Článek
Stovky milionů dolarů investovaných do nákupů hlasů a ovlivnění voleb v Moldavsku se Rusku nevrátí. Občané nijak zvlášť necítí Kremlem akcentovanou perzekuci svobodných voleb a výzvu proruského vlasteneckého bloku exprezidenta Dodona k demonstracím a odmítnutí výsledků voleb vzali Moldavané vlažně, skoro až apaticky. V ulicích je klid a autentické občanské nepokoje zřejmě nevypuknou. Evropská unie tak získává jedinečnou šanci posílit evropský blok o chudé Moldavsko, jehož HDP na úrovni 18 miliard dolarů ročně nepředstavuje pro společenství nijak významnou zátěž a na druhé straně se země může stát výkladní skříní pro další podobné státy. V budoucnu lze uvažovat o Gruzii, Ukrajině nebo Bělorusku za podmínky oslabení Putinova režimu a jeho expanzivních tendencí v středně až dlouhodobém horizontu.
Ruský přístup k Evropské unii je až primitivně jednoduchý. Skrze podporu migračních vln z Afriky, destabilizaci států zevnitř a také skrze agresivní válku na Ukrajině se Rusové neustále snaží docílit rozbití jednotné zahraniční politiky spočívající v sankcích, politice odstrašení a podpoře Ukrajiny v její obraně. Tento souboj demokratického světa a Ruské federace probíhá již od přelomu milénia. Otrávení ukrajinského kandidáta na premiéra Juščenka v roce 2004, plynová krize roku 2008 a okupace Gruzie v tom samém roce jsou jen některými z mnoha událostí oné neviditelné hybridní války, která rozhodně nezačala v roce 2022, ale o mnoho let dříve. Lze si vzpomenout na Paroubkovy porady v Kremlu ohledně amerického radaru v Brdech, kdy se premiér suverénní České republiky, členské země EU a NATO, jel zcela transparentně poradit s Vladimirem Putinem ohledně vhodného postupu.
V současnosti se další dějiště destabilizačních snah Ruské federace přesouvá na Balkán, konkrétně do Bosny a Hercegoviny. Současné rozdělení země je výsledkem Daytonských dohod z roku 1995, kdy v důsledků občanské války došlo k oddělení srbské entity pod názvem Republika srbská a chorvatsko-bosenské federace nazvané Federace Bosny a Hecegoviny. Oba samosprávné celky vládnou nad zhruba polovinou území současné Bosny a Hercegoviny a střídají se v předsednictví federace každé tři roky. Jeden rok předsedají Chorvaté, druhý rok Bosňané a třetí rok Srbové.
Federace Bosny a Hercegoviny již dlouhé roky usiluje o přístupová jednání s cílem vstoupit do Evropské unie a Republika srbská naopak těmto snahám dlouhodobě vzdoruje. Jak už to u Rusů bývá, svůj vliv uplatňují skrze ty nejchudší a často dlouhodobě zanedbávané regiony, což platí i u Bosny a Hercegoviny. Srbská enkláva je třikrát méně výkonnější než ta chorvatsko-bosenská a co do rozvoje průmyslu, služeb či turismu nelze obě enklávy porovnávat, území Federace Bosny a Hercegoviny je proti srbské enklávě výrazně rozvinutější a bohatší ve všech směrech. Roku 2022 byl Bosně a Hercegovině udělen statut kandidátské země v Evropské unii a roku 2024 budoucí členství státu potvrdila jednomyslně i Evropská rada.
Nebyli by to ale Rusové, kdyby nevyužili veškeré dostupné prostředky a ovlivnitelné politiky v zemi, aby vyvolali občanské nepokoje a rozkol. Dnes v Bosně a Hercegovině reálně hrozí občanská válka a odpovědný je zejména místní zástupce srbské enklávy, Milorad Dodik, jehož snahy významně podporují Vladimir Putin i Viktor Orbán.
