Putin chce ještě více, než Trump nabízí

Generál Keith Kellogg, který byl zároveň zastáncem Donalda Trumpa, ale také prvním vyjednavačem míru mezi Ruskou federací a Ukrajinou v prezidentově druhém funkčním období, rezignuje ze svého postu poradce a vyjednavače k lednu 2026. Toto oznámení lemuje širší příklon Trumpovy administrativy k Stevenu Witkoffovi a viceprezidentovi J. D. Vanceovi, kteří jsou ochotní Vladimiru Putinovi vyjít vstříc.

Keith Kellogg byl ale v Trumpově administrativě jediným odborníkem na Rusko, kterého prezident přímo zapojil do jednání. Nelze se tak divit, že s ním Rusové na počátku roku odmítli mluvit a vysloveně si vynutili Stevena Witkoffa, jehož znalost Ruska nedosahuje ani správného pojmenování nelegálně anektovaných ukrajinských oblastí, po kterých Putin touží natolik, že nepřímo naznačil i odmítnutí Trumpova mírového plánu o 28 bodech. Keith Kellogg tak byl možná jediným členem současné administrativy, který Ruské federaci a tamní mentalitě skutečně rozuměl. I proto se jeho návrhy směrem ke Kremlu značně vymykaly stylu, jakým jednání vede Kelloggův kolega Witkoff.

Americký Newsweek pak jako důvod Kelloggova odchodu uvádí právě Stevena Witkoffa a jeho nepochopení ruské mentality v doprovodu s protežováním tohoto realitního magnáta Donaldem Trumpem. Odborník na Rusko, jakým Kellogg bezesporu je, totiž chápe propastné rozdíly mezi ruskou, evropskou a americkou mentalitou. Keith Kellogg by zřejmě na rozdíl od Stevena Witkoffa nikdy nenechal jednání s Rusy dojít do současných dimenzí, protože mu je jasné, že Rusové žádný mír nechtějí, respektive jej nemohou přijmout ani za současných mimořádně výhodných podmínek.

V dnešním článku se pokusím popsat, proč plán s největší pravděpodobností nepřinese průlom v probíhající válce a z jakého důvodu nemůže Putin přijmout Trumpovy podmínky. Ze skloňovaného kontextu plánu totiž vypadává důležitý kontext - na realizaci Trumpem navržených podmínek vydělá především sám Trump. Prezident USA navíc stále žije v přesvědčení, že dokáže zlomit nejen Ukrajince, ale také efektivně ignorovat potřeby Vladimira Putina, který válku na Ukrajině nemůže zastavit, aniž by dosáhl deklarovaných cílů před domácím publikem.

Než překročím k několika veřejnosti nepříliš známým číslům a datům, je třeba vyvrátit některé zavádějící informace ve veřejném prostoru, zejména na sociálních sítích. Často je ze strany odpůrců Ukrajiny slyšet, že jsou současné mírové podmínky pro Ukrajinu horší, než ty vyjednané v Istanbulu roku 2022. Není to ale pravda. Březnový summit v Istanbulu roku 2022 proběhl za mimořádně nepříznivé situace, kdy ruská vojska kontrolovala celých 168 000 čtverečních kilometrů ukrajinského území. Dnes Rusové kontrolují 115 000 kilometrů, což je o jedno Slovensko méně. Rusové tehdy navíc navrhli demilitarizaci ukrajinské armády, respektive snížení vojenského personálu na úroveň 75 000 mužů, což odpovídá síle Švédska v čase míru. Měly navíc proběhnout nové volby, Rusové měli být součástí bezpečnostních záruk pro Ukrajinu a teritoria Donbasu by si ponechali v celém rozsahu a osud Chersonské a Záporožské oblasti měl být předmětem separátních dohod.

Ukrajina dnes vystupuje z násobně silnější pozice než v Istanbulu roku 2022 a Rusové jsou slabší, než byli na samém počátku války a také kontrolují jen polovinu území dobytého v březnu 2022. Ukrajinské ozbrojené síly navíc sice pomalu ztrácejí území, ale tato získaná teritoria jsou vyvážena enormními ztrátami ruských životů a vojenského vybavení. A výsledek? V regionu Donbasu neteče voda a dobytá území jsou zaminované ruiny, které jsou ve střednědobém horizontu nepoužitelné. Vladimir Putin se setkává se stejnými komplikacemi, jaké nakonec zničily tažení Napoleona Bonaparta v Rusku - dobytá území jsou spálenou zemí a ztráty nevykryjí získané ruiny.

