Článek
Představte si obrovský balík peněz, konkrétně zhruba 400 miliard korun. Takové peníze není jednoduché utratit, zvlášť pokud je má utratit stát omezený legislativními předpisy a byrokracií při každém nákupu materiálu. Dobrá zpráva je, že z těchto 400 miliard může zhruba 120 jít na projekty duálního užití a zde již stát prostředky utrácet umí - lze postavit mosty, rozšířit železniční síť nebo opravit dálnice. Pořád ale zbývá 280 miliard a letos má Jana Černochová co dělat, aby zvládla utratit 160 miliard a obhájit některé z mediálně propíraných nákupů, například tanků Leopard za 54 miliard bez výběrových řízení.
Česká republika po summitu v Haagu čelí paradoxní výzvě - musí se naučit v rámci obranného rozpočtu efektivně a proinvestičně utrácet. Úkol to není vůbec jednoduchý a existuje pouze několik málo států, které takto s prostředky na obranu umí zacházet a zvládají v rámci armády tvořit výzkum, vývoj a projekty využitelné posléze i v civilním sektoru.
Většina občanů, ale i politické reprezentace v České republice, si uvědomuje nutnost posílení obranných výdajů, jen se nemohou shodnout na konkrétní formě. Vládní strany obhajují navýšení výdajů a poukazují na nutnost posílení armády, nejsilnější opoziční hnutí ANO mezitím poměrně alibisticky kritizuje nákupy samotné a poukazuje na neschopnost armády utratit peníze smysluplně. Utrácet a zároveň peníze částečně investovat do ekonomického výkonu a vývoje technologií je možné, je ale potřeba najít vhodnou inspiraci a neexistují lepší příklady než Izrael a USA.
Právě tyto dvě země vynakládají na obranu vysoké částky a zároveň přímo těží z vojenského vývoje a umí efektivně přenášet technologie do civilního sektoru.
USA investují 17 % obranného rozpočtu do výzkumu, Izrael vydává dvojnásobek
Nikdo nemůže zpochybnit schopnosti Izraelců nebo Američanů na bitevním poli, ale také v oblasti vývoje nejmodernějších technologií. Obě země jsou lídry oborů kybernetické bezpečnosti a informačních technologií, zároveň ale tyto technologie prodávají a získávají tak násobnou návratnost své investice.
Obě země vydávají značné prostředky na výzkum a vývoj nových technologií. Američané v rámci svého rozpočtu v kapitole výzkumu utrácí neuvěřitelných 141 miliard dolarů ročně, což odpovídá ročním rozpočtům České republiky a Slovenska. Izraelci šli ještě dál, do výzkumu a vývoje investují až 30 % svého obranného rozpočtu, respektive zhruba 5 miliard dolarů. Výsledky jsou nezpochybnitelné. Americký vojenský výzkum přinesl světu Internet, mikrovlnné trouby, systém GPS a integrované okruhy dnes sloužící jako základ celého oboru polovodičů. Izraelská kyberbezpečnostní jednotka 8200 zabývající se kyberbezpečnostní zas vytvořila software využitelný i pro ochranu systémů v civiním sektoru a prodala svou technologii dnes bilionovým podnikům Palo Alto Networks nebo Check Point Software v USA.
Armády Izraele i USA sledovaly své cíle, ale zároveň vytvořily bilionové průmyslové a technologické sektory, které se rozvíjí dodnes. Právě takto by měla přemýšlet i Armáda České republiky a neutrácet výdaje pouze slepě za materiály a vybavení, ale také masivně investovat do výzkumu.
Dosavadní vizitka Armády ČR je totiž, bohužel, doslova příšerná. České ozbrojené složky investují do výzkumu a vývoje pouhých 0,29 % svého rozpočtu. Za rok 2024 šlo o 454 milionů korun a z toho 120 milionů financovala EU. Při navýšení obranných výdajů o 5 % za současné situace je závazek z Haagu katastrofou pro české veřejné finance. Můžeme to ale změnit.
