Článek
Green Deal zabíjí umělá inteligence, digitalizace, elektromobilita i energetická politika Německa. Dnes již s absolutní jistotou víme, že dekarbonizace nedosáhneme a rozvoj elektromobility i umělé inteligence způsobí v Evropě takový nedostatek elektřiny, který nutně povede k masivnímu rozvoji plynových elektráren a naopak se staneme více závislými na dodavatelích fosilních paliv než kdy dříve.
Neslučitelnost cílů Green Dealu s realitou dokládají i data z Německa. Tamní vláda projektuje nárůst spotřeby elektřiny z dnešních 474 TWh na 650 TWh do pěti let kvůli rozvoji datacenter, umělé inteligenci a elektromobilitě. Jen pro představu - na vykrytí tohoto nárůstu spotřeby by Němci potřebovali postavit za pět let desetinásobek výkonu jaderné elektrárny Temelín. Roste v Německu adekvátně i výroba elektřiny a navyšují Němci vzhledem k projekci své kapacity?
Krátká odpověď zní ne. Výroba elektřiny v Německu dokonce mezi roky 2023 a 2024 poklesla o 6 % a tempo odstavování fosilních zdrojů převyšuje tempo nasazování zdrojů nových, zejména těch obnovitelných a plynových. Namísto navyšování produkce elektřiny tak Němci o výrobní kapacity přicházejí, což je neslučitelné s budoucností a cíly Green Dealu.
Dominance elektromobility po roce 2035, umělá inteligence a digitalizace? Zapomeňte, nemáme šťávu
Podle výpočtu ministryně hospodářství Katherina Reiche konstatuje, že nutné investice do výrobních kapacit a přenosové soustavy dosahují 600 miliard eur, což neufinancuje ani ekonomicky výkonné Německo. Navíc neexistuje dostatečně robustní přenosová soustava k nahrazení fosilních zdrojů těmi udržitelnými a proto Němci vyměnili uhlí za plyn a zatímco uhlí (kterého mají dostatek) odstavují, masivně budují plynové elektrárny k vyvážení takzvaných temných dnů, kdy obnovitelné zdroje nepracují a navyšují svou závislost na zemním plynu, který země musí dovážet.
Míra energie vyrobené z obnovitelných zdrojů pak dosahuje v zemi 59 %, což je mezi Evropskými státy neobyčejně vysoké číslo a právě masivní rozvoj malých obnovitelných zdrojů chce nyní ministryně zarazit. Přenosová síť Německa totiž přestává zvládat typické výkyvy spojené s OZE a při dalším rozvoji by hrozila vyšší četnost výpadků, které jsou nyní v zemi již poměrně častým jevem.
Podniky ale mohutně digitalizují, rozvíjí nová energeticky náročná datová centra a nastupující umělá inteligence vyžaduje stále vyšší nároky na spotřebu elektřiny. Rozvoj elektromobility je pak dalším důvodem, proč se současná vláda Fridricha Merze obává, že dopady inovací na navýšenou spotřebu nezvládne. Podle projekce Mezinárodní energetické agentury (IEA) vzroste jen do roku 2030 spotřeba evropských datacenter o 70 %, tedy o 45 TWh ročně. Data IEA potvrzují i studie německé Asociace provozovatelů datacenter. Ti konstatují, že spotřeba poroste v budoucnu ještě více a očekávají zdvojnásobení požadavků kvůli rozvoji umělé inteligence každých pět let. Analýza společnosti Frauhofer vyhotovená pro Evropskou komisi dále konstatuje, že elektrifikace poloviny vozového parku Němců včetně poloviny nákladní dopravy vyžaduje dodatečné zdroje k vykrytí zhruba 140 TWh energie ročně, jde o výkon srovnatelný s osmi elektrárnami Temelín.
Výsledek výše uvedených úvah a analýz vedl ministryni hospodářství ke smutnému konstatování - Německo nemá dostatek energie a investice do rozvoje obnovitelných zdrojů není řešením. Němci tak začínají budovat plynové elektrárny schopné krátkodobě vykrýt výkon, než se přenosová soustava a výkon obnovitelných zdrojů rozvinou natolik, aby nakonec ony paroplynové elektrárny Němci eventuálně opustili.
Největší evropská ekonomika konstatuje, že na rozvoj nejnovějších technologií jednoduše nemá šťávu. Češi jsou na tom ale ještě hůř a zatímco Němci bojují s kapacitou přenosové soustavy, Češi nemají výhled ani na náhradu brzy končícího uhlí a obnovitelné zdroje nebudujeme jakbysmet.
České republice dochází elektřina ještě rychleji než Německu
Pokud si myslíte, že jsou na tom Němci špatně, Češi mají vyhlídky ještě horší. Podle státní energetické koncepce má skončit výroba elektřiny z uhlí nejpozději v roce 2033, majitelé elektráren ale mluví o dřívější lhůtě a hrozí i zavírání elektráren kvůli neekonomickému provozu v přístích letech. Tyto komentáře je třeba brát s rezervou a vnímat také pozici miliardářů Pavla Tykače a Daniela Křetínského, kteří nyní drží v ruce trumf v podobě možné vydíratelnosti státu způsobené zanedbanou energetikou v České republice. Pokud ale pohlédneme za oponu české energetiky, situace rozhodně dobrá není a ve skutečnosti jsme na tom ještě hůř než Němci.
