Článek
Dnešní text nebude tradiční analýzou či komentářem, ale mou subjektivní bilancí nad uplynulým rokem, který přinesl až příliš změn příliš rychle, což se nutně projevuje i na stavu české, evropské a světové společnosti. Výsledky této změny lze pozorovat nejen na stavu politické situace, ale také v nejbližším okolí nás všech a na úrovni jednotlivých rodin, které často - alespoň v mé blízkosti - bilancují a v souvislosti také mění dlouhodobé vzorce chování.
I vánoční svátky v mém nejbližším okolí letos probíhaly odlišným způsobem než dříve. Lidé a rodiny, jejichž oslavy byly dříve bujaré a zahrnovaly často i desítky lidí, se raději uchýlili k poklidnému odpočinku v nejužším rodinném kruhu. Část Prahy, kde s rodinou žiji, se také proměnila a dřívější zástupy rodin a skupinek dospělých na ulicích vystřídal klid a místy až hrobové ticho. Tento stav, jak jsem se dozvěděl při návštěvách známých a přátel, není negativní, nýbrž se jen v uplynulých letech změnily priority a tím nejdůležitějším se pro mnoho lidí, mne nevyjímaje, stal klid, pohoda a pocit bezpečí. Je to známka doby, mění se totiž celý svět a nelze si toho nepovšimnout. Tyto změny na všech úrovních každodenního života a domácí i mezinárodní politiky s sebou nesou jistý pocit ohrožení, nebezpečí, obav a strachu z neznámého. Jen těžko bych hledal člověka, který si je dnes naprosto jistý svým životem, podnikáním či finanční situací v následujících třech letech a někteří se - často oprávněně - obávají o vlastní budoucnost v řádu několika následujících měsíců.
Nelze se obavám příliš divit. Stačil pouhý jeden rok a svět ovládli predátoři. Bílý dům Donalda Trumpa neuznává morální hodnoty, mezinárodní právo nebo spojenecké závazky, nýbrž upřednostňuje vlastní zájmy a sílu nade vše, na což nejsme v Evropě zvyklí. Stejný mráz přichází i z Kremlu, kde se Vladimir Putin zoufalý nad téměř čtyřletým konfliktem na Ukrajině snaží Rusům dokázat, že není pouhou karikaturou cara, ale dosáhne skutečné obnovy velké síly Ruska za jakoukoliv cenu. Za zády na první pohled nebezpečného Putina ale číhá daleko nelítostnější predátor v podobě Číny, která využívá stín Ruské federace k přípravě na vlastní expanzi a dominanci nad východní hemisférou a posléze i možná nad celým světem. Z děr zapomenutí a izolace vylézají další predátoři. Pozornost se dostává Kim Čong-unovi, africkým diktátorům a dosud nemožné se stává realitou - Japonsko zbrojí a Jižní Korea přemýšlí, zda nezmění svůj postoj k jaderným zbraním.
A tak Němci vysílají vojáky do Polska a uvažují nad přeměnou části automobilového průmyslu na zbrojovky, zatímco Pobaltí zaminovává příhraniční oblasti v obavách z ruské agrese. Ukrajinci umírají a drony létají nad Dánskem, Německem, Švédskem či Portugalskem. Nemyslitelné se stává realitou v přímém přenosu a často nelze ani vážnost jednotlivých událostí uchopit, protože je okamžitě překryjí další, například vytrvalá snaha Donalda Trumpa uzmout Grónsko, kterou taktéž nelze brát na lehkou váhu.
Bude válka? Ovlivní naše životy vývoj umělé inteligence? Ujíždí Evropě vlak a stává se skanzenem? Co udělá Babiš, Trump nebo Putin? Kromě těchto otázek zaznívají také obavy z další pandemie podobné té v letech 2020 až 2022, kterou většina lidí vytěsnila z paměti, ale nikdo na toto psychicky náročné a transformační období ve skutečnosti nezapomněl. Výše uvedené obavy jsou jistě reálné, ale při hodnocení současné doby a bilancování nad minulým rokem nesmí zapadnout také jednoznačně pozitivní aspekty této doby, které nelze opomenout.
