Článek
Režimy ve Venezuele a Íránu se otřásají a po pádu Bašára Asada v Sýrii lze jednoznačně konstatovat, že se Vladimiru Putinovi hroutí jeden spojenec za druhým. Ruská ekonomika navíc stagnuje, přehřívá se a stát masivně zvyšuje daně, zatímco vydává stále více na zbrojení, aniž by ale adekvátně zrychlil postup ruských vojsk na Ukrajině. Smutnou realitou zůstává fakt, že je to Evropská unie, kdo nyní může Putinův režim ekonomicky dorazit a je otázkou, zda se k důsledným krokům odhodlá.
Brzy nastane čtvrté výročí rozpoutání plnohodnotné války na Ukrajině, která se proti plánu Ruské federace dosud protáhla o 1415 dnů proti původnímu plánu třídenní vojenské operace, kdy měli Rusové bleskově obsadit Kyjev, zabít či zajmout prezidenta Volodymyra Zelenského a prohlásit režim za protiústavní s tím, že místo zvolené vlády Rusové dosadí vlastní loutkové vůdce. Jak už to v Rusku bývá zvykem, věci nešly podle plánu a jak plynuly roky, měnili Rusové i svou původní rétoriku o speciální vojenské operaci. Slovo válka bylo režimem tvrdě postihováno a kdokoli se od termínu speciální vojenská operace odchýlil, neskončil dobře. Jevgenij Prigožin by mohl vyprávět.
Zatímco Rusové dělali na počátku války mnoho chyb a dnes kontrolují méně území než na počátku invaze, také Evropská unie, respektive její členské státy rozhodně nemohou upřímně tvrdit, že Ukrajinu podpořily v čase, kdy to země potřebovala nejvíce. Ti, kteří si stále vývoj konfliktu pamatují, jistě vzpomenou, jak Němci lavírovali s dodávkami munice do děl i palných zbraní a bez podpory USA, Velké Británie, Pobaltí, Slovenska a České republiky by Ukrajinci jen těžko první měsíce konfliktu zvládly. Dodávky zastarávajících stíhaček Mirage, Eurofighter, Dassault Rafale F4 a amerických F-16 se zpozdily o více než dva roky a dnes je zřejmé, že je Ukrajinci mohli získat okamžitě a konflikt by se zřejmě kvůli chaosu v ruské armádě v průběhu prvního roku zřejmě vyvíjel jinak. Ukrajinci čekali více než rok i na střely středního doletu Storm Shadow a raketomety HIMARS dorazily až v říjnu 2022. Protivzdušné systémy Patriot americké výroby se USA odhodlaly dodat až v polovině roku 2023 a stejně tomu bylo s dalšími pokročilými západními zbraněmi.
Nemá smysl si lhát do kapsy. Evropská unie zaspala díky vlastní nerozhodnosti a nelze vinu svalit pouze na unijní orgány, zaspali i Němci, Francouzi a mnoho dalších států, zatímco země bývalého východního bloku podporovaly napadenou zemi v prvních měsících nejvíce. Sankční opatření Evropské unie se minula účinkem, protože se promeškala příležitost zasadit ruské ekonomice šok. Zatímco Evropané schvalovali jeden sankční balíček za druhým, Rusové kvapně přeorientovali dodávky paliv na východ do Indie a Číny, nutno však podotknout, že touto změnou kasa Ruské federace utrpěla taktéž značné ztráty.
Ale zpět do současnosti. Ukrajinci bojují již čtvrtým rokem s ohromnými lidskými a ekonomickými ztrátami, zatímco Rusové dobývají již třetím rokem méně než 1 % ukrajinského území ročně, a to vše v doprovodu doslova hrozivě vysokého počtu ztrát na technice i životech vojáků. Válka se po bezmála čtyřech letech proměnila v opotřebovávací konflikt a lidskou katastrofu v podobě desítek tisíc obětí měsíčně a občané Evropské unie, Ukrajiny, ale i Ruské federace jsou zajisté již konfliktem unaveni. Výše uvedenou anabázi ukrajinské války v letech 2022 až 2026 má ale smysl stále připomínat. S uplynulými lety mají politici tendenci minulé chyby opakovat, neboť se z nich poučili pouze minimálně.
