Článek
V poslední době často Evropskou unii kritizuji za její dle mého názoru sebezničující a nedomyšlená opatření. Ať už jde o směrnici CSDDD, která ohrožuje energetickou bezpečnost, návrh Chat Control, skrze který si unie přála sledovat komunikaci Evropanů nebo emisní povolenky ETS2, jejichž dopady budou již z podstaty horší než politici připouští. I přes všechny její současné nedostatky ale Evropskou unii potřebujeme a diplomatický výprask Viktora Orbána, který mu zajistil Donald Trump, je připomenutím síly velkých celků a marginality malých států čelících velmocím, jakými jsou Maďarsko, Slovensko, Česká republika, ale i Polsko nebo Itálie, jejichž ekonomiky i vliv na mezinárodní scéně jsou samostatně omezené a teprve jako sjednocený blok dostává EU relevanci, se kterou ale posléze musí politická reprezentace umět pracovat. Ve finále si tak Evropskou unii tvoříme sami volbou politiků a je třeba v následujících letech věnovat evropským volbám daleko větší pozornost, ale o tom snad až někdy příště.
Dnes se budu věnovat návštěvě Viktora Orbána ve Spojených státech a jeho přijetí v Bílém domě, které pro maďarského premiéra skončilo katastrofou s dalekosáhlými dopady na jeho možné šance na znovuzvolení. Viktor Orbán totiž vsadil ve své rétorice na své schopnosti na mezinárodní scéně a prezentuje se jako samozvaný státník a mírotvůrce, který si přeje sjednotit znepřátelené strany a zprostředkovat mír. Už jen logika tohoto obrazu je při vyhodnocení relevance Maďarska zcela absurdní, pro Rusko je Orbán pouze užitečným kývačem a odběratelem ropy, zatímco pro Spojené státy je ještě více bezvýznamným státníkem v bezvýznamné zemi, kterou by většina Američanů ani správně neumístila na slepé mapě světa.
Voliči ale často neřeší logiku a orientují se pouze na emoce, jejichž vnímání dnes stále častěji určuje politické body a jsou to opět hlavně emoce, které rozhodují v dnešním zrychleném světě kusých informací volby.
Nejhlasitější evropský fanoušek Trumpa a ponížení v Bílém domě
Ambiciózní maďarský premiér okamžitě skočil po možnosti hostit ruského diktátora a agresora Vladimira Putina na půdě Evropské unie a jal se organizovat summit lídrů Ruské federace a Spojených států. Orbán se okamžitě vysmál Evropské unii a kritikům ruské agrese s tím, že svým přístupem vyhrál a je to právě on, kdo je nyní ve středu geopolitického dění. Tato představa se ale rozpadla ve chvíli, kdy Američané odmítli setkání s tím, že si Putin opět diktuje nesplnitelné podmínky a celý summit se tak stává zbytečným divadlem, na kterém získají jen Rusové. Zrušení summitu ale maďarský premiér bagatelizoval a tvrdil, že je setkání pouze pozastaveno. Jeho cesta do Bílého domu 7. listopadu tak byla doprovázena ujištěním, že setkání obou prezidentů proběhne a Maďarsko si navíc vyjedná výjimku ze sankcí uvalených na ruské společnosti.
Pro Viktora Orbána ale schůzka nedopadla vůbec dobře. Donald Trump summit v Budapešti nepotvrdil a sankce sice pozastavil, ale na situaci Maďarů bude mít toto rozhodnutí pouze dílčí dopady. Prezident Spojených států ale Viktora Orbána notně veřejně ponížil svými poznámkami a projevy v průběhu společné tiskové konference. Na videu níže je možné vidět společné vystoupení obou státníků, během kterého Donald Trump Viktora Orbána opravdu nešetřil. Při popisu Maďarska uvedl, že ví o několika premiérových aférách, o kterých by raději ani vědět nechtěl, a je toho prý mnohem více. Tato poznámka jistě Orbána nepotěšila a Trump pokračoval - ocenil postoj Maďarska k migraci ale následně při diskuzi o Ukrajině Orbána přímo vyzval, aby řekl, že Ukrajina může proti Rusku zvítězit, což maďarský premiér nesl velmi neochotně a nakonec uvedl, že by se musel stát zázrak, ale dojít k tomu může. Sankce proti ruským fosilním producentům prezident USA přešel s tím, že zváží výjimku pro Maďarsko, ale raději by byl, kdyby Orbán nakupoval od něj a zlepšil tak vzájemnou obchodní bilanci. Zprvu tak i prezident USA Orbánovi naznačil, že jeho postoj nevyplývá z reálných možností Maďarska, ale pouze a jen z jeho osobního přání v nákupech ruských surovin pokračovat.
Zajímavý byl také moment, kdy Viktor Orbán zmiňoval svůj skvělý vztah s ruským i americkým prezidentem a zdůrazňoval nutnost summitu v Budapešti. Trump jej odbyl s tím, že s Putinem setkání rozhodně neplánuje, protože válku na Ukrajině nechce ukončit. Následně ale zjevně z ideologické blízkosti naznačil, že nadcházející summit s Putinem v Budapešti nevnímá jako špatný nápad, nyní k němu ale nedojde. Prezident Spojených států se ale také neubránil zmínce o navýšení vojenské podpory Ukrajině a Orbánovi vmetl, že války vyhrávají vojáci a zbraně.
