Kdo jsou satanisté a o co jim jde

Když na ulici potkáte člověka a řekne Vám, že je satanista, pravděpodobně očekáváte popravy zvířat a zaříkávací rituály s talismany a pentagramy. Koncept satanismu tak, jak jej vnímá téměř milion současných satanistů, je však zcela odlišný a paradoxně vychází z díla ortodoxního křesťana. Většinově se jedná o filosoficko anti-náboženský směr akcentující individualitu a materialismus, nicméně najdou se i takoví samozvaní satanisté, kteří mají na svědomí brutální vraždy a právě ony magické rituály.

Kdo je kdo a o co satanistům jde?

Mladá studentka La Carmina, satanistka a absolventka Columbia University a Yale Law School, z nejprestižnějších světových univerzit, je dotazována na svou příslušnost k satanismu a zda skutečně uctívá ďábla. Odpovídá následovně:

,,Ve skutečnosti neuctíváme ďábla. Je mnoho druhů satanistů, nicméně většina z nich nevěří ve skutečného Satana jako boha nebo zlou moc. Ve většině případů jsou satanisté nevěřícími, kteří využívají Satana jako prostředek k vyjádření osobního osvobození od tradičních náboženských přesvědčení. Vážíme si nekonformity a revolty proti pověrčivosti a stanovené autoritě. Moderní satanisté jsou přesvědčení individualisté a vyznávají zejména rozum, spravedlnost a pravdu.

Proč tedy využíváme Satana jako figuru či bytost? Je to druh přirovnání, kdy vnímáme historickou roli Lucifera jako světlonoše a rebela proti stanovené autoritě a dogmatickým pravidlům. Zejména v západních zemích, kde je dominantní křesťanství, bylo mnoho z nás, moderních satanistů, vychováno striktně věřícími rodiči a cítili se utlačováni při projevení své identity nebo odlišnosti. Takže pomocí symbolu Satana jako rebela jsme schopní si vzít naší individualitu zpět."

Takto popisuje přesvědčení moderních satanistů La Carmina, právnička, oceněná novinářka a televizní moderátorka. Právě na jejím příkladě lze vidět, že společenské vnímání satanistů a jejich skutečné přesvědčení může být na míle vzdálené.

Stejně jako nevnímáme náboženský kult kazatele Jima Jonese coby příklad křesťanské víry, nesmí být ani satanisté vhozeni do stejné skupiny s Charlesem Mansonem či Richardem Ramirezem, kteří s přesvědčením ať už theistického nebo ateistického satanismu neměli nic společného.

Najdou se ale i tací samozvaní satanisté, kteří byli odpovědní za brutální vraždy a množství mrtvých, například při kauze desítek zmizelých a zohavených rukou Adolfa Constanza. I kvůli nim společnost stále neumí rozlišit moderní satanismus, který vychází z individuality jedince - je protipólem konvenčních náboženství - a zvrhlé činy sekt nebo kultů, které jsou svou brutalitou i zaměřením na magické rituály často satanismem nazývány.

Paradise Lost, neboli Ztracený ráj, je velkolepým dílem křesťanského puritána Johna Miltona z roku 1667. Popisuje Lucifera jako rebela a osobnost, která se vzepřela božské autoritě, poté následně došlo k jeho vykázání z Ráje. Lucifer je vykreslen jako obeť svého přesvědčení a vzpurnosti, opůrce tyranie a poprvé od středověku byl Miltonem humanizován nikoli jako esence zla, ale nepochopená bytost s city a záměry.

V době osvícenství 18. století pak došlo k reinterpretaci Satana a jeho záměrů více do směru takzvaného romantického satanismu, tedy je akcentován příběh vůle, individuality, pýchy a rebelie vedoucí k vykázání ze společnosti pro vzpurnost a odlišnost. Toto pozměněné vnímání Lucifera dále inspiruje moderní ateistický satanismus, jehož hlavní hodnotou je osobnost člověka, nezávislost na společenských konvencích a individuální dovednost jedince včetně ceněných sklonů k materialismu namísto tradičního křesťanského asketismu.

Romantičtí satanisté v době osvícenství po boku děl jako Frankenstein či Dracula britských literárních velikánů publikovali svá díla, kde popisovali křesťany démonizovaného Lucifera/Satana jako bytost schopnou lásky, přesvědčení, ale i zloby a ničivé zlosti. Francouz Eliphas Lévi je zásadní osobností tohoto směru, neboť ačkoli byl sám knězem, vzdal se sutany a stal se známým samozvaným satanistou, kdy na setkáních nejvyšší společnosti popisoval do té doby zapovězeného Satana jako hlavního nepřítele křesťanství, jehož záměrem je osvobodit společnost od církví a náboženských pravidel. Lévi je také odpovědný za nejikoničtější vyobrazení Satana - démonické bytosti s kozí hlavou a rohy - které zná většina z nás.

