Článek
Již po volbách jsem psal o osudové prohře Tomia Okamury, který měl v reakci na Fialův nepopulární kabinet jedinečnou příležitost posílit svůj poslanecký klub a protivládní rétorikou získat. Nestalo se a Andrej Babiš úspěšně vyluxoval SPD voliče, čímž hnutí ztratilo mandáty i navzdory široké národovecké koalici s PRO, Trikolorou a Svobodnými. Tento fakt ale vypovídá o dvou zásadních faktech. Česká společnost není radikální, což jasně dokazuje fiasko hnutí Stačilo! a nižší preference SPD, tudíž se volání odcházejícího premiéra Fialy po příklonu na západ očekávaně minulo účinkem. Občané zjistili, že tolik obávaná radikální a extrémistická menšina v Česku téměř neexistuje, respektive dosahuje daleko nižších volebních výsledků než v sousedním Německu, Rakousku, Polsku nebo na Slovensku. Za to jsem upřímně rád a letošní volby prokázaly, že venkov ani malá města v České republice rozhodně neholdují radikálním tendencím a voliči nechtějí rušit politické strany, zavírat své odpůrce a pomalu až lynčovat členy Fialova kabinetu, k čemuž ostatně vyzývali zástupci hnutí Stačilo! ještě několik týdnů před volbami.
Druhým a neméně zásadním pozitivním dopadem voleb je také jasné určení těch, kterým jde skutečně o blaho republiky a těch, kteří se tak jen tváří. Jako volič koalice SPOLU z roku 2021 oceňuji apel lidovců na zaslání rozpočtu Babišově vládě i navzdory odmítavému stanovisku Petra Fialy, kterého za tento dětinský a trucovitý krok kritizuje i Miroslav Kalousek v doprovodu celé Národní rozpočtové rady, kterou si zřídil a najmenoval sám Fiala. Koalice SPOLU, bohužel, také jasně ukázala, že se nechce na povolebním uspořádání kabinetu podílet a přenechá osud republiky v rukou Motoristů sobě a SPD, jejichž kandidáty, ideologii a postupy ustavičně zástupci koalice kritizují. Jako podnikatel bych takovým kritikům vzkázal jediné - kritizují ti, co umí navrhnout řešení. Řešením by byla jednání o vládě mezi SPOLU, STAN a hnutím ANO či Motoristy, protože povolební matematika zdaleka nenabídla jen onu stoosmičku SPD, Motoristů a ANO. Veškerá volání po Babišově nevydání k trestnímu stíhání, nejmenování kontroverzních kandidátů na ministry a rozpočtové neodpovědnosti ve chvíli než vláda vůbec vznikla jsou tak jen ozvěnami prohry těch, kteří prohrávat neumí.
Mohlo to být jinak, ale není. Lidovecký pragmatismus, trucovitost ODS, ale i pohodlné opoziční pozice Starostů a Pirátů jsou dokladem toho, že Babiš nyní povládne a my můžeme pouze sledovat jeho kroky, protože jakékoli pokusy o odpor vůči tomuto stavu ze strany oněch samozvaných demokratů skončily dříve, než vůbec začaly. A tak si Andrej Babiš hraje, což mu ostatně jde velice dobře a nejlépe si za necelý měsíc od voleb stihl poradit s Tomiem Okamurou, jehož SPD čelí nejhorší noční můře. Okamurou proklamovaná strana zdravého rozumu bude muset vládnout a personální situace je, lehce řečeno, tristní. Pozice Okamurova hnutí navíc není taková, jakou si jí lídr SPD maloval a tak musel v mnohém ustoupit, aby zachránil alespoň sám sebe.
Okamura vyměnil program za limuzínu a funkci. Volit SPD se stává bezvýznamným
Nyní zrekapituluji některé priority hnutí SPD před volbami z 3. a 4. října 2025. Hnutí Tomia Okamury mělo jako nejdůležitější prioritu prosazení referenda včetně otázek setrvání v NATO a EU. SPD dále chtělo vystoupit z Lipské energetické burzy a stanovovat cenotvorbu energií doma skrze zákon o cenách. Třetí prioritou bylo odmítnutí ukrajinských uprchlíků a zrušení jejch statutu dočasné ochrany. SPD nemířilo jen na ty, kteří v České republice nepracují, ale na všechny, protože válečné uprchlíky z Ukrajiny po roce 2022 označoval Tomio Okamura za příživníky a parazity, kteří se mají vrátit domů, protože berou Čechům práci. Hnutí také trvalo na ukončení veškeré vojenské podpory Ukrajině včetně té, která proudí skrze soukromý sektor a není financovaná vládou. Zde se SPD zřejmě snažilo napodobit Ficovu rétoriku a heslo „Ani náboj pro Ukrajinu!“, ze kterého po volbách v České republice sejde stejně, jako z této rétoriky sešlo po volbách na Slovensku. Odmítnout jsme podle SPD měli také svrchovanost evropské legislativy nad tou českou a posledním významným bodem programu Tomia Okamury bylo zestátnění České televize a Českého rozhlasu skrze převedení koncesionářských poplatků pod státní rozpočet a zavedení odpovědnosti médií za šířený obsah včetně vytvoření nového dohledového úřadu nad médii po vzoru Slovenska nebo Maďarska.
