Článek
Již delší dobu ve svých článcích uvádím, že na plénu Evropského parlamentu zdaleka nepanuje všeobecná shoda a frakce Evropských lidovců (EPP) se díky zvolení Friedricha Merze otáčí doprava a stává se racionálnější v otázce evropské konkurenceschopnosti. Lidovci se chtějí věnovat zejména seškrtání některých součástí opatření Green Deal. Nejprve ale musím čtenářům osvětlit situaci v Bruselu, protože orientace v tomto poněkud byrokraticky výkonném a místy nepřehledném prostředí zdaleka není samozřejmostí, zvlášť pak u českých voličů, kteří klíčové volby do Evropského parlamentu stále k mému nepochopení vnímají jako okrajové a nezajímavé.
Dnešní den je ale historický. Dokázal by si někdo představit, že budou Danuše Nerudová a Jan Farský hlasovat s poslanci Fidészu Viktora Orbána nebo francouzskými poslanci z partaje Marine Le Pen? Přesně k tomu totiž dnes poprvé od roku 1979 došlo a viníkem je německý kancléř Friedrich Merz, který se co mu síly stačí snaží vnést do Bruselu racionalitu v otázkách konkurenceschopnosti a souvisejících nařízení. Než se ale vrhnu na popis dnešních událostí, je třeba se vrátit do historie a situaci v Bruselu vysvětlit.
Rok 2019 byl pro Evropský parlament přelomový, protože koalice Evropské lidové strany (EPP) a Progresivní aliance socialistů pro Evropu (S&D) poprvé od roku 1979 nedosáhla většiny poslanců a musela se spojit s frakcí Renew Europe Emmanuela Macrona, jejíž součástí bylo i hnutí ANO Andreje Babiše. Frakce Evropští konzervativci a reformisté (ECR) byla společně s dalšími v opozici a tuto frakci jmenuji zejména proto, že jsou její součástí i poslanci ODS - ti nebyli v minulém období součástí vládnoucí koalice a tato situace se nezměnila ani po volbách roku 2024. V letech 2019 až 2024 tak vládla EPP společně se socialisty a Macronovými liberály pod vedením Ursuly von der Leyen a po volbách roku 2024 to byla opět současná šéfka Evropské komise, která získala pozici lídryně unijní exekutivy díky podpoře stejných partají. V Evropském parlamentu se tak na první dojem nic nezměnilo, skutečnost je ale notně odlišná.
Volby v Německu zachránilo pouze několik procent voličů od katastrofy, kdy Friedrich Merz vůbec nemusel získat post kancléře a díky propadnutí strany BSW Sary Wagenknechtové se jen o fous stal kancléřem s podporou sociálních demokratů, kteří utrpěli drtivou porážku. Právě Merz byl tím, kdo otočil kormidlem německé politiky a poprvé od roku 2015 pojmenoval problémy, které největší ekonomiku Evropy dlouhodobě trápí - migrace, ztráta konkurenceschopnosti, vysoké ceny energií a neschopnost inovovat.
Při hledání řešení se Merz neváhal pustit do dosud nemyslitelných kroků, například lze jmenovat deportace migrantů do Afgánistánu, prolomení německé dluhové brzdy, zbrojení a budování Bundeswehru tempem nepředstavitelným od 30. let 20. století a především se Friedrich Merz vyslovil také pro omezení některých aspektů evropské klimatické politiky. Lídr Německa tedy volá po zmírnění opatření známých jako Green Deal. Pozornost německého kancléře nyní směřovala k balíčku Omnibus, který zavádí takzvaný CBAM, tedy vývoz emisních povolenek za hranice Evropské unie skrze jejich uplatnění na importéry a také po firmách s více než 1 000 zaměstnanci žádá klimatické akční plány na roční bázi, reporting vyloučených emisí a zavazuje bankovní instituce, aby výše uvedeným hlášením podmiňovali poskytování úvěrů pro dotčené společnosti. Návrh komise měl pod zákon zahrnout firmy s více než 1 000 zaměstnanci a německý kancléř žádal změnu na 5 000 a více zaměstnanců, ale také usiloval o výjimku pro zahraniční společnosti, kteří hrozili odchodem z Evropské unie a firmy ze Spojených států nebo Kataru také hrozily, že přestanou Evropu zásobovat potřebnými palivy.
A volání Friedricha Merze bylo úspěšné, tedy alespoň v jeho vidění světa. Zmírnění dopadů směrnic CSDDD a CSRD, o kterém dnes hlasoval europarlament, prošlo díky hlasům EPP, Patriotů pro Evropu, frakce Renew Europe a konzervativců z ECR. Evropští socialisté i Zelení zůstali mimo a tento vývoj pro Ursulu von der Leyen neznamená nic dobrého. Do hry se totiž vrací její úhlavní sok Manfred Weber, šéf poslanců EPP a muž blízký Friedrichu Merzovi.
Merz si tvrdě protlačil své. Nerudová a Farský volili s Patrioty
Ačkoliv bylo možné zákon jednoduše prohlasovat díky hlasům některých poslanců z frakcí Patrioti pro Evropu a ECR, v Evropské unii existovala bezmála 50 let shoda, že frakce EPP a S&D nehlasují s nikým, koho považují za krajní pravici. Jen pro pořádek, krajní pravicí jsou pro obě frakce i někteří rumunští poslanci frakce ECR, kam spadá například i Alexandr Vondra a Veronika Vrecionová. Patrioti pro Evropu jsou pro europoslance ještě horšími populisty a extrémisty, tudíž jejich hlasy nepřipadaly v úvahu již vůbec.
