OKD končí. Stát své splnil na výbornou

Tento text mám sepsán již delší dobu, ale vhodný čas k publikaci je až dnes, kdy bylo oznámeno ukončení těžby černého uhlí v dole ČSM a s tím i v celé České republice. Černouhelná éra přítomná převážně v Moravskoslezském kraji končí rokem 2025, ale také mohla skončit náhle již v roce 2016 s ohromnými sociálními i ekonomickými dopady, které by kraj proměnily k nepoznání a státu přidělaly nejen společenskou, ale také finanční zátěž.

Jelikož píšu především kritické komentáře, jsem vyloženě rád, že mohu formou dnešního textu připomenout veskrze pozitivní příběh, ve kterém hraje hlavní roli stát zastoupený vládou Bohuslava Sobotky, Andreje Babiše a Mariana Jurečky, který byl na správném místě ve správný čas a pro jednou se politici, které tak často kritizujeme, rozhodli správně a ve své snaze uspěli. Na konci příběhu jsou desetitisíce životů a tisíce rodin, které čelily existenční krizi a státní aparát, jehož zřizovateli jsou právě oni občané, je nezklamal a zasáhl.

V článku se nebudu zabývat samotnou privatizací OKD a Zdeňkem Bakalou, který je jistě kontroverzní osobností, ale stalo se, a ona skvrna v privatizační historii velkých firem jistě není jedinou, ostatně lze připomenout ČKD, Poldi Kladno a další společnosti, jejichž osudy byly podobné tomu Ostravsko-karvinských dolů, tedy společnosti OKD.

Před více než devíti lety, konkrétně v březnu roku 2016, se dlouhodobě zadlužená a bez nadsázky vytunelovaná společnost OKD ocitá v krizi a podává sama na sebe žádost o oddlužení, což je pouze zástěrka, skrze kterou se majitel snaží dosáhnout prominutí ohromných dluhů ve výši 21 miliard korun vůči tuzemským bankám a dodavatelům.

Státní zásah tehdy nebyl samozřejmostí. Věřitelé předložený návrh na moratorium odmítli a nastaly možné varianty. Bankrot a likvidace společnosti nebo její nucená správa pod insolvenčním správcem podobná té, jakou prošla společnost H-System. Tehdejší Ministerstvo průmyslu a obchodu, premiér Sobotka a ministr financí, Andrej Babiš ale zvolili třetí, nepředpokládanou variantu - státní zásah. Bankrot a likvidace by za sebou zanechaly nejen zhruba 10 tisíc propuštěných zaměstnanců samotné OKD, ale také bankrot subdodavatelů navázaných na černouhelnou těžbu, kteří podle informací z roku 2016 zaměstnávali dalších 10 až 12 tisíc lidí. Insolvenční správa by se pak soustředila jen na optimalizaci nákladů a uspokojení maxima pohledávek bez širšího sociálního záměru v podobě uspokojení potřeb samotných zaměstnanců a regionu.

Je nutné podotknout, že stát se v tomto případě zachoval mimořádně hospodárně a na rozdíl od převzetí společnosti Net4Gas v roce 2023 odmítl uspokojit pohledávky věřitelů, tedy bank a dodavatelů původní OKD. Namísto převzetí dluhů společnosti stát zřídil novou společnost OKD a.s. pod státním podnikem DIAMO a vložil do ní pouhých 80 milionů korun, za které nakoupil vybavení OKD a její těžební práva. Kvůli hněvu věřitelů ale později došlo k narovnání některých nároků, ale z celkové přihlášené dlužné částky v hodnotě 21 miliard na sebe stát převzal pouhých zhruba 10 % a zbylé dluhy původní OKD Zdeňka Bakaly stát odmítl zaplatit.

