Článek
Podle nejnovějších zpráv potvrzených několika nezávislými zdroji je íránský nejvyšší vůdce po smrti. Je ale nutné si uvědomit, že režim v Íránu nestojí pouze na jednom muži a smrt již tak oslabeného a stárnoucího duchovního nemusí nutně znamenat přelom. Během 28. února ale došlo i k dalším, pro vývoj konfliktu významnějším událostem, kterým hodlám věnovat dnešní text. V době sociálních sítí je totiž stále silnější vliv informačních válek a propagandy, jejichž správné využití dokáže zvrátit i na pohled předem rozhodnuté konflikty. Jakmile Spojené státy a Izrael zaútočily na Írán, právě informační válka představovala riziko, protože veřejné mínění často, zejmén pak v asymetrických konfliktech upřednostňuje slabší stranu a tento trend platí v muslimském světě dvojnásobně, zvlášť pak u konfliktů s účastí Izraele nebo Spojených států.
Jeden příklad mluví za všechny. Vojenská reakce Izraele na teroristický útok islamistů z Hamásu, Islámského džihádu a dalších ozbrojených frakcí z Gazy je v tomto ohledu nejlepším příkladem konfliktu, kde teroristé z Hamásu zvládli umně využít již tak zničující útoky na Gazu a vyvolat opovržení i odpor takové intenzity, že museli jednat i evropští státníci a blízkovýchodní monarchové. Je zcela irelevantní, zda byly zprávy zkreslené, uměle upravené nebo často zcela zfalšované, na stranu Hamásu se postavilo množství veřejných osobností i nezanedbatelná část veřejnosti a Izrael kvůli vojenskému tažení ztratil spojence i tolik potřebnou podporu veřejnosti napříč západní společností, USA nevyjímaje. Na stranu teroristů, kteří upalovali ženy, uřezávali dětem hlavy a smáli se nad nemyslitelnými zvěrstvy, zatímco si činy natáčeli, se postavili herci, známé osobnosti i část akademické veřejnosti, a to dokonce i v České republice. O dva roky později se díky informační válce zapomnělo, kdo vlastně konflikt rozpoutal a kdo konal nemyslitelná zvěrstva nevinným civilistům - vše přehlušily obrazy z Gazy, zničené izraelskými jednotkami a na usmrcené účastníky koncertů a zabité rodiny se zapomínalo.
Současná válka v Íránu představovala pro Spojené státy i Izrael totožné riziko. Oslabený íránský režim mohl zahlcovat sociální sítě neověřitelnými informacemi a upravenými fotografiemi i videi a jistě by se našli tací, kteří by je ochotně šířili stejně, jako se šířily i falešné fotografie usmrcených doktorů a novinářů v Gaze, které sdílela i britská BBC. Muslimský svět nevnímá Spojené státy nijak přívětivě a Izrael je v této otázce ještě v násobně horší pozici.
Írán ale udělal již v prvních hodinách po útoku osudovou chybu. Zasáhl totiž i ty země, které se konfliktu neúčastnily a značně popudil vlivné monarchie Blízkého východu, které mají, pro Írán bohužel, zcela zásadní vliv na to, jak bude konflikt arabskému i širšímu muslimskému světu prezentován.
Arabské státy útok USA a Izraele neschválily. I tak je ale zasáhla odveta Íránu
Z veřejné debaty mizí jeden zcela zásadní aspekt současného konfliktu. Spojené státy a Izrael pro údery na Írán nevyužily byť jen jedinou základnu na Blízkém východě a v Turecku. Veškeré letouny startovaly z letadlových lodí v Arabském a Středozemním moři a ze stejných plavidel byly vystřeleny i rakety Tomahawk, které dopadly na velící centra a vojenské objekty Íránu. Izrael pro letecké údery využil vzdušný prostor Jordánska, ale podle mezinárodních konvencí není poskytnutí vzdušného prostoru odůvodnitelnou záminkou k odvetným úderům. Pokud by stejně jako Írán postupovali Ukrajinci, mohli by považovat Bělorusko za legitimní cíl a útočit na tamní vojenské objekty už jen proto, že Rusové nesčetněkrát území svého spojence využili pro pozemní i letecké údery na Ukrajinu . Pro Írán jsou ale letadlové lodě Spojených států příliš náročným cílem a jakmile se režim rozhodl pro odvetu, řízené střely dopadaly na Omán, Bahrajn, Katar, Spojené arabské emiráty i ropné rafinerie a základny v Saúdské Arábii.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a podobný tón, jaký zvolili saúdští diplomaté, zazněl i z úst představitelů Ománu, Bahrajnu, Spojených arabských emirátů, Kataru a dalších států, které byly v odvetě íránským režimem napadeny.