Toto odvěké tabu ale bylo prolomeno po tom, co S&D a evropští Zelení nadále trvali na původním znění zákona a připustili pouze minimální ústupky. Jednání mezi EPP a S&D zkrachovala již jednou v říjnu a hlavní vyjednavač Jörgen Walborn oběma frakcím dlouho připomínal, že může jednání kdykoli ukončit a jednoduše hlasovat s ECR a Patrioty. Po několika týdnech ale došla trpělivost i Walbornovi a výsledkem je shoda na návrhu, jehož autorství je sdílené mezi konzervativnější částí EPP a Patrioty, v důsledku čehož prošel první zásadní legislativní návrh s otiskem poslanců, které v Bruselu levicové frakce nazývají krajně pravicovými extrémisty.
Členka jednacího týmu za Zelené, Kira Marie Hansenová, tento průlom v evropské politice poněkud emotivně okomentovala,
Přijde mi naprosto nehorázné, že EPP zavře dveře před pro-evropskou stranou a pro-evropským řešením, ačkoliv jsme jim v několika oblastech chtěli vyjít vstříc. Zavřeli před námi dveře a vrhli se do náruče extrémní pravice.
Socialisté a Zelení si ale při jednání zřejmě i díky 50 letům suverénní nadvlády nad Evropským parlamentem neuvědomili, že evropská matematika nabízí více řešení, než pouze koalici EPP, S&D a Macronovy Renew Europe. Poslanci EPP drží 188 křesel, frakce Patriotů 86 křesel a konzervativní ECR 78 křešel. Dohromady tyto kluby, bez započítání skutečné krajní pravice ve frakci Evropa suverénních národů (ESN), v 720 členném Evropském parlamentu disponují hlasovací většinou. Frakce ESN, nezařazení z AfD a dalších okrajových partají sdružují přes 70 poslanců. Hlasovací většina tedy může dále fungovat ve složení EPP, S&D a Renew Europe, ale také se může pohnout zásadně doprava, nikoli ale doleva.
Friedrich Merz si tak vybírá mezi dvěma extrémy, kde na jedné straně stojí socialisté, frakce Levice a evropští Zelení, kteří vnímají současnou evropskou klimatickou politiku jako příliš mírnou a naopak by přitvrdili, zatímco na druhé straně stojí umírnění skeptici z ECR a Patriotů, ale také opravdoví extrémisté z AfD, italské Ligy Severu, slovenské Republiky a dalších. Německý kancléř ale ví, že pokud v restartu Německa neuspěje a v souvislosti nedojde k vyrovnání konkurenceschopnosti evropského průmyslu a služeb, aby lidé pocítili lepší životní úroveň, v příštích volbách může AfD Německo již zcela ovládnout. Tento vývoj by se rovnal ekonomické i politické katastrofě.
A tak se stalo dosud nevídané - Danuše Nerudová a Jan Farský z frakce EPP hlasovali společně s poslanci Marine Le Pen a Viktora Orána, zatímco je podpoří i konzervativci typu Alexandra Vondry z ODS a Georgea Simiona z Rumunska. Byl to právě neúspěšný prezidentský kandidát Simion, kdo si ještě před několika měsíci přál odvolávat Ursulu von der Leyen a hlasování o nedůvěře právě z frakce ECR inicioval.
Evropa se otáčí doprava. Jen komise to stále nechápe
Jak zmiňuji v textu výše, 46 let nepřerušené vlády koalice frakcí EPP a S&D v Evropském parlamentu udělalo své. Ostatní frakce byly k hlasování a tvorbě legislativy připuštěny jen se souhlasem dvou hegemonů a konzervativci z ECR zastávali dosud pouze okrajovou a konzultační pozici. Emmanuel Macron a jeho frakce Renew Europe do tohoto odvěkého principu příliš změny nepřinesla, ale rok 2024 měl Evropskému parlamentu a zvolené unijní exekutivě již naplno připomenout, že nelze změny nálad společnosti ignorovat. Nestalo se ale nic, až zvolení Friedricha Merze kancléřem bylo pro Evropu budíčkem, nikoliv ale pro Evropskou komisi, která jde nyní přímo proti některým zájmům německého kancléře. Zatímco Merz volá po racionální revizi Green Dealu, Ursula von der Leyenová naopak přitvrdila a nad rámec dříve schválených opatření přidala cíl pro rok 2040 na úrovni 85+5 % snížení evropských emisí. Merz také usiloval o revizi migračního paktu, ale Leyenová byla proti. I zde si německý kancléř protlačil své a ustanovení migračního paktu, zejména pak alokace a rozdělování fondu solidarity, byla pozměněna v minulém týdnu.
Pozice Ursuly von der Leyenové je v ohrožení více než kdy dříve. Dlouhodobě kritizovaná šéfka Evropské komise dnes díky německému kancléři zjistila, že Patrioti pro Evropu a ECR jsou více než ochotní se podílet na vládě a mohou dosud stabilní koalici EPP, S&D a Renew Europe nejen obejít, ale také vystřídat. Dnešní změna balíčku Omnibus, která prošla hlasy 398 poslanců z EPP, Renew Europe, Patriotů pro Evropu, ECR a několika nezařazených, je historickým posunem v 46 let stabilním Evropském parlamentu a legitimizuje i jiné složení většiny než dosud nezpochybnitelnou koalici lidovců a sociálních demokratů.
Ursula von der Leyenová má po dnešku o čem přemýšlet.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
