Článek
Projekt firmy Nová přádelna s.r.o. v Semilech má za cíl revitalizaci původního průmyslového areálu textilky, kde za doby první republiky sídlila přádelna a mechanická tkalcovna továrníka Franze Schmitta. Firma za tímto účelem získala nepodmíněnou dotaci Státního fondu pro podporu investic ve výši 308 302 216 Kč.
Po pádu komunismu pozemky a továrnu získala v insolvenčním řízení rodina Kuršelových, kteří dnes areál pronajímají a provozují místní vodní elektrárnu. V areálu sídlí vedle menších podniků také textilka Hybler Textil, spadající pod skupinu Hybler Group a.s. podnikatele Milana Kuršela.
Dobová malba semilské textilky, zdroj: www.fabriky.cz
Tři bratři zachraňují továrnu - účet platí daňoví poplatníci
Článek magazínu Forbes s názvem „Tři bratři zachraňují zchátralou továrnu. Zajímá i hollywoodské filmaře“ uvádí, že cit. „Rodina Kuršelova ze Semil nemá zrovna obvyklý byznys. Živí se tím, že vrací zašlou krásu starým továrnám.“ V článku bratři Kuršelovi odhadují investiční náklady ve výši až 360 milionů korun, z nichž cit. „část by mohla pokrýt dotace, o kterou bratři usilují“. Fabrika je dle Sebastiana Kuršela na první pohled pouze požíračem peněz, částečně si na sebe ale dovede vydělat, tvrdí.
Stát si nekryje rizika ani návratnost a stamiliony získají pouze majitelé
Již není uvedeno, že dotace pokrývá 85 % předpokládaných nákladů a není zajištěná majetkem, je tedy pro daňové poplatníky nevratná. Stát mohl využít například institut předkupního práva - pokud se majitelé rozhodnou areál po realizované investici prodat, stát jej má právo za předem stanovenou cenu odkoupit.
Stát také mohl využít institut dlouhodobého úvěru zajištěného majetkem, tedy poskytnout 308 milionů investorovi a žádat od něj splátky rozložené do období například 50 až 100 let za nízký úrok s uplatněnou inflační doložkou. Po dobu splatnosti úvěru by státu investor ručil právě revitalizovanými pozemky.
Rizika ani návratnost své investice si však Státní fond pro podporu investic nezajistil, pouze majitelům zasílá 85 % nákladů investice do jejich areálu.
Stát je tak tím štědrým mecenášem pro rodinu Kuršelových, nikoli naopak - jak je prezentováno v magazínu Forbes. Zasílá stamiliony daňových poplatníků bez podmínek, návratnosti a zajištění své investice - zhodnotí rodině Kuršelových majetek, zajistí financování pro jejich další podnikání a nechce za to nic.
Dva Italové k rekonstrukci zámku dotace nepotřebují
Nedaleko Kutné Hory se nachází zámek Třebešice. Ten koupili dva podnikatelé, původem z Itálie, za účelem jeho rekonstrukce a otevření veřejnosti. Bez přispění státu jej nákladně zrekonstruovali a nyní pořádají v objektu výstavy, prohlídky a nabízí ubytování. Jak areál zámku Třebešice vypadal před rekonstrukcí a po ní - viz. foto níže. Stát těmto podnikatelům na rekonstrukci nepřispěl nic.
Zámek Třebešice před rekonstrukcí
Zámek Třebešice po rekonstrukci
Účel bohulibý a potřebný, přístup odpovědného hospodáře tristní
Fabrika v Semilech rozhodně potřebuje rekonstrukci. Revitalizace areálu městu prospěje a rozšíří například kulturní vyžití v regionu. Také není třeba polemizovat, zda je v zájmu státu chránit své kulturní dědictví - rozhodně je. Otevřít areál podnikání a revitalizovat jej je tak logickým a smysluplným krokem.
Stát by však měl při správě peněz daňových poplatníků přemýšlet jako odpovědný hospodář. Svou investici podmínit, zajistit a v ideálním případě i navrátit.To se ale nestalo. Dobrý úmysl je tak vyvážen tristním přístupem státu jako odpovědného hospodáře.
