Článek
Do ulic Prahy hodlají v neděli 1. února vyjít tisíce, možná i desetitisíce občanů sjednocených za jednoduše formulovanou výzvou „Stojíme za prezidentem!“. Událost organizuje spolek Milion chvilek pro demokracii Mikuláše Mináře, který se před několika týdny vrátil z ústraní, aby opět avizoval protesty i lidová shromáždění cílená proti vládě Andreje Babiše. V dnešním článku se hodlám zabývat otázkou, zda plánovaná demonstrace spolku Mikuláše Mináře skutečně Petru Pavlovi pomůže a dosáhne kýženého cíle, v důsledku čehož si nelze nepovšimnout první zásadní komplikace. Organizátoři totiž žádný cíl nemají, respektive nevyslovili jakékoli požadavky, neprosazují agendu a nevolají po ničem konkrétním. Popis události spolkem Milion chvilek pak dokládá, že spolek nehodlá demonstrovat za konkrétní věc či výstup, nýbrž jde o pouhé vyjádření politické příslušnosti.
Přátelé. Všichni víte, jaká je situace. Je třeba říci už dost. Nehorázné vydírání prezidenta ze strany Petra Macinky je absolutně nepřijatelné! Něco takového do demokratické kultury opravdu nepatří. Pokud tohle dnes mlčky projde, zítra už nebude existovat žádná hranice. Nejde přitom jen o jednoho člověka. Jde o nebezpečný precedens: o to, zda si kdokoli může osobními nátlakovými hrami vynucovat politická rozhodnutí, která mají přímý dopad na bezpečnost České republiky. Naše bezpečí není hračkou pana Macinky – ani nikoho jiného ze současné vlády. Je čas postavit se za bezpečnost naší země. Je čas dát najevo, že STOJÍME ZA PREZIDENTEM. A je čas ukázat, že nás je hodně.
Už jen použité slovo vydírání by se v kontextu slov Mikuláše Ferjenčíka z roku 2021 zdálo příliš tvrdé, ale budiž. Kandidát na poslance za Pirátskou stranu totiž společně s Janem Skopečkem v podcastu Insider serveru Info.cz zcela otevřeně Miloši Zemanovi před volbami vyhrožoval redukcí rozpočtu Pražského hradu na nulu, nevyhoví-li prezident požadavkům nové sněmovní většiny. Tehdy ale o vydírání samozřejmě nešlo a oba zmínění aktéři byli ztělesněním demokratické kultury.
Museli bychom nasadit všechny páky, které máme, aby demokracie v zemi dále fungovala, aby prezident respektoval výsledek voleb. Dokážu si představit rozpočet Hradu nula. To by byl normální puč.
Množství občanů s dostatečně vyvinutou pamětí by nyní mohlo rozebrat jedno slovo za druhým a nasadit výzvě Milionu chvilek pro demokracii brutální politické zrcadlo, v jehož odrazu by se současná situace kolem sporu Petra Pavla s Babišovou vládou zdála nejen příznivcům Miloše Zemana jako procházka růžovým sadem. Je tak nutné konstatovat, že jakmile dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž a veřejnost většinou nehodnotí situace fakticky, nýbrž podle sympatií a politických preferencí. Řemeslem politika je nejen nacházení kompromisů, ale také uplatňování tvrdého vyjednávání při dosažení cílů a ustupování z těchto agend, když je to výhodné. Jen těžko by bylo možné po politicích žádat, aby své řemeslo dělat přestali a Minářova slova o nátlaku, který ovlivňuje bezpečnost republiky, by jistě kvitovali Ukrajinci, Gróňané, Kanaďané nebo i Taiwanci - taková ale politika jednoduše není, jak se přesvědčil i Vlastimil Válek v soužití s jedním skutečně hodnotovým politikem, Petrem Fialou.
Tak, teď na mě klekl Fiala a chce, abych vypsal ještě tento týden konkurz na ředitele IKEM.
Protestující na shromáždění Milionu chvilek pro demokracii tak hodlají jednoho voleného politika podpořit a druhého odmítnout. Z této teze tak vyplývá poněkud znepokojivé zjištění - plánovaná demonstrace je totiž již ve svém počátku čistě politickým, nikoliv hodnotovým či programem definovaným shromážděním. Stejně dobře by Mikuláš Minář mohl akcentovat podporu návratu slušnosti do politiky, případně by kýžený efekt nabídlo i volání veřejnosti po konstruktivním soužití vlády a Pražského hradu. Lze si pak jen domýšlet, jakou by tyto protesty registrovaly účast.