Evropská unie v klíčových letech 2022 a 2023 nejen pomáhala, ale také váhala, čímž promeškala čas, kdy byl Putin slabý a zranitelný na bojišti. Nyní je ideální čas onu chybu napravit nikoli skrze vojenský, ale razantní ekonomický zásah.
Je třeba odhodit růžové brýle. Největší rezervy v sankcích jsou na straně Evropské unie
Nyní popíšu poměrně nepříjemnou a až pokryteckou realitu vztahů Evropské unie a Ruské federace. Je to EU, kdo od Rusů stále nakupuje produkty a paliva za více než 30 miliard eur ročně, z čehož připadá na Maďarsko a Slovensko pouhých 8 miliard eur s tím, že další miliardy eur představují skryté ruské exporty, tedy zejména paliva rafinovaná v Turecku, Indii, Spojených arabských emirátech a dalších státech. Podle oficiálních statistik Evropské komise dodávali v roce 2025 Rusové do členských zemí EU 13 % celkové spotřeby zemního plynu i LNG a 3,4 % ropy. Při započítání rafinovaných ropných produktů by se ale číslo vyšplhalo výše, jen Indie v roce 2025 dodala objednávky za více než 15 miliard eur a Turecko následovalo s objemem o zhruba polovinu nižším.
Kromě dodávek paliv a navázaných produktů za desítky miliard eur při zahrnutí re-exportu skrze Turecko a Indii se často zapomíná na vývoz produktů z členských zemí Evropské unie do Ruské federace. Objem zboží, které členské státy Evropské unie do Ruska vyvezly, v roce 2025 poprvé převýšil hodnotu importu a dosáhl tak za první tři čtvrtletí podle Eurostatu hodnoty přes 22 miliard eur. Primárně se vyvážely léky, strojírenské výrobky, automobily a elektronika.
Celkem tak EU z Ruské federace v lednu až zářím 2025 dovezla zboží za 22,4 miliard eur a do Ruska státy vyvezly produkty za 22,8 miliard eur. Ostatní spojenci Ukrajiny s Ruskou federací přitom obchodují o mnoho méně. Spojené státy s Ruskem ročně zobchodují zhruba 4 miliardy dolarů ve vývozech i dovozech, bilance Japonska dosahuje 8 miliard dolarů a Kanada s Ruskem téměř ukončila veškerý obchod, za celý rok 2024 dosáhla vzájemná obchodní výměna s Ruskem pouhých 120 milionů dolarů.
Výše uvedený výčet je důležitý. Ukazuje totiž, že v otázce přímých sankcí proti Rusku má sílu jen a pouze Evropská unie. Spojené státy a další spojenci Ukrajiny mohou kvůli zanedbatelné obchodní výměně s Ruskem aplikovat pouze sekundární sankce, tedy zasáhnout proti partnerům Ruské federace, nikoli přímo proti režimu Vladimira Putina, což s sebou nese i nepříjemná protiopatření a ekonomické důsledky.
EU má tři ekonomické zbraně hromadného ničení. Nastal čas je použít
Ve výčtu opatření, které může Evropská unie proti Vladimiru Putinovi použít, vynechám ruská aktiva, protože využití těchto prostředků může pomoci Ukrajině, ale k ochromení Ruské federace krátkodobě nedojde.
První pomyslnou ekonomickou zbraní hromadného ničení jsou sankce proti ruským producentům a dodavatelům ropy. Ano, Evropská unie stále ani po bezmála čtyřech letech nezavedla efektivní zákaz transakcí s ruskými těžaři a dodavateli energií, ačkoliv vyškrtla ruské bankovní domy 18. a 19. balíčkem sankcí ze systému SWIFT již natrvalo s tím, že existující kontrakty - například pro Maďarsko a Slovensko - získaly výjimku a tyto státy mohou za dodávky energií platit přímo Ruské federaci i nadále. Firma Rosněfť je sice uvedena jako sankcionovaná entita, ale jen pro účel přímých transakcí a majetky firmy v Evropské unii sankcionovány nebyly vůbec. I proto vypukla po oznámení sekundárních sankcí Donalda Trumpa v Evropské unii panika. Ukázalo se, jak je systém děravý, a jak Evropská unie umožnila firmám Lukoil a Rosněft nadále na území EU působit skrze dceřinné entity v Bulharsku, Rumunsku, Srbsku, ale i v Nizozemsku, Německu a Belgii. Další dírou v systému je existence prostředníků, jejichž přítomnost v transakčním řetězci efektivně sankce odbourá. Stačí tak využít bankovní dům v Dubaji či Kazachstánu a se společností Rosněfť lze vesele obchodovat dál. Další těžební gigant, firma Lukoil, nebyla na sankční seznam Evropské unie zařazena dodnes.