Momentem převzetí těžebních práv a důlního vybavení na bedra státu přešli také kmenoví zaměstnanci OKD a velká část subdodavatelského řetězce, čímž se podařilo zachránit přes 85 % pracovních míst v celém řetězci. Státní podniky Prisko a DIAMO následně skrze dceřinou společnost OKD a.s. těžily s mírnými ztrátami v hodnotách zhruba 2 miliardy ročně, ale nešlo pouze o čistou ztrátu z těžby samotného černého uhlí. Stát na sebe také převzal závazek vynaložit 500 milionů korun ročně do sanace dopadů těžby a další miliardy státní podnik OKD a.s. investoval do přeškolení zaměstnanců a jejich postupného plánovaného propouštění. Zatímco v roce 2016 pro státní OKD pracovalo přibližně 8 000 zaměstnanců, na začátku roku 2022 šlo již o pouhých 5 000 lidí a všichni zaměstnanci od začátku přesně věděli, do kdy si mají hledat nová místa.

Stát také po celou dobu těžby garantoval zaměstnancům jejich hypoteční úvěry, protože banky hodlaly nemovitosti zaměstnanců platících pozdě v důsledku nevyplacených mezd zabavit. Tomu se podařilo zabránit a stát postupně horníky propouštěl, nikoli ale formou výpovědí, nýbrž skrze uzavřená partnerství s jinými podniky - například firmou ŠKODA Auto a dalšími energetickými podniky, mimo jiné dokonce několik stovek horníků absolvovalo vyšší vzdělání na Ostravské univerzitě, která pro ně připravila speciální rekvalifikační programy.

V roce 2016 došlo k propuštění prvních 1 500 horníků, kteří ale získali 11 měsíční odstupné a přeškolení na jiné obory za státní peníze. Následně se zbylí horníci překvalifikovali z těžby do rekultivace dolů a pod taktovkou státní OKD tyto doly uzavřeli a podíleli se na obnově ekosystémů a zeleně po ukončené důlní činností.

Od roku 2020 postupně těžba ustupovala a doly se za přispění tržeb státního OKD a.s. odvodňovaly, horníci se rekvalifikovali a lokality se osazovaly zelení a lesy. Jen do roku 2024 došlo k osazení 1,2 hektaru lesního porostu na území původních dolů OKD a upravilo se 150 kilometrů povodí řek a potoků, jejichž toky dříve důlní provoz využíval. Přes 2 000 horníků a dalších zaměstnanců prošlo rekvalifikací a dalších 2 200 zaměstnanců využilo nabídek ostravských vysokých škol k absolvování speciálních rekvalifikačních kurzů, především v oblastech informačních technologií, CNC provozu a operativních činností na průmyslových montážních linkách.

Celých 40 % horníků ve věku pod 50 let navíc díky rekvalifikaci získalo lépe placenou práci, zejména v automobilkách a IT, díky čemuž na odchodu z OKD vydělali. Další 3 000 starších zaměstnanců, jejichž věk byl v průměru 55 let, odešlo do předčasného důchodu v 59 až 63 letech a ty firma OKD a.s. podpořila stabilizačním příspěvkem ve výši 8 000 Kč měsíčně nad rámec starobního důchodu za podmínky, že odsloužili jako horníci více než 15 let.

Nemusím dodávat, že v případě krachu OKD by firma maximálně řízeně ukončila vlastní provoz, rozprodala vybavení, propustila zaměstnance bez dalších návazností a zanechala státu krajinu rekultivovanou maximálně kosmeticky, nikoli řádně a s důrazem na dlouhodobou udržitelnost zdevastovaného prostředí hornickým provozem. Rodiny by žily v nejistotě, nad rámec této nejistoty by je navíc banky zřejmě připravily o střechu nad hlavou a sociální dopady na desítky tisíc zaměstnanců, zprostředkovaně tak ještě vyšší počet rodin, žen a dětí, by se rovnaly regionální katastrofě. Stát do celé devítileté akce včetně sanace, rekultivace, rekvalifikace zaměstnanců a řízeného utlumení provozu investoval pouhých 37 miliard korun, z čehož lze ještě část odečíst, protože hlavním odběratelem černého uhlí z OKD byly tuzemské elektrárny společnosti ČEZ, které na ostravském uhlí jistě vydělaly a část ztráty tak umořily.

