Článek
Politika Donalda Trumpa v druhém funkčním období je postavena na jednoduchém principu. Prezident kontroluje sněmovnu reprezentantů i senát Kongresu USA a zároveň jej v jeho krocích podporuje Nejvyšší soud USA, který dosud veškeré překročení zákonů Donalda Trumpa zpětně schválil a tím si prezident může de facto dělat, co jen se mu zamane.
A to se také děje. Ve věci nelegální deportace migrantů z Venezuely, Salvadoru a dalších zemí do Jižního Súdánu, tedy do země, ve které tito lidé nikdy nebyli, rozhodl soud až ve chvíli, kdy byli již migranti deportováni. To samé se stalo u deportace jihoamerických migrantů do Konga a Trumpa Nejvyšší soud podržel i při zrušení ochranného statutu migrantů z Venezuely, z nichž někteří ve Spojených státech pobývali více než 20 let. Experti upozorňovali, že bylo porušeno mezinárodní právo, ale volání po zákonnosti opatření bylo marné - pokaždé, když došlo k federální žalobě, Nejvyšší soud rozhodl v Trumpův prospěch.
Jen pro představu, jak současný Bílý dům komentuje rozhodnutí o deportaci Kubánců, Venezuelanů a dalších jihoamerických občanů do Jižního Súdánu, poslouží citace slov Tricie McLaughlinové z Ministerstva pro vnitřní bezpečnost níže,
„Po týdnech průtahů ze strany aktivistických soudců, které ohrozily naše orgány činné v trestním řízení, ICE deportovala těchto 8 barbarských zločinných ilegálních imigrantů, kteří jsou tak ohavní, že je nepřijmou ani jejich vlastní země. Toto bylo vítězství pro právní stát, bezpečnost a ochranu amerického lidu. Děkujeme našim statečným orgánům činným v trestním řízení ICE za jejich oběť při obraně našich svobod. Budeme i nadále bojovat za svobodu Američanů, zatímco se tito krajně levicoví aktivisté budou i nadále snažit nutit nás, abychom vrahy, pedofily a násilníky přivedli zpět do USA.“
Pokud by to někdo nevěděl, v Jižním Súdánu stále probíhají ozbrojené střety mezi vládními a vzbouřeneckými milicemi a v zemi teprve nedávno skončila zničující občanská válka.
Stejný příklad lze najít i u vysílání Národní gardy Spojených států. Tyto domácí jednotky totiž nespadají pod mandát federální vlády, nýbrž pod mandát guvernérů jednotlivých států federace. V historii sice existoval případ, kdy prezident takzvaně federalizoval Národní gardu, ale šlo o výjimečnou situaci, kdy guvernér státu Alabama bránil dvěma černošským studentům při vstupu na univerzitu a prezident Nixon Národní gardu vyslal pouze za účelem ochrany jejich bezpečnosti. Rozdíl mezi historií a současností tkví primárně v tom, že tehdy šlo o federalizaci Národní gardy státu Alabama, která zasahovala na území státu Alabama, tehdy tedy zasahovali místní vojáci v místě své působnosti. Dnes Nejvyšší soud USA rozhodování stále odkládá a Donald Trump mezitím Národní gardu vysílá bez omezení všude, kam si jen zamane. Vojáci zasahující v baštách demokratů pocházejí z republikány kontrolovaných států a neznají poměry ani mentalitu obyvatel v místech, kde jsou nasazeni. Gardisté ze Severní Karolíny, Ohia, Mississippi, Jižní Karolíny a Západní Virginie působí ve Washingtonu D.C. a prezident hodlá tyto vojáky vyslat i do dalších metropolí, například do Chicaga nebo New Yorku. Státy opět marně tento postup napadly - federální soudy rozhodly v jejich prospěch a Nejvyšší soud USA, kontrolovaný republikány, opatření zpětně posvětil a verdikty federálních instancí zrušil, zatímco verdikty v dalších případech, například u Chicaga, stále nevyřkl.