Výše uvedené opatření ale samo o sobě nestačí. Ztracené vyšší jednotky miliard eur by Vladimira Putina zabolely, ale od pokračování ve válce neodradily. Evropská unie tak může po vzoru Donalda Trumpa využít nejen primární, ale také sekundární sankce, jejichž efekt i dopady na ekonomiku Ruska násobně převyšují existujících 19 sankčních balíčků EU a efekt těchto sankcí nastává okamžitě. Paradoxem je, že by sekundární sankce Evropské unie měly násobně vyšší dopad než ty uvalené Spojenými státy. EU je po regionu ASEAN druhým největším odbytištěm čínského zboží a také druhým největším exportním trhem pro Indii. Jen zmínka o zavedení sekundárních sankcí demonstrovaná skutečnou ochotou EU zasáhnout by vyvolala řetězový šok s okamžitými důsledky pro Putinovu ekonomiku podobný šoku po oznámení sankcí Donaldem Trumpem, jen o mnoho silnějším.
Pokud nyní čtenáři přemýšlí, proč k takovému kroku ještě nedošlo, odpověď je nasnadě. Sankce by totiž vyvolaly odpor Indie i Číny a krok Evropské unie by dopadl i na tuzemské spotřebitele a firmy. Je to nedostatek odvahy, co drží Putinův režim při životě a jakmile by Číňané nebo Indové měli volit mezi levnou ruskou ropou a stovkami miliard dolarů ve zboží exportovaném na evropský trh, Vladimir Putin by se proměnil v příliš drahou a nebezpečnou zátěž.
Třetím a nejničivějším opatřením, které by zcela jednoznačně Putinovu ekonomiku položilo na kolena, je kombinace dvou výše uvedených kroků a koordinace sankční politiky Evropské unie se Spojenými státy. Sekundární sankce proti Indii zavedl Bílý dům bez toho, aby jej Evropská unie následovala a navzdory tomu klesly ceny ropy Urals na minimum s tím, že ruské tankery dlouhé týdny bloudily oceány a hledaly kupce. Pokud by Evropská unie našla odvahu sankční opatření USA kopírovat a tyto kroky navíc s Donaldem Trumpem koordinovat, riskovaly by vážnější dopady Čína a Indie, nikoli EU a USA.
Na závěr textu nezbývá než dodat, že Evropská unie v současnosti drží ony trumfy, které mohou válku na Ukrajině ukončit skrze zničující tlak na ekonomiku Ruské federace. Ani po čtyřech letech ale nejsou unijní sankce skutečně efektivní a do ekonomiky Ruské federace stále plynou ročně desítky miliard eur z peněz evropských firem i daňových poplatníků a EU i dnes nadále odmítá skutečně razantní zásah proti ekonomice Ruské federace.Volání Evropanů po spravedlivém míru na Ukrajině nedoprovází adekvátní kroky. Jakmile Spojené státy volaly po koordinaci sankčních opatření, Evropská unie odmítla s tím, že půjde vlastní cestou. Nevyzpytatelní Trumpovi vyjednavači pak exkluzivně onen mír vyjednávají a evropští lídři si stěžují, jaké návrhy Steve Witkoff a Jared Kushner z Kremlu nosí bez toho, aby se sami angažovali, natož aby Vladimira Putina skutečně ekonomicky ochromili.
Je to Evropská unie, která může Ukrajinu podpořit zabavenými ruskými aktivy a násobně navýšit její obranné kapacity. Je to Evropská unie, která může zavést silnější primární a rozvinout i druhotné sankce proti Rusku a jeho partnerům. A do třetice je to Evropská unie, která může koordinovat svou sankční politiku se Spojenými státy a šokem přivést Čínu i Indii k rozumu a donutit oba státy k tlaku na Vladimira Putina kvůli jejich vlastním peněženkám.
K ničemu však nedojde, nenajde-li Evropská unie odvahu k razantním krokům, nikoli k pouhým moralizujícím a odsuzujícím prohlášením vůči Spojeným státům, které dnes, bohužel, pro zastavení ruské agrese na Ukrajině dělají násobně více než samotná EU.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