Do této rovnice navíc během bezmála čtyřleté války na Ukrajině vstoupili dva globální hráči, Čína a Spojené státy. Asijská velmoc se chopila Ruské federace a jejího fosilního průmyslu. Si Ťin-pching ale není navzdory vzletným prohlášením Putinovým přítelem - ruský trh pouze využil k diverzifikaci vlastního exportu a ruská paliva nakupují Číňané se slevou, zatímco usilovně budují vlastní ropný průmysl na svém i ruském území. Na tento fakt se zapomíná a Čína nákupy ruských paliv nezvyšuje, ba naopak snižuje skrze expanzi vlastního ropného a těžebního průmyslu. Polovina prodaných aut je ale na území Ruské federace čínských, 80 % elektroniky jakbysmet a není překvapením, že více než polovina ruského fosilního exportu míří taktéž do Číny, která si dnes může zcela suverénně diktovat cenovou politiku.

To by byla Čína, ale Spojené státy pod Donaldem Trumpem jsou pro Vladimira Putina v kontextu 28 bodového mírového plánu větší komplikací. Ačkoliv Donald Trump obešel ukrajinské bezpečnostní zájmy, u Rusů si taktéž uzurpoval většinu pro sebe a ztráta 300 miliard dolarů, respektive 260 miliard eur ve zmražených ruských aktivech, je pro Vladimira Putina neakceptovatelným políčkem. Ukrajina také nemá být demilitarizovaná a mír na hranici frontové linie posouvá Rusko dále od splnění cílů deklarovaných Putinem v roce 2022. Při zprůměrování tří analytických odhadů ruských ztrát, konkrétně jde o institut Center for Strategic and International Studies (CSIS), Institute for the Study of War (ISW) a britské BBC, ztratili Rusové k dnešnímu dni zhruba 300 tisíc vojáků, kteří byli usmrceni, a dalších 1,2 milionu mužů bylo vážně zraněno, respektive vyřazeno z boje. To jsou ohromná čísla, která nelze vyvážit ziskem něčeho, co již Rusové kontrolovali v roce 2022 s odhadovanými ztrátami 60 tisíc vojáků, z nichž mělo být 15 tisíc zabito a zbytek zraněn.

Co Rusové vyhráli či dobyli? Ruiny Donbasu, část Záporožské oblasti, jejíž zásobování vodou je odvislé od ukrajinské kontroly Kachovské přehrady? Nebo část bažinaté chersonské oblasti, kde sice leží hodnotný přístav Mikolajiv, ale opět, ten byl pod ruskou kontrolou již na počátku války. Ruiny Bachmutu, Lysyčansku nebo Avdijivky jsou bezcenné a nelze je vnímat jako zisk, neboť cena za rekonstrukci nedosahuje požadovaných benefitů.

Důležitější je ale to, co Rusové kromě usmrcených či zraněných vojáků ztratili. Jde především o reputaci, mezinárodní vliv a politickou sílu na mezinárodním poli, kde je nyní tlačí do přijetí míru Američané, kterým každý večer v televizní debatě televize Rossija 1 hrozí odpálením jaderných hlavic na Washington či New York. Ti samí Američané navíc nyní drtí ruský energetický průmysl sankcemi a sdílením zpravodajských informací Ukrajincům, kteří cíle nemilosrdně vyřazují z provozu.

A mohl bych zmínit ztrátu Sýrie a vlivu v Arménii, Ázerbajdžánu, Kazachstánu, ale také v Africe, kde ruské jednotky eliminují z jedné země za druhou sílící islámští militanti z odnoží al-Káidy a Islámského státu. Ruské zbraně navíc přestali nakupovat Indové, Pákistánci, Íránci, Syřané a země Blízkého východu včetně Turecka. Bohužel pro Vladimira Putina, se výdobytky ruské techniky ukázaly v boji jako nedostatečné a nespolehlivé, o čemž by Íránci mohli vyprávět - zřejmě i proto ruský zbrojní export klesl o 92 % oproti předválečné úrovni. Nikdo navíc nechce financovat ruský státní dluh, který je nyní úročen 15 až 17 procenty a Rusové dnes musí poníženě emitovat dluhopisy v jüanech, což kýžený velmocenský statut Ruské federace rozhodně neposiluje. K takovým opatřením dodnes nepřikročil ani Írán, jehož ekonomika byla několikrát zasažena sankcemi Spojených států i Evropské unie. Likvidita ruských dluhopisů, které by měli skoupit zahraniční kupci, je nulová a trh přestal zcela fungovat. Ruská měna není bezpečná, kupci to vědí a příklon Ruska k Číně není důkazem přátelství, nýbrž závislosti.

V čase míru se i běžní Rusové nutně začnou ptát - a co jsme dokázali, Vladimire Vladimiroviči? Navzdory extrémnímu úsilí ruské propagandy bude zodpovězení této otázky složité - Ukrajina bude silnější než dříve a to dokonce i v případě schválení pro Rusy mimořádně výhodného Trumpova plánu. Vítězem pak budou Spojené státy, nikoli Rusko Vladimira Putina. Ukrajina zažije ponížení vlastním spojencem, Evropané ztratí na mezinárodním poli relevanci, ale i Vladimir Putin prohraje stovky miliard eur a milion ruských životů výměnou za ruiny Donbasu a oblasti, které se pro Ruskou federaci stanou nákladnou položkou s minimální návratností.

