Minář zaplnil Letnou a opozice ztrácí duši

Dva poslední provedené průzkumy předvolebních preferencí společností Kantar a NMS Research ukazují, že by současné vládní strany ve volbách posílily, nikoli oslabily, což se vymyká všem zažitým trendům. Konec koalice SPOLU by také zajistil drtivé vítězství hnutí ANO a chybí jen několik jednotek procent, aby se hnutí ANO, SPD a Motoristé přiblížili ústavní většině v Poslanecké sněmovně.

Při bližším pohledu na průzkum NMS Research z 12. března jsou pak data pro opoziční partaje ještě více alarmující. Volební jádro vládnoucí koalice drží na téměř 30 %, zatímco ODS, STAN a Piráti dosahují pouhých 13,2 % bez lidovců a Top 09, kteří by se do Poslanecké sněmovny nedostali. Ani s nimi by nešlo o žádný zázrak, jejich voliči by statistiku vylepšili o pouhých 1,8 %. Data u hnutí ANO jsou navíc, jako u většiny průzkumů provedených online, zkreslená neúčastí důchodců v pokročilém věku, díky nimž se v posledních letech Andrej Babiš drží vůči provedeným průzkumům o několik jednotek procent silnější.

Hnutí STAN je stále druhou volbou a s jádrem srovnatelným s Motoristy se Vít Rakušan může v případě nějaké zásadní kauzy či politického přešlapu s pozicí lídra opozice rychle rozloučit. ODS má sice 7,7 % přesvědčených voličů, to ale zdaleka nestačí a potenciál na úrovni 21 % stranu limituje v jejích snech o volebním vítězství nad dosud dominantním hnutím ANO. V červnu roku 2021 přitom potenciály koalice PirStan a SPOLU dosahovaly shodně 40 % - dnes se shodně propadly o zhruba 50 %. Po říjnových volbách v roce 2025 dosáhla dominance hnutí ANO natolik nevídané úrovně, že kromě Prahy, Brna a dvou okresů Praha-západ a Praha-východ zvítězil Andrej Babiš všude. Nově získal Plzeň, České Budějovice, Liberec a další, dříve koalicí SPOLU kontrolované bašty.

To je realita, ačkoliv s ní mnozí, mne nevyjímaje, nesouzní. Hnutí ANO kontroluje de facto celou republiku a v preferencích je nedostižné s tím, že se po říjnových volbách toto vedení kvůli odpadnutí Top 09 a KDU-ČSL ještě prohloubilo.

Po několikaměsíčních sporech mezi vládou a Pražským hradem se souboj o Filipa Turka vyřešil jmenováním jeho kolegy, Igora Červeného a konflikt Petra Macinky s Petrem Pavlem vyšuměl do ztracena - policejní vyšetřování je i podle Petra Koláře zbytečné, respektive neodhalí cokoli trestného, natož pak jakkoli zásadního.

Prezident zprvu chválil občanskou společnost vedenou Mikulášem Minářem za její iniciativu, dnes se však již od protestů distancuje a nepřeje si, aby byly demonstrace spojovány s jeho jménem. Petr Pavel má k takovému jednání důvod - těší se vysoké důvěře veřejnosti i podpoře napříč vládními stranami. Tento paradoxní jev je přitom jednoduše vysvětlitelný odlišnou rolí hlavy státu, která má v očích veřejnosti reprezentovat a dohlížet na vládu, nikoli příliš aktivně zasahovat do politiky. Pokud bude Petr Pavel politicky zdrženlivý, podpoří jej i voliči ANO, SPD a především Motoristů, mezi kterými jej podporuje až třetina respondentů. Jak navíc ukazuje situace na Ministerstvu životního prostředí, prezident má jen omezené možnosti, jak do politiky vlády skutečně efektivně zasáhnout a Pražský hrad se zřejmě po několika týdnech sporů zamyslel nad tím, zda nebojuje v předem prohrané bitvě. Dnes Petr Pavel avizoval podepsání rozpočtu a neochotně, leč nijak konfliktně, také přijal, že reprezentaci na summitu NATO letos zaštítí premiér Babiš a ministr zahraničí Macinka.

