Před Trumpem prchá celý svět, Evropa je útočištěm

Často pomalé a opatrné posuny v globální ekonomice vystřídalo v uplynulých měsících uzavření několika přelomových dohod. Jako první se finalizovala smlouva mezi Evropskou unií a jihoamerickým společenstvím Mercosur, jen aby o dva týdny později oznámila také Kanada přelomovou dohodu o obchodu s Čínou. Zcela nečekaně se také osmělila Indie a přistoupila na největší obchodní dohodu dosavadní historie, když s Evropskou unií vyjednala podmínky pro trh zahrnující 2 miliardy občanů a 27 bilionů dolarů v HDP. Dnes server Euronews informoval o cestě šéfky Evropské komise do Austrálie, kde má dojít k podpisu další obchodní dohody a aby toho nebylo málo, Velká Británie podle dnešních zpráv taktéž informuje o návrat do evropské celní unie.

Aby si čtenáři uvědomili, o jak zásadní události jde, je nutné upřesnit jejich genezi a vývoj. Dohoda mezi Evropskou unií a společenstvím Mercosur se jedná již od roku 2000 a Indie jednání o volném obchodu s EU započala před 21 lety. Austrálie chce s unií obchodovat již 8 let a úvahy o návratu Velké Británie do evropské celní unie byly dosud zcela nemyslitelné a záměr by de facto popřel hlavní argument referenda o Brexitu.

Nejde ale o výlučně evropský trend, své vazby na další státy posiluje Indie i v rámci společenství jihoasijských ekonomik ASEAN a Kanada, Brazílie i Mexiko odklání svůj export do Číny, protože Spojené státy pod Donaldem Trumpem představují až příliš nevypočitatelného a agresivního partnera. Své důsledky má Trumpova politika i na Taiwanu a v Jižní Koreji. Korejci nyní posilují své vztahy s Japonskem, ačkoliv jsou obě země historickými rivaly. Do roku 1979 byly v Jižní Koreji zakázány japonské písně a další části společného kulturního dědictví obou zemí, jen aby se nyní vazby posilovaly. Korea ale jedná také s Čínou, kam hodlá vyvážet většinu exportu a investovat i do podniků na čínském území.

Situace by se dala přirovnat ke globálnímu ekonomickému zemětřesení, které odbouralo historické spory, ekonomické rozepře i bloky na stranách obchodních partnerů a dovedlo největší globální ekonomické mocnosti k bezprecedentnímu přepisu obchodní mapy světa.

Důvod těchto posunů přitom tkví v obchodní politice Spojených států, které zavedly za vlády Donalda Trumpa několik celoplošných, ale i cílených celních přirážek na své partnery, a to z rozličných důvodů. První vlna v rámci takzvaného Dne osvobození, což bylo v Trumpově pojetí zavedení 10 až 39 % dodatečného cla na všechny státy světa, byla odvozena od stále nerozluštěné tabulky založené na obchodním deficitu Spojených států s rozličnými světovými ekonomikami. Někteří vyšli dobře, jako například Velká Británie a Rusko s 10 % přirážkami na dovoz, ale jiní utrpěli zdrcující rány, zde lze uvést Vietnam a Švýcarsko s 39 % clem na vyvážené produkty.

Jelikož je globální obchod postaven na dlouhodobých vazbách a dodavatelské řetězce jsou nasmlouvané na dlouhé roky dopředu, bylo zcela logické, že Spojené státy nejprve díky celním přirážkám inkasovaly nižší desítky miliard dolarů měsíčně. Firmy, zvlášť ty s vyšší přidanou hodnotou, nemohou lusknutím prstu dodavatele nahradit, ať už kvůli specifickým potřebám nebo z logiky dlouhodobých kontraktů. Slova představitelů Bilého domu o tom, jak skrze celní inkaso dojde ke snížení dluhu a zbohatnutí Američanů, ale nyní naráží jako kosa na kámen. Dovoz do USA totiž soustavně klesá a ne, není to pro Spojené státy pozitivní zpráva. Roste totiž také nezaměstnanost a stagnuje přidaná hodnota výrobců v USA, což jsou přesně ta dvě čísla, která by měla v případě úspěchu Trumpovy politiky raketově stoupat, zvlášť pokud Trump z pracovního trhu skrze migrační politiku odstranil až dva miliony pracovníků působících v šedé ekonomice.

