Článek
Český europoslanec Ondřej Kolář je od roku 2020 hledaný pro hanobení národních symbolů Ruské federace a hrozí mu až pětiletý trest. Na území Ruské federace je na Koláře vydán zatykač a ruské orgány činné v trestním řízení jej vedou jako uprchlíka před spravedlností. Hledaných je také 58 z 69 poslanců litevského Saeima, tedy tamního parlamentu, kteří hlasovali v roce 2022 pro zrušení ochranného statutu ruských památníků, které byly později v zemi odstraněny. Zákonodárcům také hrozí pětiletý trest a ruské úřady je vedou jako hledané uprchlíky. Seznam politiků, kteří byli v Ruské federaci odsouzeni nebo obviněni v nepřítomnosti je daleko delší a obsahuje tisíce jmen, mezi nimi desítky i z České republiky.
Rusové kradou ve velkém a Evropané se obávají o svou pověst
Postup ruských úřadů ale není fakticky vymahatelný nikde jinde, než na území samotného Ruska, které si svůj právní řád uzpůsobuje a vykládá tak, jak se mu to zrovna hodí. Klíčovým nástrojem pro tuto politiku je takzvaný seznam nepřátelských zemí a také seznam zahraničních agentů, který v Ruské federaci spravuje přímo vláda Vladimira Putina. Dne 25. dubna pak Vladimir Putin skrze prezidentský dekret číslo 302 umožnil těmto nepřátelským entitám odebrat majetek a převést jej na ruské vlastníky, čímž jej de facto ukradl. Šlo o továrny francouzského Renaultu, elektrárny německé firmy Unipro či finské energetické podniky firmy Fortum.
Oblíbeným způsobem, jak Rusové majetky kradou, je blokace účtů u ruských bank a následné vydání exekučního příkazu kvůli neplacení daní a sociálního pojištění. Firma bez přístupu k penězům logicky platit nemůže a Rusové jí tak jednoduše znárodní a převedou její majetek na stát - stalo se tak v případě firem Yukos, AgroTerra i zmíněných společností Fortum a Uniper. Rusové ale nekradou pouze firmy, stejně jednají i v případě aktiv zahraničních vlastníků z oněch nepřátelských zemí na Putinovu seznamu.
V lednu roku 2024 byl přijat prezidentský dekret číslo 8, kterým Vladimir Putin zahájil formální vyvlastnění zahraničních aktiv evropských soukromých společností a států na území Ruské federace. Systém je primitivní, ale efektivní - Rusové jednoduše umožnili využití aktiv cizích vlastníků ruským státem a ten následně převzal vlastnická práva. Žádné soudy, stačil pouze jeden dekret a vlastnictví přestalo existovat. Jen v případě aktiv zabavených na základě dekretu z ledna roku 2024 zmizelo 18 miliard eur v majetku složeného převážně z dluhopisů, akcií a obligací.
V tomto kontextu je poměrně úsměvný i komentář ruského vyjednavače Kirila Dmitrijeva, který uvedl následující slova.
Který racionální investor bude držet své cenné papíry v Euroclear, v eurech nebo v EU, pokud pochopí, že jeho vlastnická práva nejsou respektována a jeho aktiva mohou být pod jakoukoli záminkou zabavena.
Jak rozhodnou ruské soudy? Pochopitelně lze očekávat jasný verdikt ve prospěch Ruské centrální banky, ale soud v Moskvě nemá k vyřčení tohoto verdiktu mandát a jde pouze o politické divadlo. Existuje ale také jiná hypotetická cesta, jak by Ruská federace a její instituce dokázaly v budoucnu Evropskou unii a členské státy potrápit. Touto cestou by bylo uplatnění arbitráže v některé ze spřátelených zemí nebo v neutrálních finančních střediscích, tedy v Hongkongu, Singapuru nebo v Dubaji.