Opozice tedy ztrácela půdu pod nohama již v říjnu a situace se nezlepšuje, ba naopak. Prezident se navíc zdráhá chopit role lídra opozice a couvá před nikam nevedoucím politickým bojem s vládou, což ale opozici nevyhovuje - její lídři by si přáli Babiše zaneprázdněného neustálými konflikty, který je agresivní, vznětlivý a unavený. Lídr hnutí ANO se však nadále drží v ústraní a tuto hru s Vítem Rakušanem, Martinem Kupkou a Zdeňkem Hřibem nehraje. Pramálo efektivní se ukazují i snahy spolku Milion chvilek pro demokracii a jeho lídra, Mikuláše Mináře. Akce v únoru, svolaná na podporu prezidenta, však měla jasné téma i cíl, tedy podpořit hlavu státu a odmítnout domnělé vydírání Pražského hradu Petrem Macinkou, které se ještě navíc týkalo veřejností nenáviděného Filipa Turka. Zcela paradoxně byla dvě relativně naplněná pražská náměstí pro vládu daleko nebezpečnějším projevem občanské společnosti, než včerejší demonstrace na Letné.

Jen těžko by se demonstrující z Letné shodli na několika nosných tématech setkání, kterého se zúčastnilo 200 až 250 tisíc občanů. Ona to totiž nebyla demonstrace, ale skutečně jen pouhé setkání, což potvrdil i předseda Milionu chvilek pro demokracii, Mikuláš Minář. Pojďte ukázat, že je nás hodně. Pojďte s námi oslavit první jarní den. Pojďte projevit, že si nenecháte ukrást budoucnost a demontovat demokracii.

Existuje mnoho důvodů, proč by lidé mohli v této konstelaci na Letnou přijít. Organizátor totiž uvádí veškeré myslitelné důvody nespokojenosti, které jsou pro mnoho voličů opozice skutečně důležité a často lze vládní kroky podrobit autentické a poměrně znepokojivé kritice, ať už kvůli nepřipravenosti nebo zásahům do dlouhodobě stabilních sfér státu. Jde o média, neziskový sektor, ale i o národní parky a úřednické pozice dosud chráněné služebním zákonem. Důvodů, proč z pozice opozičního voliče přijít na Letnou, je tak nepřeberné množství a každý si může díky tématicky neukotvené demonstraci najít to své, od národních parků, přes služební zákon až po média veřejné služby. Mikuláš Minář se chytá veškerých s vládou spojených kontroverzí a na tato témata láká účastníky - zve tedy pomyslně všechny a protestuje proti všemu.

A bylo to fajn. I já jsem se vydal s malým synem na Letnou, nikoli však přímo v roli demonstranta, ale spíše coby pozorovatel, abych z první ruky viděl na vlastní oči atmosféru, jaká na Letné panuje. Akci nešlo nic vytknout, organizace perfektní, témata dostatečně široká, aby neurazila, ale zároveň aby příliš nezužovala záměry Milionu chvilek sjednotit maximum občanů pod jeden prapor. A tím to také skončilo - někteří se vymezili, jiní si zanadávali a posléze v poklidu odešli, aniž by se však jakkoli přiblížili tomu nejzásadnějšímu.

Každý, komu je dnešní vláda nesympatická, měl důvod na Letnou přijít. V politice ale nestačí důvody, je třeba také nabízet řešení a právě zde leží největší a dosud nepřekročitelný kámen úrazu. Jakmile nad hnutím ANO opozice zvítězí jen v Praze, Brně a dvou okresech sousedících s Prahou, je to zoufale málo a výsledný mandát pro prosazení potřebných změn politickou silou nestačí. Zhruba 200 tisíc občanů na Letné, z nichž - a to je nijak nesnižuje - mnozí evidentně neměli dosud kvůli nízkému věku právo volit, tvoří jen frakci celkového českého voličstva, jejíž síla je na celonárodní úrovni zanedbatelná.

Je jednoduché z pódia kritizovat škrty v obranných výdajích a redukování rozpočtů národních parků. Mikuláš Minář si takový krok může dovolit, aniž by však převzal jakoukoli odpovědnost za prosazení změny, která by samozřejmě opět stála peníze daňových poplatníků. Mikuláš Minář může kritizovat zrušení služebního zákona, aniž by však dodal, jak by se se státními výdaji a deficitními rozpočty popasoval sám, kdyby vládl. To samé platí u zelených a klimatických opatření, financování neziskových organizací a také u kritizované reformy médií veřejné služby. Milion chvilek si může dovolit kritizovat vše, aniž by však uvedl byť jen jediný recept na nápravu a politicky jej prosadil.

