Článek
U Donalda Trumpa je možné všechno, třeba zavedení cel na neobydlené ostrovy nebo drakonické tarify vůči živořícímu Lesothu, které pouze dodává na americký trh diamanty nebo levné oblečení a země samotná jednoduše nemá finanční prostředky k tomu, aby ze Spojených států cokoli importovala na svůj trh, který je, mírně řečeno, zaostalý.
Dnešní článek bude věnován jednomu klasicky trumpovskému paradoxu. Prezident USA chtěl podpořit domácí těžaře ropy a zemního plynu, dokonce si tento cíl vytyčil jako jeden z hlavních předvolebních programových bodů pod heslem „Drill, baby, drill“ a kvůli tomuto záměru promptně zastavil veškeré nové projekty větrných elektráren v USA, díky čemuž dnes sítě v odlehlých oblastech trpí častými výpadky proudu. Kombinace Trumpovy „pro-těžařské“ politiky má ale zcela opačný efekt než bylo zamýšleno. Domácí producenti fosilních paliv propouští a otevírají méně nových vrtů než kdy dříve, ale důležitější pro evropského pozorovatele je situace v Rusku, kterému krvácí rozpočet nejen díky útokům Ukrajinců na tamní rafinérie, ropovody a plynovody, ale také díky setrvalému poklesu cen ropy a plynu.
Jak se Trump snaží podpořit těžaře a Putin si rve poslední zbytky vlasů z hlavy
Prvně je třeba pochopit největší trh s ropnými produkty na světě, tedy Spojené státy. Dlouhodobá politika všech předchozích vlád spočívala v exportu ropy z domácí produkce a importu levnější ropy odjinud, zejména ze zemí Jižní Ameriky, Mexika a Kanady. Donald Trump ale podpořil domácí těžaře tím, že zavedl na sousední země a jihoamerické dodavatele dovozní cla, čímž přesměroval produkci ze Spojených států zpět do Spojených států. Výsledkem je v letošním roce o 20 % nižší dovoz do USA, zatímco produkce ropy roste a vývozní kapacita Spojených států klesla z průměrných 4,2 milionů barelů v roce 2024 na 3,5 milionů barelů v roce 2025, tedy o více než 15 %.
Ropa z USA zůstává v USA, což je dobrou zprávou pro těžaře mimo Spojené státy, ale špatnou zprávou pro trh s ropou obecně. Když nelze dodávat na nejbohatší světový trh, ostatní kupci zaplatí za zboží méně a tento paradox se již projevil na světových cenách ropy i navzdory tomu, že poptávka po ropě v letošní roce roste a produkce roste pomaleji než samotná poptávka. Cena ropy by měla stoupat, ale není to tak kvůli uspokojenému trhu v USA i Evropě, která odebírá americký export, domácí produkci a další mix od dodavatelů z Blízkého východu, Severní Afriky a Indie, která reexportuje ruskou ropu skrze domácí rafinované produkty.
Trumpovy daňové úlevy těžařům, snížení standardů pro ochranu životního prostředí a vyšší limity pro produkci na území chráněných oblastí paradoxně cenu ropy na domácím trhu v USA snižují, došlo totiž ke zvýšení konkurence. Cena se snižuje i v reakci na zpomalení globální ekonomiky a nejistotu z celní politiky USA a ropy začíná být ve světě příliš mnoho. Agentura EIA proto změnila svůj odhad převisu poptávky nad nabídkou a očekává další propad ceny až k 50 dolarům za barel již v polovině roku 2026.
To vše pozoruje Vladimir Putin s velkou nelibostí. Očekával totiž pravý opak, tedy navýšení poptávky po ropě a odblokování globálního obchodu, čímž by opět mohl exportovat na jiné trhy než jen do Číny a Indie, kde jej vydírají a vyžadují nižší cenu za ropu urals a další ruské typy produkce. Původní predikce pro ruský rozpočet v roce 2025 očekávala průměrnou cenu ropy na úrovni 69,4 dolaru za barel. Již v dubnu roku 2025 ale došlo k revizi na cenu 56 dolarů za barel a jen tento rozdíl v ceně způsobí rekordní deficit Putinova rozpočtu na úrovni zhruba 4 % HDP proti o více než polovinu nižšímu plánu. Indie i Čína navíc ruskou ropu odebírají se slevou 5 % proti ceně ropy Urals na světových trzích a navíc, což je pro text článku naprosto zásadní, obchodují v čínských juanech nebo rublech.
