Článek
Vladimir Putin, Kim Čong-un i Alexandr Lukašenko stále nesahají turkmenskému vůdci Saparmuratovi Nijazovovi ani po kotníky. Bez nadsázky lze Turkmenbašiho - jak se sám rád nazýval - hodnotit jako nejúspěšnějšího tvůrce kultu osobnosti, kterému ze svých hrobů jistě tiše závidí i Lenin nebo Mao.
Vousatý muž se svým - nedejbože neumytým - psem jedoucí v černém špinavém autě s puštěným autorádiem by se v Turkmenistánu mohl snadno dostat do problémů - vousy, černé automobily, špinavé automobily, neumytí psi i autorádia jsou totiž v zemi ilegální.
Za výše uvedené zákazy a mnoho dalších bizarností je odpovědný Turkmenbaši - ,,otec všech Turkmenů“, což je titul, který zcela nepřekvapivě udělil Saparmurat Nijazov sám sobě. Turkmenistánu vládl v období 1991 až 2006 a změnil zemi k nepoznání.
Krátce o Turkmenistánu - Dveře do pekla a země zavřená veřejnosti
Pevninský Turkmenistán je vzdálen větší pozornosti zejména kvůli tomu, že 80 % státu pokrývá poušť Karakum. V zemi s rozlohou osmi Českých republik žije pouhých 2,8 milionu obyvatel a zároveň stát disponuje pátými největšími ložisky zemního plynu i ropy. Sovětská těžba zemního plynu byla také příčinou vzniku nejslavnější atrakce v zemi, které se říká Dveře do pekla - Turkmeni se snažili o přejmenování kráteru na ,,Světlo Karakumu“, ale nevyšlo to, předchozí název se uchytil celosvětově.
Kráter zvaný Dveře do pekla je jednou z hlavních turistických atrakcí Turkmenistánu
Při Sověty zpackané těžbě zemního plynu se vrt propadl a plyn začal masivně unikat. V roce 1971 těžaři rozhodli, že kráter raději zapálí než aby riskovali otravu kolemjdoucích - podcenili ale velikost ložiska a kráter hoří dodnes. Podobně jako u jiných středoasijských diktatur vykořisťuje Turkmenistán zejména Čína, která výměnou za podporu tamní vlády nakupuje levně turkmenské suroviny a je cílovou zemí více než dvou třetin vývozu země.
Nejzajímavější na Turkmenistánu je ale tamní nejdéle sloužící diktátor Saparmurat Nijazov, který drží četná prvenství a v soutěži nejšílenějších diktátorů světa by jistě zaujímal přední příčky.
Zakázal konverzace o nemocích i zpěv na playback
Nijazov si šel tvrdě za svým - když se mu něco nelíbilo, prostě to zakázal. Nepřál si, aby jeho lidé mluvili o nemocích, tak nejprve zakázal konverzace o choleře, AIDS a nachlazení, posléze ale zakázal nemoci zmiňovat v jakékoli konverzaci a to skrze zákon přijatý do platné legislativy země. Také zakázal zpívat na playback, používat líčidla v televizi a když musel Turkmenbaši přestat kouřit kvůli operaci srdce, zakázal kouření na veřejných místech také všem Turkmenům. Diktátor nebyl ani fanouškem vousů u mužů - tak je také zakázal. Dodnes v Turkmenistánu nesmí mít vousy muži pod 70 let a stejné nařízení platí pro dlouhé vlasy. Turkmeni musí být hladce oholení, ostříhaní a samotný Turkmenbaši jim to nařídil zákonem. V zemi také pod hrozbou pokuty nesmíte venčit neumytého psa a jezdit špinavým autem - na každém rohu tak narazíte na automyčku, kterých je v zemi rekordní počet.
Jednou na své cestě po zemi Nijazov potkal muže v černém autě se zlatými zuby - podle legendy šlo o místního taxikáře - a ten si Turkmenbašimu stěžoval na málo peněz a náročný život. Osud muže není znám, následně ale byly v Turkmenistánu plošně zakázány zlaté zuby i černá auta. Ti, kteří již zuby měli, si je promptně museli nechat odstranit. Nijazov měl také rád svou matku a to tak moc, že přejmenoval po matčině jméně měsíc duben a slovo ,,chléb“ na Gurbansoltan, čímž vznikl zajímavý lingvistický chaos. Myslel ale také sám na sebe, takže měsíc leden a město Krasnovodsk byly zákonem přejmenovány na Turkmenbaši.
Tím ale zdaleka výčet bizarních zákonů a činů turkmenského diktátora nekončí.
Napsal knihu a nechal jí vystřelit do vesmíru - okolo Země obíhá dodnes
Přelomovou událostí pro Turkmenistán byl Nijazovův literární počin - napsal autobiografickou knihu Ruhnama s básnickými pasážemi o turkmenském národě - hlavně ale o sobě a své genialitě. Výročí vydání knihy je dodnes v Turkmenistánu státním svátkem a kolem Ruhnamy byl vybudován takový kult, že by se nestyděli ani v Severní Koreji.