Od prvních jednání uhelné komise v letech 2019 a 2020 se plánovaný útlum uhelné energetiky v roce 2033 nestal reálnějším, ba právě naopak. V minulém roce uhelné elektrárny stále vyráběly 33 % české energie a obnovitelné zdroje pouhých 18 %. Vláda ve své energetické koncepci ale počítá s tím, že vítr a solární energie zajistí v roce 2030 až 15 TWh energie. Jak si doposud stojíme a jaký je skutečný instalovaný výkon v roce 2025?
Podle vládní koncepce mají solární elektrárny dosáhnout v roce 2030 instalovaného výkonu 10,7 GW a větrné elektrárny 1,7 GW. To je podle vlády pesimistický scénář a operuje v koncepci i lepšími vyhlídkami v podobě instalovaného výkonu navýšeného o 20 %.
Realita je ale tristní. V roce 2025 dosáhl instalovaný výkon solárů pouhé 4 GW a větrníky zaostávaly také, výkon dosáhl 390 MW. Výkon solárů meziročně stoupl o 34 % a větrníků o pouhých 5 %, je tedy naprosto zřejmé, že hodnoty v koncepci plní pouze teoretický rámec a výkonu ani v realistické variantě rozhodně současným tempem nedosáhneme. Instalovaný výkon solárních a větrných elektráren, které mají uhlí nahradit, navíc není všespásný, jak ukazuje situace v Německu. Pokud rozvoj obnovitelných zdrojů probíhá nekoordinovaně s rozvojem distribuční soustavy, naopak mohou tyto zdroje škodit a způsobovat výpadky, což nyní Němci zjistili a Češi investující do solárů - mne nevyjímaje - narazili na poplatky distributorů, kteří domácí soláry vnímají jako škodnou a přetoky do sítě zpoplatňují, což je ale z jejich strany pochopitelné.
Green Deal nepočítá s navýšením spotřeby elektřiny. Schválená koncepce je mrtvá a nevychází z reality
Ale nyní zpět ke Green Dealu. Koncepce EU počítala s energetickými úsporami a následným opuštěním fosilních paliv právě proto, že budeme elektřinu využívat méně. Realita je ale opačná, kvůli rozvoji elektromobility a zejména díky pokrokům na poli technologií a umělé inteligence budeme potřebovat energie více, což přímo zpochybňuje účel a cíl opatření Green Dealu. Podniky jsou tlačeny do energetických úspor, přitom ale spotřeba roste. Neříkám to já, čísla analytiků, statistiků i německé vlády citovaná výše hovoří jasně.
Původní koncepce Green Dealu přitom zmiňuje pokles spotřebované elektřiny o 12 % mezi lety 2020 a 2030. Jde dnes o zcela nepředstavitelný vývoj.
Místo klesající spotřeby elektřiny očekávají státy její násobné navýšení. Navýšení spotřeby ale netáhne neekologičnost domácího vytápění nebo osobní dopravy. Evropa potřebuje více energie jednoduše proto, aby uspěla a stala se konkurenceschopnou v nejnovějších odvětvích digitální ekonomiky. To neříkám já, ale Evropská centrální banka. Pokud postavíme evropskou konkurenceschopnost proti cílům Green Dealu, nelze si vybrat jinak než zůstat konkurenceschopnými a koncepci přehodnotit. V opačném případě totiž ztratíme technologický náskok a postupně přijdeme i o bohatství a životní úroveň.
Je tak těžké si přiznat, že koncepce Green Dealu vznikala v minulosti třeba i s dobrými úmysly, ale nyní je nutné ji opustit a přepracovat? Věřím, že většina rozumných a vzdělaných lidí nevnímala původní záměry Green Dealu nijak negativně a na úkor ochrany přírody, ovzduší a vodních zdrojů by si dotyční i připlatili, alespoň tak jsem záměr vždy vnímal já. Dnes jdou ale Green Deal a opatření Evropské komise, například systém ETS 2 a komplikace s notifikací nových jaderných zdrojů, nikoli proti znečišťovatelům, ale proti realitě dnešního světa. Zbavujeme se uhlí, abychom jej nahradili závislostí na zemním plynu a místo budování nových zdrojů škrtíme ty staré. Není otázkou, zda je přechod na obnovitelné zdroje potřebný - zcela jistě je a ukazuje to i masivní rozvoj OZE v Číně, ale je otázkou, jakou cenu nyní platíme za direktivy a plány, které vznikly v jiné době. Pod tlakem dodržování covenantů a klimatických cílů schválených v minulosti obětujeme budoucnost jednoduše proto, že neumíme reagovat na aktuální trendy a potřeby.
Green Deal je mrtvý, což dnes uznává i německá vláda. Neznamená to ale, že by byla mrtvá ekologie nebo že bychom měli opět začít znečišťovat naše řeky a vyvolávat kyselé deště kosící lesní porosty. Jednoduše zemřela koncepce vytvořená v minulosti a je čas nelpět na nereálné strategii, ale reagovat a vytvořit novou. Strategie závislosti na ruském nebo americkém plynu Evropu nepřivede k prosperitě. Strategie ignorující současné potřeby průmyslu a ekonomickou realitu také nepřispěje k zlepšení životní úrovně Evropanů. Taková strategie nás pouze učiní skanzenem.
Dokud Evropská komise střízlivě nevyhodnotí cíle Green Dealu a současná opatření vedoucí ke klimatické neutralitě jako nereálná, Evropa bude jen dál stagnovat a sledovat, jak jí silnější hráči v podobě Číny a USA využívají, vydírají a technologicky předbíhají. Taková Evropa nakonec stejně nevyhnutelně skončí jako gubernie a kontinent závislý na zvůli těch, kteří realitu narozdíl od Evropanů viděli a místo apatie reagovali.