Z pohledu Evropanů se následující řádky budou zdát poněkud zvláštní, je ale třeba čas od času vyslechnout ruská média a především pravidelné pořady na kanále Rossija 1 a dalších státem kontrolovaných stanicích. Tyto debaty zní každý večer v ruských domácnostech na území evropského Ruska, ale i na Dálném Východě v Tuvalsku, Sachalinu, Irkutsku nebo Chabarovsku na hranicích s Čínou a Mongolskem.

Co zazní v televizi, je často jedinou a směrodatnou informací, kterou běžní Rusové slyší a vnímají. Deklarované priority války na Ukrajině jsou stále stejné - v Evropě se chopili moci nacisté, kteří útočí na Ruskou federaci a hrdinní Rusové nebojují proti Ukrajině, ale proti celé síle aliance NATO - a samozřejmě postupují bez větších obtíží. V ruském narativu se také běžně skloňuje pokora a blahosklonnost armády, která by mohla konflikt na Ukrajině ukončit do několika hodin, ne-li minut. Ztráty desítek tisíc životů tak Rusové dopouští pouze proto, že jsou blahosklonní a válčí férově.

Jak takový rozhovor na jednom z nejsledovanějších kanálů v Rusku vypadá, sdílím níže ve videu.

Cílem války není pouze dobytí Ukrajiny, ale porážka celého kolektivního západu, tedy hlavně Evropanů a jejich hodnot, což Putin a jeho dvorní propagandisté často rádi opakují.

Tato vize ale musí sedět, respektive musí být možné Rusům výsledek války prodat jako vítězství a sdělit, co Ruská federace získala. V Trumpově 28 bodovém plánu ale Rusové nezískají demilitarizovanou Ukrajinu, nezískají důležitá teritoria, nezajistí porážku kolektivního západu a navíc jim jejich stovky miliard eur uzmou Američané. Takový výsledek lze i v Rusku jen těžko prodat jako vítězství.

Na prezidenta USA ve spojení s jeho plánem nyní tlačí Evropané, Ukrajinci, Kanaďané, Japonci a Turci. Největším nepřítelem Trumpova plánu ale zůstává samotný Putin, který potřebuje dostat víc. I proto se prezident Ruské federace vyslovil, že jde pouze o začátek a o některých bodech je třeba jednat - podmínky Putinovi nestačí a stačit ani nemohou. Ani maximální možné územní ústupky totiž nesouzní s Putinovými cíly, které skrze mediální aparát deklaroval téměř každodenně. Ukrajina nemá mít právo na existenci, zemi je třeba zcela zlomit, pokořit a vykořenit jakékoli pokusy o suverenitu a územní integritu - v ruském pojetí totiž žádná Ukrajina neexistuje, což se snaží akcentovat i někteří Putinovi spojenci v Evropě a Africe.

Plán Spojených států není dýkou do zad Ukrajině ve smyslu bezpečnostních záruk a garancí práva na sebeobranu. Spojené státy tímto plánem podráží především Evropskou unii, která má být tou entitou, jejíž peníze vše zaplatí a oplátkou nezíská nic. Trumpův maximalismus v tomto ohledu naráží na realitu transatlantických vztahů, což dnes spojenci mohutně akcentují. Ruské pojetí války je ale s 28 bodovým plánem také zcela neslučitelné a tak nelze příliš očekávat, že by se nyní Kreml jakkoli aktivně snažil o rychlé schválení tohoto řešení, protože jednoduše nestačí.

I proto Dmitri Peskov, mluvčí Kremlu, plán okomentoval slovy,

A stejnou rétorickou pozici jako Peskov zaujal i sám Putin. Podle ruského vůdce je dobré o plánu diskutovat, ale rozhodně nejde o finální podobu mírové dohody.

I ten dosud nejvstřícnější přístup vůči Rusům tak naráží na odmítání Kremlu, který musí z války vydolovat větší ústupky, aby si ruští lídři dokázali obhájit bezprecedentní ztráty na životech, životní úrovni i vlastní suverenitě a vlivu. Jak je z historie známo, po prohrané první světové válce padla carská dynastie, po stažení z Afghánistánu - také se podle Rusů jednalo o vítězství - padl Sovětský svaz a po prohrané první čečenské válce padl Boris Jelcin. Stejný osud může čekat Vladimira Putina, ukončí-li válku za podmínek, které nebude schopen Rusům prodat jako absolutní vítězství.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.