Milorad Dodik, Putinův muž v Bosně a Hercegovině
Současný prezident srbské enklávy v Bosně a Hercegovině není na Balkáně neznámým politickým nováčkem. Dodik, narozen v roce 1956, do srbské politiky vstoupil již v raných 90. letech během války a později se stal prvním premiérem Srbské republiky v letech 1998 až 2001. Území vládl od roku 1998 do současnosti celkem 20 let v rolích prezidenta, premiéra i člena prezidenstského sboru ministrů, čímž je ale právě Milorad Dodik odpovědný za současnou nízkou životní úroveň až chudobu srbské části Bosny a Hercegoviny. Po roce 2004, kdy Dodik čelil několika obviněním za korupci - dodnes je na něj vydaný zatykač - se srbský politik spřáhl s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a ten jeho pozici posílil půjčkou v hodnotě 300 milionů dolarů, která v roce 2014 zachránila Republice srbské rozpočet. Od té doby Dodik uskutečnil četné kontroverzní transakce, například Rusům v roce 2007 prodal místní státní těžařský podnik Optima Group za směšných 10 milionů dolarů a zajistil, že ruští investoři vlastní nejen strategické státní podniky, ale také telekomunikační operátory a největší letiště v metropoli Banja Luka.
V roce 2017, opět za vlády Dodika, ale došlo k třetí a dosud poslední záchraně veřejných financí Republiky srbské od bankrotu. Dodika, jak lze předpokládat, zachránili opět Rusové a opět, stejně jako v roce 2014, zasponzorovali státní kasu. Nelze si ale prezidenta srbské enklávy v Bosně představovat jako chudáka nebo snad dokonce pokorného muže s prezidentským platem ve výši 1 700 dolarů měsíčně. Syn Milorada Dodika, Igor, je hlavním dodavatelem státních zakázek v IT, těžařském průmyslu i v letectví a jen jeho tři oficiálně přiznané firmy pod holdingem Infinity Group vykázaly v roce 2024 tržby přes 250 milionů dolarů, tedy zhruba 6 milard korun. Jak je zvykem například i v Maďarsku, Dodik také využívá blízké známé z dětství, ze kterých vytvořil podnikatelskou smetánku Republiky srbské a světe div se, jejich firmy jsou téměř výhradními dodavateli státních zakázek, které nezíská Dodikův syn Igor.
Korupce Milorada Dodika by ale pro Evropskou unii nebyla až tak zásadní problém, konečně jsou to Dodikovi voliči, kteří v důsledku bující korupce a klientelismu chudnou. Komplikace nastávají s další Dodikovou agendou, tedy s bojem za sebeurčení Republiky srbské a navázanou spoluprací s Vladimirem Putinem, ale také s Alexandrem Vučičem a Viktorem Orbánem. Právě dva evropští státníci Dodikovi zajišťují politické krytí a velebí jej jako odvážného lídra i navzdory několika sankcím a zatykačům Německa, Rakouska i samotné Bosny a Hercegoviny kvůli rozsáhlé korupci a spolupráci s nepřátelskou zahraniční mocností.
Milorad Dodik vyvolává díky ruskému penězovodu občanské nepokoje. Orbán a Vučič jej politicky krají a poskytují mu podporu
Nebude překvapením, že Dodik od začátku ruské agrese na Ukrajině bezvýhradně podporuje Rusko verbálně i politicky. Tvrdí například, že Ukrajinci konflikt vyprovokvali a stát podlehl neonacistické ideologii, v důsledku které dochází k vraždám desítek tisíc civilistů tajnými službami SBU. Jde vesměs o totožné fráze, které dokola opakuje Putinův režim po celou dobu třídenní speciální operace, která trvá již 1314. den. Své názory pak Milorad Dodik sdílí zejména v ruské televizi a o obsahu si lze udělat obrázek skrze citované fráze v rozhovoru Russia Today 11. června 2025.
Ruská operace na Ukrajině je plně ospravedlnitelná a my Rusko v této otázce podporujeme. Bylo nemožné, aby 15 milionů Rusů zůstalo na ukrajinském území bez jazyka, bez církve, bez svobody a Ukrajinci je diskriminovali. Západ využívá Ukrajinu pro zprostředkovanou válku s Ruskem a Ukrajinci jsou dnes a denně dekadentním západem v této válce obětováni.
Kromě Bosny a Hercegoviny, Německa, Velké Británie a Rakouska uvalily na Dodika sankce také Spojené státy, prezident Republiky srbské se ale dosud spravedlnosti vyhýbal. Pokus o Dodikovo zatčení zablokovaly jednotky Republiky srbské v Sarajevu roku 2025 a vláda Bosny a Hercegoviny raději od zatčení Dodika ustoupila v obavě z nepokojů nebo přímého vojenského střetu. Zatykač na Dodika byl později zrušen i z důvodu společenského smíru a dnes stále platí pouze zmíněné mezinárodní sankce.