Pandořina skříňka se neotevře. Rusové verdikty mezinárodních tribunálů nerespektují
Pokud by Ruská federace, respektive její centrální banka uplatnila nárok, který jí s největší pravděpodobností přiřkne soud v Moskvě, bude žádost na podobné úrovni, jako by soud v Pchjongjangu zabavil veškerý majetek Spojených států a následně o jeho svěření požádal další státy světa. Takový precedent by nejen zbořil koncept mezinárodního práva a obchodu, ale také suverenitu států a jejich právních systémů. Ruské federaci by mohli vyjít vstříc jedině její nejvěrnější spojenci v Íránu, Severní Koreji, Venezuele, Nikaragui, Kubě nebo Mali. Jak je ale známo, Euroclear v těchto zemích majetek nedrží a zmíněné státy již dávno evropské majetky na svém území zabavily. Pobočky depozitáře Euroclear v Hongkongu a Singapuru také nejsou v ohrožení, chrání je bilaterální smlouvy mezi Čínou, Singapurem a Evropskou unií, jejichž porušení by opět značně narušilo vzájemnou důvěru i obchodní vztahy, které ani jedna jmenovaná země kvůli značné obchodní výměně s Evropskou unií zřejmě Rusům obětovat nechce. Jen těžko si lze představit podání Ruské federace k mezinárodním arbitrážním tribunálům, když to jsou samotní Rusové, kdo výroky těchto institucí dlouhodobě neuznávají. Historickou anabázi a konkrétní případy výroků mezinárodních tribunálů v Ženevě, Paříži a Lucembursku, které Rusku nařídily vyplatit více než 90 miliard eur, ze kterých dosud nebyl uhrazen jediný rubl, jsem sepsal v jednom z minulých článků.
Otázka ruských není právní, ale politické téma zásadního významu
Využití zmrazených ruských aktiv není k zamyšlení kvůli právním, ale politickým dopadům na členské státy Evropské unie. Slova o narušení důvěry v euro, evropskou ekonomiku nebo právní systém nejsou na místě. Spojené státy se těší důvěře mezinárodních investorů a přitom jen v posledních 50 letech zabavily národní aktiva Íránu, Kuby, Venezuely a Afghánistánu. Ze strany Evropské unie by sice šlo o první podobný krok v celé její historii, ale minulé případy z USA jasně ukazují, že Rusové nemají v otázce vymožení zabavených aktiv žádnou šanci. Politicky je ale debata nad aktivy v depozitářích Euroclear a Clearstream potřebná, protože ruské peníze slouží také jako vyjednávací páka na Spojené státy i Ruskou federaci v otázce míru na Ukrajině.
Lze předpokládat, že USA budou i nadále usilovat o využití těchto zdrojů pro vlastní investice na území napadené země i v Ruské federaci a Vladimir Putin bude návratem peněz podmiňovat politickou vůli při bilancování nad mírovým řešením války, kterou sám rozpoutal. Jakmile Evropská unie aktiva využije a zastaví je proti půjčce Ukrajině, Putin bude s největší pravděpodobností válčit dál a Donald Trump může podporu Ukrajiny ukončit s tím, že jej mír bez adekvátního finančního plnění nezajímá.
Politici si tak na summitu Evropské unie musí především vyjasnit, jak moc lze Trumpovi věřit a zda je Putin skutečně ochoten válku ukončit, čímž by se pomyslný jazýček vah vychýlil ve prospěch ponechání aktiv v současném stavu bez využití. Na druhé straně ale Národní bezpečnostní strategie Spojených států jasně uvádí, že Rusko není nepřítel a Evropská unie je zhoubným tělesem, které je třeba rozbít, což Donaldu Trumpovi na důvěře příliš nepřidává a Sergej Lavrov taktéž jasně řekl, že mír na Ukrajině musí navrátit NATO před rok 1997, což je zcela nemyslitelné. Přerušení zbrojní a zpravodajské pomoci ze strany USA také pro Donalda Trumpa nedává příliš smysl - firmy ze Spojených států inkasují vyšší desítky miliard dolarů ročně a vyrobený objem zbraní snižuje i ceny nákupů vlády USA. Trumpovým zájmem jsou především peníze a Evropská unie jich nabízí skrze podporu Ukrajiny více než Ruská federace, ačkoliv vyjednavači Kremlu malují lákavé, leč iluzorní představy amerických investorů na Arktidě a ruském Dálném východě. Byli to právě Američané, kdo po Putinově invazi v roce 2022 ztratili na zabaveném majetku nejvíce a investoři se dvakrát zamyslí, než do Putinova Ruska opět vloží peníze, které Rusové později znovu ukradnou.
Evropští politici skrze rozhodnutí o využití zmrazených ruských aktiv nerozhodují jen o penězích, ale také o politice Evropské unie vůči Ukrajině, Rusku a Spojených státech a osudu současných jednáních o míru. Právní kroky Ruské federace jsou ale pouhou propagandistickou fraškou, která slouží nejen ruské mediální mašinérii, ale iluzorní představy o právních krocích Kremlu papouškují také Ruské federaci naklonění politici v Evropě.
Jakmile Viktor Orbán mluví v kontextu využití ruských aktiv jako o vyhlášení války a Jindřich Rajchl uvádí, že soudy s pravděpodobností hraničící s jistotou rozhodnou ve prospěch Ruské federace, znamená to jediné. Vladimir Putin se zřejmě obává, že dosud bojácná a váhavá Evropská unie podnikne krok, který bude Kreml skutečně bolet.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
