Článek
Po bezprecedentním zásahu ve Venezuele, kde Spojené státy zajaly úřadujícího prezidenta Nicoláse Madura, neakcentoval Donald Trump svou touhu ovládnout Grónsko náhodou. Jestli byla akce ve Venezuele komplikovaná a riskantní, Grónsko by Američané ovládli rychleji a bez obav, ačkoliv s nedozírnými diplomatickými následky. Popření územní suverenity evropského státu a člena NATO, tedy Dánska, by s sebou jistě neslo i odpor z nejužšího apolitického kruhu kolem Donalda Trumpa, především od generálů, ředitelů tajných služeb a diplomatického aparátu Spojených států.
Zábor Grónska silou by snadno mohl stát Donalda Trumpa funkci prezidenta Spojených států, zejména pak v případě, kdy by v nadcházejících průběžných volbách do obou komor Kongresu demokraté posílili pozice. Zapomíná se, že většina 67 senátorů nutných k odvolání prezidenta je potřebná pouze v případě, kdy se na zasedání horní komory Kongresu dostaví všech 100 volených zákonodárců. Prezidenta může odvolat pouhých 51 demokratických senátorů a potřebují pouze, aby republikáni před hlasováním odešli, nebo se jich dostavilo méně. Argumentace Spojených států národní bezpečností je ale podivná. