Lídrem vývoje letadel, dronů i radarů je Evropa

Evropskému leteckému průmyslu se v posledních letech neobyčejně daří. Ještě před nástupem Donalda Trumpa podepsal francouzský Airbus strategické kontrakty, díky nimž má na příštích deset let vyprodáno. V odvěké rivalitě amerického Boeingu a francouzského Airbusu tak existuje jediný vítěz - Francouzi.

Po nástupu Donalda Trumpa problém Airbusu uspokojit rostoucí poptávku ještě dále eskaloval, firma vyrábí 770 letounů ročně a s obtížemi se jí daří navyšovat kapacity. Američané mezitím nedodali ani polovinu toho, co Francouzi - od Boeingu si zákazníci v roce 2024 převzali nejméně letounů za posledních 5 let, pouhých 348. Donald Trump pak americkému výrobci svými cly nepomohl, Číňané už z tak historicky nízkého počtu dodaných letadel 50 strojů vrátili, čímž potvrdili nastupující hegemonii dominantního Airbusu. Boeing ale není čistě americkým strojem. Některé typy letounů pohání motory od firmy Rolls-Royce a vnitřek strojů včetně systémů varování, navigace, sedaček a infotainmentu má na starost firma Safran, také z Francie. Evropští výrobci v sektoru civilního letectví oboru zcela dominují, poslední dobou ale roste i vliv a tržní podíl firem, které se zabývají dodávkami vojenských letounů a testovacích platforem.

Další francouzské firmě - výrobci stíhaček Dassault - se v posledních letech také nebývale daří nejen na evropském, ale také na mezinárodních trzích. Stíhačky Rafale pořídila Indonésie, Spojené arabské emiráty, Srbsko i Indie, čímž potvrdili poměr výkonu a ceny. Letouny Rafale jsou levnější variantou generace 4,5, která zejména cenou a rychlostí dodání konkuruje americkým F-35.

Úspěchy na mezinárodních trzích slaví i Švédi a Češi. Letouny L-410 české výroby nově využívá Chile, Uzbekistán i africký Senegal. Výrobci letadel přitom hrozil po vypuknutí války na Ukrajině krach, firmu vlastnili Rusové a kvůli sankcím hrozilo, že nebude schopná navázat dostatečnou rychlostí spolupráce mimo dosud hlavní trh v Rusku. Po výkupu firmy českou společností Omnipol ale majitelé bezprecedentní rychlostí zajistili zakázky v četných státech Jižní Ameriky a Afriky, které ruský trh plně nahradily a firmě se daří nejlépe v její historii.

Švédský SAAB a nejen jeho Gripeny také nalezly zákazníky i mimo evropský kontinent. Firma dodává stíhačky Brazílii a Kolumbii, které v obavách z americké špionáže zvolily právě evropského výrobce. SAAB má ale jeden excelentní a ceněný produkt, který firmě vydělává daleko více než stíhačky Gripen.

Letouny AWACS - v překladu systém včasného varování, nebo také systém vzdušné kontroly - jsou v dnešní době naprosto nezbytnou výbavou pro identifikaci vzdušných hrozeb a monitoring letounů, dronů a řízených střel protivníka. Existují ale jen čtyři státy, které tyto komplikované stroje náročně na výrobu umí skutečně postavit.

Američané využívají Boeing E-7, ale samotný výrobce čelí množství komplikací, úpadku zisku i tržního podílu, a proto v posledních dvou letech nevyrobil ani jeden jediný letoun, čímž firma není schopna uspokojit zasmluvněné dodávky. Rusové mají Beriev A-100, ten ale kvůli sankcím na západní technologie nejsou schopní vyrábět vůbec. Čína svůj projekt KJ-500 vyrábět zvládá bez problémů, uspokojuje ale pouze svou vlastní poptávku.

Jediným světovým exportérem s přijatelnou výrobní kapacitou je tak švédský SAAB a jeho model GlobalEye je v posledních letech nejprodávanějším letounem typu AWACS. Jen za roky 2023 a 2024 objednali zahraniční partneři 14 těchto strojů - 2 míří do Polska, 2 na Ukrajinu, 5 do Dánska a 5 do Spojených arabských emirátů. Zájem mají i další kupci, smlouvy ale doposud nepotvrdili.

Lze tak hovořit o jasném trendu mezi kupci v Evropě i zámoří, kteří se odklánějí od amerických strojů ve prospěch evropské výroby a to nejen na poli civilních letounů a stíhaček, ale také při nákupech nezbytných strojů typu AWACS.

A nyní po výčtu obchodních i výrobních úspěchů v sektorech civilního i vojenského letectví přichází na řadu vývoj nové generace vojenských letounů s posádkami i bitevních dronů 6. generace bez posádky - ty mají být řízeny společně stíhačkami a operátory na základnách v kombinaci s užitím umělé inteligence i automatizace.

Na začátku nového milénia stáli Evropané před klíčovým rozhodnutím. Volili mezi vývojem vlastní stíhačky 5. generace a vývojem generace následující, která sestává z kombinace neviditelných stíhaček a doprovodných bitevních dronů bez lidské posádky, které v symbióze s pilotovanými letouny tvoří efektivní letku schopnou čelit nejmodernějším hrozbám protiletadlové obrany i letounům nepřítele.

V roce 2003 započal francouzský Dassault vývoj platformy nEUROn, jejíž prototyp absolvoval první testovací let před 13 lety, v roce 2012. Evropané postupně předehnali americký dron X-45 od Boeingu nejen cenovou efektivitou programu, ale také počtem úspěšných letů a integrací platformy do evropských letek stíhaček Rafale a Eurofighter Typhoon.

