Kauza, která hýbe Slovenskem: Gang krytý policií zabil přes 200 lidí

Mikuláš Černák je jeden z nejznámějších slovenských mafiánů, točí se o něm filmy a bylo mu věnováno mnoho pozornosti v médiích i rozhovorech. Odsouzen byl za celkem šest vražd a k dalším deseti se posléze sám přiznal, jeho působení v roli šéfa organizované zločinecké skupiny je poměrně známé a zdokumentované.

Na povrch ale vyplouvá daleko rozsáhlejší skandál s brutálnějším mafiánským bossem, kterému co do počtu obětí Černák nesahá ani po kotníky. Lajoš Sátor a jeho gang dominovali jižní části Slovenska - konkrétně okolí města Dunajská streda a navíc působil i v Maďarsku. Podle investigativního reportéra Ivana Mega má Ľudovít Sátor zvaný Lajoš na svědomí přes 200 vražd a při započtení činů jeho kumpánů jde o nejbrutálnější gang slovenského podsvětí. Až v uplynulých letech, zejména v minulém roce, je kauza masivně medializována - pro Slováky jde o připomínku temné minulosti jejich země.

Gang Šátorovců dodnes drží mnohá prvenství včetně nejznámější hromadné vraždy 10 mafiánů v restauraci Fontána roku 1999. Samotný Lajoš Sátor se ale na útěku těšil beztrestnosti a dokonce rybařil se slovenským generálním prokurátorem Dobroslavem Trnkou, který tuto událost přiznal. Na Sátora byl v době společného rybaření vydán mezinárodní zatykač. Věří se, že je Sátor mrtev, ale jeho tělo se dodnes nenašlo - jeho skon je tak doložen pouze výpověďmi členů jeho organizace, kteří jsou stíháni za četné případy vražd a dalších zločinů. Boss zločinecké skupiny měl dle svědectví svých kumpánů průkaz slovenské tajné služby SIS a SPZ jeho auta byly v policejních databázích vedené také jako příslušníka tajné služby, vyhýbal se tak identifikaci a možnému odhalení jeho pravé totožnosti.

Kauza stále rezonuje Slovenskem a mnoho prominentních funkcionářů justice i policie čelí podezření, že zřejmě nejhoršímu vrahovi Evropy aktivně pomáhali.

Ľudovít Sátor se jako teprve dvacetiletý stal členem gangu Milana Šipoša, který region Dunajské stredy ovládal. Po boku budoucího bosse Tibora Pápaye byli úklidovou četou a zabijáky pověřenými vydíráním podnikatelů, eliminací konkurentů nebo vykonáním nájemných vražd. Slovensko ale bylo oproti České republice daleko divočejší, vraždy probíhaly okázale a za bílého dne.

Sátor se svými kumpány podle zdokumentovaných svědectví novinářem Ivanem Megem například zastřelil podnikatele Igora Biróa. Ten předtím zaživa upálil pracovnici finančního úřadu, která pro něho zajišťovala krytí při podvodech s DPH. Tělo Biróa naložili do mercedesu a jezdili s ním po městě, zatímco Sátor držel jeho mrtvou ruku a mával na kolemjdoucí, aby věděli, kdo je zde pánem. Tato událost proběhla v roce 1995, kdy bylo Sátorovi 21 let.

Pak přišel v regionu zlom. Boss Milan Šipoš ztrácel vliv, protože jeho brutální pravá ruka, Tibor Pápay, uzavřel spojenectví s Milanem Sýkorou - tehdejším bossem slovenské mafie - a Mikulášem Černákem, který ovládal region kolem Bánské Bystrice. Lajoš Sátor se přidal na špatnou stranu, zůstal věrný Šipošovi a následně přežil tři pokusy o atentát. Později na objednávku Pápaye zabil Šipoše sám Mikuláš Černák.

Všichni aktéři tohoto boje o moc byli brutálními zabijáky. Samotný Pápay je vnímán jako jeden z nejprimitivnějších a zároveň nejnásilnějších bossů, který svou moc udržoval neustálým terorem místních obyvatel. Když se Pápayův bratr zabil při autonehodě, zakázal jeho gang na měsíc všechny kulturní akce ve městě, restaurace nesměly pouštět hudbu a každý, kdo byl přistižen v jiném než černém oblečení, čelil fyzickému násilí.

Policie nechávala věcem volný průběh, vládli gangsteři.

Změna, možná dokonce k horšímu, přišla až v roce 1999. Lajoš Sátor se svými kumpány naplánoval pomstu a se dvěma gangstery v převleku za policisty vtrhli do restaurace Fontána, kde trojice vystřílela samopaly celkem 10 příslušníků konkurenčního gangu Pápayovců včetně bosse Tibora Pápaye. Tato událost je dodnes nejhorší hromadnou vraždou v dějinách samostatného Slovenska a neochotu policie tento masakr vyšetřit demonstruje fakt, že prokuratora obvinila dva domnělé účastníky masakru až v listopadu roku 2024, tedy před čtyřmi měsíci. K vraždě přitom došlo 25. března 1999.

