Článek
Někteří politici často pronáší realitou nepodložené výroky o tom, jak Ruská federace prosperuje, zatímco Evropská unie trpí a topí se v dluzích. Jindy volení zákonodárci tvrdí, jak sankce proti Ruské federaci nabourávají evropskou ekonomiku a jak kupní síla Rusů naopak stoupá a zemi se pod vládou Vladimira Putina nebývale daří.
Sankce proti Ruské federaci jistě Evropskou unii poškodily, ostatně to byl také plán Vladimira Putina, který vytvořil skrze nebývale nízké ceny závislost Evropanů na ruských fosilních zdrojích, aby jí nejprve využil při anexi Donbasu a Krymu v roce 2014 a později i o osm let později při plnohodnotné invazi na Ukrajinu. Zbavit se této léta budované závislosti bylo nebývale bolestivé a Evropská unie registruje navýšené náklady na odklon od ruské energie i dnes. Do ceny původně levného ruského plynu je také třeba započítat ochranu východního křídla NATO a zbrojní výdaje států Evropské unie - v tomto vyjádření již plyn nebude levný, ba naopak.
Ruská federace je ale sankčními opatřeními Evropské unie a Spojených států poškozena násobně více. Když jsem do Ruska naposledy v roce 2013 cestoval a navštívil Moskvu, Volgograd a Grozný, byly mi tehdejšími gruzínskými partnery města představována jako daňové ráje a Ruská federace působila dojmem země s nebývale nízkými náklady na pracovní sílu, sociální odvody a Rusko mělo také jednu z nejnižších sazeb korporátních daní. Rusko na sklonku roku 2025 je zcela odlišné a pohlédneme-li na daně, téměř se proti roku 2013 zdvojnásobily.
Masivní navýšení daní v Rusku rozpočtu nestačí. Přichází povinně-dobrovolná podpora válečného úsilí
Jen u daně z firemních zisků lze pozorovat, jak moc je Rusko v současnosti odlišné od toho předválečného. V roce 2013 se daň z firemních zisků stanovovala jako 2 % pro federální rozpočet a 5 až 15 % pro ten regionální v závislosti na oboru. Města ale běžně zahraniční investory motivovala k tvorbě pracovních míst a nabízela v prvních pěti či deseti letech podnikání nejnižší možnou sazbu. Dnes je federální daň 8 % a regionální nelze snížit pod 14 %, čímž vzniká minimální daňové zatížení firemních zisků na úrovni 22 % a maximální na 28 %.
Ztrojnásobení daní pro firmy doprovází navýšení DPH, které dnes dosahuje 22 % a dřívější výjimky z plateb DPH pro firmy s tržbami do 60 milionů rublů (14 milionů korun) ročně byly zrušeny. V roce 2025 zavedla vláda Vladimira Putina také daň z hazardu - dosud neexistující - na úrovni 25 % z výher i zisků hazardních podniků a 5 % z přijatých sázek. Společně s výše uvedeným zrušením výjimek a zavedením nových daní se Vladimir Putin uchýlil k dosud nemyslitelnému kroku - zdanění bohatých Rusů, nikoli však oligarchů. Zaměstnanci zvyklí na dřívější rovnou daň na úrovni 15 % nyní platí progresivně podle výše příjmů vyplývajících z pracovního poměru. Ti s nejvyššími příjmy jsou zatíženi daní z příjmu ve výši 22 %. Nejhůře na tom jsou cizinci, kteří nejsou držiteli ruského občanství - takoví zaměstnanci platí rovnou daň z příjmu ve výši 30 % v nezávislosti na příjmu.
Z měsíčních mezd a platů navíc Rusové platí dalších 30 % ve formě odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Efektivní daňové zatížení příjmů zaměstnanců tak v Ruské federaci po navýšení daní dosahuje 43 % pro nízkopříjmové a až 54 % pro vysokopříjmové zaměstnance a cizince. Vladimir Putin ale navýšil i spotřební daně na paliva o 9,12 % pro benzín a 12,1 % pro diesel od roku 2025, čímž již neplatí odvěká situace, kdy Rusové kupovali paliva násobně levněji než Češi. V dnešním vyjádření si průměrný Rus s příjmem 1 milion rublů ročně může po odečtení daní koupit 1 340 litrů benzínu, zatímco Čech si pořídí podobný objem, tedy 1 300 litrů při současných cenách. Od nového roku se ale Rusové propadnou pod občany České republiky, protože je čeká další navýšení cen paliv o 7, respektive 9 % u dieselu i benzínu.
Ani takto drastické navýšení daní ale válečnému úsilí Vladimira Putina nestačí. V ruském rozpočtu na rok 2026 se dále nepočítá s odměnami rekrutů, které dříve kryla federální vláda Ruské federace a nově mají tyto výdaje zajistit regiony, tedy jednotlivé státy uvnitř Ruské federace skrze vlastní rozpočty. Vlády mají také pokrýt ze svých rozpočtů odškodnění padlým vojákům a zřídit skupiny za účasti civilního obyvatelstva, které budou specifické bataliony ruské armády podporovat skrze crowdfunding a příspěvky regionálních podnikatelů.