Satanisté, kteří zakládají své přesvědčení na hodnotách vycházejících právě z Miltonovy knihy a metafory Satana/Lucifera jako nadané osobnosti a společností zapuzeného anděla, jsou zcela mírumilovní, žijí mezi námi a jde zejména o ateisticky smýšlející filosofy, nikoli o kult praktikující černou magii. Samotný koncept Satana vycházející právě z Miltona sloužil jako prostředek k oproštění společnosti od staletí svázání s církví právě romantizací této bytosti, její rebelie, záměrů a citů.

The Satanic Temple, přeloženo jako Satanův chrám, je komunita přibližně 700 tisíc vyznavačů moderního satanismu, jak je popsán výše, sídlící v americkém Salemu. Skrze svou příslušnost k ideálu Satana demonstrují tito lidé paradoxy náboženství, zejména ortodoxního křesťanství a jsou zarytými kritiky rušení práva na potrat, propojení církve a státu nebo privilegií křesťanství, kdy například žádali vládu USA o zrovnoprávnění jejich víry s tou křesťanskou a umožnění takzvané „růžové mše“ před sportovními událostmi nebo během ceremoniálních událostí jako jsou inaugurace politiků, jmenování soudců Nejvyššího soudu a podobně.

Jejich aktivity jsou vesměs zaměřeny na vykreslení absurdního kontrastu k názorovému proudu křesťanských konzervativců - kdy například členové Satanova chrámu sloužili svou růžovou mši na hrobě bojovníka proti právům LGBT Freda Phelpse a poté tvrdili, že úspěšně přeměnili duši jeho matky na lesbičku.

Členy Satanova chrámu lze popsat jako více levicově orientované svobodomyšlenkáře, kterým jde zejména o vymícení náboženských dogmat z celospolečenských otázek. Na druhém pólu, spíše konzervativnějším, se nachází Satanova církev - The Church of Satan - podobně smýšlející, avšak více konzervativní skupina, jejíž počet příznivců je zhruba třetinový a jde o původní směr moderního satanismu jako „církve“ či komunity, která vychází z doby květinového hnutí a hippies 70. let 20. století v USA.

Anton Szandor LaVey - prominentní osobnost moderního satanismu - napsal roku 1969 publikaci s názvem Satanova Bible, která je příznivci satanismu a zejména členy Satanovy církve dodnes vnímána jako vzor a středobod jejich ideologie. LaVeyova práce vychází z vlivu filosofa Fridricha Nietzscheho a Ayn Rand, spisovatelky, která v dílech Atlasova vzpoura nebo Zdroj akcentuje právě talent, osobnost a individualitu v boji proti společenským konvencím. Dílo Satana romantizuje podobně jako osvícení spisovatelé, přikládá hodnotu humanismu, hedonismu a lidské osobnosti jako zdroji talentu a inovací.

LaVey popisuje satanisty jako „opak“ křesťanského pojetí člověka - individualisty plné barev a outsidery společnosti v kontrastu proti puritánskému skupinovému vnímání tehdejších křesťanských komunit. Stejně jako u Satanova chrámu, neuctívají členové Satanovy církve antikrista jako božstvo, pouze se inspirují metaforou boje proti konvencím inspirovanou právě Miltonem, Lévaiem a výše zmíněným Nietzschem nebo Randovou.

Slova samotného ideologa satanismu Antona LaVeye popisují satanisty takto:

„Satanisté musí být svobodomyšlenkáři, mít ostré lokty, být zcela vědomí, disciplinovaní individualisté, kteří nepotřebují a nebudou tolerovat žádnou „ochranu“ externí autority, která by jim měla říkat co dělat, co si myslet a co lze ve společnosti dokázat.“

U obou výše uvedených směrů moderního satanismu tak nelze mluvit o náboženství, okultismu či zvrhlé tendenci k násilí, ale spíše jako o filosofickém směru, který propaguje osobnost jednotlivce a jeho svobodnou vůli.

Narozdíl od členů svobodomyslně smýšlejících satanistů existují ale i ti, jejichž činy většinově společnost vnímá jako ten pravý satanismus - brutální vraždy, rituály, magie a nelidské praktiky. Zde ale lze mluvit o okultním, nebo také osobním satanismu, tedy samostatném rozhodnutí jedince nebo skupiny lidí, kteří násilné a odporné činy praktikují ve jménu Satana či Antikrista.

Případů zločinců a vrahů hlásících se k satanismu - v okultním smyslu - z moderních dob je několik, ty nejvíce známé svou brutalitou společnost naprosto šokovaly.

V roce 1970 skupina puberťáků z Kalifornie zabila celkem tři lidi, ty zohavila a konzumovala části jejich těl. Později se přiznali, že tak činili právě ve jménu Satana a přáli si docílit jeho přízně skrze konání svých nelidských zločinů. Sériový vrah Richard Ramirez poté terorizoval v 80. letech Los Angeles a zavraždil celkem 14 lidí. Na místě zločinů zanechával pentagram, oběti zohavil a nutil je během svých zločinů k vyznání lásky právě Satanovi. Několika obětěm právě toto vyznání zachránilo život. Během svého soudu několikrát prohlásil „Sláva Satanovi“ a stále svou potřebu uspokojit krále pekel akcentoval jako motiv svých zločinů. Ramirez byl ale drogově závislý tulák a trpěl paranoidní schizofrenií.

