustíme a zajistíme potřebný inovační potenciál, deregulujeme klíčová odvětví a klimatickou politiku implementujeme nikoli jako klíčovou mantru, ale jeden z mnoha aspektů širší palety priorit.
Není hanbou přiznat, že Green Deal selhal a potřebné ekonomické srdce zelené transformace v Evropské unii již neexistuje. Vidí to ekonomové a občané, nyní je třeba, aby se s realitou dokázali konfrontovat i politici.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
