Ilegální migrace do EU dramaticky klesá

Ti, kteří čtou mé texty pravidelně, ví, že nejdu pro kritiku Evropské komise daleko a často ve svých článcích rozebírám nefunkční či diskutabilní opatření unijní exekutivy, která buď nefungují, nebo neřeší skutečné výzvy evropské sedmadvacítky. Kromě kritiky je ale také někdy třeba poukázat na pozitivní příklady práce Evropské unie, ačkoliv lze taktéž poukázat, že jde primárně o nápravu vlastních chyb z minulosti. V případě migračních vln proudících do Evropské unie v letech 2018 až 2025, tedy po největší vlně způsobené občanskou válkou v Sýrii, se unijní exekutivě dlouho nepodařilo efektivně chránit vnější hranice členských států a v některých letech, například v roce 2023, dosáhl počet příchozích migrantů z Afriky a Blízkého východu až 380 000 ročně.

Letošní situace na vnější hranici Evropské unie je ale mnohem uspokojivější. V období ledna až října 2025 registrovala agentura Frontex pouze 141 000 nelegálních - bez povolení k pobytu v EU a víza - migrantů. Ještě před dvěma lety byl počet migrantů na trojnásobku a lze tak konstatovat, že strategie Evropské unie alespoň v současné době funguje. Článek rozdělím do dvou částí a první se budu věnovat počtům příchozích migrantů, jejich původu a strategii Evropské unie k minimalizaci příchozích bez dokumentů, abych následně přešel k návratové politice. I v oblasti návratové politiky migrantů bez pracovních víz či oprávnění k pobytu na území Evropské unie došlo k mnoha pokrokům a čísla jsou opět poměrně optimistická - za prvních 9 měsíců roku 2025 se vrátilo do zemí původu 90 000 lidí ze zemí třetího světa a jde o rekordně vysokou hodnotu.

V článku níže operuji s hodnotami migrantů z takzvaných třetích zemí. Do statistiky tak nejsou započítáni Ukrajinci a další migranti z Evropy, tedy primárně ze zemí Balkánu, které nejsou členskými státy Evropské unie.

Prvně je třeba si uvědomit, jaký počet lidí na území Evropské unie žije a jaký je podíl lidí, kteří do Evropské unie přicházejí - k 1. lednu 2025 dosáhl počet lidí žijících na území Evropské unie 450,4 milionů osob. Někteří politici přitom zmiňují masivní migrační krizi, ne-li rovnou invazi hord muslimských hrdlořezů, což ostatně již prokázal Tomio Okamura svým plakátem o chirurzích z dovozu. Sám nejsem příznivcem otevřených hranic, ale rozhodně nelze ani na základě čísel z uplynulých pěti let hovořit o nezvladatelné migrační krizi, od toho je Evropská unie skutečně daleko. V letech 2022 a 2023 tomu tak ale nebylo a pokud by Evropská unie nezasáhla a její úsilí nepodpořily členské státy, o krizi by se hovořit dalo.

V období 2021 až 2025 na unijní půdu dorazilo 198 000, 330 000, 380 000, 220 000 a v posledním roce v období 1. 1. až 30. 10. 2025 zatím nelegálně přicestovalo 141 000 osob. Počty se mohou na první pohled zdát vysoké a v letech 2022 a 2023 takové skutečně byly, ale pro objektivitu je třeba také zahrnout počet těch migrantů, kteří byli navráceni do zemí původu - v období 2021 až 2025 jde o 590 000 osob.

Za onu pomyslnou pětiletku se tak populace Evropské unie navýšila o 1,5 % v podobě ilegálních příchozích a opět, číslo se může zdát vysoké, ale v porovnání s Ruskou federací, Spojenými státy, Velkou Británií nebo i s Egyptem si Evropská unie vede nebývale dobře. Do Ruska přišlo v letech 2022 až 2024 přes 700 tisíc Tádžiků, Kyrgyzů a Afghánců, Spojené státy registrovaly ve stejném období čistý přírůstek přes 2,3 milionu osob a Velká Británie se stále potýká s násobně vyšší ilegální migrací než Evropská unie, kdy počet příchozích do Velké Británie meziročně ve srovnání s loňským rokem vzrostl o 17 %, zatímco v EU o 28 % poklesl. Do 130 milionového Ruska dorazilo 6 % nových obyvatel, Spojené státy registrovaly více než 8 % nových příchozích a Velká Británie zaznamenala 3 % a Egypt 9 % nové populace ve formě ilegálních a nezdokumentovaných migrantů. Ona obří migrační krize v Evropské unii je tak šestinásobně nižší než ve státech, kde lze o krizi skutečně hovořit.