Takový Zdeněk Hřib, Martin Kupka nebo Vít Rakušan však mohou Minářovi jeho pozici jen tiše závidět. Lídři opozice mají pouze dvě možnosti. Buď Babiše porazí a zabrání jeho dominanci, nebo se s ním spojí a pokusí se kroky vlády maximálně ovlivnit ku spokojenosti vlastních voličů. Ani jedna z těchto možností se nezdá jako příliš reálná, jelikož již 8 let dominance hnutí ANO roste a Kupka, Hřib i Rakušan na sebe před volbami upletli zcela zbytečný bič v podobě rezolutního odmítnutí spolupráce s nejsilnější politickou partají České republiky. A Mikuláš Minář opozici rozhodně nepomáhá. Onen líbivý pocit sounáležitosti mezi účastníky setkání na Letné je totiž toxický i pro opozici. Letná vytváří dojem, že snad mezi občany a především politickou opozicí existuje až skoro jednomyslná shoda na prosazované politice, což nemůže být vzdálenější od reality. Na Letné byli zcela jistě voliči ODS, Pirátů i hnutí STAN a v sounáležitosti odmítali kroky Babišovy vlády. Kdyby se ti samí voliči ale následně měli shodnout na politických receptech, dopadne to jako soužití Pirátů s ODS ve vládě Petra Fialy.

Voliči Pirátů svým zástupcům ve vládě Petra Fialy vyčítali, že se až příliš paktují s ODS a Zbyňkem Stanjurou či Pavlem Blažkem, až partaj skoro vypadla ze souboje o Poslaneckou sněmovnu. Jen odchod z těžko udržitelné koalice s Petrem Fialou a změna lídra byly tím, co Piráty zachránilo. ODS pak naštvala své voliče zvyšováním daní a rozpočtovými schodky natolik, že jich část odešla k Motoristům, část k ANO a část nepřišla k volbám vůbec, jak ukázal povolební rozbor serveru iRozhlas z ledna roku 2026. Ani hnutí STAN netěží z utopické představy spojování opozičních řad. Jako hnutí druhé volby se Vít Rakušan veze na nepopularitě svých opozičních kolegů. Jakmile by ale na opoziční scéně vyrostl skutečně schopný lídr, lidé Rakušana coby druhou volbu zatratí a hlasy mohou získat Piráti či ODS - voličům STAN, jak opět uvádí průzkumy, je ideové ukotvení strany vesměs lhostejné.

Od říjnových voleb se opozice potácí v jakési politické křeči. Zprvu se zdál být lídrem odporu proti Babišovi prezident Petr Pavel a předsedové stran nijak neprotestovali, naopak prezidenta podporovali a spoléhali na jeho veřejnou podporu i charisma. Dnes se hlava státu stáhla a než aby této příležitosti Martin Kupka nebo Vít Rakušan využili, nechali hlavní slovo Mikuláši Minářovi a jeho spolku. Předseda Milionu chvilek pro demokracii však nevědomě či záměrně krade opozici pomyslnou duši. Jednotný odpor proti Babišovi je věc líbivá, nikoli však reálná a recepty Pirátů i ODS se liší až příliš, než aby byla poptávka zaplněné Letné uspokojitelná. Lídři stran a hnutí si ale s Minářem neví rady. Na jedné straně jsou zaplněná náměstí vděčným tématem a zcela jistě i úspěchem organizátorů. Na druhé straně se však iluze účastníků setkání na Letné rozplynou s první koalicí opozice a ANO v regionech, ke které po podzimních komunálních volbách zcela jistě dojde, možná i v Praze či Brně.

Aby si současná opozice udržela vliv a sílu, nemůže se po vzoru Petra Fialy od hnutí ANO zcela distancovat a jakoukoli spolupráci odmítat. To byla předvolební sázka na nejistotu, která se hnutí STAN, Pirátům a koalici SPOLU šeredně nevyplatila. Jakmile ale k této spolupráci napříč vládními a opozičními partajemi dojde, stanou se předsedové dotyčných stran pomyslnými spolupachateli, čímž přijdou o násobně více a jen stěží budou své kroky vysvětlovat voličům z Letné, pro které je hnutí ANO něčím nedotknutelným, toxickým a závadným.

Petr Pavel roli lídra opozice prozíravě odmítl. Než aby se této pozice chopili skuteční politici, uzmul jí svou šikovností a nulovou politickou odpovědností Mikuláš Minář. Předseda Milionu chvilek pro demokracii má mimořádně pohodlnou pozici, protože se nemusí nikomu zodpovídat, nemusí vyjednávat, nemusí vést kampaň a především nemusí nabízet skutečná politická řešení. Spolek může nabízet iluze, může inspirovat k všeobjímajícímu odporu proti Babišovi a především si může dovolit i kritizovat tu skutečnou opozici - Mikuláš Minář nikam nekandiduje a v záři reflektorů zůstává, aniž by však doručil jakýkoli reálný výsledek.

Občanská společnost se probouzí, průzkumy veřejného mínění a politická realita však líčí jiný příběh. Andrej Babiš posiluje, opoziční lídři ztrácí pozornost veřejnosti, témata a tím i svou politickou duši. Po sobotní demonstraci má Česká republika poprvé lídra opozice, který nekandidoval ve volbách. To na Babiše opravdu stačit nebude.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.