Článek
Není týden, kdy bych nesepsal článek na téma Trumpova bezprecedentního porušování legislativy a devalvace morálních i etických hodnot. Politika současného prezidenta Spojených států mi může být v některých oblastech odporná, ale v jedné věci má pravdu a tuto nepříjemnou skutečnost si musí Evropané přiznat, jinak vůči stále méně přátelskému světu narazí na svou neakceschopnost a polovičatost přijatých řešení.
Válku na Ukrajině a Ruskou hrozbu lze efektivně ukončit jen skrze skutečně funkční opatření, nikoli skrze 18. balíček cílených sankcí, který má konečně zasadit onu poslední ránu ruské válečné ekonomice. Dosud nebyla EU ochotná ani schopná schválit takové opatření, které by pro Rusy bylo na jedné straně zničující, ale také by významně zranilo samotné evropské ekonomiky. Po eskalaci útoků na Kyjev, ohrožení polského vzdušného prostoru a otevřených výhrůžkách Kremlu vůči Evropě konečně přichází čas, kdy může Evropa konat. Přejeme si opravdu Putina položit na lopatky a donutit jej ukončit válku? A co jsme pro to sami ochotní obětovat? Spojené státy navrhují společný postup v otázce sekundárních sankcí a Evropa se musí rozhodnout. Sankce Putina zničí, ale bezbolestné to rozhodně nebude.
Slovensko a Maďarsko s Putinem obchodují více než Spojené státy. Sankce ztratily smysl
Obchodní bilance Spojených států s Ruskou federací v roce 2024 dosáhla mizivých 3,5 miliard dolarů, z nichž 3 miliardy dolarů tvořil ruský export do USA. Jde o zanedbatelné číslo tvořené zejména ropnými produkty a jaderným palivem. Evropská unie s Ruskem obchodovala osmnáctkrát více, bilance dosáhla 34 miliard dolarů v dovezeném zboží a 30 miliard dolarů ve zboží exportovaném do Ruské federace.
Z tohoto výčtu jen Slovensko a Maďarsko odpovídaly za více než jednu pětinu ruských dovozů. Oba státy nakoupily fosilní paliva za 7 miliard dolarů, čímž dvojnásobně překonaly obchod Spojených států. Už jen tento fakt naznačuje, že úsilí EU položit Rusko na lopatky pokulhává, státy společenství jsou stále patnáctým největším obchodním partnerem Putinova režimu i navzdory všem schváleným sankčním balíčkům. Slovensko a Maďarsko jsou na Ruské federaci navíc ekonomicky zcela závislé a s tímto stavem oba státy za více než tři roky probíhající války neudělaly nic. Maďarsko svou závislost naopak prohloubilo podpisem kontraktu na dostavbu jaderné elektrárny Paks 2 a přímou objednávkou Putinova plynu.
Smutnou realitou je, že sankce Evropské unie stále nechávají vzájemnému obchodu prostor a někteří obchodují více než kdy dříve. I kdyby se ale dovozy z Ruské federace škrtly na nulu, Putina by taková akce okamžitě nepoložila a utrpěl by zranění, nikoli smrtelný ekonomický zásah.
Evropané zůstávají alibisty. Na jednu stranu Ruskou federaci odstřihnou od systému SWIFT, na straně druhé v něm ponechají největší ruskou banku, aby mohli s Putinem efektivně obchodovat. Neochvějně podporují Ukrajinu - alespoň verbálně - a zároveň Putinovi posílají miliardy dolarů za fosilní paliva a některé státy dokonce spolupráci s agresivním režimem prohloubí. Putinovi partneři, kteří jej drží nad vodou, jsou váženými obchodními partnery Evropské unie a jejich zboží míří bez jakéhokoli omezení na evropské trhy. Za utržené peníze pak od Putina kupují ropu i plyn, rozvíjí vzájemnou spolupráci a čile posilují vzájemné obchodní a vojenské vazby.
