Může Donald Trump zabíjet civilisty a chlubit se tím na sítích?

Svět je stále komplikovanější a mezinárodní právo, jak ukazuje i příklad Vladimira Putina, nelze efektivně vynutit. Stále častěji se tak váleční zločinci stíhaní Mezinárodním trestním tribunálem promenádují na červených kobercích a dokonce přijímají i státní návštěvy z demokratických zemí, což dokládají příklady Viktora Orbána a Roberta Fica v Moskvě i Šanghaji, kde se s Putinem po boku dalších diktátorů a válečných zločinců fotí, objímají a konzultují kroky proti Evropské unii, které jsou oba státníci členy.

Útok na venezuelské plavidlo v úterý 2. září 2025 ukázal, že mezinárodní právo a základní lidské hodnoty neznamenají nic ani pro Donalda Trumpa, který nechal vojenským zásahem zneškodnit plavidlo v mezinárodních vodách a navíc video umístil na své sociální sítě. Podle expertů na mezinárodní právo oslovených britskou BBC navíc tento zásah proběhl zcela v rozporu s mezinárodním právem i dohodami o mezinárodních vodách. Trumpův krok se ale nesetkal ani s pochopením republikánského senátora Randa Paula za stát Kentucky, který v reakci na slova viceprezidenta J. D. Vance upozornil na román Harper Leeové, Jako zabít ptáčka, o nenávisti a lidských hodnotách, bez kterých nedává soužití s ostatními lidmi smysl.

Vance se totiž jal prezidenta USA bránit a vulgárními slovy popsal, že je mu zcela jedno, kdo na lodi zemřel a kým oni členové posádky byli s tím, že na faktech a odůvodnění nezáleží. Kvůli tomu zřejmě také americká dolní komora a senát nezískali nejnovější zprávu rozvědek a jejich volání po důkazech, které útok odůvodní, zůstává nevyslyšeno. Média, občané i zákonodárci se začínají ptát, může Donald Trump zabít kohokoli si zamane a poté se ještě záběry zásahu chlubit na sociálních sítích?

Podle názoru republikánského zákonodárce není politikou Spojených států zabíjení lidí bez spravedlivého soudu a prokázání viny. Rand Paul konstatuje, že dokud nezačnou střílet první nebo ohrožovat životy Američanů, měli být pašeráci zadrženi a následně projít nezávislým procesem, kde lze uplatnit klidně i trest smrti podle platné legislativy.

Na základě informací americké CNN nebylo během zásahu plavidla správně provedeno vůbec nic. Spojené státy nejsou s Venezuelou ve válce a Donald Trump nemůže samostatně rozhodnout o likvidaci civilistů bez souhlasu Kongresu USA, který ale neměl. Začínají se tak objevovat i první hlasy z republikánské strany, které zásah odsuzují a mluví o nelegální vraždě.

Jak je již výše zmíněno, Spojené státy nejsou ve válce s Venezuelou ani s kriminální skupinou Tren de Aragua, která má být podle Trumpa odpovědná za většinu dodávek drog do Spojených států, ačkoli americká DEA monitorující obchod s drogami líčí jiný příběh a gang Tren de Aragua marginalizuje a označuje jako vězeňský gang, který se v obchodu s drogami angažuje pouze minimálně. Válku může ve Spojených státech vyhlásit jen Kongres a prezident nesmí bez mandátu útočit na vojenské a civilní cíle. Ani prezident Spojených států nemůže - u Trumpa ale konvence neplatí - jedním hlasem rozhodnout o vojenském zásahu na cizím území. Proces je složitější a zásah musí nejprve odsouhlasit Rada pro národní bezpečnost, kde je třeba podpis čtyř zástupců, konkrétně Nejvyšší státní zástupkyně, ministrů obrany i zahraničí a poradce pro národní bezpečnost. Až pak jde složka k plánovanému zásahu k prezidentovi, který je finálním signatářem zásahu. V případě Usámy bin Ládina tyto konzultace probíhaly několik měsíců od března 2011 až do května, kdy Obama zvažoval dopady zásahu na území Pákistánu a zjišťoval, jak může postupovat v rámci mezinárodního práva.

Zásah proti lodi s 11 lidmi na palubě ale Trump schválil bez souhlasu zmíněných ministrů a bez dodatečných informací. V červenci tohoto roku prezident USA podepsal podle vlastních slov tajný exekutivní rozkaz k autorizaci vojenských zásahů proti plavidlům v mezinárodních vodách, která mají být spojena s kartelem Tren de Aragua. Problém je v tom, že zásah nedoprovází žádné důkazy kromě potvrzení šéfa Sboru náčelníků Dana Caina, který Trumpa o možnosti loď zneškodnit informoval. Rozkaz vydal prezident bez souhlasu Rady pro národní bezpečnost i bez doprovodných důkazů, jak sám přiznal.

Zásah proti zmíněné lodi by ale nebylo nutné takto rozsáhle hodnotit ve chvíli, kdy by jako mnoho protiteroristických operací probíhal ve stínu a bez doprovodných akcí v podobě zveřejnění videa zabití civilistů - drogové gangy na cizím území jsou podle expertů na mezinárodní právo civilisté - a chlubit se tímto zásahem na sociálních sítích. Paradoxní pak je, že ilegalitu zásahu podle práva USA přiznali sami hlavní aktéři, tedy ministři Hegseth a Rubio, kteří vyloučili konání Rady pro národní bezpečnost a také uvedli, že útok nekontrasignovali. Mandát Kongresu prezident Trump neměl, ten by mu pak umožnil konat mimo zmíněný legální rámec.

Co zůstává zcela nepochopitelné, je Trumpova reakce na kritiku zásahu i z vlastních řad republikánské strany. Krátce po komentáři Randa Paula a hromadném odsouzení zveřejnění videa na sítích dalšími republikány připnul Trump na síť Truth Social další video, tentokrát pro Američany ještě hrozivější.

Na obrázku generovaném umělou inteligencí prezident Spojených států parafrázuje válečný film Apocalypse now! a s obměnou názvu do formy Chipocalypse now! sedí ve vojenském oblečení a pozoruje vojenské vrtulníky nad hořícícm Chicagem. Guvernér státu Illinois, demokrat J. B. Pritzker v reakci nazval Trumpa rádoby diktátorem a snažil se výhrůžku bagatelizovat. Lze ale vyhrožovat z pozice prezidenta vlastním občanům a hrozit útokem na vlastní město?

V kontextu nedávného zásahu ve Venezuele i vyslání Národní gardy do demokraty kontrolovaných států se Američanům v Chicagu jistě nespí příjemně. Je pravděpodobné, že Spojeným státům nyní vládne muž podezřelý ze spáchání válečného zločinu, který se navíc svým činem zcela arogantně chlubí na sociálních sítích a kritikům nadává za potlesku viceprezidenta Vance. Stále častěji přemýšlím, jak by asi dopadl doktor Martin Luther King v dnešních Trumpových Spojených státech a kam by jej bez procesu deportovali, zda do Ugandy, Jižního Súdánu nebo do věznice v Salvadoru. Spojené státy se mění a zatímco před rokem bylo mnoho kroků prezidenta USA nemyslitelných, dnes je již zřejmě možné úplně všechno.