Hlavní obsah

Kde je Kalousek, když ho země potřebuje?

Foto: MF ČR, Wikimedia, CC BY-SA 3.0.

Politická krize zachvátila Českou republiku nevídaným způsobem a zoufale chybí osobnosti nejen na středově pravicovém spektru politiky. Kdyby dnes Miroslav Kalousek kandidoval, věřím, že by dosáhl nejlepšího výsledku za svou politickou kariéru.

Článek

Tento text píšu ve stavu velké nostalgie. Psal se rok 2013 a po očekávaném propadáku ODS ve volbách následovaly volby prezidentské, kde kandidoval Karel Schwarzenberg podporovaný Miroslavem Kalouskem. Pamatuji brilantní kampaň a pocit hrdosti, když kníže svou tradiční češtino-němčinou promlouval k občanům a s všudypřítomným motýlkem budil respekt i autoritu.

Doufal jsem, že Schwarzenberg vyhraje a naše země opět získá do čela státu úctyhodnou osobnost respektovanou i v zahraničí, ale mýlil jsem se. Vyhrál Miloš Zeman a zrcadlil tak naší českou přízemnost a bohužel i nízké pudy, které často definují davy v zášti proti elitám, což nás jako národ oslabuje a zpomaluje přerod z totalitního státu na západní společnost, kde elity zaujímají respektované a vlivné pozice ve státní správě i klíčových institucích. Velká Británie nám budiž příkladem.

Rok 2013 a první prezidentská volba pro mne a nemalou část mých přátel znamenal počátek úpadku tuzemské politiky. Zmizely osobnosti a politiku ovládli Babiš se Zemanem, kteří vysáli sociální demokracii i komunisty a hnutí ANO získalo neochvějnou pozici tuzemského politického hegemona. Vždy jsem Miroslava Kalouska a jeho TOP09 vnímal jako Babišovu protiváhu nejen na úrovni slušnosti a inteligence tehdejšího lídra ,,Topky“, ale také jako úkaz politické osobnosti schopné promlouvat k občanům, médiím i expertům a stát si za svým názorem nikoli pomocí agresivního opakování jedné dogmatické pravdy, ale skrze užití rétorických schopností, argumentů a dat.

Vždy jsem Babišův elektorát respektoval a chápu, proč lidé volí charismatického lídra, který nabízí občanům především vedení a jednoduché odpovědi. Ostatně i ve společnosti každý nemůže být samostatným podnikatelem a někteří lidé potřebují vedení, úkoly a pocit jistoty, že je silnější hráč ochrání. Tak svět prostě funguje a nelze tyto lidi odsuzovat, skrze své vnímání lídrů a potřebu vedení často vedou spokojený a bezstarostný život.

Naděje, vystřízlivění a pád kabinetu Petra Fialy očima vládního voliče

Věřím, že nebudu následující řádky psát pouze za sebe, ale v mé poněkud osobní zpovědi se možná najdou i tací, kteří současnou situaci cítí podobně. Během svého života jsem narazil na více než jednoho charismatického - někdy zcela psychopatického - lídra, který sliboval snadná řešení a jednodché odpovědi. Většinou jsem následně zjistil, že buď dotyčnému záleží jen na sobě samotném a nebo využívá své okolí k posílení vlivu či získání mocenského postavení ať už ve firmě, nebo ve společnosti. Naučil jsem se tyto lidi eliminovat z profesního i osobního života a tak pro mne Andrej Babiš symbolizoval vše, čím pohrdám a udělal bych vše, abych jeho návratu do premiérského křesla v České republice zabránil.

To platilo ještě před zhruba deseti dny, dnes už si nejsem tak jistý. Zdá se, že si i my, kteří jsme Andreje Babiše nikdy nevolili a hodili své hlasy některé ze stran pětikoalice, Babišovu vládu zasloužíme. Mohli jsme udělat víc a třeba do politiky i aktivně vstoupit, protože dnešní situace Fialova kabinetu a ostudná bitcoinová aféra odhalila to, čeho jsme se - alespoň myslím - všichni báli. Volil jsem jednu ze stran vládního kabinetu proto, abych zabránil vládě klientelismu, arogance a neodpovědnosti. Dostal jsem od Fialova kabinetu oplátkou klientelismus, aroganci a neodpovědnost.

