Článek
Kolik stojí ekonomiku státní svátek? Tuto otázku si pokládali ekonomové v mnoha vyspělých zemích a badatelé ve snaze odpovědět publikovali rozsáhlé studie. Shodli se na tom, že čím více je země průmyslově zaměřená, tím je dopad státního svátku vyšší a pokud volný den připadne na pátek, může být dopad jednoho dne pracovního klidu až na úrovni 0,3 % HDP. Česko je ale nejprůmyslovější zemí Evropy a legislativa ohledně příplatků za státní svátek se svou štědrostí vymyká evropskému průměru. Lze tedy v České republice předpokládat dokonce i vyšší dopad, než pouhá 0,3 % výkonu ekonomiky za jeden sváteční den. Takových máme každý rok 13.
I proto se největší evropské ekonomiky - Nizozemsko, Belgie, Norsko, Německo, Dánsko, Irsko a dokonce i Velká Británie - vyznačují nižším počtem těchto dnů oproti České republice. Všechny mají o tři méně, některé i o čtyři, a ve Velké Británii neexistují státní svátky ve formě pracovního volna vůbec.
Zrušením tří státních svátků - Svátek práce, Výročí upálení mistra Jana Husa a Dne věrozvěstů Cyrila a Metoděje - bychom dosáhli dle expertů navýšení výkonu ekonomiky na úrovni 1 % HDP a souvisejícího dopadu do státního rozpočtu v rozmezí 27 až 54 miliard ročně. Stát může investovat tyto peníze do zdravotnictví, obrany, školství a nebo snížit vysoký schodek rozpočtu.
„Dánsko ruší státní svátek, financuje pomocí výnosů navýšení obranného rozpočtu“
Proč takové titulky nevidíme i v České republice?
Zatímco Dánové chtějí docílit vyšší efektivity a nových výnosů bez zásadního dopadu na životy obyvatel, politické strany v České republice plánují po volbách zvedat daně s tím stejným cílem. Dánové rozhodně neprotestují v ulicích a dlouhodobě jsou jedním z nejspokojenějších národů na světe. Pokud bychom se chtěli Dánsku v počtu státních svátků vyrovnat, museli bychom jich zrušit dokonce pět a nikoli pouze tři. Tato severská země má za celý rok pouhých 8 dnů souvisejícího pracovního volna.
První mýtus vyvrácen - počet státních svátků přímo nesouvisí se spokojeností místních obyvatel.
Vláda nařizuje - Nedělejte nic!
Aby toho nebylo málo, v některé svátky dokonce vláda nařizuje obchodům nucené uzavírky, zatímco některé zvýhodňuje, zejména kamenné prodejny a velká obchodní centra musí mít zavřeno. Proč vláda vyzývá lidi, aby nic nedělali?
Jako OSVČ i za dob zaměstnání znám ten pocit, kdy mým úkolem bylo řídit část firmy orientovanou na výsledky a ve dny státních svátků jsem běžně pracoval - zákazníci ze zahraničí naše svátky opravdu neřešili - a u svých kolegů jsem narážel na slova ,„Vždyť je svátek, já se na to podívám za tři dny po víkendu“ a podobné odmítání, protože „přeci je státní svátek“ - posvátná doba, kdy nikdo nesmí dělat nic. Podotýkám, že nikdo z nás, kteří jsme kvůli zahraniční klientele pracovali, nedostal svátek proplacený, protože byla naše chyba telefony zvedat a rozvoji firmy, respektive českého HDP, se věnovat. Obecný konsensus praví, když je svátek, nepracuješ.
Proč stále žijeme v tomto reliktu komunismu? Přeci by mělo být běžné, zejména pro živnostníky, pracovníky v cestovním ruchu a pro další množství profesí v tyto významné dny posílit své podnikání a být produktivní. Ti, kteří nechtějí, si mohou vzít volno a vláda by mohla redukcí státních svátků naopak navýšit povinný počet dnů dovolené u zaměstnanců.
Kdo tento celý cirkus státních svátků platí, je stát samotný a podnikatelé, kteří musí připlácet svým zaměstnancům 100 % k běžné mzdě, je-li státní svátek o víkendu, dokonce i více. Všichni doktoři, vojáci, hasiči, policisté nebo strojvůdci tak dostanou 100 až 150 % příplatek (pokud svátek připadne na víkend), zatímco stát musí tak jako tak obstarat dostupnost těchto zásadních profesí.