Jak pravil klasik, prodávají emoce a beze slov o vydírání prezidenta, který potřebuje urgentně zachránit spolkem Milion chvilek pro demokracii, by výzva Mikuláše Mináře jen těžko našla tisíce ochotných adresátů.
Mikuláš Minář dělá kampaň. Ale komu?
Ať už to byl Mahátma Gándhí, Fidel Castro nebo Jindřich Rajchl, vždy se schopná osobnost nevyhnutelně proměnila z aktivisty do plnohodnotného politika realizujícího skrze podporu davů politický program. U demonstrací nevisí politická cenovka nad cílem shromáždění, nýbrž nad osobností organizátora a lidé se často až se zpožděním zamyslí nad tím, jaké má svolavatel skutečné úmysly. Bez doplněného kontextu by demonstrace nazvané Česká republika na 1. místě nebo Česko proti bídě asi těžko nesly jakoukoli pachuť politického zabarvení na tu či onu stranu, ale jak je dnes již známo, od počátku šlo o zcela cílené a politické projekty. Osobnosti organizátorů jsou pro ideové a hodnotové ukotvení protestů naprosto klíčové, konečně jsou to oni, koho si následně veřejnost s protesty spojuje a jak ukázali Rajchl, Vrábel, ale i Gándhí a Castro, tito protagonisté také často určují, jakým směrem se bude projevená vůle davů v ulicích vyvíjet a jsou to opět organizátoři, kteří sílu davu následně vlastní osobností formují. Buď účast, energii a projevená gesta zneužijí k vlastním cílům, nebo jí mohou naopak posílit myšlenkami a hodnotovým přesahem.
Tým Milionu chvilek pro demokracii se přitom svými názory na politiku a konkrétní otázky nijak netají. Na síti X lze najít desítky případů, kde spolek otevřeně vystupuje proti agendě Babišovy vlády v otázkách vnitřní bezpečnosti nebo veřejnoprávních médií, ale Mikuláš Minář se nezdráhá ani označit Babišovu vládu jako ruského spojence a poskoka Kremlu. Filip Turek je podle spolku nacista, Radim Fiala šíbr a Petra Macinku chvilkaři popisují jako Klausova podržtašku s proruskými postoji. V tom by nebyl až takový problém ve chvíli, kdyby se spolek Mikuláše Mináře nesnažil svou akcí chránit Petra Pavla, kterého na Pražský hrad vynesly právě hlasy voličů Motoristů, hnutí ANO, a dokonce i části SPD.
Jak by řekl Andrej Babiš, je to kampaň. Ta správná otázka ale zní, zda je Minářem svolaný protest kampaní na podporu Petra Pavla, nebo samotného Mikuláše Mináře.
Petr Pavel nepotřebuje ochránce. Protesty a podpora opozice jej paradoxně oslabují
Vzestup Petra Pavla na Pražský hrad lemoval jeden v české politice dosud nevídaný trend. Prezidenta do jeho funkce nevynesli voliči Fialovy vlády, nýbrž široké spektrum společnosti zahrnující voliče hnutí ANO i SPD a nerozhodnuté, kteří podle povolebních průzkumů běžně ani volit nechodili. Výsledkem Pavlovy podpory napříč veřejností pak byl nejsilnější mandát politika v historii samostatné České republiky o počtu bezmála 3,4 milionů hlasů.
Pavlův mandát je ale třeba vyhodnotit i skrze výsledky loňských sněmovních voleb. Celkem 2 449 396 oprávněných voličů odevzdalo v letošních sněmovních volbách hlasy koalici SPOLU, hnutí STAN a Pirátům, zatímco se 2 758 785 voličů hnutí ANO, Motoristů a SPD zasadilo o vznik sněmovní většiny vlády o 108 poslancích. Ve volbě prezidenta ale Petru Pavlovi vhodilo hlas podstatně více voličů než zástupcům bývalé vlády Petra Fialy. Současného prezidenta volilo 3 359 151 voličů při srovnatelné účasti 70 %, jaká doprovázela i loňské sněmovní volby.