Kniha se stala základem turkmenského vzdělávacího systému, státní zaměstnanci skládali zkoušky ze znalostí jednotlivých pasáží a když jste si chtěli pořídit řidičský průkaz, čekaly na vás zkoušky právě z Ruhnamy, ačkoli s řízením auta texty nijak nesouvisí. Pokud v mešitách na území muslimského Turkmenistánu vedle Koránu nebyla Ruhnama, Nijazov hrozil svatostánkům demolicí.
Každý pořad končil čtením z Ruhnamy a kina před promítáním filmů obsahovala namísto reklam pasáže z diktátorových myšlenek sepsaných v jeho velkolepém díle. Kniha byla úplně všude a Turkmenbaši nezůstal u výtisků - vztyčil také 9 metrů vysokou mramorovou sochu, která stojí dodnes.
9 metrů vysoký pomník Turkmenbašiho knihy zdobí centrum hlavního města
Obrovská kniha z mramoru se také během dne otevírá a zavírá, aby stále Turkmenům přípomínala nutnost jejího neustálého čtení. Za pomoci Ruské federace a Vladimira Putina nechal Nijazov Ruhnamu na raketě Dněpr vynést i do vesmíru - obíhat kolem Země bude dalších 150 let.
Turkmenbaši měl rád všechno největší
Kromě bizarních zákonů a všudypřítomné Ruhnamy měl Saparmurat Nijazov také vášeň pro rekordy, zvlášť ty uvedené v Guinessově knize rekordů. Turkmenbaši tak dělal vše pro to, aby jeho výtvory byly co největší a ideálně také rekordní.
V zemi najdete:
- Největší ruské kolo na světě, na kterém se můžete svézt za dvě koruny na osobu. Jmenuje se ,,Kolo osvícení“ a je uvedeno v knize rekordů.
- Největší sochu koně na světě - je uvedena v knize rekordů.
- Největší strukturu připomínající hvězdu - architektonický počin je vidět z hlavního města a na úpatí hory je na 3 240 metrech čtverečních objekt postaven z plechového materiálu, aby odrážel světlo.
- Největší koncentraci budov z bílého mramoru - téměř nikdo v nich ale bohužel nebydlí.
Zajímavým poznatkem je, že diktátoři evidentně soutěží ve vztyčování vlajek svých států. Jde o bizarní disciplínu, ve které do roku 2008 drželi prvenství právě Turkmeni, poté je ale předběhl Tádžikistán. Na úspěch Tádžiků reagovali Saúdové navýšením svého stojanu o 6 metrů a rekord přebrali. Posléze se přidal Vladimir Putin a vystavěl svůj stojan na vlajku ve výšce o 4 metry nad tím saúdským. S vybudováním - často kritizovaného - nového hlavního města Egypta ale rekord převzali právě Egypťané a nyní drží prvenství. Úsměvné je, že Severokorejci se také usilovně snažili o prvenství v disciplíně nejvýše vztyčené vlajky, jejich konstrukci ale drží podpory a proto se jim rekord nezapočítal.
Ve výčtu zemí s nejvyššími stojany na vlajky nenajdete na prvních příčkách žádné demokratické státy.
Severokorejský pokus o prvenství nebyl uznán kvůli konstrukci, které drží podpory. Saúdové, Egypťané, Rusové i Tádžikové ale mají již stojany vyšší.
Zda se Turkmeni chystají opět na prvenství zaútočit a vztyčit svou vlajku výše než Egypťané, zatím není známo.
133 metrů vysoký vlajkový stojan v Turkmenistánu
Stane se Donald Trump novým Turkmenbašim? Má nakročeno skvěle
Prezident USA již nechal zakázat transsexuály - tito lidé podle jeho prezidentského dekretu neexistují. Také nechal odstranit z federálních dokumentů přes 200 slov - vědci i státní zaměstnanci si nad tím nyní lámou hlavu. V USA se tak nesmí používat například slova nespravedlnost, oběť, vyloučení, menšina nebo stereotyp. Celkem 298 slov musí zmizet - zažádá-li vědec o grant a žádost bude obsahovat některé z vyloučených slov, grant nezíská.
Při sestavování věty ,,Oběti násilí z řad vyloučených menšin si stěžují na nespravedlnost“ ale USA již začínají pod Donaldem Trumpem Turkmenistán vzdáleně připomínat. Taková věta je podle prezidenta ilegální.
Donald Trump sice zatím s legendárním Turkmenbašim soupeřit nemůže, ale kdo ví, možná již ve volných chvílích sepisuje knihu a připravuje exekutivní příkaz zakazující nošení mikin v Bílém domě.