Tyto útoky nemohou být nijak ospravedlněny jakoukoli záminkou nebo konkrétním činem. Přišly i navzdory tomu, že Saúdské království několikrát Írán ubezpečilo, že neposkytne Spojeným státům ani Izraeli výsostný vzdušný prostor a neumožní ani údery z vlastního území.
Bombardování saúdských ropných rafinérií, dopady raket na turistická centra v Dubaji nebo útok proti Ománu, který zprostředkoval Íránu diplomatická jednání se Spojenými státy a veřejně vystupoval ve prospěch uklidnění vztahů, zcela jistě způsobí i tvrdé odsouzení ve státy kontrolovaných médiích arabského světa, která Íránu zhatí jakýkoli budoucí prospekt úspěšné informační války.
Již dnes informuje běžně silně protiizraelská katarská agentura Al-Jazeera v až podivně neutrálním až mírně USA nakloněném narativu a kromě živých informačních vstupů z probíhajícího konfliktu nabízí historický pohled na zvěrstva íránského režimu proti vlastním obyvatelům. Pokud uživatelé přepnou do arabské verze, narativ je pro Írán ještě značně více zdrcující, jindy nenáviděný Izrael je dnes opomíjen a dominantou jsou nevyprovokované útoky proti mírumilovným monarchiím Perského zálivu obohacené o odhady ztrát z turistického ruchu a námořního obchodu. Média ve Spojených arabských emirátech informují totožně a Írán je vykreslován jako teroristický režim, který napadne kohokoli, jen aby způsobil maximální míru destrukce.
Odvrací se Čína, Pákistán i mocné monarchie Perského zálivu. Íránský režim je v totální izolaci
Ještě v dopoledních hodinách dne 28. února mohl Írán využít zcela zásadní diplomatické páky a reagovat tak, aby dostatečně vystrašil spojence a mobilizoval partnery v podobě Číny a Pákistánu i neutrální monarchie Perského zálivu, které se kvůli vlastním zájmům na nepřerušeném obchodě s ropou odmítaly do konfliktu jakkoli zapojit.
To vše je ale s údery na Saúdskou Arábii, Katar, Bahrajn, Kuvajt a Spojené arabské emiráty minulostí. Jakmile přestane proudit ropa a zboží, Čína i Pákistán si rychle spočítají, zda je pro ně oslabený a nevyzpytatelný Írán partnerem nebo přítěží. Ze strany Íránu je také zcela nepochopitelné avizované uzavření Hormúzského průlivu a díky omezení letů v oblasti Perského zálivu ve spojení s hrozbami Húsíú na další klíčové trase v Adenském průlivu se šance režimu na jakoukoli relevantní podporu zcela rozplynuly. Zdrženlivá reakce Číny z odpoledních hodin dne 28. února naznačuje odklon dalšího klíčového partnera. Důvod je přitom opět prostý, Hormuzským průlivem do Číny míří 50 % dodávek ropy převážně z Perského zálivu a asijská velmoc byla jedinou zemí, která ochotně Írán vyzbrojovala i po loňském konfliktu se Spojenými státy a Izraelem.
I proto se asijská země odhodlala až v odpoledních hodinách k poměrně odměřenému a neurčitému vyjádření, které je zaměřené na její vlastní obchodní zájmy.
Čína vyzývá globální komunitu, aby intenzivně jednala o deeskalaci konfliktu a zamezila regionálním turbulencím ohrožujícím zájmy globální ekonomiky.
