Článek
Andrej Babiš by měl rád vše rychle hotové. Jednání o vládě dosud provází informační šum méně či více podložených reportáží médií. Spekulace o přenechání Ministerstva vnitra například vzaly za své po tom, co Tomio Okamura otevřeně vyhrožoval policejnímu prezidentovi odvoláním, což bylo moc i na Andreje Babiše a zástupce Motoristů sobě. Prezident Petr Pavel si ale podle reportáže Seznam Zpráv klade některé poměrně neobvyklé požadavky. Hlava státu si například podmínila jmenování kabinetu znalostí programových priorit a personálního obsazení ministerstev, což je taktéž pochopitelné, ale Petr Pavel šel ještě dál a žádá také, aby součástí programového prohlášení vlády bylo závazné stanovisko k zachování stavu demokratických institucí, mezi které prezident zahrnul i veřejnoprávní média, bezpečnostní složky, justici a státní zástupce. Takto široké podmínění jmenování kabinetu se vymyká i zvyklostem na sklonku mandátu Miloše Zemana, který ale předtím neméně razantně zablokoval jmenování Michala Šmardy nebo se o totéž snažil i u Jana Lipavského.
Prezident Pavel se poprvé tímto vzdorem Babišovi projevil jako politik a hned s prvním náznakem nesouhlasu s rychlým jmenováním vlády klade poměrně obtížně splnitelné podmínky. Andrej Babiš má nyní dvě možnosti a ze strany Petra Pavla jde o zásadní hazard s jeho politickým kapitálem.
Nechá Babiš Petra Pavla, aby kladl podmínky? Konflikt dvou rivalů není v zájmu občanů
Podle informací z reportáže serveru Seznam Zprávy přišel s poměrně širokým spektrem podmínek jmenování budoucí vlády, konkrétně jsou v článku shrnuty takto: „Dožaduje se (pozn. - prezident) podpory institucí demokratického státu, nezávislosti médií veřejné služby, autonomie vysokých škol a svobodného vzdělávání, nezávislosti justice, státního zastupitelství, policie, bezpečnostních složek, ale i dalších státních orgánů.“
Zde je důležité připomenout, že média veřejné služby podléhají platné legislativě, která se může změnit skrze demokraticky zvolenou sněmovní většinu. To samé platí u financování vysokých škol, odvolání či jmenování státních zástupců včetně pozice nejvyššího státního zástupce a vláda může také odvolat či jmenovat policejního prezidenta, náčelníka generálního štábu a šéfy jednotlivých organizací, například Státního fondu pro životní prostředí, Státního zemědělského a intervenčního fondu, ale i dalších organizací. Požadavky Petra Pavla tak ve své podstatě budoucí vládu paralyzují, bude-li hlava státu žádat po Andreji Babišovi, aby vše zanechal v současném stavu. Lze připomenout, že Vít Rakušan byl tím, kdo způsobil odchod policejního prezidenta okamžitě po svém nástupu a Zdeněk Nekula se na Ministerstvu zemědělství netajil svou ambicí deagrofertizovat resort, respektive vyhodit lidi jmenované kabinetem Andreje Babiše. Obdobně postupoval také Marian Jurečka u MPSV a Vlastimil Válek také zasahoval do personálního obsazení fakultních nemocnic. V neposlední řadě také vláda zasáhla do fungování veřejnoprávních médií tím, že zásadně navýšila jejich financování. Rektory vysokých škol pak odvolává sám prezident, tudíž je požadavek na autonomii vzdělávacích institucí v kompetenci samotného Petra Pavla.
Tímto výčtem výše Petra Pavla nechci v jeho umravňování Andreje Babiše nijak kritizovat. Sám jsem vděčný, že Babiše někdo brzdí, ale je třeba si nalít čistého vína a objektivně si říci, že rozhodně nejde o běžné podmínky, které by si hlava státu měla klást. Bude-li Petr Pavel postupovat příliš tvrdě, riskuje druhý prezidentský mandát a ztráta na Babišovi nezávislé hlavy státu ohrozí zahraniční ukotvení České republiky a demokratické instituce v zemi násobně více než jmenování odborníků SPD na resorty, které stejně Babišovi podléhají a lídr ANO si od slabého Tomia Okamura rozhodně nenechá nic diktovat. Hlava státu velmi dobře ví, že z EU ani NATO nelze vystoupit bez ústavní většiny a k opuštění jakékoli z jmenovaných organizací rozhodně během Babišova mandátu nedojde.