V tomto stavu lze chápat jistou frustraci Donalda Trumpa a dalších politických špiček Spojených států, kteří nechápavě sledují, jak Evropská unie verbálně Ruskou federaci odsuzuje a reálně pak s Putinovým režimem i jeho partnery čile obchoduje. Nyní ale přišel čas se rozhodnout, protože Donaldu Trumpovi i členům jeho administrativy zřejmě dochází trpělivost. Snahy prezidenta USA o mírová jednání jsou tématem ruských vtipů i proto, že diktátor spoléhá na pokračující evropský alibismus a nedotknutelnost ruských obchodních partnerů, zejména Číny, Indie a Brazílie, ale i Turecka, Maďarska či Kazachstánu.
Stále se lze vyhnout přímému vojenskému zapojení, což si jistě lídři EU a USA uvědomují. Nelze se ale již dále vyhýbat dopadům na ekonomiky evropských států a pokud si státníci skutečně přejí Putina zastavit, jsou jedinou možností koordinované druhotné sankce Evropské unie a Spojených států, které zasáhnout i obchodní partnery Putinova režimu.
Ekonomická jaderná bomba dopadne i na Evropu a USA
Druhotné sankce znamenají postih obchodních partnerů země, na kterou jsou cíleny. Při zavedení druhotných sankcí na ruské ropné produkty by Evropská unie zavedla celní opatření mířená na zboží z Indie, Číny nebo od dalších partnerů Ruské federace. Mrknutím oka by došlo k zničujícím následkům zejména pro Indii a Čínu, nikoli až tolik pro Rusko. Trpělo by i Maďarsko, Slovensko a konečně i veškeré státy Evropské unie, které by byly donuceny zboží ruských partnerů nahradit jiným, například korejským, japonským, evropským či americkým. Dokud by Putinova agrese neskončila, hrozily by napříč specifickými Čínou ovládanými segmenty trhu nedostatky a dopady by opatření mělo i na evropské a americké firmy v daných zemích. Lze totiž čekat odvetnou reakci a pokud by ta nepřišla, politické dopady ony firmy marginalizují stejně efektivně.
Ekonomika Ruské federace ale padne a opatření donutí Putina jednat. Čína, Indie, Severní Korea a další mohou v Číně proti západu konspirovat, státy jsou ale na místních bohatých trzích existenčně závislé.
Američané druhotné sankce podporují dlouhodobě, ale upozorňují na nutnost evropské účasti, protože samotné Spojené státy výsledku docílí pomalu a neúměrně zraní vlastní ekonomiku, což lze opět pochopit. Donald Trump s Ruskou federací dnes nijak významně neobchoduje a není tak ochoten přijmout sekundární dopady na Spojené státy aniž by stejně učinila i Evropa. Je tak otázkou, zda po více než třech letech probíhající války najdou státníci odvahu ke skutečnému, odvážnému, bolestivému, ale efektivnímu řešení.
Evropské sankce i opatření proti Ruské federaci byly dosud polovičaté, děravé a alibistické. Chceme-li společně se Spojenými státy položit Putinovu ekonomiku a válku efektivně ukončit, bude to ale bolet všechny, včetně států Evropské unie. Hlasy z Ruské federace volají po stále intenzivnějších útocích i proto, že Putinovi dochází čas a ekonomika se přehřívá. Svou agresi Rusové stále stupňují a neváhají překročit mnohé dosavadní červené linie v podobě útoků na vládní budovy a narušování leteckého prostoru Estonska či Polska. Putin je zoufalý a nyní je ten správný čas zasadit válečné mašinerii Ruské federace poslední úder.
Je ale otázkou, zda v Evropské unii zbyla odvaha ke skutečné akci a zda budou státy rozhodné a řešení přijmou, dokud Američanům stále zbývá ochota a trpělivost s často alibistickou Evropskou unií spolupracovat.