I v Rusku mají své zkušenosti s okultními satanisty. V okolí Jaroslavli řádil na přelomu milénia vrah Nikolaj Ogolobjak - ten zavraždil čtyři mladé hochy a nelidsky zohavil jejich těla. Později uvedl, že tak činil právě za účelem zalíbit se Satanovi a praktikoval na svých obětech magické rituály.

Nejhorším ze všech vrahů, kteří se hlásili k vyznávání sil temna, byl ale bezpochyby Adolfo Constanzo z Mexika, jehož celkový počet obětí stále není znám a mohou jich být až stovky.

Adolfo Constanzo vstoupil do dějin jako první takzvaný „narkosatanista“ díky sérii vražd, zohavení a rituálním popravám v mexickém regionu Matamoros v 80. letech 20. století. Ačkoli ve svém mládí chodil do kostela a dokonce dělal ministranta, jeho matka jej vzala na Haiti, kde zcela propadl tamnímu voodoo a šamanským praktikám.

Po návratu z Haiti se stal pobočníkem místního kouzelníka a šamana vyznávajícího rituální nauku Palo Mayombe, která je právě na voodoo a rituálních obětech založená. V dospělosti se přestěhoval do hlavního města Mexika, kde začal nabírat své stoupence a vydělávat si zaklínadly, zejména těmi pro štěstí, které využívali pověrčiví pašeráci drog. Během prvních let Constanzo nasbíral jednotky stoupenců, jeho kult se však měl záhy rozšířit díky uzavření profitabilního partnerství s prominentní pašeráckou rodinou Hernandezových.

Adolfo Constanzo začal věřit, že právě jeho magie je odpovědná za zisky narkobaronů a jejich štěstí, ti tomu začali záhy věřit také a zahrnovali Constanza nejen dary, ale také lidskými oběťmi, které jeho verze nauky Palo Mayombe vyžadovala.

Prvními oběťmi byli členové konkurenční rodiny Calzadasových, celkem sedm jejích příslušníků zmizelo a byli později nalezeni v hrobech s uříznutými částmi těl, vyrvanou páteří a znaky brutálního mučení včetně vaření zaživa v kotli. Sekta unášela zejména prostitutky, členy soupeřících drogových kartelů a bezdomovce. Konzervativní odhady dobových článků hovoří o až 100 obětech Adolfa Constanza a jeho gangu.

Pozornost policejních složek si tento brutální sektář vysloužil až v roce 1989, kdy zmizel student z prominentní americké rodiny Mark Kilroy. Při konfrontaci s policisty, kteří Kilroye na Constanzově ranči Santa Elena poblíž Mexico City hledali, se vrah okamžitě přiznal, bez výčitek ukázal policistům hroby, kotlík na vaření lidských obětí a požádal je o svačinu, zatímco budou hrůzný nález vyšetřovat. Ostatky Marka Kilroye policisté našli pohřbené poblíž ranče a Adolfo Constanzo suše konstatoval, že jej unesli a rituálně uvařili jeho mozek.

Mexická média nepravdivě Constanza označila za satanistu, ačkoli jeho praktiky vycházely z afrického a karibského pojetí Voodoo, které právě oběti a talismany často využívá pro své rituály. Na jeho vraždách lze vidět, jak společnost často označuje brutální vrahy jako satanisty, ti ale nejsou s ideologií nijak spojeni.

Na základě výše uvedených příkladů satanismu jako filosofického směru a příslušnosti ke skupině podobně smýšlejících svobodomyšlenkářů a individualistů lze konstatovat, že jde minimálně o zajímavé a často nepochopené hnutí, jehož koncept vyzdvihuje jedince nad společenské konvence a propaguje tvůrčí kreativitu nad rámec sociálních „škatulek“.

Společnost ale často nálepkuje jako satanisty i ty, kteří spáchají nelidské zločiny nebo praktikují rituály a pokusy o magii, ti tak romantickému satanismu vzešlému z osvícenského osvobozeneckého konceptu nedělají dobré jméno.

Nelze se ale divit kontroverznímu vnímání obou skupin společností, která byla formovaná křesťanským pojetím Satana jako Antikrista a pokušitele, jenž zosobňuje ty nejhorší vlastnosti a přitahuje ty nejzvrhlejší jedince. Moderní satanisté před sebou mají nelehký úkol spočívající právě v sejmutí předsudků a nálepek spojených s jejich smýšlením a ideologizací pojetí Satana jako rebela, osobnosti a posléze outsidera, jenž byl díky svému přesvědčení vyhnán za okraj společnosti a postihnut nejtvrdším trestem.

Přívrženců moderního satanismu je dle odhadů v dnešní společnosti přes milion - jejich počet je tak srovnatelný s ortodoxní židovskou komunitou nebo arabskými Jezídy, kteří jsou někdy neprávem také spojováni s uctíváním Antikrista, ale o tom snad až někdy příště.