Šlo o rozhodnou akci, kterou tehdy kritici nazývali zasahováním do práv věřitelů, zásahem státu do tržního prostředí a našli se i tací, kteří by OKD nechali bez státního zásahu zkrachovat a zaměstnance hledat nové uplatnění bez předchozího avíza i další podpory. Dnes již známe celkově pozitivní výsledek státního zásahu, v době rozhodnutí ale zdaleka nebylo zřejmé, jak dlouho se OKD udrží a zda se celá akce vyplatí. Je tak vhodné si alespoň díky této jediné akci připomenout některá neznámá jména těch, kteří nebyli politiky, ale manažery státních firem a byli to tito bezejmenní lidé, kteří se postarali o hladký provoz státního OKD pod společností DIAMO a zajistili tak živobytí i dobrý konec jedné životní epizody pro desítky tisíc lidí.

Jakmile došlo v dubnu 2016 k převodu OKD pod stát, nastoupil do společnosti tým zkušených manažerů, kteří zvládli miliardovou firmu i specifický provoz řídit skrze období nebývalé krize a nejen že zachovali pracovní místa a odpovídající výkon, ale také zajistili zaměstnancům budoucí perspektivu a již výše zmíněné finanční i bankovní záruky. Na úspěchu státního převzetí OKD se významně podíleli zejména čtyři manažeři, jejichž jména bychom si měli připomenout.

Lee Louda byla insolvenčním správcem firmy a bez jeho obratnosti by příběh o OKD neměl pro horníky ani pro stát šťastný konec. V prvních měsících čelil neustálému tlaku ve formě miliardových pohledávek bank a odběratelů OKD, jejichž uznání by vychýlilo kontrolu nad důlním provozem ve prospěch korporací, jejichž primárním zájmem bylo uspokojení pohledávek. Odmítnutí 10 miliardové pohledávky Citibank a následně i pohledávek firem Veolia a Česká spořitelna mělo za důsledek majoritní kontrolu průběhu insolvence státní Českou správou sociálního zabezpečení a sekundárně subdodavateli OKD, jejichž zájmy se shodovaly se zájmy státu a horníků. Pokud by Louda tlaku podlehl a nenašel zákonné důvody k odmítnutí pohledávek, OKD by skončilo pod kontrolou institucionálních věřitelů a Zdeněk Bakala by dosáhl svého - miliardové pohledávky by nešly za ním samotným a za britskou firmou NWR, ale za českou společností OKD.

Louda také vyčlenil majetek OKD v hodnotě zhruba 5 miliard korun do společnosti OKD nástupnická s.r.o. a tím připravil budoucí státní převzetí. Majetek této společnosti byl očištěn od pohledávek a postupně na ní po rozhodčích a soudních sporech přecházela i těžební práva. Na sklonku roku 2016 pak Louda jmenoval krizový management, jehož členové se zasadili o pokračování provozu a první návrhy rekultivace a restrukturalizace podniku. Zde je třeba jmenovat Miroslava Kuču, dočasného generálního ředitele a Michala Sládka, který převzal finance OKD. Manažerský tým o několik měsíců později v roce 2017 doplnil Jan Solich, jehož odbornost doplnila Kuču a spolu tito dva manažeři vedli OKD během insolvenční správy až do roku 2018. Díky jmenovanému vedení vykázal podnik v roce 2017 zisk 4,3 miliardy korun, z nichž uspokojil velkou část uznaných pohledávek a zároveň zachoval pracovní místa v regionu. Stabilizovanou společnost následně v roce 2018 převzal stát skrze společnosti Prisko a DIAMO. První jmenovaná firma získala vybavení a majetek bývalé OKD, druhá spravovala těžební práva a samotnou těžbu.

Všichni výše uvedení manažeři za svou práci v prvních šesti měsících let 2016 a 2017 dostávali v rámci sjednaných podmínek reorganizace 70 tisíc korun hrubého měsíčně . Předchozí ředitel OKD Zdeňka Bakaly, Klaus Dieter-Beck, za pět let řízení zadlužené a bankrotující firmy získal v období 2008 až 2013 542 milionů korun.

Příští rok tak skončí poslední aktivní důl ČSM, ale příběh o státním převzetí krachujících dolů OKD má smysl připomínat i dnes. Je totiž jedním z mála případů, kdy stát zafungoval a splnil svou roli na jedničku s hvězdičkou.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.