Platforma nEUROn je unikátní tím, že nejde o model určený k produkci, ale trenažer a testovací platformu, ze které technici derivují několik dalších funkčních typů dronů určených k sériové výrobě. Mezi lety 2013 až 2022 došlo k více než 170 testovacím letům, čímž Evropané zastínili Rusy, Číňany, Američany i Brity a prokázali efektivní ochranu proti radary protivníka, autonomii a schopnost reagovat na pokyny řídícího stroje letky.

Nový francouzský letoun Dassault F-5, který má zajistit přechod mezi pátou a šestou generací stíhaček, již obsahuje řídící jednotku pro deriváty odvozené z nEUROnu a výrobce plánuje uvést na trh oba modely - bezposádkový polo/autonomní dron i letoun F-5 v roce 2033. Pokud firma harmonogram dodrží, bude evropský výrobce opět v čele vývoje bezposádkových bitevních dronů, protože Číňané počítají s roky 2037 až 2040 a americký program X-45 byl zrušen. Američané sice pracují i na programu autonomních dronů Skyborg, zatím ale neprokázali operační schopnosti prototypů a tvrzení výrobců, že uvedou sériově vyráběné modely v roce 2030 je zřejmě vzhledem k neustálým zpožděním programu přehnané.

Čínské letouny J-50 a J-36, které získaly v posledních měsících pozornost celého světa, jsou očekávané v sériové výrobě kolem roku 2035. Tím by Číňané dominovali na poli výroby pilotovaných letounů a evropské konsorcium vedené Francií by dominovalo na poli bezpilotních strojů nové generace. Francouzi razí přístup méně pokročilých stíhaček doprovázených nejmodernějšími drony a Číňané to vidí přesně opačně - obě země tak dominují ve vývoji těch platforem, které jejich armády preferují.

Americký program letounu šesté generace byl po neúnosných nákladech a nízké efektivitě zrušen. Nově uvedená platforma Skyborg na rozdíl od čínských a francouzských prototypů zatím nedisponuje funkční řídící jednotkou, přitom do programu putovalo v roce 2024 více prostředků, než do platformy nEUROn za celých 22 let vývoje. V minulosti ale existovaly již dva pokusy, Boeing a jeho X-45 i Northrop Grumann a platforma X-47, které i přes miliardové rozpočty nedosáhly kýženého výsledku.

Výše jsou shrnuty pouze vývojové aktivity předních světových mocností, kterým evropské konsorcium vedené Francouzi dominuje. V současnosti jsou ale dodavateli nejefektivnějších dronů v poměru cena/výkon Turci, kde dominuje firma Baykar se známými drony Bayraktar rozličných typů. Tyto letouny se již prokázaly jako nevídaně efektivní i na ukrajinském bojišti, zejména během prvních dnů ruské invaze. Turci jsou ve výrobě i vývoji neuvěřitelně cenově efektivní a tam, kde Američané vyrobí dron za 60 milionů dolarů, Turecko nabídne funkční alternativu za desetinu ceny. I proto dnes Turci vévodí žebříčku zahraničních exportérů a jejich drony nakupuje celý svět.

Čas tak ukáže, zda si evropské konsorcium náskok ve vývoji udrží a uvede stroje na trh včas. Lze předpokládat, že Číňané zpoždění ve vývoji dronů na své straně nebudou tolerovat a Američané se pokusí přebít zpoždění penězi, což se jim ale v minulosti několikrát vymstilo.

Snahy Číny, USA i Evropy ale blednou před úspěchy Ruské federace. Rusové nejen že oznámili produkci neviditelného dronu, ale také stíhačky schopné operovat ve vesmíru. Problém je, že stroje nikdo dosud nespatřil.

Skoro bych zapomněl, že Rusové dávno - nepřekvapivě - stíhačku šesté generace i autonomní bitevní dron mají. Jedná se o dron S-70 Ochotnik a stíhačku Mig-41. Rusové oznámili, že pilotovaný letoun dosáhne rychlosti Mach-4 a vyšší, vybaven bude laserovými zbraněmi schopnými zasáhnout satelity a operovat zvládne ve výškách na hranici vesmíru. Nikoho nepřekvapí, že stroj měl absolvovat testovací let v roce 2025, který zatím nebyl oznámen a nikdo dosud funkční prototyp stroje Mig-41 neviděl. Jediný dron Ochotnik, který spatřil ruské bojiště, si Rusové sestřelili sami.

Produkci dronu šesté generace S-70 Ochotnik Rusové oznámili také s velkou pompou. Stroj přitom obsahuje motor ze stíhačky Su-27 - ta se vyrábí od roku 1977 a rozhodně neumožňuje neviditelnost radary a dosáhnutí operační výšky hraničící s vesmírem. Rusové jsou tak opět dle vlastních slov ve vývoji i výrobě první, nikdo ale kvalitu produktů neocenil a ruské stroje dosud nekoupil.

Závěrem lze tedy konstatovat, že evropští producenti drží prvenství v oblasti civilního letectví a produkce pokročilých leteckých radarů i strojů určených k monitoringu vzdušného prostorů. Ve vývoji nejmodernějších dronů je evropské konsorcium vedené francouzským Dassaultem nejzkušenější a předehnalo tak dosud neúspěšné a nákladné pokusy USA s několikanásobně nižšími náklady a úspěšně demonstrovalo schopnosti platformy. V oblasti vojenských stíhaček zatím hrají prim Číňané, ani jejich stroje ale nebudou v sériové výrobě dříve než za přibližně 10 let.

Evropa by tak při navýšení investic do obrany společenství měla myslet především na domácí producenty a posilovat vývojové i produkční kapacity, protože špičkové technologie a firmy schopné je vyrábět dávno na území Evropy jsou a jsou úspěšné.