V reakci na masakr v restauraci Fontána předvolala policie Lajoše Sátora k výslechu a když se nedostavil, vydala na něj mezinárodní zatykač. Ten si ale mezitím obstaral pro sebe a své kumpány vozy s poznávacími značkami slovenské SIS a sám dle svědectví svých kumpánů měl průkazku tajné služby včetně nové falešné identity. I tak se ale držel mimo veřejná prostranství a pravidelně měnil bydliště. Sátor byl nedostižitelný a pohyboval se jako duch. Jeho jméno vyvolávalo strach a když se musel dostavit osobně, většinou byl tím posledním, koho oběti jeho hněvu viděly.

Masakry a brutální vláda gangů mezitím na jižním Slovensku s vraždou Tibora Pápaye neustaly, ba naopak. Akorát o nich nebylo v médiích slyšet a policie je ignorovala. Nový boss byl totiž daleko inteligentnější, ale neméně brutální.

Po vzestupu k moci podplatil dunajskostredský boss nejvýše postaveného důstojníka v regionu odpovědného právě za boj proti mafii. Byl jím Boris Drevenák, ve skupině mafiánů přezdívaný jako Nosatý.

Soudní dokumenty a výpovědi obsahují následující svědectví členů Sátorova gangu:

„Povedal XXXXX aj skutočné mená utajených svedkov v prípade 10-násobnej vraždy v bare XXXX v Dunajskej Strede… Poskytol XXXXX prepisy telefónnych hovorov a SMS správy medzi XXXXX teraz XXXXX a XXXXX. XXXXX zistil, že XXXX ho podvádza s osobou, ktorá sa volá XXXXX, a preto XXXXX zavraždili.“

Anonymizovaná jména mají představovat Drevenáka, který Sátorovi nejen prozradil jména utajovaných svědků masakru v baru Fontána - ti následně zmizeli - ale také mu sdělil, že ho jeho žena podvádí s mužem, kterého následně Sátor rozemlel v mlýnku na maso. Policie tak namísto ochrany místních a boje proti organizované skupině přímo napomáhala gangsterům a prozrazovala jim identity těch, kteří chtěli vypovídat.

Boris Drevenák, policista, který způsobil smrt několika lidí, které měl chránit, byl v roce 2019 odsouzen k 17 letům ve vězení. Z nepochopitelných důvodů byl ale stíhán na svobodě - namísto nástupu do trestu utekl ze země. Soud nad ním poté navíc verdikt zrušil z důvodu procesní chyby, dnes se tak pyšní čistým rejstříkem. I dalšímu členovi gangu, pravé ruce Lajoše Sátora, Kristiánu Kadarovi soud před několika měsíci zrušil 25 letý trest z důvodu procesní chyby. Ten se ale již od roku 2019 stihl přiznat k několika vraždám - nyní se zdá, že skončí na svobodě.

I další známá a prominentní jména slovenské policie a justice jsou ale podezřelá ze spolupráce s gangem Sátorovců. Jedním z nich je dnes již zesnulý generál Milan Lučanský. Ten se v roce 2010 se Sátorem dle vlastních slov sešel v Maďarsku, kde (opět dle jeho vlastních slov) vyjednávali o tom, že se několikanásobný vrah vzdá úřadům. Gangster prý vyzvídal informace a zajímalo ho, zda mu může Lučanský nabídnout dohodu a snížit jeho trest, obával se prý o život.

Opět, zcela nepochopitelně, se budoucí policejní prezident Slovenska sešel s vrahem, na kterého byl vydán evropský zatykač (!), na schůzku neupozornil maďarské orgány nebo Interpol a nechal po setkání vraha odejít.

Sám komentoval pro deník Sme setkání a fakt, že Sátora nezadržel takto:

„Boli isté obvinenia a útoky na mňa, že som ho mal vtedy zadržať. Stále som tvrdil, že som bol na území iného štátu, kde nemám žiadne právomoci, nebol som ozbrojený, neovládam maďarský jazyk. Nemal som inú možnosť, ako od tohto zákroku svojím spôsobom upustiť. Nebol som presvedčený, že ide o Ľudovíta Sátora. Vyzeral úplne inak ako na policajných fotkách z osobných dokladov. Mladý, vyšportovaný, dlhšie kučeravé vlasy. Nepôsobil nervózne ako človek, ktorý je na úteku. Hovoril pokojne a uvoľnene, aj to bol dôvod, že som si nebol istý. Bolo by veľké fiasko, keby sme na maďarskom území, kde sme nemali žiadne právomoci, zadržali človeka, ktorý by napokon vôbec nebol Sátor.“

Odůvodnění vskutku bizarní. Sátor byl podezřelým z desetinásobné vraždy a jistě se dalo dělat více, než jej nechat odejít. Lajoš Sátor se ale setkával s prominenty Slovenska pravidelně, dle jejich tvrzení vždy zcela náhodou.