Petr Pavel může ale hrát ještě širší hru, která by jej mohla stát druhý prezidentský mandát. Hlava státu se také může snažit Babiše převychovat a jeho programové priority přesměrovat k vyšší podpoře Ukrajiny nebo k liberálnější politice vůči Evropské unii.
Ti, kteří se snaží Babiše převychovat, končí špatně. U Petra Pavla je v sázce příliš mnoho
Kdo čte mé texty pravidelně, ví, že nejsem žádným fanouškem Andreje Babiše. Jsem ale zároveň realistou a historické snahy všech předchozích Babišových převychovatelů skončily stejně. Dotyční politicky vyhořeli a lze jmenovat Bohuslava Sobotku, Jana Hamáčka nebo i Vojtěcha Filipa. Všichni si mysleli, jak na lídra ANO vyzrají a zvládnou jej ukontrolovat a v této iluzi zůstali tak dlouho, až spadli na nejhlubší politické dno.
Petr Pavel se může snažit Babiše nejen zbrzdit a umravnit, ale také přesměřovat skrze vyšší podporu Ukrajiny nebo zachování české muniční iniciativy. V sázce mohou být také místa Pavlovi blízkých členů armády, například generálů z okolí Karla Řehky spojovaných s 601. skupinou speciálních sil a také může prezident trvat na zachování angažmá samotného Řehky. Ona široká deklarace prezidentových požadavků ohledně bezpečnostních složek pokrývá vše výše uvedené a Babiš může s prezidentem svádět dlouhodobý konflikt nebo jej také poslechnout. Pokud by ale ke konfliktu dvou výrazných mužů došlo, oba se těší neobyčejné důvěře veřejnosti a nejen že by se prohloubily rozkoly mezi voliči, ale také by se okamžitě po Babišově zvolení vytvořila hráz mezi Pražským hradem a Strakovou akademií.
Není tajemstvím, že Andrej Babiš jen těžce přenesl přes srdce prohru v prezidentské volbě a není nemožné, ba je to dokonce i velmi pravděpodobné, že uvidíme v roce 2028 opětovný pokus lídra ANO o získání prezidentského mandátu. V pozici hegemona české politické scény a zároveň prezidenta republiky by pak Babiš mohl skutečně přetvořit zemi k obrazu svému, ať už jde o jakoukoliv představu. V sázce je jmenování členů Ústavního soudu, nezávislost České národní banky, ale jde i o soudy a armádu. Bez zastání premiéra je pozice Petra Pavla v konfliktu s Babišem příliš vratká. Lídr hnutí ANO získal rekordní počet hlasů a je na koni, zatímco Petr Pavel si musí svůj post obhájit v komplikovanějším období, kdy nemusí s kroky vlády souhlasit, ale zároveň by měl zůstávat nadstranický.
Pro hlavu státu jde o dosud nevídanou zkoušku trpělivosti a sebezapření, zejména v otázce jmenování některých nominantů SPD s vědomím, jaké názory partaj zastává. Skrze skvěle sepsaný komentář Jana Lipolda bych přivítal, pokud by Petr Pavel nyní vytrval ve své misi, jejíž cíl spočívá v jediném - nezachraňovat volby a respekovat vůli voličů. Bude to těžké, ale nadstranického a nestranného prezidenta nyní Česká republika potřebuje více než kdy dříve a Petr Pavel by měl myslet i na další konflikty, které zcela jistě přijdou a nevyplýtvat nyní veškerý politický kapitál na konflikt s Babišem, který stejně hlava státu dříve či později prohraje. Jak pravil klasik, vox populi, vox dei a každý, prezidenta nevyjímaje, musí vůli voličů respektovat bez výhrad a podmínek.