První varování přišlo během ukrajinské krize. Hrdost z podpory napadené země vystřídalo vystřízlivění z neuvážených kroků vlády v podobě bujarého rozdávání dávek, příspěvků na bydlení a stropování elektřiny na nesmyslných hodnotách. Tehdy jsem poprvé zaváhal, ale řekl jsem si, že nejsem energetik a musí přeci existovat reálný důvod pro nepochopitelné lavírování s cenami ve chvíli, kdy se pomalu bouří celý národ a elektřinu přitom k dispozici máme, dokonce ji čile exportujeme do zahraničí. Dalším vystřízlivěním byla kauza Dozimetr, která odhalila opět něco, čeho jsme se my ve vládním táboře dlouho obávali - hnutí STAN zřejmě nebylo vůbec tak čisté a z Prahy si zjevně umí udělat trhací kalendář na zakázky kdokoli, kdo je zrovna u kormidla. Ale dobře, opět jsem si povzdechl a stále si připomínal časy Faltýnkova zápisníku a Tomana na ministerstvu zemědělství. Kosák se Slepičákem byli proti těmto dvěma pořád malí kluci. Nutella a Křečkův výrok o nákupech v Polsku byly další ranou - musím ale panu Křečkovi poděkovat, každý měsíc do Polska jezdím a zrovna zítra pojedu znovu. Díky těmto nákupům jsem za zhruba deset měsíců ušetřil přes 180 tisíc korun, to byla ale jen taková vsuvka.

Pohled na Fialovu vládu a komunikaci některých ministrů mne upřímně chvílemi fyzicky bolel. I tak jsem si ale říkal, stále lepší než Babiš s komunisty a Hamáček v Moskvě - to ale dnes již neplatí. Napíšu to zcela otevřeně, říkal jsem si ,,No tak jsem trochu hloupí na komunikaci a neschopní koncepčně předvídat své kroky, alespoň ale nekradou a mají v sobě kousek slušnosti,

Jak jsem se jen spletl… Z mé iluze mne vyvedl především brněnský Don Pablo.

Babišovi voliči asi přemýšlí jinak, Blažka ale odpustit nemohu

Dnes vyvstávají na povrch věci, které měly být dávno z ODS vymazány a nikdy se neměly opakovat. Klientelistické propletence, Blažkův náměstek Daňhel s dávným přítelem advokátem a ministr, který nic nevěděl. Proč mi to jen připomíná Klausovy špinavé peníze symbolizující tu nejhorší dobu v tuzemské politice. Andrej Babiš má jiný typ elektorátu a lidé mu jeho kauzy často odpustí. Já ale Blažka odpustit ODS ani koalici SPOLU nemohu. Možná kdyby přišla okamžitá demise Fialovy vlády, uvolnění Ministerstva spravedlnosti jiné politické partaji a ustavení nadstranické vyšetřovací komise, která by měla za úkol zveřejnění všech relevantních podkladů a objasnění jednání jednotlivých aktérů, dokázal bych ještě přimhouřit oko. To se ale nestalo a Marek Benda začne vyprávět, jak kauze nikdo nemůže rozumět a jak je vlastně nepochopitelná? Ano, je mi přes 40, ale nejsem idiot a ani Marek Benda mě o opaku nepřesvědčí. Namísto transparentnosti a slušnosti se vládní strany snaží obrovský průšvih vymlčet a přečkat. Každý den při tom ztrácí dosavadní voliče, v mém okolí je takových většina.

Nejen samotná kauza, ale i dnešní reakce vládních poslanců, zejména těch za ODS, na zjištění médií a někdy až arogantní přístup k vlastním voličům naznačuje, že ODS a přidružené strany ve SPOLU již zcela ztratily kontakt s realitou a odmítají si připustit, v jak hluboké krizi se ocitly.

A tak se za hluboké nostalgie a souvisejícího znechucení ze současné politiky ptám, kde je Miroslav Kalousek, když ho nyní země tolik potřebuje? Kam zmizel lídr, který kdysi dokázal postavit slušného prezidentského kandidáta a kontrovat Babišově agresi vtipem, argumenty a ledovým klidem? Kam jsi odešel, Mirku, a plánuješ se někdy vrátit?

Musím poněkud smutně konstatovat, že se Kalouse již zřejmě nedočkáme a mne i nespočet dalších rozčarovaných voličů současné vlády čeká na podzim náročné rozhodování.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz