Článek
Ukrajina má za sebou dokonalou bouři. Korupční kauza v nejvyšších patrech ukrajinské politiky stála místo Andrija Jermaka a Timur Mindič, bývalý obchodní partner Volodymyra Zelenského, uprchl před vyšetřovateli do zahraničí a pravděpodobně pobývá v Izraeli. Padl klíčový poradce a šedá eminence Ukrajiny a o místo přišli také dva ministři. Oprávněné rozhořčení spojenců pak situaci nadále eskalovalo a hrozilo, že bude narušená nejen legitimita vlády Ukrajiny, ale také finanční pomoci napadené zemi, což v Kremlu rádi spojovali, ačkoliv - nyní mi snad finančně gramotní lidé odpustí - je 100 milionů dolarů za období 3 let zcela marginální částka vzhledem k celkovým finančním nákladům Ukrajiny i jejích spojenců.
Šrámy na pověsti země, která se potýká s korupcí dlouhodobě, navíc přišly v nejhorší možný moment. Masivní útoky ruských vojsk na Donbasu, ale i v Dněpropetrovské a Záporožské oblasti držely obránce pod tlakem a z ruských hlášení se zdálo, že okupanti za pouhý jeden měsíc dobyli Pokrovsk, Myrnohrad, Huljapole a Kupjansk - šlo by o největší územní zisky od roku 2022, které by dokládaly, že je pravděpodobné i skutečné zhroucení obranných linií, což si málokdo dokázal představit. Souběžně s politickou krizí legitimity a extrémním tlakem na ukrajinské vojáky se rozhodl zatlačit i Donald Trump, který sdělil Volodymyru Zelenskému týdenní ultimátum s tím, že musí přijmout americké podmínky - později se ukázalo, že šlo ve skutečnosti o podmínky ruské - a vzdát se Donbasu i zdrojů na obnovu Ukrajiny, které by měli pod kontrolou výhradně Američané.
A aby toho nebylo málo, od března roku 2026 neměla Ukrajina zajištěné ani financování, kdy by napadená země již dále nezvládala financovat nejen obranu, ale ani domácí sociální systém a doprovodné výdaje na obnovu poškozené energetické sítě a související rekonstrukce infrastruktury, na kterou Rusové neustále útočí.
Neodpustím si historickou paralelu, ale podobně jako Volodymyr Zelenský se jistě musel cítit i Winston Churchill v roce 1940, kdy německá blokáda Británie znemožnila přísun potřebného vybavení i potravin a když tehdy britský premiér formou dopisů prosil o pomoc Spojené státy, narazil na tvrdý odpor. I v roce 1940 existovala vlivná America First Comittee, jejíž předseda Charles Lindberg prohlásil:
Dodáním vojenské pomoci Velké Británii riskujeme, že zatáhneme Spojené státy do války.
Nechci vidět, jak ochudíme Američany byť o jednu jedinou zbraň, jednu jedinou bombu nebo jedinou loď, které budou naši vojáci potřebovat v případě, že povstanou, aby chránili americké, nikoli zahraniční zájmy.
Tendence současných Spojených států a některých evropských lídrů se nijak nevymykají běžnému stavu, ani období druhé světové války v nejtěžší fázi let 1940 až 1941. Pokaždé se najdou ti, kteří tvrdí, že dodání vojenské pomoci zatahuje zemi do války a proti nim stojí ti, v jejichž vedení světa je pomoc obráncům před agresí morální povinností. Historie na zmíněný první typ politiků posléze často neprávem zapomíná a jejich jména jsou již většinově zapomenuta. Je tak dobré si čas od času připomenout, že všichni zdaleka nebyli hrdinové a našli se i takoví, kteří chtěli s nacistickým německém na úkor Velké Británie udržovat obchodní vztahy a viděli v Hitlerově Třetí Říši ekonomický a obchodní potenciál. Mezi takové osobnosti patřili i Henry Ford, James Mooney nebo Thomas J. Watson, tedy ředitelé Ford Motor Company, General Motors a IBM.
