Článek
Ze světa plazů a ještěrů známe druhy, které svou dlouhověkostí dalece předeženou jakéhokoli člověka. Sami plazi ale blednou závistí před mušlí quahog, u které vědci potvrdili věk přes 507 let. I ty nejdéle žijící mušle a plazi ale nedokáží obrátit svůj životní cyklus tak, jako medúza Benjamina Buttona - ta umí omládnout a dokonce sama sebe přetvořit v embryo a narodit se znovu. Závidí jim samozřejmě i někteří lidé, kteří se zvířata snaží napodobit.
Americký miliardář Bryan Johnson chce docílit oddálení své smrti polykáním 111 prášků denně a odebíráním krevní plazmy svého 17 letého syna, kterou poté sám vpravuje do svého těla. Úžasným výsledkem prý je, že jeho orgány vykazují věk mezi 30 až 37 lety namísto jeho skutečného stáří, 47 let. Takový humr by se jistě zasmál, koneckonců opravuje svou DNA neustále a bez větší práce, je tak stále mladý a nemusí „vysávat“ svá mláďata, natož měnit svou životní rutinu. Kteří další živočichové strčí amerického miliardáře pomyslně „do kapsy“, aniž by utráceli desítky milionů dolarů?
Nestárnoucí, ale i nesmrtelná zvířata existují, slouží vědcům jako inspirace během výzkumů buněčné struktury a umožňují vhled do neuvěřitelného procesu reprodukce buněk i oprav vlastní DNA. Pojďme se na některé výjimečné druhy zvířecí říše podívat.
Americký humr - po dobu svého života neustále roste a přirozeně „opravuje“ svou DNA, tedy udržuje své tělo neustále mladé
Stále se opravující humři a nestárnoucí mušle
Humři zásadně neumírají stářím, ale často končí na talíři v rybí restauraci a nebo jsou uloveni mořskými predátory během tvorby nového krunýře. Díky neustále opravě zakončení své DNA, zvané telomeráza, totiž neustále udržují svá těla i buňky v kondici a zůstávají tak „mladí“. Ti nejstarší z humrů, které vědci testovali, se těšili úctyhodnému věku od 120 do 140 let.
Narozdíl od lidí umí humři zabránit erozi buněk pomocí oprav takzvaných telomerů, které si můžete představit jako plastový konec tkaničky u bot, ten drží buňku pohromadě a brání jejímu poškození. Lidé své buňky reprodukují také, jejich telomery ale neumí samy sebe opravit, takže s každou další reprodukcí je buňka více a více poškozená - tělo stárne. Humr si drží své buňky stále ve stejné kondici - ty se pak mohou reprodukovat „donekonečna“.
Jedinou komplikací pro nestárnoucí humry je jejich rostoucí tělo, které potřebuje čas od času nový krunýř. Stáří tedy humra nezabije, ale pokaždé, když opouští svůj krunýř a čeká na tvorbu nového, je zranitelný a predátoři jej snadno uloví. V ideálním světě by tak humr mohl být nesmrtelný, jen by se stále zvětšoval a musel uniknout všem zvířecím lovcům i lidem, kteří si brousí zuby na jeho jemné a chutné maso.
Také mušle quahog, neboli chionky jedlé, se dožívají neobyčejně požehnaného věku, ale pouze pokud žijí ve studených vodách Atlantického oceánu. Podobně jako letokruhy u stromů, lze na mušlích vidět jejich stáří podle počtu rýh na jejich lasturách a ta nejstarší vědci testovaná žila celých 507 let - pamatuje tedy Shakespeara, třicetiletou válku i Rudolfa II. Ačkoli žijí požehnaně dlouhý život, není pro to žádný zvláštní důvod jako u humrů, kdy se mušle pouze velice dobře přizpůsobily prostředí vod oceánů a jejich rezistence proti oxidaci i patogenům se za stovky let vyvinuly přímo fenomenálně.
Mušle quahog, které se ve studených vodách Atlantiku dožívají až 500 let a jsou extrémně přizpůsobivé.
Nesmrtelná medúza - umí sama sebe proměnit v embryo
Zatímco mušle, humři i Bryan Johnston pouze bojují se stářím, medúza druhu Turritopsis dohrnii umí obrátit svůj životní cyklus a sama se o své vůli znovu narodit. Je tak doslova nesmrtelná, ale i schopná měnit své stáří podle momentálních potřeb.
Když tento druh medúzy umírá, ponoří se na dno oceánu a začne se rozkládat. Buňky změní svou strukturu, některé opadnou a jiné se přetvoří, výsledkem je poté proměna vyvinuté medúzy v embryo zvané polyp, které opět začíná svůj životní cyklus znovu. Aby toho nebylo málo, medúzy tohoto druhu tak činí zcela vědomě a některé i desetkrát do měsíce. Ačkoli není znám důvod ani přesný způsob, jak zvládají tito nesmrtelní živočichové svou DNA neustále přetvářet a měnit její strukturu, je turritopsis dohrnii rozhodně vědeckou senzací. Objevena byla teprve v roce 1990.
Právě DNA této medúzy a mechanika jejích přerodů i změn v buněčné konstrukci může prolomit bariéru vnímání nesmrtelnosti a pomoci i v mnoha medicínských aplikacích. Koneckonců výzkum kmenových buněk vychází právě z těchto technik a snaží se dosáhnout stejných výsledků, jakých medúzy dosahují již miliony let.
Nesmrtelná medúza, schopná obrátit svůj životní cyklus a z dospělce se stát znovu embryem. Takto může proměny opakovat několikrát až donekonečna.
Příroda je v mnoha schopnostech daleko před lidmi
Dnešní miliardáři typu Bryana Johnstona pravděpodobně smrt ani stáří neporazí, jen utratí desítky milionů za procedury a léky takového typu, že samotný život a každodenní radosti pozbydou smyslu. Říše přírody ale narozdíl od Bryana Johnstona nabízí mnoho inspirace pro lidstvo samotné i vědce zkoumající buněčnou strukturu i medicínské aplikace. Právě výše zmíněné druhy slouží jako podklad výzkumům DNA a kmenových buněk, které by jednou mohly sloužit například k léčbě Alzheimerovy choroby nebo opravě poškozené tkáně v důsledku zranění.
Zatímco humři, mušle a medúzy porazili stáří i smrt, další zástupci zvířecí říše umí zmrznout a na jaře se zas probudit, odložit těhotenství o několik měsíců nebo učinit své tělo imunní vůči jedům. Lidé by tak neměli zapomínat na nekonečné možnosti přírody a inspirovat se právě u jejích druhů, které často disponují daleko pokročilejšími schopnostmi, než my lidé. I proto bychom měli během svých životů přírodu respektovat a chovat se tak, aby její divy a zázraky přežily i po další generace.
Bryan Johnson, americký miliardář, který se snaží dosáhnout schopností, jimiž humři, mušle i medúzy disponují po tisíce let. Podaří se mu to?