A nyní k původu migrantů a existujícím trasám, které pašeráci využívají k dopravení lidí z Afriky, Blízkého východu a Asie do Evropské unie. Před několika lety se většina migrantů plavila do Evropské unie ze Senegalu a Mauretánie na východě Afriky a tito lidé následně dorazili na Maltu či Kanárské ostrovy, kde se následně registrovali a žádali o azyl. Druhým bodem, odkud migranti do unie cestovali, bylo pobřeží Tuniska a Libye, odkud cestovala celá třetina veškerých migrantů mířících do EU. Posledním a dnes již většinově zavřeným kanálem je takzvaná Balkánská cesta, tedy příchod do Evropské unie skrze Bosnu a Hercegovinu, Černou horu, Srbsko nebo Albánii.

V číslech vypadá migrace do Evropské unie následovně. Balkánská cesta, tedy pěší přechod z Turecka či Řecka dále do Evropy registrovala meziroční pokles v období 2023 až 2024 o 78 % a v roce 2025 klesal počet příchozích o další polovinu na pouhých 7 000 osob na roční bázi. Z Libye a Tuniska směrem na Maltu a do Itálie cestovalo ve stejném období o 48 % lidí méně a opět v roce 2025 došlo k dalšímu poklesu na 17 000 osob ročně. Meziročně ale stoupl počet příchozích z Mauretánie a Alžírska, odkud cestují nejčastěji obyvatelé válkami rozvráceného Sahelu, tedy občané subsaharské Afriky. V roce 2025 zatím ti migranti, kteří využívají jako místo vstupu španělské Kanárské ostrovy nebo africkou enklávu Ceuta pod správou Španělska, tvoří 70 % ze všech migrujících a  letos jde o více než 60 000 osob. Poslední výzvou zůstávají trasy skrze Ukrajinu a Bělorusko, kudy do Evropy proudí migranti z Afghánistánu a Bangladéše. Podíl přechodů skrze východní hranici Evropské unie navíc stabilně roste i díky poklesu využití tras ve Středozemním moři.

Nejčastěji do Evropy letos mířili lidé z Bangladéše, na druhém místě zůstávají Egypťané a třetí příčku zaujímají Afghánci.

Letošních 141 000 příchozích k 24. listopadu 2025 a roční odhad na úrovni 157 000 nelegálních přechodů hranic lze také uvést v kontextu let 2008 až 2011, kdy migrační krize v Evropské unii nedominovala novinovým titulkům, přitom ale počet příchozích dosáhl jen o 7 % méně, tedy průměrně 135 000 nelegálních přechodů hranic ročně. Přitom tehdejší migranti také pocházeli hlavně ze Severní Afriky a Blízkého východu, šlo primárně o Iráčany, Turky, Maročany a Alžířany. Důležitým údajem k vyhodnocení, zda je boj s nelegální migrací úspěšný či nikoli, je také návratová politika. V tomto ohledu si Evropská unie vede násobně lépe než v letech 2008 až 2011 a letos se pravděpodobně poprvé podaří více nelegálních příchozích navrátit než přijmout.

Nezvládnutá migrační vlna ze Sýrie v letech 2014 až 2018 vynesla v Německu a Itálii současné lídry Friedricha Merze a Georgii Meloni. Oba státníci vládnou díky příslibu, že krizi skutečně vyřeší a zajistí návrat alespoň těch Syřanů, kteří si ani za 7 let nezajistili stabilní práci, nebo v zemích spáchali zločiny. To dosud nebylo kvůli ochrannému statutu pro válečné uprchlíky možné, ale s nástupem Ahmada Šary v Sýrii došlo k zásadním změnám.