V tomto kontextu dodám ještě jednu důležitou, leč zapomenutou skutečnost, jejíž relevance je v dnešní době zásadní. Winston Churchill si z USA v roce 1940 odvezl 50 zastaralých křižníků z dob první světové války a výměnou poskytl Spojeným státům 100 let bezplatného pronájmu vojenských základen v Kanadě, na Bermudách, Jamajce, Bahamách, Svaté Lucii, Trinidadu, Antigue a Britské Guayaně. Tyto pronájmy stále platí a přístup k těmto klíčovým základnám z USA vytvořil skutečnou vojenskou velmoc.
Ukrajina přežila nejtěžší období. USA nyní opět tlačí na Moskvu
Ale zpět na Ukrajinu. Země se v uplynulých týdnech ocitla pod enormním tlakem a zápolila o vlastní budoucnost bez jasné vize financování obrany v doprovodu klesající diplomatické podpory a vláda si nemohla být jistá, zda frontové linie stabilizuje. Dnes lze ale konstatovat, že Volodymyr Zelenský klíčové období přežil a vyšel z něj, alespoň prozatím, jako vítěz.
Navzdory ruským proklamacím probíhají v oblastech Pokrovsku i Myrnohradu boje a Rusové podle ISW ztrácí stovky vojáků denně, zatímco Kupjansk, jehož dobytí oznámil sám Valerij Gerasimov 20. listopadu, je nyní pod kontrolou Ukrajiny. Ani ofenziva u Huljapole se nezdařila podle plánu a Rusové tak zůstávají s drobnými územními zisky tam, kde se zastavili na konci října a dobytá území zdaleka nedrží pevně v rukou. Průlom ruských vojsk se zatím nekoná a podle všech současných událostí se zdá, že k němu v blízké době ani nedojde.
Politická situace se v rámci možností stabilizovala jakbysmet, ačkoliv musel Volodymyr Zelenský učinit četné ústupky, aby uspokojil Spojené státy. Zmínka o souhlasu s uspořádáním voleb byla přelomová a nebyl to Zelenský, ale především Rustem Umerov, kdo Američany uspokojil, uklidnil a vztahy s Bílým domem stabilizoval během pouhých několika týdnů. Z ultimáta sešlo a Ukrajinci dokonce vymluvili zástupcům Spojených států i poněkud šílený nápad s postoupením Donbasu Rusům. Dnešní polemika nad svobodnou ekonomickou zónou je něčím, co Putin zřejmě odmítne i proto, že tento stav nelze prodat domácímu publiku jako jednoznačné vítězství. Diplomacie by ale nefungovala, pokud by Ukrajinci nedokázali uhájit pozice na frontových liniích, za čímž stojí tisíce bezejmenných vojáků a jejich vůle bránit napadenou zemi.
Posledním úspěchem Ukrajiny je souhlas států Evropské unie s poskytnutím 90 miliard eur, s nimiž si napadená země vystačí do poloviny roku 2027 a tyto finance navíc nejsou podpořeny zabavenými ruskými aktivy, což opět uspokojilo Bílý dům, protože Donald Trump má s těmito penězi vlastní plány a aktiva fungují jako lákadlo na firmy z USA, aby v Bílém domě za mír na Ukrajině lobovaly.
V souvislosti s financováním také zapadá jedna velmi podstatná novinka. Podle zpráv médií Američané souhlasili s opravdu robustními, nikoli vágními bezpečnostními garancemi pro Ukrajinu, které mají spočívat v mechanismu podléhajícímu schválení senátu USA, kdy Spojené státy v případě porušení mírové dohody zasáhnou výhradně vojensky v doprovodu dalších států NATO, jejichž zásah bude podléhat schválení národních vlád. Oproti původním návrhům je tento posun přelomový a garantoval by Ukrajině maximum možného, díky čemuž není třeba, aby země přímo vstupovala do NATO. V případě schválení těchto garancí by se Ukrajina těšila ještě spolehlivějším garancím než Polsko či Pobaltí, které při napadení spoléhají na rozhodnutí jednotlivých spojenců a vojenský zásah proti agresorovi je podle článku 5 smlouvy NATO možností, nikoli povinností dalších členů Severoatlantické aliance.
