Přijetí Ukrajiny změní Evropskou unii k nepoznání

Ať už mírová jednání o urovnání konfliktu na Ukrajině dopadnou jakkoli, vítězství Vladimira Putina a podrobení celé Ukrajiny zůstává velmi nepravděpodobnou variantou. V tomto kontextu si je ale také třeba představit, jak členství země zápolící s ruskou agresí ovlivní v blízké budoucnosti politiku Evropské unie, protože přijetí Ukrajiny do EU je neoddiskutovatelnou součástí její budoucnosti, za kterou nyní umírají stovky vojáků denně a touha být součástí evropské sedmadvacítky byla také tím, co odstartovalo události Majdanu v letech 2013 a 2014. Evropská unie s Ukrajinou navíc počítá a stejně to vidí i 7 z 10 Ukrajinců.

Pak jsou tu ale reálie, o kterých se příliš nemluví. Kromě Ukrajiny se Evropská unie plánuje v nejbližší době rozšířit také o Moldavsko, kde taktéž probíhaly vyostřené politické konflikty mezi zastánci příklonu k Bruselu a k Moskvě, kteří se utkali v četných politických bitvách, kde zatím vždy suverénně zvítězila partaj premiérky Maji Sandu. Moldavsko s populací 2,5 milionu obyvatel je ale proti více než 40 milionové předválečné Ukrajině, kde nyní žije zhruba 37 milionů obyvatel, mravencem a vliv Ukrajiny na dění v Bruselu tak bude násobně vyšší, ne-li transformační.

Nyní je třeba vysvětlit, jak hlasování v Evropské unii funguje a jaké změny členství do zavedených zvyklostí přinese členství Ukrajiny, případně také Moldavska v blízké budoucnosti. S populací 41 milionů občanů je Ukrajina zhruba o 10 % větší zemí než Polsko s 53 europoslanci a lze tak odhadnout, že počet jejích zástupců v Bruselu dosáhne podobného, případně vyššího čísla. Získá-li Ukrajina minimálně 53 europoslanců a Moldavsko 9, což odpovídá populaci obou zemí, dojde k následujícím přelomovým změnám. Než přejdu ke změně rozložení sil v Evropském parlamentu a unijní exekutivě, nejdůležitějším průlomem bude zisk blokační menšiny východních zemí v případě, kdy budou usilovat o blokaci rozhodnutí Evropské rady. Tato změna při přijetí Ukrajiny bude tou nejvýznamnější a prezident Ukrajiny se okamžitě stane jedním z nejdůležitějších státníků v Evropské unii.

Současný systém blokační menšiny na Radě Evropské unie umožňuje minimálně čtyřem státům, které zastupují 35 % evropské populace, zablokovat jakékoli rozhodnutí a vyžádat si přepracování. V současnosti nelze blokační menšinu získat bez hlasu jednoho z dominantních hráčů Evropské unie - Španělsko, Itálie, Francie, Německo - nebo velkého množství menších, leč populačně významných zemí Beneluxu, tedy Belgie a Nizozemska. I pokud by se dalo dohromady Polsko, Česká republika, Maďarsko, Rumunsko, Chorvatsko, Litva, Estonsko, Bulharsko, Slovensko, Slovinsko a Rakousko, blokační menšinu tyto země samy bez jednoho ze západních partnerů neutvoří.

Jak vyplývá z výčtu výše, odmítnutí opatření schvalovaných na Radě EU je v současnosti pro Českou republiku nebo menší země ze střední a východní Evropy téměř nemožné, neuzavřou-li partnerství s jednou ze zemí tzv. velké čtyřky, tedy se Španělskem, Německem, Francií nebo Itálií. Ukrajina tento poměr sil ale momentem jejího přijetí změní. Následně bude třeba pouhá koalice Ukrajiny, Pobaltí, Rumunska, Polska, Bulharska, Maďarska a České republiky k tomu, aby Radou EU návrh neprošel. Tento poměr lze libovolně kombinovat, ale 35 milionů Ukrajinců, ne-li více, zajistí střední a východní Evropě onu dosud nedosažitelnou menšinu, čímž se ukončí dekády hegemonie velké čtyřky, kdy bez jejího souhlasu efektivně nebylo možné zablokovat téměř nic a největší země EU si logicky za své hlasy vynucovaly u menších partnerů odpovídající protislužby.

Zde ale výčet změn zdaleka nekončí. Bude-li dodržen termín přijetí Ukrajiny do Evropské unie v rámci Trumpova mírového plánu, tedy rok 2027, bude se Ukrajina přímo podílet na skladbě nové Evropské komise po evropských volbách v roce 2029. Přístup Ukrajiny k evropské politice zůstává pragmatický tak, aby jejímu členství nic nebránilo, díky čemuž je i dnes do ukrajinské legislativy začleněn balíček Fit for 55 a transpozice Evropského klimatického zákona. Díky skladbě ukrajinské energetiky, dominanci těžkého průmyslu a zásadním budoucím nákladům na rekonstrukci země lze ale důvodně očekávat posuny, jakmile se začne měnit i politická situace v předních ekonomikách Evropy.

V tomto kontextu je třeba zmínit, že by bylo ze strany Ukrajiny logickou volbou začlenění do dominantní frakce evropských lidovců (EPP), kde lze vyjednat maximum možného pro zájmy Ukrajiny, ale i tato strategie nutně povede k historickému průlomu ve složení europoslanců EPP, přijme-li partaj ty ukrajinské. V současnosti tvoří největší národní kluby v EPP Německo, Španělsko a Polsko s 29, 20 a 14 poslanci. Na ukrajinské politické scéně lze ale očekávat úspěch současných partají Sluha národa Volodymyra Zelenského, Evropská suverenita Petra Porošenka a Vlast Julie Tymoščenkové. Tyto tři dominantní politické partaje zastávají vesměs shodné politické názory a usilují o co největší integraci do Evropské unie a ideově souzní s dominantní EPP - za touto shodou lze hledat i pragmatické důvody.

Sluha národa, Evropská suverenita a Vlast momentálně disponují 70 % hlasů všech Ukrajinců a nedojde-li k celkovému odklonu od proevropské a středové politiky dominantních ukrajinských partají, získaly by zmíněné strany přes 30 europoslanců a vytvořily tak největší národní europoslanecký klub v EPP. Co je ale důležitější, s poslanci z Polska, Rumunska, Bulharska a Pobaltí by nadále Španělé, Němci, Nizozemci a další europoslanci západní Evropy netvořili v EPP většinu. Straně by nyní dominovaly partaje ze střední a východní Evropy, což se dosud nikdy v historii Německem vedené EPP nestalo. Jen těžko si lze představit, že by si zástupci německé CDU v podobě Manfreda Webera či Ursuly von der Leyen zachovali v partaji většinově složené ze středoevropských a východoevropských europoslanců dominantní postavení - je tak možné, že by se budoucím předsedou Evropské komise stal Polák či Rumun.

Sečteno, podtrženo - Ukrajina v EU nezamává jen složením potenciální blokační menšiny v Radě EU, ale její europoslanci zcela přepíšou současné rozložení vlivu v Evropské komisi i Evropském parlamentu. Přijetí Ukrajiny vychýlí onen pomyslný jazýček na vahách z dominance západní a jižní Evropy ve prospěch střední a východní Evropy.

Výše uvádím pouze politické změny. Přijetí Ukrajiny do Evropské unie také přepíše rozložení vojenských sil jednotlivých zemí evropské sedmadvacítky - opět ve prospěch střední a východní Evropy.

Již dnes je patrné, že masivní investice do bezpečnosti ze strany Polska oslabily vliv Německa, Francie a Itálie, jejichž bezpečnost byla dlouhodobě podceňována a zanedbávána. Polská armáda je dnes dominantní silou při konfrontaci s ruskými hrozbami a zdatně jí sekunduje i Rumunsko, Pobaltí a Skandinávie - tyto země taktéž ve stínu Polska masivně posilují vlastní obranu a disponují akceschopnějšími armádami než Italové či Němci. Členství Ukrajiny by logicky vliv východní nadále exponenciálně posílilo, protože ukrajinská armáda je považována za moderní, sofistikovanou a nebývale zkušenou sílu, od které se nyní učí Britové, Američané, Francouzi, ale i samotní Poláci.

Podle Trumpova mírového plánu by armáda Ukrajiny i za dob míru převyšovala kombinované síly Francie, Německa a Velké Británie více než dvojnásobně a v tomto výčtu není zahrnuto vybavení, bojeschopnost a především nabyté zkušenosti z téměř čtyřletého boje proti Ruské federaci. Není podstatné, zda Ukrajina bude či nebude členskou zemí Severoatlantické aliance - mírový plán nebrání Ukrajině uzavírat bilaterální obranné dohody s členskými státy Evropské unie a lze předpokládat, že si Ukrajinci tyto závazky zajistí výměnou za nabyté zkušenosti a produkty svého obranného průmyslu. Členství Ukrajiny v Evropské unii tak nepřepíše jen politickou, ale také bezpečnostní mapu Evropy tím, že do unie vstoupí nebývale silná armáda, která v kombinaci se silami Polska a Pobaltí opět převýší personálem, vybavením i zkušenostmi armády západní a jižní Evropy.

Je zcela pokrytecké na jedné straně kritizovat Evropskou unii za přílišný příklon ke stanoviskům západní Evropy a na druhé straně odmítat přijetí Ukrajiny do Evropské unie. I já jsem zastáncem racionalizace a reforem politiky současné unijní exekutivy, ale tohoto záměru lze bez Ukrajiny v Evropské unii dosáhnout jen stěží. Rovnováha sil je dnes totiž vychýlená ve prospěch čtyř dominantních států v EU a změna nepřijde, nebude-li přijata právě Ukrajina. Výsledky usilovných snah o zmírnění normy EURO 7, omezení zákazu výroby automobilů se spalovacími motory či snížení dopadů emisních povolenek ETS 2 pokaždé narazí na onu diskrepanci v politickém vlivu jednotlivých členských států a ačkoliv se Češi, Poláci nebo Rumuni snaží, bez dostatečné opory v procentech populace a počtu europoslanců se snahy projevují jako nedostatečné, ne-li přímo odsouzené k nezdaru.

Evropská unie se musí změnit zevnitř a mnoho z nás to cítí, což ostatně vyplývá i z průzkumů veřejného mínění. Nejlepší cestou k reformě Evropské unie je právě ono vybalancování sil mezi státy střední a východní Evropy proti jejich protějškům ze západu a jihu, kteří unii dominovali více než 40 let. Ukrajina je tím klíčem a její přijetí v doprovodu Moldavska a snad i některých států Balkánu zajistí větší vliv zemí s komunistickou minulostí a zkušeností s ruskou okupací, jako je právě Česká republika.

Z pohledu pragmatika nedává smysl Ukrajinu do EU nepřijmout. Země s rozvinutým průmyslem, nerostnými zdroji, bojem vyzkoušenou armádou, levnou pracovní silou a dostatečně početnou populací k tomu, aby došlo k přepsání politické mapy EU je přesně tím, co může současnou Evropu a Evropskou unii transformovat k lepšímu. Snad nejsem sám, kdo tento zcela očividný fakt registruje a členství Ukrajiny v Evropské unii uvítá.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.