Bude-li Čína čelit výběru mezi dobrými vztahy se Saúdskou Arábií, Katarem či Bahrajnem na jedné straně a Íránem na straně druhé, zvolí zcela jistě plynulý tok vlastního exportu i za cenu oběti režimu, který kromě zlevněných dodávek ropy nepřinášel asijské velmoci nic natolik významného, aby se Si Ťin-pching vrhl do přímé konfrontace s klíčovými dodavateli nezbytných surovin i odběrateli čínských vývozů. Vztah Číny k Íránu vychází z jeho polohy a země je součástí gigantického projektu Pás a Stezka, který má propojit Asii s Evropou skrze vysokorychlostní železnice a další klíčovou leteckou, námořní i pozemní infrastrukturu. Aby Čína své investice v Íránu ochránila a rozvinula, bude jí zcela paradoxně vyhovovat stabilnější a západu přístupnější režim. Zájmem Si Ťin-pchinga v Íránu tak není konfrontace, ale postupné budování vlivu skrze investice a ovládnutí obchodních tras.
I reakce Pákistánu jsou minimálně zarážející. Vztahy obou zemí se po stažení vojsk NATO z Afghánistánu zlepšily a íránská delegace navštívila jedinou muslimskou jadernou velmoc za uplynulé dva roky celkem šestadvacetkrát. Logicky tedy Pákistán v dopoledních hodinách dne 28. února útok Izraele a Spojených států tvrdě odsoudil.
Ministerstvo zahraničí Pákistánu tvrdě odsuzuje nevyprovokovanou agresi Spojených států a Izraele proti Íránu a volá po okamžité obnově diplomatických jednání a bezpodmínečném ukončení konfliktu.
Situace se ale o několik hodin později změnila. Bylo to v době, kdy Írán zaútočil na území Bahrajnu, Kuvajtu, Saúdské Arábie a dalších států Perského zálivu.
Islámská republika Pákistán nejtvrdším způsobem odsuzuje útoky Íránu na bratrské národy Saúdské Arábie, Jordánska, Kuvajtu, Bahrajnu, Kataru a Spojených arabských emirátů. Stojíme v solidaritě za našimi bratry a vyzýváme k maximální zdrženlivosti.
Výsledkem odvety íránského režimu proti nezúčastněným zemím je totální izolace. Írán dnes ohrožuje mezinárodní obchod, blízkovýchodní turistická centra a neváhá útočit ani na saúdské či kuvajtské ropné rafinerie, které ale zásobují Pákistán i Čínu, tedy další, až donedávna klíčové spojence země.
Írán bez vůdce ztrácí svou jedinou efektivní obranu - hněv muslimského světa namířený proti USA a Izraeli
Na straně Íránu dnes nestojí žádná regionální velmoc, na které by skutečně záleželo. S odvetnými údery proti blízkovýchodním monarchiím ztratil režim poslední šanci, jak se v probíhajícím konfliktu rehabilitovat alespoň v muslimském světě. Na Blízkém východě neexistuje nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo svobodu tisku a tak je celkem jednoduché číst, co si jednotlivé vlády myslí a jakým způsobem hodlají v probíhajícím konfliktu postupovat. Ze zpráv agentur Al-Jazeera, Al-Arabiya a Sky News Arabia jasně vyplývá, že je dnes íránský režim u nejvlivnějších blízkovýchodních království již odepsaný a tuto situaci si navíc způsobil sám. Bude-li Írán i nadále hrozit komplikováním dodávek ropy i zboží skrze Hormúzský průliv a Rudé moře, není vyloučené ani zapojení blízkovýchodních rozvědek či konvenční armády států Perského zálivu. Saúdská Arábie a Omán již avizovaly, že hodlají své zájmy bránit i silou a jejich výroky by rozhodně v Íránu neměli brát na lehkou váhu.
Jakmile bude pád íránského režimu v zájmu všech významných regionálních hráčů, dojde k němu násobně rychleji, než kdyby se o podobný záměr snažily pouze značně nepopulární Spojené státy a Izrael. Duchovní vůdce Alí Chameneí je zřejmě po smrti, vrchní velení íránské armády je zdecimováno a je pouze otázkou času, než si další významní činitelé uvědomí, že se sami uvrhli do úplné izolace, ze které není úniku. Jakmile proti Íránu stojí i muslimský svět, nezbývá režimu již žádná naděje na přežití.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