Výsledkem je tedy více než dvojnásobný plánovaný schodek ruského rozpočtu kvůli neočekávaně nižší ceně ropy. Samotné snížení ceny ale pro Putina není tak bolestivé, jako extrémně slabý kurz amerického dolaru v roce 2025. Rubl posiluje a Rusko se dostává do zcela bizarní situace, kdy je tamní měna pro efektivní obchodování s ropou příliš silná. Lze uvést jednoduchý příklad - v lednu Ruská federace prodávala Číně ropu za 7 000 rublů za barel, tedy zhruba za 62 dolarů. Dnes by oněch 7 000 rublů již odpovídalo 84 dolarům a pro Číňany je již na základě aktuální ceny v juanech levnější ropa i z Íránu, kterou taktéž nakupují se slevou nebo ropa z Venezuely, Kazachstánu či Brazílie - Putin tak musí finální ceny zásadně zlevnit. Indové, kteří pro změnu obchodují v rublech, kvůli Trumpovým clům zas ztrácí sílu místní rupie a proti lednu naupují od Rusů taktéž o 20 % dráž. Ve zkratce tak Rusové prodělávají hned dvakrát. První ránu zasadil Donald Trump světovému trhu s ropou svou politikou na domácím trhu, v důsledku čehož celosvětově poklesly ceny a druhou ránu schytal Putinův režim rekordním oslabením dolaru, čímž ale posílil rubl proti měnám exportních ekonomik typu Číny i Indie a Putin v důsledku musí nabízet ještě vyšší slevy než dříve.
Výsledným efektem je, že zatímco Vladimir Putin prodával ropu za průměrných 7 200 rublů v lednu roku 2025, dnes jí prodává v rozmezí 4 000 až 5000 rublů za barel, tedy o 30 až 40 % levněji než před devíti měsíci. Stejná je situace i u zemního plynu, který je na světových trzích levnější než před Putinem rozpoutanou válkou na Ukrajině. Rusové projektovali cenu 300 dolarů za tisíc kubických metrů, ale již došlo úpravěš o 10 % na 270 dolarů, čímž se ruské příjmy z prodeje zemního plynu sníží o odhadovaných 110 miliard dolarů za celý rok.
Donald Trump tak likviduje ruskou ekonomiku nevědomě, ale efektivně. Rusové po dubnové revizi a snížení plánovaných příjmů z ropy a plynu o 24 % počítali s deficitem 1,7 % HDP za celý rok 2025. A výsledek? Již v červenci byl deficit na úrovni 2,2 % HDP a míra zadlužení tak za zhruba půl roku překročila celoroční plán.
Trumpův chaos a Zelenského změna taktiky
Proti rokům 2023 a 2024 se letošní vývoj války na Ukrajině vyznačuje nejen neobyčejnou a dosud rekordní mírou obětí, ale také změnou ukrajinské taktiky. Volodymyr Zelenský již zcela transparentně vyřazuje ruské ropovody, plynovody, LNG terminály a hlavně rafinérie. Kvůli této změně taktiky dochází v Ruské federaci i k nedostatkům benzinu a výkon rafinérií poklesl o celou čtvrtinu, což Putinův režim stojí další miliardy dolarů měsíčně.
Ukrajinci již vyjádřili vůli v těchto úderech pokračovat a reakcí naštvaného Putina je zvýšená četnost dronových náletů a úderů řízenými střelami na dosud nemyslitelné cíle, například na budovu ukrajinské vlády nebo na výplatní místo penzí ukrajinských důchodců. Prominentní Rusové již dnes varují před zpomalujícím se ekonomickým růstem a přehřátou ekonomikou. Čísla mluví za vše. Nezaměstnanost na úrovni 2,3 % signalizuje přehřátí pracovního trhu a nedostatek pracovní síly, inflace 6,4 % při úrokových sazbách 17 % a reálný růst HDP o 1,2 % jen doplňují žalostný stav přehřáté válečné ekonomiky Vladimira Putina v důsledku Trumpova chaosu a Zelenského chirurgických úderů proti ruské válečné mašinérii. Původně Putin plánoval růst HDP o 2,5 procent, inflaci na čtyřech procentech, celoroční deficit rozpočtu ve výši 1,7 % HDP a příjmy z prodeje ropy a plynu na úrovni 10,5 bilionu rublů.
Od začátku ruské agrese na Ukrajině je tak neefektivnější sankcí proti Vladimiru Putinovi Trumpův ekonomický chaos, který soustavně ničí ruskou i bez toho, aby Spojené státy zavedly jediné nové sankční opatření.