Nejpalčivějším tématem ale není migrace nebo nasazení vojáků na vlastním území USA, protože pravomocné opatření může i s některými výjimečnými a dosud nikdy nevídanými parametry schválit sám prezident, respektive jeho federální vláda. Trumpova obchodní politika, zejména pak zavádění a rušení cel, je tím, co zákonodárce ze sněmovny reprezentantů a senátu Kongresu trápí nejvíce. Prezident totiž překračuje své pravomoci a ignoruje roli Kongresu a obou jeho komor, které jsou v otázce obchodní politiky suverénem.
Podle zákonů USA žádná obchodní dohoda neplatí do té doby, dokud jí neodsouhlasí obě komory federálního parlamentu a neprojde jejich připomínkovacím procesem. Tento postup je za druhého mandátu Donalda Trumpa naprosto ignorován a zákonodárcům již došla trpělivost.
Osudové datum 5. listopadu. Zákonodárci nabourávají Nejvyšší soud
Senát Spojených států poměrem 47 ku 51 odhlasoval rezoluci, která žádá, aby Donald Trump v souladu se zákony USA neobcházel Kongres a obchodní dohody předkládal zákonodárcům ke schválení ještě předtím, než nabydou platnosti. Senát ale kontrolují republikáni, z nichž pět Trumpových straníků hlasovalo proti prezidentovi.
Tento krok je v nadcházejících týdnech zásadní a může Trumpovi změnit jeho styl fungování. Dne 5. listopadu 2025 bude Nejvyšší soud USA rozhodovat o žádosti na zrušení všech celních opatření, protože jsou zavedena ilegálně. Jde o plošná, takzvaně reciproční cla, přijatá v dubnu tohoto roku, kdy Donald Trump efektivně uvalil cla na celý svět, včetně ostrovů plných tučňáků, které negenerují žádnou ekonomickou činnost. Prezident USA svůj krok hájí Zákonem o výjimečných situacích, který mu umožňuje přijetí nápravy ve chvíli, kdy by obchodní politika ohrožovala bezpečnost Spojených států. I proto jsou cla proti Číně a Kanadě odůvodněna dovozem fentanylu, ačkoliv přes Kanadu proudí pouze minimum této drogy. Prezident si kvůli liteře zákona musí vymyslet adekvátní výmluvu, aby mohl použít zákon Internation Emergency Economics Power Act (IEEPA) z roku 1977 a tímto stylem obešel zákonodárce.
Nejvyšší soud bude díky hlasování horní komory Kongresu ve svízelné situaci. Dosud rozhodoval o zákonnosti exekutivních pravomocí prezidenta, nyní ale rozhoduje o nadřazenosti prezidentových exekutivních příkazů nad zákonodárci, kteří ale mají v otázce obchodní politiky suverénní pravomoc. Už tak komplikovanou situaci senátoři navíc nabourali vlastním hlasováním, kde i republikánští členové senátu rozhodli o přijetí rezoluce, která Trumpovu politiku odsuzuje.
Soudci Nejvyššího soudu by museli v tomto ohledu potvrdit Trumpovu politiku a přímo popřít pravomoci zákonodárného sboru, čímž by z Kongresu udělali užitečnou stafáž bez významnějších pravomocí a z USA de facto diktaturu jednoho muže. Pokud ale Nejvyšší soud Trumpova cla zruší, prezidentova moc a styl jeho politiky zaniknou, protože bude nově muset svá okamžitá rozhodnutí konzultovat a podrobit se i pozměňovacím návrhům obou komor Kongresu, což zcela vymýtí praxi zavádění a rušení cel během několika dnů, ne-li hodin.
Zda budou Spojené státy demokracií nebo přímo volenou diktaturou tak rozhodnou soudci už 5. listopadu. Verdikt bude přelomový a určí, zda má Kongres stále alespoň nějaké pravomoci a může prezidenta hlídat, nebo je pouze zbytečným doplňkem vlády jednoho muže.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují výhradně a pouze čtenáři.