Nové sankce USA proti Kremlu. Trump nyní opět hodlá tlačit na Putina
Ani souhra extrémně nepříznivých okolností zatím nedokázala Ukrajinu diplomaticky, politicky a vojensky zlomit, což zřejmě nyní Donalda Trumpa motivovalo k přelomovému oznámení. Spojené státy podle šéfa Bílého domu vytváří podobu nových sankčních opatření proti Ruské federaci, nepřijme-li Vladimir Putin podmínky navržené mírové dohody. Nedávný rozhovor se šéfkou Trumpova kabinetu Susie Wilesovou navíc poskytl jisté uklidnění i v ujištění, že si je Donald Trump skutečně vědom Putinovy vůle získat celou Ukrajinu, v čemž se prezident neshoduje s některými poradci z okolí J. D. Vance. Je-li Trump realista - byť motivován penězi a vlastním velikášstvím - jde rozhodně o pozitivní zprávu hodnou pozornosti.
Na Ukrajině stále umírají vojáci i civilisté a energetická infrastruktura se stále potýká s četnými výpadky a lidé mrznou ve svých domovech. V zemi také jistě stále existují i korupční sítě a klientelistické vazby, ale v tomto kontextu bych opět uvedl, že korupce a válka jdou pokaždé ruku v ruce a ani Churchillova administrativa se nevyhnula zničujícím korupčním skandálům v Indii a Barmě, které premiéra značně poškodily i v období největší nouze. Zelenský ale dosud největší skandál přežil a zachoval si potřebnou důvěru evropských státníků, kteří i za vyhrocené situace financování napadené zemi zajistili. Tento vývoj nebyl zdaleka jistý a pro Ukrajinu jde opět o jednoznačné vítězství.
Nyní je hlavním želízkem v ohni opět Donald Trump a šéf Bílého domu letos již několikrát prokázal, jak moc pohrdá slabými jedinci a využívá je k vlastnímu prospěchu. V tomto kontextu je nyní onen slaboch Vladimir Putin, který slavnostně deklaroval dobytí klíčových měst na Ukrajině, což se ukázalo jako předčasné, ne-li cíleně lživé tvrzení. Se zajištěným financováním a stabilizovanou frontovou linií je pro Donalda Trumpa perspektivnějším partnerem Ukrajina s evropskými partnery, nikoli Putinovo Rusko a eso v rukávu v podobě zmrazených ruských aktiv zůstává pro Trumpa pomyslnou návnadou, aby se skutečně snažil a adekvátně tlačil také na agresora, nikoli pouze na oběť.
Nelze předvídat budoucí vývoj, ale Ukrajina přežila klíčové a nelehké období politicky, finančně, diplomaticky i vojensky. Tento stav je nejen v zájmu civilizovaného světa, ale také českých občanů. Ruská federace hodlá v roce 2026 vynaložit na zbrojní výdaje 166 miliard dolarů a další peníze na válečné úsilí poputují z regionálních rozpočtů. Evropská unie přitom poskytnutými 90 miliardami eur zajistí Ukrajině podle tamní vlády financování na následujících 18 měsíců. Jen těžko si lze představit náklady na obranu ve chvíli, kdy by Ukrajina padla a Ruská federace hraničila s Rumunskem, Polskem, Slovenskem a Maďarskem.
Peněženky všech Evropanů, Čechů nevyjímaje, by v takové situaci byly zatíženy násobně více než dnes.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