Počet příchozích migrantů ze Sýrie poklesl jen mezi lety 2024 a 2025 o více než 40 % a dnes již Syřané nejsou nejpočetnější skupinou uprchlíků, ale spadli až na osmé místo. Zároveň se daří desítky tisíc lidí navracet buď pobídkami, nebo také skrze repatriační lety z Německa a Itálie. Tyto dva mechanismy návratové politiky zajistily přesun 28 500 Syřanů zpět do vlasti jen v roce 2025 a při zohlednění příchozích je počet Syřanů bez dokumentů a uděleného azylu dokonce po 11 letech meziročně nižší o 24 500 osob. Je důležité si tato čísla vložit do kontextu - v roce 2011, kdy nikdo migrační krizi neregistroval, činil čistý roční přírůstek ilegálně příchozích migrantů zhruba 80 tisíc osob ročně, zatímco v současnosti je tento počet odhadován na zhruba polovinu.

Evropská unie také schválila investiční nástroj v hodnotě 5,5 miliardy eur sloužící pro rekonstrukci země a iniciativa by měla posílit vztahy Německa a Itálie s novým režimem Ahmada Šary, kterému oba státy hodlají vrátit až 680 000 Syřanů, kteří prchli před občanskou válkou v letech 2014 až 2018. Důvod je prostý - 480 000 Syřanů stále i po sedmi letech pobírá v Německu sociální dávky a situace v Itálii je podobná, v zemi žije 200 000 Syřanů odkázaných na sociální systém silně zadlužené země.

Ahmad Šara již dříve na schůzce se státníky Evropské unie uvedl, že repatriační lety do země přijme ve chvíli, kdy se situace stabilizuje a Sýrie započne s rekonstrukcí země i za přispění Evropanů.

A nyní k té nejdůležitější otázce - probíhá v Evropské unii migrační krize a ohrožují počty nově příchozích bezpečnost evropské sedmadvacítky? Ne, 141 tisíc lidí sice přicestovalo, zároveň jich ale bylo 89 000 k 30. září navráceno do zemí původu, čímž jde o nejnižší čistý přírůstek od roku 2002. Migrační krizi se tak podařilo, alespoň tomu trendy nasvědčují, zvládnout v poměrně krátkém období let 2021 až 2024. Evropské unii se za tuto dobu podařilo významně počet příchozích snížit a uzavřením hlavních pozemních tras přes Balkán a bojem proti pašerákům v Severní Africe dochází k dalšímu snížení počtů příchozích, které ale vyrovnává krize v subsaharské Africe a migrace skrze východní hranici, kterou přímo organizují režimy Ruské federace a Běloruska.

V kontextu milionů prchajících ze subsaharské Afriky a 12 milionů občanů Súdánu, kteří byli nuceni opustit své domovy, je počet 141 000 příchozích a 89 000 navrácených migrantů skoro až zázrakem. V tomto ohledu Evropské unii patří výjimečná pochvala za efektivitu a dobře nastavenou strategii ochrany hranic. Jakkoli mohou být současné trendy pozitivní, nelze ale zapomínat na historický dluh v podobě otevřených hranic let 2014 až 2018. Během těchto let do Německa přicestovalo 1,4 milionu syrských uprchlíků, z nichž 480 000 dodnes zůstává na sociálních dávkách. Návratová politika a ochrana hranic za dob kancléřky Angely Merkelové neexistovaly a následky této naivity provází Německo dodnes.

Evropská unie tak zatím vytrvale vyhrává bitvu s nelegálně příchozími, ale je třeba také řešit integraci nebo repatriaci těch, kteří již na území Evropské unie žijí. V tomto ohledu ještě zdaleka není vyhráno a současná iniciativa Německa, Itálie, ale i zástupců Evropské unie v otázce rekonstrukce Sýrie a podpory Severní Afriky je pro budoucí repatriace migrantů a zmírnění počtu příchozích do Evropy klíčová. I zde ale musím objektivně podotknout, že dosavadní mechanismy fungují. Repatriace i dobrovolné návraty rostou, zatímco počet příchozích stabilně klesá.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.