Ví o dopadu státních svátků na českou ekonomiku samotná vláda? Samozřejmě ano, ministr Stanjura si nechal zpracovat analýzu, ze které vyplývá minimální dopad na státní rozpočet ve výši 9 miliard ročně.
Druhý mýtus vyvrácen - Vláda o možné úspoře ví, nedělá nic, a naopak nařizuje to stejné i občanům. I těm, kteří by pracovat chtěli.
Svátky naopak přidáváme, namísto jejich rušení - rodiče OSVČ jsou paralyzovaní
Dopady pracovního volna cítí také rodiče malých dětí, v den školního volna spadá celodenní starost o dítě výhradně do gesce rodiče. Pokud by i tak odvážný rodič, například OSVČ, který vydělává na svůj provoz sám, chtěl ve dny státních svátků vytvářet ekonomickou aktivitu, je paralyzován i svými vlastními dětmi, které kvůli zavřené škole musí obstarat sám či sama. Na rozdíl od zaměstnanců tak dny státních svátků pro OSVČ znamenají většinou záporný příjem, kdy nuceně přichází o možnost cokoli vytvářet.
V období 2000 až 2024 šla Česká republika dokonce proti evropskému trendu a naopak jeden svátek přidala. Byl jím Velký pátek, který Sobotkova vláda, ačkoli byl již dříve mezi svátečními dny, změnila na den pracovního volna. Jaký je trend mezi vyspělými ekonomikami Evropy lze vidět na mapě níže.
Státní svátky v evropských zemích. V Německu existují rozdíly mezi jednotlivými spolkovými státy.
Zrušením několika svátků může stát nastartovat zejména u mladých produktivní náladu
Jak se na téma státem nařízeného pracovního volna dívají sami občané? Takový výzkum mezi českými občany nebylo možné najít, tedy shrnu svůj pohled na věc a prosím čtenáře o hlasování v anketě pod článkem. Možná si článek přečte i nějaký vlivný politik a téma podložené Vaším hlasem nadnese do veřejné debaty. Rozhodně by šlo o pozitivní posun proti neustálému omílání témat zvýšení/snížení daní. Debata by přispěla k polemice, zda společnost preferuje dobrovolnou produktivitu a nebo stát, který nařídí dny volna a tím donutí Českou republiku v určité dny k nečinnosti. Ankety jsou celkem dvě, jedna se týká počtu státních svátků a druhá otázky omezení provozoven nad 200 metrů, které jsou v určité dny dle nařízení státu zavřeny.
Sám jsem zastáncem maximálních svobod, tedy takové úpravy, kdy každý, kdo si tak přeje, může podnikat kdykoli, jakkoli a pracovat klidně 24 hodin denně, vysloví-li svůj souhlas a ochotu s tímto režimem. Umělé omezení podnikání a vůle lidí produkovat hodnoty dle mého mínění drží zejména mladé a produktivní inovátory neaktivní, ti tak v omezení musí zavírat své provozovny, 13 dnů v roce proti své vůli ochromit firmy a pokud by i tak přeplatili ve volných dnech své zaměstnance, narazí na paralyzovaný zbytek republiky neochotný jakkoli spolupracovat, protože je přeci státní svátek a nikdo nemůže nic chtít.
Zrušení svátků neznamená méně dovolené, jen svobodu volby
Kromě nezpochybnitelných a nezanedbatelných přínosů do státního rozpočtu by rozhodně nižsí počet nařízeného volna přispěl k dynamičtější společnosti a větší svobodě v určení svého času, neboť nevěřím, že většina populace nechce pracovat, zvlášť v této nákladné době, kdy je produktivita obyvatelstva důležitější než kdy dříve.
Explicitně uvádím, že státní svátky lze jako den pracovního volna zrušit a nahradit například třemi dny dovolené navíc, kterou by mohli zaměstnanci čerpat. Není cílem článku vyzdvihnout zvýšení pracovního zápřahu zaměstnanců, ale naopak nahradit mandatorní dny volna těmi dobrovolnými, tedy dovolenou, kterou si zaměstnanci sami vyberou a naplánují.
Pojďme udělat takový test síly hlasu voličů - při 1 000 hlasech v anketě už lze mluvit o zajímavém vzorku pro veřejnou debatu a dosáhneme-li tohoto počtu, zašlu osobně Petru Fialovi, Andreji Babišovi a Zbyňku Stanjurovi výsledky. Následně uvidíme v předvolební kampani, zda se tomuto tématu budou věnovat.