Iluze politiků, kteří řídí občany. Je to přesně naopak
Většina neduhů dnešní doby tkví v politické situaci. Obavy z ekonomické stagnace drží v rukou evropští politici a částečně také ti místní, zatímco bezpečnostní situaci mění Donald Trump, Vladimir Putin a někteří další silní regionální hráči, mezi které Česká republika rozhodně nepatří. Existuje ale rovina celostátní, celoevropské či celosvětové politiky a na druhé straně stojí jedinec, případně nejužší skupina provázaných jednotlivců, tedy rodina. Asi těžko si lze představit situaci, kdy čeští voliči ovlivní geopolitické dění a ačkoliv do této situace také promlouvají čeští volení zástupci, jejich role je pouze marginální a jen těžko si lze představit Andreje Babiše - dříve Petra Fialu - jako dominantní geopolitické hráče. Nyní mne jistě někteří obviní z defétismu, ale přehnaná starost o geopolitické dění a iluze některých Čechů a Češek, že lze do pomyslné velké hry zasáhnout, jsou čistě destruktivní a odvádí pozornost od toho, na čem ve skutečnost záleží, tedy od individuálního úspěchu a blahobytu každého z nás.
Onen mikrosvět jedince a nejbližšího okolí je jednotkou, kam Donald Trump, Vladimir Putin, Ursula von dr Leyen či Andrej Babiš zasáhnou jen těžko, ne-li vůbec. Ano, tito lidé částečně utváří i prostředí kolem nás, ale opět jde o marginální vliv a neustále se měnící svět přináší také nové příležitosti. Zde si dovolím citovat mou oblíbenou Goldu Meir a její památná slova: „Pesimismus je luxusem, který si Žid nemůže nikdy dovolit.“ Dovolím si s legendární Goldou nesouhlasit pouze v tom, že by se tento styl přemýšlení neměl týkat pouze Židů, nýbrž všech lidí bez rozdílu.
Válku, pandemii či podobu současného světa tak ovlivníme jen těžko. V otázce vlastního štěstí, pracovních úspěchů a blahobytu v nejbližším okolí je tato doba naopak velmi přející, změny totiž vždy ve své pozitivní i negativní podobě přináší příležitosti a v tomto ohledu nebyl uplynulý rok výjimkou.
Nová devadesátá léta. Změny ve světě přejí odvaze
Jako ekonomicky činný člověk jsem nezažil rané devadesátky, ale pouze konec tohoto transformačního období těsně před přelomem milénia. Byla to doba, kdy ti odvážní chtěli zoufale uspět a kdo byl skutečně pracovitý, drzý a šikovný, zajistil svou rodinu na dalších několik generací. Miliony českých občanů ale příležitosti doby nijak nevyužily a pouze období přečkaly. Dnes je doba oněm devadesátkám notně podobná a ačkoliv již nejsem nejmladší, hodlám současné příležitosti maximálně využít a rád bych k tomu inspiroval i vás, čtenáře. Evropa stagnuje? Ano, ale při pohledu na ekonomickou sílu a úspěchy jednotlivých zemí lze jasně sledovat, že středoevropský region prosperuje - zejména Polsko a Česká republika - zatímco západní Evropa stále hledá směr. Němci, Francouzi, ale i Holanďané, Belgičané či Norové ztrácí schopnost inovovat a především ztrácí onu dravost a vervu, která je v české společnosti stále přítomná.
Peněz je přitom až příliš mnoho. Investiční fondy Evropské unie mají problém prostředky dedikované do inovativních oborů utratit, ale není ani třeba využívat prostředky evropské sedmadvacítky, soukromí investoři jsou po nových nápadech hladoví jakbysmet. Peněženky firem z oboru rizikového kapitálu trpí podle slov investorů především tím, že nemohou najít dostatek projektů, do kterých by finančníci mohli peníze investovat.
V evropském regionu je nyní příliš mnoho kapitálu zaměřeného na zakladatele společností. V regionu CEE (pozn. - střední Evropa) nyní investoři soutěží o projekty a my máme ambici tyto soutěže vyhrávat.
Založit firmu v perspektivním oboru a v případě nutnosti najít investora nebylo již dlouho tak jednoduché. Příležitosti však nejsou pouze v podnikání. I zaměstnanci mají plnou svobodu opustit zkostnatělé korporace a vrhnout se do náročnějšího, leč perspektivnějšího prostředí menších a dravých společností, na jejichž úspěchu se lze přiživit bez většího rizika v podobě vlastní společnosti. Rekordní investice do obrany, infrastruktury nebo inovací přejí změně a tuto změnu je třeba uchopit, nikoli jen apaticky přečkat. Měnit a inovovat je ale možné v jakémkoli oboru, ať už se jedná o stavebnictví, medicínu, výrobu nebo vzdělávání. Mne samotného fascinuje pokrok na poli materiálů a technologie fermentace, tedy pomyslné pěstování materiálů typů pavoučích sítí či chitinu a necelý rok již aktivně podnikám kroky k rozjezdu vlastní společnosti, která mne samozřejmě v případě neúspěchu může stát nemalé prostředky. Zde je ale příhodné české rčení „Kdo se bojí, nesmí do lesa.“
Nový, nebezpečný a nevyzpytatelný svět s sebou nese jedinou konstantu - kdo zamrzne a usne na vavřínech, prohraje. Tento ideový posun od dekád evropského blahobytu a konzervatismu může vzbuzovat obavy, technicky se ale jedná o nová devadesátá léta a dnešní doba zcela jistě vytvoří novou generaci inovátorů, lídrů průmyslu, špičkových vědců, manažerů a v souvislosti také miliardářů.