S Miloradem Dodikem ale kromě Rusů spolupracují také dva státníci z Evropy. Jde o Alexandra Vučiče, prezidenta Srbska a Viktora Orbána, předsedu vlády Maďarska. Druhý zmíněný je také členem EU a NATO s právem veta a v důsledku drží Orbán vysoké politické karty nejen v otázce členství Bosny a Hercegoviny v EU, ale maďarský premiér také Dodika podporuje a kryje před nebezpečím v podobě evropských sankcí. Již v dubnu 2025 Viktor Orbán sankce proti Miloradu Dodikovi vetoval a dnes lídra srbské enklávy zve do Budapešti, kde společně proklamují jednotu v otázce sebeurčení Republiky srbské, čímž by region Balkánu nenávratně destabilizovali a zhatili i přístupová jednání s Evropskou unií. Po rozpoutání ukrajinské agrese navíc Orbán zastoupil i roli Rusů a Milorada Dodika přímo financuje. První transakce obsahovala v roce 2021 100 milionů dolarů směřujících oficiálně do zemědělství, dalších 100 milionů dolarů Orbán Dodikovi zaslal o rok později a v roce 2024 částku dokonce navýšil na 140 milionů dolarů, prý do společných energetických projektů.
K Dodikovým snahám o destabilizaci mezinárodně uznaných Daytonských dohod z roku 1995 Orbán uvedl následující,
Maďarsko neuznává verdikt Bosny a Hercegoviny odsuzující Milorada Dodika. Pokusy soudců dosazených globalisty z Evropské unie jsou pro nás neakceptovatelné. Milorad Dodik je jediným lídrem Republiky srbské a proto odmítáme veškeré zásahy z Bruselu. Nic nemůže stát nad vůlí občanů.
Orbán tudíž neuznává zatykač Bosny a Hercegoviny, kterou Milorad Dodik destabilizuje a usiluje o její zánik. Právě vůdce srbské enklávy v Bosně a Hercegovině byl ale tím, kdo vydaným dekretem zakázal působnost federálních úřadů Bosny a Hercegoviny na území srbské enklávy, čímž přímo napadl znění Daytonské dohody a existenci samotného státu. Milorad Dodik se také snaží za asistence Alexandra Vučiče a Viktora Orbána již delší dobu vyvolat referendum o nezávislosti, které by bylo zřejmě stejně ovlivněné penězmi a vlivem z Ruska, jako prezidentské volby v Moldavsku roku 2024. Moskva je totiž jediné místo, kde je Milorad Dodik vítán několikrát ročně, jen letos do Kremlu za Vladimirem Putinem zavítal třikrát.
Vrcholem je Dodikův výrok z 8. srpna letošního roku, kde již lídr srbské enklávy zcela transparentně odhalil své plány. Pro Russia Today uvedl,
Budu se v Moskvě snažit přesvědčit Vladimira Putina, aby podpořil referendum Republiky srbské v otázce sebeurčení. Věřím, že mne podpoří.
V listopadu roku 2025 vyprší mandát mírových sil EUFOR na území Bosny a Hercegoviny, pokud jej neschválí Bezpečnostní rada OSN. Jelikož je jejím členem Rusko, lze očekávat veto a stažení mírové mise po více než 30 letech. S podporou Vladimira Putina, Alexandra Vučiče a Viktora Orbána může Milorad Dodik udělat mnohé, například jednostranně vyhlásit referendum o samostatnosti a tím destabilizovat region Balkánu, zhatit vstup Bosny a Hercegoviny do EU a vytvořit další regionální krizi, která vytvoří další problémy a přesměruje pozornost z ukrajinského bojiště, kde se Putinovi dlouhodobě nedaří ani za ohromných lidských oběí dosáhnout zásadního průlomu.
Pokud měl dosud někdo pochybnosti o roli Viktora Orbána jako trojského koně Kremlu uvnitř EU a NATO, po událostech srpna až září letošního roku v otázce Balkánu již musí mít všichni jasno. Je to právě Orbán, kdo kroky Evropské unie proti popírání mezinárodních ujednání na území Bosny a Hercegoviny blokuje a Ruskem sponzorovanému Miloradu Dodikovi pomáhá. V Moldavsku Rusové prohráli, na Balkáně se ale rýsuje nové a možná i nebezpečnější kolbiště, kde se opět střetne síla Evropské unie proti Ruské federaci a obyvatelé Bosny a Hercegoviny se stávají dalšími z řady těch, kteří se ocitají v centru nové hybridní války o destabilizaci Balkánu.