Na závěr schůzky ale prezident Donald Trump popřál Viktoru Orbánovi hodně úspěchů ve volbách a zmínil, že jistě vyhraje, protože jeho oponenta Pétera Magyara ani nezná. Svého přítele Orbána ale Trump nakonec později obdaroval alespoň minimálním dárkem v podobě uvolnění sankcí na dovoz ruské ropy a plynu skrze ropovody Družba a TurkStream, které jsou ale vyváženy dohodou o nákupech amerického LNG a dodávkách jaderného paliva i technologií do Rusy budované elektrárny Paks 2 v Maďarsku. Vladimir Putin a Rosatom budou jistě zcela nadšení. Zde je nutné podotknout, že Orbán tento ústupek zřejmě ocení, je pro něj ale zcela irelevantní kvůli blížícím se volbám a skutečným cílem schůzky v Bílém domě bylo dojednání summitu s Putinem v Budapešti, ke kterému ale nedojde.
Jak to s Donaldem Trumpem bývá, prezident Spojených států se může prohlásit před domácím publikem za vítěze, konečně také od Maďarů získal jejich peníze a Viktor Orbán získal cenu útěchy, kterou také může prohlásit za ohromné vítězství. Sankční výjimka ale krátkodobě Orbánovi nepomůže, protože kroky Spojených států proti ruské energetické suroviny zdraží v nezávislosti na maďarské výjimce a pro Orbána je teď ekonomika a budoucnost to poslední, co jej při klesajících preferencích na domácím poli zajímá.
Orbánovo fiasko ovlivní i Českou republiku
Po schůzce Viktora Orbána a Donalda Trumpa v Bílém domě je zcela zřejmé, že samostatní, natož izolovaní státníci nedosáhnou v jednání s Donaldem Trumpem absolutně ničeho a dočkají se jen nucené submise. Kromě Maďarska takový přístup okusilo i mnohem ekonomicky silnější a významnější Švýcarsko. Problém Viktora Orbána ale spočívá v jeho izolacionismu vůči Evropské unii, který by jen při odmítání migrační politiky dokázal snad i nějak korigovat, ale v kombinaci s otevřeně proruskou rétorikou je dnešní Maďarsko zcela vnímáno marginálně díky věčnému kverulanství a narušování bezpečnostních zájmů několika zemí, včetně Ukrajiny, Polska, Pobaltí, Rumunska a mimo jiné i České republiky. Viktor Orbán nejprve zavrhl spojence, se kterými nemusel vždy souhlasit, jen aby zájmy své země svěřil do náručí prezidentů velmocí, pro které je ale zcela zanedbatelným protějškem, natož aby se někdy mohl stát rovnocenným partnerem. Takový vývoj jednoduše není v dnešním světě možný.
Pro Českou republiku je schůzka v Bílém domě taktéž důležitá, protože Andrej Babiš jistě pozorně sleduje vývoj Orbánovy schůzky a nechce následovat jeho příklad. Obchodník Babiš sice Orbána v minulosti opěvoval, během letošní předvolební kampaně ale jméno maďarského premiéra neakcentoval a pojistil si tak svou povolební pozici. Orbán navíc na domácí scéně čelí korupčním skandálům, bezprecedentní rozpočtové krizi a uchyluje se k zoufalým opatřením typu zavedení 14. důchodu v době, kdy deficity Maďarska dosahují 5 až 7 procent HDP ročně. Takový izolovaný partner v problémech pro Andreje Babiše není vhodnou partií, natož vítaným kolegou v politickém boji. Nelze očekávat, že by lídr hnutí ANO maďarského premiéra veřejně odsoudil nebo jej politicky zavrhl, ale rozhodně mezi českým a maďarským premiérem nepůjde o nijak úzkou spolupráci a už vůbec se Babiš k Orbánovým idejím veřejně nepřihlásí, ocitl by se totiž sám v izolaci. Stejný přístup lze u Babiše očekávat i vůči Slovensku, kde vládne Robert Fico a taktéž se netěší popularitě a stav země potýkající se s ohromnými deficity, stagnující ekonomikou a poměrně vysokou inflací nijak nenaznačuje, že by se Ficova pozice v blízké době zlepšila.
Orbánovo selhání v Bílém domě a ponižující poznámky Donalda Trumpa vůči maďarskému premiérovi během tiskové konference připomněly odvěké a důležité pravidlo zahraniční politiky. Pokud se malý stát zbaví svých dlouholetých partnerů a kvůli rozepřím ohledně dílčích záležitostí se následně vrhne do náručí velmocí, výsledkem je izolace a beznadějná zranitelnost vůči choutkám těch stejných velmocí, které malé partnery nikdy nebudou respektovat, maximálně pouze využívat ve svůj prospěch. Můžeme tak nesouhlasit s některými kroky Evropské unie, ale stále jde o jediný model, díky kterému se evropské státy mohou velmocím přiblížit, respektive jako jedna kolektivní velmoc z pozice rovnoprávných partnerů s dalšími globálními aktéry i jednat.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