Z ruského rozpočtu jde na válku 40 %, ale skutečná výše výdajů je daleko vyšší
Pokud by jste, stejně jako já, chtěli spočítat skutečné ruské výdaje na armádu a invazi na Ukrajině, dostanete se, stejně jako já, do mrtvého bodu. Díky výše uvedenému převedení části výdajů na regiony a soukromé podniky jsou částky nedohledatelné a nezměřitelné. Ruský rozpočet, jehož výdaje na obranu dosahují 40 % celkových útrat federální vlády, neobsahuje náklady na jednorázové odměny rekrutům, výplaty odškodného rodinám padlých a další finance, které jsou skryty před zraky veřejnosti v rozpočtech obcí, měst a regionů. Dopočítat se celkové částky vynaložené na válečné úsilí je tak zhola nemožné. Půjde ale o násobně vyšší výdaje, než jaké vydává Evropská unie.
Podle často citovaného Kielského institutu pro ekonomii vynaložily státy Evropské unie k dnešnímu dni celkem 187 až 197 miliard eur na podporu napadené země a tato částka zahrnuje i nákupy vojenského vybavení. Ruská federace přitom jen v roce 2025 vynaložila na obranu podle schváleného rozpočtu - který nezahrnuje veškeré položky - 13,5 bilionů rublů, tedy 155 miliard dolarů a v roce 2026 plánuje utratit dalších 145 miliard dolarů. Jen dva roky válečného úsilí stojí Vladimira Putina a ruské občany více, než je částka kombinované podpory Evropské unie po celé období války na Ukrajině.
Pro Rusy je přitom 300 miliard dolarů zhruba 14 % národního ekonomického výkonu, zatímco pro Evropskou unii je 200 miliard eur pouze 1,4 % HDP.
Toto číslo je ale pouze oficiální deklarovanou útratou federální vlády, což zdaleka neobsahuje navázané položky na příspěvky vojákům, odškodné, pohřební výdaje a další finance dedikované na válečné úsilí, jejichž zaúčtování v rozpočtu nenajdeme.
Data hovoří jasně. Putina stojí válka na Ukrajině více než Evropu
Ve svých textech často kritizuji současnou politiku Evropské unie, ale v otázce války na Ukrajině hovoří data naprosto jasně. Ruská federace masivně navyšuje daně a vydává stále více prostředků na válečné úsilí, čímž zásadním způsobem klesá životní úroveň Rusů.
Jeden příklad mluví za všechny. Vladimir Putin nedávno prohlásil, že kupní síla Rusů přesáhla kupní sílu Němců i Japonců a použil k podpoře svého výroku ukazatel HDP přepočtený na kupní sílu (GDP per PPP). Jde ale o zcela účelnou manipulaci, protože metrika PPP nezahrnuje zdanění práce, občanů a spotřeby. Rusové by si tedy - na papíře - skutečně mohli za vydělané rubly nakoupit velké množství výrobků na domácím trhu, ale z 50 % efektivního zdanění práce zaplatí následně dalších 22 % na dani z přidané hodnoty - po odečtení zvýšení daňového zatížení je skutečná kupní síla Rusů naopak nižší než před válkou, kdy jim v peněženkách zbylo po odečtení daní násobně více peněz.
Německo jsme nechali za zády a v rámci parity kupní síly je Rusko na čtvrtém místě po Číně, Spojených státech a Indii. V Evropě jsme na prvním místě.
Tyto výroky se ale šíří po sítích skrze videa, e-maily, sociální sítě i výroky některých politiků a realitu si dopočítá málokdo. I navzdory rekordnímu navýšení daní bude ruská státní pokladna hospodařit s plánovaným deficitem ve výši 1,6 % HDP. Ani tomuto číslu ale nelze věřit, protože vychází z průměrné ceny ropy Urals na hodnotě 59 dolarů za barel po celé období roku 2026. Již dnes je ale ropa Urals levnější o celých 10 dolarů, tedy o zhruba 20 % a v dalším roce se očekává mimo jiné i podle predikce americké banky J. P. Morgan hlubší pokles. Rusové ale za ropu neinkasují tržní cenu, nýrbrž jí převážně Číně a Indii prodávají za jiné, ponížené ceny.
Ne, Evropská unie nevydává na válku na Ukrajině více prostředků než Rusko a trpí nedostatkem ruských paliv násobně méně než samotní Rusové. Členské státy unie nezvyšují po vzoru Rusů masivně daňové zatížení občanů a jako vypovídající příklad tohoto stavu lze uvést listopadová data o ruské inflaci na úrovni 6,6 % a růstu HDP, který zpomalil v meziročním vyjádření na 0,6 %.
Raketový růst daní, stagnující ekonomika, vysoká inflace a eroze životní úrovně. Mohu si sám tisíckrát stěžovat na některé nekoncepční kroky Evropské unie, ale v otázce války na Ukrajině je situace jasná a nezpochybnitelná. Rusové platí násobně vyšší účty než Evropané a tento stav je dán především tím, že se Ukrajina zvládá efektivně bránit ruské agresi, zatímco Evropané financují pouze podporu země, nikoli válku samotnou.
I proto je třeba v tomto úsilí vytrvat. Ruská federace není zdaleka tak silná, jak Vladimir Putin tvrdí a čím troufalejší jsou výroky Rusů, například o návratu NATO do stavu roku 1997, tím je tamní režim ve skutečnosti zoufalejší. ‘
Na to je třeba pamatovat.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