Jak dopadly Okamurovy priority? Podle informací hnutí ANO o dohodě na programu bude Česká republika nadále dodržovat závazky NATO ve formě obranných výdajů na úrovni 2 % a více vůči tuzemskému HDP a pokračovat bude i podpora Ukrajiny, nikoliv však ze státní pokladny. Ukrajince nikdo vyhošťovat nebude a zejména ti pracující budou nadále pod ochranou České republiky. Babiš hodlá bojovat proti některým evropským nařízením, zejména proti ETS2 a migračnímu paktu, ale odmítnutí Lisabonské úmluvy hnutí ANO ani slovem nezmínilo. Převedení koncesionářských poplatků pod stát při zachování současného systému volby dohledových orgánů navíc Českou televizi a Český rozhlas neochromí úplně, jen přidá kontrolu NKÚ nad hospodařením a současný systém de facto zachová. Jde tak o překládání výdajů zleva doprava, občané médiím zaplatí i za Babiše, jen bude částka skrytá pod daněmi, nikoli pod přímou platbou. Hnutí ANO navíc zmiňuje nezpochybnitelné zakotvení České repubiliky v EU a NATO.
A nominanti SPD? Babišův člověk Šebestyán na Ministerstvu zemědělství je jen těžko uvěřitelný kandidátem SPD, stejně tak Jiří Hynek, který je hlavním lobbistou zbrojařů a prosazoval nejen muniční iniciativu, ale také co největší vývoz zbrojní pomoci na Ukrajinu, jehož hodnota za jeho působení dosáhla 91 miliard korun a stále roste. Angažmá Ivana Bednárika na dopravě není Okamurův nápad jakbysmet, slovenského manažera do vysoké funkce v dopravě přivedl Karel Havlíček, když jej jmenoval ředitelem Českých drah v roce 2020 a nominace tehdy vzešla z hnutí ANO. Bednárik dříve působil také jako ředitel ČD Cargo, kam byl jmenován představenstvem nominovaným kabinetem Bohuslava Sobotky, kde Ministerstvo dopravy řídil Dan Ťok, taktéž za ANO.
Voliči SPD ostrouhali, Okamura nominoval Babišovi blízké odborníky a z poměrně radikálního a jasného programu neprosadil jedinou prioritu. Sám šéf SPD ale příští čtyři roky rozhodně nebude strádat, má totiž zasednout v čele Poslanecké sněmovny.
Ústavní činitel s limuzínou, ochrankou a štědrým platem
Veškeré výše uvedené priority SPD a personální nominace vyměnil Tomio Okamura za funkci v čele Poslanecké sněmovny, kde bude po vzoru jím kritizované Markéty Pekarové létat po světě, jezdit přiděleným BMW s řidičem a starat se o blaho lídra SPD bude také přidělená ochranka. Jako jeden ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů bude Tomio Okamura po boku prezidenta, premiéra a předsedy horní komoty Parlamentu sice navozovat dojem vrcholného státníka, ve skutečnosti ale nezíská žádnou reálnou exekutivní moc. Platově si šéf SPD polepší a bude v následujícím volebním období pobírat mimo náhrad a příspěvků hrubou mzdu 308 000 korun.
Tak dlouho Tomio Okamura kritizoval Markétu Pekarovou, že jezdí po světě, rozdává knížecí rady a pobírá neadekvátní odměny, až se sám šéf SPD v novou Markétu Pekarovou proměnil. Podle vlastních slov plánuje Tomio Okamura již v současnosti svou první zahraniční cestu na Slovensko a je otázkou, zda navštíví i Čínu, Rusko, Bělorusko nebo další země. Jisté ale je, že i kdyby tyto státy navštívil, nemůže kromě způsobené reputační škody vyjednat zhola nic, exekutivní pravomoc má nulovou.
Je až s podivem, jak rychle a snadno se SPD stáhlo a veškeré programové priority opustilo. Pro Andreje Babiše je ale hnutí SPD po ČSSD a KSČM další chutnou jednohubkou, kterou může během budoucího vládnutí slupnout, marginalizovat a zbylé voliče přetáhnout na svou stranu - ostatně voliči SPD již zřejmě pochopili, kdo v nové vládě určuje dynamiku a Tomio Okamura to rozhodně není.