Změna je příležitost a politika není dogma
Úloha nás, občanů, spočívá především ve schopnosti proplout měnící se dobou se ctí a být v této snaze maximálně úspěšnými. Politika a geopolitické události jsou jistě významným motorem změn, ale na oné individuální úrovni je to občan, kdo o svém vlastním osudu rozhoduje. Když přeteče onen pohár trpělivosti s volenými reprezentanty či evropskými úředníky, lze také obrátit život naruby a z České republiky se svobodně odstěhovat za prací či podnikáním do jiné země. Takovou míru svobody dnes máme a je pouze na jednotlivci či rodině, zda svou budoucnost vidí v České republice nebo jiné zemi. Míra svobody ve spojení s bohatstvím, bezpečností a možnostmi je v České republice stále na nebývale vysoké úrovni a jako Češi máme násobně lepší podmínky pro zajištění vlastního blahobytu než jiní, na což také často zapomínáme.
Uplynulý rok doprovázely hluboké a systémové změny na všech myslitelných úrovních. Nové vlády v České republice, Německu, ale i v Bílém domě budou jistě i v dalším pokračovat v proměně států i světa jako takového, což na jedné straně budí obavy, na druhé ale prezentuje příležitosti.
A tak bych si přál, abychom se v dalším roce méně dělili do nesmiřitelných táborů kvůli politice a navzdory odlišným názorům našli společná témata. Ony spory mezi Prahou a venkovem, konzervativci a progresivisty či mladou a starší generací jsou často pouze projevem nepochopení a radikalizace jednotlivých táborů politického spektra má jednoduchou příčinu - lidé mají pocit, že je nikdo neposlouchá a stávají se neviditelnými. Nerad pozoruji výroky o libtardech, dezolátech, proruských švábech nebo válečných štváčích, tudy opravdu cesta nevede a jsem rád, že v letošních volbách česká společnost tyto nálepky odmítla tím, že se mermomocí odmítla radikalizovat. Někteří jsou z výsledků nešťastní, v mém okolí je takových většina, ale já osobně vnímám letošní volby jako znamení, že je česká společnost stále relativně zdravá. Ostatně, co by za to dali Francouzi či Němci.
Pokud by se Čechům a Češkám podařilo upřednostnit společné zájmy před vzájemnými odlišnostmi, mohli bychom si v následujícím roce i přestat tolik závidět. Když má někdo úspěšnější podnik, lepší auto nebo práci, není na místě odsouzení, ale zamyšlení, co mohu jako jednotlivec udělat, abych onen úspěch napodobil. V tomto ohledu by nám prospěla trocha Ameriky, kde je mentalita obrácená a úspěšní jsou vyzdvihováni jako vzory a nemusí se schovávat, nýbrž jsou společností podporováni a přijímáni veskrze pozitivně. Přát druhým úspěch je obohacující vlastnost, která se nevyhnutelně časem projeví i na vlastním štěstí a pohodě. V kontextu ekonomiky, životní úrovně i bezpečnosti se stále máme skvěle a můžeme se v měnící se době míti ještě lépe, stačí jen chtít a nebát se při cestě za vlastním blahobytem trochu zariskovat.
Do nevyzpytatelné a nebezpečné doby je třeba kráčet s odvahou. Všem Čechům a Češkám bych upřímně přál, aby tuto odvahu nalezli a proměnili jí ve vlastní úspěch, radost a odpor vůči často skličujícím a nepříjemným zprávám, kterým se jistě nevyhneme ani v dalších měsících. Kdo v uplynulém roce procestoval Evropu, Blízký východ, Asii či Spojené státy jistě uzná, že se v naší malé zemi máme stále skvěle a pokud nerezignujeme na měnící se svět, budeme se mít ještě o mnoho lépe i navzdory politikům, kteří často tvrdí opak. Politici přichází a odchází, ale odvaha, šikovnost, dravost a úsilí na úrovni jednotlivců utváří naší zemi násobně více, než momentální nájemník Strakovy akademie, Kremlu nebo Bílého domu.
Když dokázali Židé přežít holocaust a po válce zakládali rodiny, firmy a stále se zvládli usmívat a veselit, kdo jsme my, abychom v této nebezpečné, nevyzpytatelné a rychle se měnící době nedokázali uspět jakbysmet.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