Z výčtu výše by vyplývalo, že Petra Pavla volila zhruba třetina voličů současné Babišovy vlády. Pokud prezident o podporu této skupiny přijde, s opozičními voliči si při obhajobě druhého mandátu rozhodně nevystačí. Pohled na příspěvky Minářova spolku a platformy Štít demokracie, která protest spoluorganizuje, pak opravdu nenabízí široký společenský konsenzus, a naopak volá po dogmatickém vidění světa, které ale prokazatelně většina voličů Petra Pavla odmítá.
Je až úsměvné, jak se na obranu prezidenta, který získal téměř 3,4 milionů platných hlasů, vydává Petr Ludwig se svým Štítem demokracie a Mikuláš Minář s Milionem chvilek. Přitom to není Petr Pavel, kdo podporu těchto organizací potřebuje, ale jsou to Petr Ludwig s Mikulášem Minářem, kteří jsou na Petru Pavlovi závislí a žijí ze vzniklých rozepří, sporů a neustálého vymezování se proti čemukoliv, co Babišova vláda navrhne a schválí. Pro Mikuláše Mináře je spor Petra Pavla s Petrem Macinkou darem z nebes. Může svolávat protesty, rozšiřovat svůj tým a opět budovat vlastní značku, která během vlády Petra Fialy notně klesla na hodnotě. Nyní budu tuze cynický, ale inzerce několika nových pracovních pozic v Minářově organizaci a výzvy Petra Ludwiga k finanční podpoře projektu Štít demokracie naznačují, že podpora Petra Pavla nemusí být v hlavách protagonistů nezištným cílem, nýbrž také prostředkem k získání veřejné podpory vlastních iniciativ. Kéž bych se mýlil.
Oba protagonisté dnes dělají vše pro to, aby prezidenta Pavla spojili s vlastními jmény i organizacemi, ale prezident přitom tu skutečně podstatnou demonstraci přitom zorganizoval již před několika lety. Šlo o první a druhé kolo prezidentských voleb, které Petr Pavel s přehledem vyhrál. Pro Mikuláše Mináře bude několik desítek tisíc účastníků fenomenálním úspěchem, na který lze následně navázat a možná jej i znásobit. Pro Petra Pavla je ale 250 tisíc příznivců na Letné pouhými 8 % jeho celkové podpory mezi občany České republiky. Utrhnou-li se pak Minářem pozvaní řečníci pomyslně ze řetězu a odstartují-li štafetu kritiky Babišovy vlády některé vyloženě polarizující osobnosti, jakými by mohl být například Petr Ludwig, Dominik Hašek a další, prezidentovi nepomohou, ba mu naopak notně uškodí.
Po deseti letech Zemanovy politické přízemnosti a intrik byla široká podpora Petra Pavla v těžkém období let 2022 a 2023 skoro až zázrakem, na kterém se shodly do té doby nesmiřitelné politické tábory napříč regiony, městy i obcemi. Veřejnost je také stále více alergická na jednostranné výkřiky z té či oné strany a stejně jako příliš ostrá rétorika pohřbila šance hnutí Stačilo!, může na opačném hodnotovém spektru i přílišná podpora Petra Pavla ideově vyprofilovanými aktivistickými spolky zahnat prezidenta do příliš úzkého politického pole, čímž by mohl přijít o potřebnou část konzervativnějšího elektorátu.
Pro Českou republiku by tak bylo paradoxně nejlepší, pokud by spolek Milion chvilek pro demokracii ze svých záměrů prezidenta zcela vynechal. Rekordně silný mandát Petra Pavla není něčím, co by si hlava státu musela dokazovat či jakkoli obnovovat pomocí protestů a veřejných happeningů. Otázkou tak je, pro koho Mikuláš Minář vlastně onu demonstraci pořádá. Od 3. října jde ze strany Milionu chvilek pro demokracii o další z mnoha pokusů o opětovné zviditelnění spolku i jeho lídra. Nejprve tu byla akce „Zabraňme vládě extrémismu“ 17. října, následovaná událostí „Demonstrace proti vzniku vlády ANO, SPD a Motoristů“ v listopadu, jen aby tyto akce v prosinci Milion chvilek pro demokracii doplnil o další shromáždění, nazvané „Neseme světlo na Hrad“.
Nemohu se ubránit dojmu, že Milion chvilek pro demokracii nedělá jen medvědí službu prezidentu Pavlovi, ale stále častěji svolává protesty bez jasné vize, agendy i tématu a hlavní protagonisté tak usiluje hlavně o vlastní zviditelnění, což má se skutečnou ochranou občanské společnosti pramálo společného.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