Generální prokurátor Dobroslav Trnka, nejmocnější státní žalobce v zemi jmenovaný za vlády Roberta Fica, si prý poklidně rybařil v obci Dolný Bár, kde starostoval jeho přítel Oskár Bereczk. Právě starostův šofér během toho, co Trnka rybařil, dovezl na místo muže, který se představil jako Ľudovít Sátor. Ten mu nabídl, že mu sdělí jména několika s mafií spolupracujících policistů a objasní množství vražd v regionu. Trnka (prý) Sátora odmítl a poslal jej na nejbližší policejní služebnu. Šofér starosty později vypověděl, že obdržel pro Trnku 300 tisíc EUR jako úplatek, ale nikdy mu je (prý) neodevzdal.

Aby toho nebylo málo, Sátor nebyl jediným řídícím členem gangu, kterého šofér starosty Bereczka dovezl právě za generálním prokurátorem. Také Sátorovu pravou ruku, Kristána Kadara - nyní odsouzeného za několik vražd - šofér dovezl prý až k Trnkovi domů. Kadar měl Trnkovi sdělit další podrobnosti k vraždám v regionu a žádat nižší trest.

Trnka později schůzky přiznal a médiím sdělil následující:

„Flintu nenosím na rybu a nevedel som, čo mám čakať.“

Starosta Bereczk komentoval chování svého šoféra a setkání Trnky se Sátorem takto:

„Tu sa na rybníkoch ročne premelú tisíce ľudí, snažíme sa tým rozprúdiť turistický ruch.  A vy sa stále pýtate len na to jedno stretnutie. Nemám z toho dobrý pocit.“

Dalším prominentem, který do kauzy Lajoše Sátora spadl, je Jaroslav Spišiak. Dnešní poslanec za Progresivní Slovensko byl v době pátrání po Sátorovi policejním prezidentem. Ačkoli to byl právě on, kdo výše uvedeného Borise Drevenáka odvolal (a jmenoval), sledoval několik neúspěšných pokusů o Sátorovo zadržení - velel jim právě Drevenák - a úplně slepé pátrání po vinících vraždy v restauraci Fontána, které Drevenák také řídil. Sátor vždy záhadně utekl, o zásazích věděl a svědci zločinů mizeli beze stopy. Policejní prezident musel vidět zavražděné utajené svědky hromadné vraždy, které měli policisté chránit, a čekal celých pět let, než ve věci něco podnikl. Jaroslav Spišiak ale dle dostupných důkazů nebyl v této kauze přímo zapojený, spíše mohl podniknout razantnější kroky. V době jeho nástupu do úřadu bylo v dunajskostredském regionu nezvěstných 113 lidí a číslo postupně vystoupalo až na 200 - ze všech nezvěstných vypátrala policie pouze jednoho živého.

Oblíbenou metodou členů gangu Lajoše Sátora bylo rozemlít oběť tak, aby po činech nezůstaly žádné stopy. Tímto způsobem zmizel jak milenec Sátorovy ženy, tak později i jeho pravá ruka a ekonom Andor Reisz. Na svědomí má gang i těhotnou ženu v sedmém měsíci těhotenství, která byla společně s jejím partnerem zavražděna kvůli prosté krádeži. Další případy brutálního chování i na nevinných ženách popisují přímo členové gangu, kteří dnes vystupují v roli spolupracujících svědků. Vůdce gangu také osobně vlastníma rukama zabil svou švagrovou, protože si jeho syn stěžoval na její chování, když jej hlídala.

Kauza Lajoše Sátora hýbe Slovenskem. Zapojení jsou totiž všichni - Jaroslav Spišiak je poslancem za Progresivní Slovensko, partnerka klíčové postavy gangu přezdívaného Čonty, zas byla krajskou předsedkyní za stranu Most-Híd Bély Bugára. Milan Lučanský byl spojován se stranou SMER Roberta Fica a Dobroslav Trnka taktéž patří spíše k Ficovým lidem.

Celá kauza je tak dokladem temné minulosti Slovenska. Tu nikdo nechce oživovat a připomínat - policisté a gangsteři byli často na stejné straně a lidé čelili nepředstavitelnému teroru organizovaných zločineckých skupin. Lajoš Sátor má dle dnešních informací na svědomí více než 100 vražd, které provedl osobně a celá jeho skupina usmrtila nejméně 200 lidí včetně žen, nevinných kolemjdoucích a policistů. Procesy s členy Sátorova gangu začaly roku 2019 a Milan Lučanský i Dobroslav Trnka v mezičase zemřeli. Boris Drevenák je na útěku neznámo kde a Jaroslav Spišiak je poslancem.

Tělo Lajoše Sátora se nikdy nenašlo.

Seznam použitých zdrojů: