Článek
Syn řidiče vysokozdvižného vozíku a prodavačky obuvi Robert Ludovítovič (jak je nazýván ruskými médii) Fico dosáhl pozoruhodné kariéry. Stal se nejdéle sloužícím premiérem v porevoluční slovenské historii. Díky jeho komunistické minulosti, původu, ale i předchozím postojům by neměly být současné činy a výroky slovenského premiéra překvapením - silně proruská rétorika není Robertu Ficovi cizí.
Fotografie Roberta Fica na přihlášce do komunistické strany, TASR
Ambiciozní mladý komunista byl brilantním politikem a umně manévroval i dříve
Jakmile padl komunistický režim, došlo k přejmenování původní Komunistické strany Slovenska (KSS) na SDĽ - stranu demokratické levice. Rebrandovaní komunisté dosáhli poslaneckých lavic a i mladý Robert Fico usedl v roce 1992 - bylo mu 28 let - do slovenské národní rady.
Načasování je hlavní devizou ambiciozního mladého politika - SDĽ ztrácí preference a Robert Fico dostává nabídku stát se jejím předsedou. Tu nejprve příjímá, aby vzápětí post lídra strany před volebním kongresem odmítl. Zakládá roku 1999 stranu SMER, vyplňuje místo na levicovém spektru slovenské politiky a slibuje německý model SPD po vzoru Gerharda Schrödera - nejvíce proruského kancléře v německé novodobé historii, Ficova dlouholetého přítele.
Robert Fico se svým přítelem Gerhardem Schröderem, TASR
Rok 2006 je pro Roberta Fica klíčový, jeho strana SMER-SD získala 29,6 % hlasů voličů - poprvé získává post slovenského premiéra. Přelomový úspěch pro mladého politika, který založením vlastní strany riskoval svou budoucí politickou kariéru - vyšlo to. Novou vládu Fico skládá s HZDS Vladimíra Mečiara a silně národoveckou SNS vedenou Jánem Slotou. Dvěma v té době nejkontroverznějšími stranami Slovenska.
První Ficova vláda tak v kontrastu se současným děním budila ještě větší vášně. To, že vláda vydržela, premiér dovládl a ještě do voleb v roce 2010 posílil své volební preference (34,8 % pro SMER v roce 2010), demonstruje politickou genialitu Roberta Fica, který dokázal svým charismatem kanibalizovat menší, ale zkušenější koaliční partnery včetně politického matadora Vladimíra Mečiara.
Fico hájil ruské zájmy vždy, dnešní postoje nejsou nové
V roce 2008, kdy celý svět odsuzuje ruskou invazi do Gruzie, je Robert Fico jediným evropským premiérem, který podporuje Putinovo odůvodnění tohoto násilného konfliktu - tvrdí, že jde o mírovou operaci. Anexi Krymu také neodsoudil, naopak nazval uplatněné sankce vůči Rusku jako „nesmyslné“ a zpochybňoval dodávky obranného materiálu Ukrajině. Původ invaze Ruska roku 2022 na sousední Ukrajinu Robert Fico vidí ve „vyvražďování civilistů ruské národnosti“ a invazi přirovnal k americkému vpádu do Iráku. Dnes tvrdí, že cit. „Ukrajina nikdy nevstoupí do NATO během mého působení“. Premiér je tak konzistentní a současné postoje hlavy slovenské vlády by neměly šokovat.
„Mírová mise“, tvrdí premiér Fico o ruské invazi do Gruzie
Opojení mocí - udělám vše, jen abych vládl
Největší krizí je bezesporu vražda novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové. Slováci demonstrují v ulicích a neutuchající kritika zkorumpovaného politicko-podnikatelského komplexu vybudovaného zejména za vlád SMERu (nelze opomenout ani předchozí Mečiarovo působení za vlády HZDS). Robert Fico je v defenzivě a odstupuje z pozice premiéra - opět si lze povšimnout brilantního politického instinktu. Vládu přebírá Peter Pellegrini a strana SMER se rozpadá na dva bloky - liberálnější HLAS a konzervativnější SMER.
Nástup zpět k moci je pro slovenského premiéra nejtěžším bojem jeho života. Vytahuje všechny karty - zesměšňuje oponenty, nazývá prezidentku „krávou“ a využívá nástroje k maximální radikalizaci společnosti. Sekundatem je mu bývalý spolustraník Pellegrini, který zachytává liberálnější levicově orientované voliče, zatímco Fico je neúnavnou destruktivní silou, beranidlem rozrážející řady a kredibilitu vládní koalice - ta situaci nezvládá a kolabuje.
Robert Fico se však musí vrátit do čela země - nemá jinou možnost. Podnikatelsko-politické sítě vybudované za vlád SMERu začaly být bez vládní podpory chatrné a čím dále častěji byly odhalovány kauzy a korupce Ficových spolustraníků. Pro premiéra bylo jen otázkou času, než nitky korupčních vyšetřování povedou až k němu.
Nechá se tak zatknout za porušení proticovidových opatření, nenechává se očkovat, zaujímá kontrastní postoj k Ukrajině a vede třídní boj proti vládnoucí garnituře i prezidentce země. Prezentuje se jako ten, proti kterému všichni bojují, šikanují jej a zatýkají mu spolustraníky. Kampaň je naprosto brutální a výsledkem je Ficovo vítězství.
Není cesty zpět - premiér i jeho spolustraníci musí Orbanizovat Slovensko a přežít
Robert Fico vládne jako premiér země své třetí funkční období - s historicky nejslabším mandátem a většinou pouhého jednoho hlasu na plénu slovenské národní rady. Proruské postoje a cestování do Moskvy není překvapením, Fico byl takový vždy a jeho minulé výroky korespondují se současným pohledem vlády na ruské zájmy v Evropě. Nejde o nic nového.
Fico však musí přežít, zničit všechny své oponenty - reorganizovat mediální a justiční prostředí. Již není mladým ambiciózním politikem. Stárnoucí a vyčerpaný premiér dnes nebojuje za svou budoucnost, ale je otrokem své minulosti. Právě kvůli té nyní podniká razantní a kontroverzní změny, kterými přetváří slovenský stát v korporátně-politické zřízení ovládané úzkou mocenskou skupinou politiků a podnikatel spojených s jeho stranou SMER. Nepopíratelnou schopností Roberta Fica je adaptovat se, vydržet a za jakýchkoli podmínek politicky brilantně manévrovat svěřeným prostorem za posílením vlastní moci. Tentokrát jde o všechno - dekády budovaná síť strany SMER na Slovensku musí přežít a naopak ještě posílit.
Můžeme tak očekávat na konci jeho vlády zcela jiné Slovensko, než známe dnes. Slovensko proruské, prolezlé sítěmi Ficových chlebodárců a okleštěné o pojistky v podobě nezávislých médií a justice.