Ve druhém a čtvrtém kvartálu roku 2025 se perfektně ukázala právě ona zhoubná povaha americké závislosti na importu, díky které nemá strategie Bílého domu šanci na úspěch. Po prvotním šoku z celních opatření se podniky v masové míře během dubna a května roku 2025 předzásobily, čímž také z propadu o 0,3 % vzrostlo americké HDP na 3,8 % meziročně a o 1,4 % meziměsíčně. Stejný trend se opakoval i na sklonku roku 2025, kdy v prosinci nečekaně stoupl dovoz do USA o více než 9 %, ale meziměsíčně se také zvedla míra inflace, konkrétně o 0,5 %, což více než dvojnásobně převýšilo odhady analytiků. Důvod je opět prostý - Američané chtěli nakupovat, ale nedokázali si potřebné zboží vyrobit a spoléhali opět na import, tentokrát ale již navýšený o celní přirážky. Slabší dovoz také náležitě oslabil dolar, čímž snížil kupní sílu Američanů, ale také posílil konkurenceschopnost exportérů z USA. Na to také Donald Trump zřejmě spoléhal a několikrát také uvedl, že hodlá dolar náležitě oslabit, aby firmy z USA podpořil i touto cestou.

I zde ale padá kosa na kámen a ukazuje se, že nelze oddělit politiku od ekonomiky. Poslední čísla z USA nevypráví hezký příběh. Inflace roste více než dvojnásobně proti odhadům, na čtyřletá maxima vzrostla také celková nezaměstnanost a zatímco měla americká ekonomika v prosinci pracovní místa přidávat 45 000 nových pracovních míst, výsledek byl poloviční. Příjmy z cel klesají taktéž, negativní obchodní bilance proti předpokladům narostla a průměrné hodinové výdělky se meziročně zvýšily o pouhých 1,1 %.

Spojené státy jsou stále technologicky nejvyspělejší ekonomikou světa a dominují v sektorech služeb s vysokou přidanou hodnotou, v rozvoji umělé inteligence, ale i v sektorech výroby nejvyspělejších zbraní a těžby nerostných surovin. S novou vládou ale chybí Spojeným státům to nejdůležitější, čímž je v globální ekonomice hlavně předvídatelnost a relativní spolehlivost.

Centrálně plánovaná čínská ekonomika se tak ve stínu Donalda Trumpa najednou zdá pro některé být spolehlivějším dodavatelem i partnerem, než tržní Spojené státy pod vládou nevyzpytatelného prezidenta schopného uvalit cla podle toho, kdo se mu zrovna znelíbí - Kanada, Mexiko a Brazílie by mohly vyprávět. Byrokraticky kostrbatá Evropská unie a její netarifními bariérami přebujelý trh s nejrestriktivnějšími regulacemi světa se díky Donaldu Trumpovi stává taktéž lákavým odbytištěm. Totéž lze tvrdit u současného příklonu Velké Británie k Evropské unii, který se děje v nezávislosti na odchodu Britů z unie před pouhými šesti lety a zdálo by se, jako by k takové události snad ani nedošlo. Británie usiluje o vstup do evropské celní unie, ale i o přístup k bezpečnostním nástrojům SAFE a ReARM Europe, ale není sama. O totéž usiluje i Kanada, Švýcarsko a Norsko, taktéž státy mimo Evropskou unii.

Ačkoliv se dopady uzavřených dohod neprojeví ihned, nýbrž v horizontu 2 až 5 let, výsledkem bude zcela jistě nikoliv celkový odklon od amerického trhu, ale úsilí o maximální diverzifikaci a snížení ekonomické závislosti na USA v otázkách obchodní bilance i strategické závislosti, například v dodávkách zbraní a surovin. Navzdory agresivní politice USA lze dosavadní dopady hodnotit jako čistě pozitivní, leč v některých případech i kontroverzní. Vehnat Kanadu, Brazílii a Mexiko do náruče Číny se nemusí vyplatit nejen Spojeným státům, ale i zmíněným třem zemím, přičemž totéž platí pro Evropskou unii. Příklon Velké Británie je ale čistě pozitivní a neméně příležitostí přinese také rozvoj vztahů s Indií, státy Mercosur a Austrálií, skrze kterou lze odbourat množství evropských nedostatků na poli dodávek nerostů i vzácných zemin. Nelze však nyní z pohledu Evropské unie usnout na vavřínech. O spolupráci s unijním blokem mají nyní zájem téměř všichni významní ekonomičtí hráči, ale unie by neměla zapomínat na vlastní problémy v oblasti nezvládnuté klimatické politiky snižující konkurenceschopnost a nedostatky na poli energetiky i přebujelé byrokracie.

Evropě tak nyní hraje do karet ten samý Trump, který bloku téměř denně vyhrožuje cly i záborem území. Z ekonomického pohledu je ale současný vývoj pro Evropu nejlepší za uplynulých 25 let a rok 2026 vstoupí do dějin jako období, kdy se definitivně prolomily ledy vedoucí k uzavření smluv o volném obchodu s bezmála 2,5 miliardami lidí v Indii, státech Mercosur a Austrálii, ke kterým může brzy přibýt i návrat k celní unii s Velkou Británií.

Tak díky, Donalde.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.