Startupy, univerzity a špičkoví odborníci - Česká republika musí změnit paradigma o službě
V Izraeli nebo USA je zaměstnávání špičkových odborníků v armádě naprosto běžné. V České republice by se ale experti dočkali tabulkových platů na úrovni několikanásobně nižší v porovnání se soukromým sektoru. Ministerstvo obrany také v USA masivně spolupracuje s univerzitami a je úplně běžné najít armádní výzkumná centra například na Harvardově univerzitě nebo na technologické MIT.
Armády v Izraeli a USA běžně financují vývojové projekty i s rizikem, že se vývoj nepodaří a i přesto shromažďují poznatky a dále financují nadějné skupiny. I selhání tak může sloužit k dalšímu rozvoji a jako příklad lze jmenovat projekt autonomního dronu Boeing XB.
Armáda USA v období let 1999 až 2004 investovala více než 4 miliardy dolarů do pokročilého autonomního dronu Boeing X-45 a X-46. Na dronu byly testovány první prvky umělé inteligence a strojové autonomie dnes využívané v četných systémech armády USA a v nejmodernějších letounech. Výzkumníci ale narazili na limity tehdejších technologiíí a celý program byl po masivních investicích a neúnosných nákladech ukončen. O dekády později se ale situace změnila a dnes na výzkum Boeingu navázala firma Northrop Grumman s vývojem dronu nové generace X-47B a dosahuje zatím při testování letounu pozitivních výsledků.
Firma Boeing by jako soukromý subjekt s povinnostmi řádného hospodáře nemohla slepě investovat značné prostředky do vývoje stroje určeného k výrobě až za desítky let. Díky armádnímu finanování ale mohl Boeing uvolnit ruce výzkumníkům a dnes se Spojeným státům projekt XB začíná vyplácet.
Takových projektů běží v USA ročně desítky, ne-li stovky. Množství z nich narazí na technologické, finanční nebo výrobní limity, i tak je ale rozpočet na armádní výzkum jedním z důvodů, proč si Spojené státy neustále již desítky let drží technologický náskok nad armádami ostatních globálních mocností.
Nelze pouze utrácet. Musíme také investovat
Izrael a USA udržují své armády v nejlepší kondici a zároveň na výdajích na obranu obě země vydělávají. Česká republika má rozvinutý obranný průmysl a firmy by jistě dokázaly za přispění Ministerstva obrany vyvíjet i technologie tak, abychom v budoucnu nemuseli pouze nakupovat, ale také prodávat a dále armádní projekty využívat i v civilním sektoru.
Obranný rozpočet také může pomoci českému vysokému školství. Na příkladu z USA lze pozorovat přímou spolupráci mezi univerzitami a armádou. Máme skvělé výsledky na fakultách robotiky nebo kybernetiky, také disponujeme skvělými chemiky s úspěchy i v zahraničí. Při propojení zájmů armády s nejlepšími českými mladými výzkumníky mohou výdaje armády putovat i do vzdělávání. Armáda by také po vzoru Izraele mohla investovat do mladých firem a financovat vývoj technologií využitelných v armádě na základě smluv podobných těm v Izraeli, kde armádou financované firmy mohou prodávat i do civilního sektoru za předpokladu souhlasu státu.
Pokud by Česká republika uplatnila v rámci výdajů obranných výdajů kompromisních 15 % na výzkum a vývoj v horizontu pěti let, putovalo by do tuzemského vývoje přes 60 miliard korun, což je více než kombinovaný rozpočet Technologické agentury, Grantové agentury a Akademie věd ČR. Při inspiraci úspěšnými státy s vysokými obrannými rozpočty a zároveň i pokročilým výzkumem, může České republika dosáhnout podobného stavu a paradoxně si i díky navýšení obranných výdajů polepšit.
A nebo také věci mohou zůstat při starém, opoziční politici budou výdaje na obranu kritizovat, slibovat jejich zrušení a vláda bude slepě utrácet a financovat zahraniční výzkum namísto smysluplné kombinace nákupů, vývoje a investic.
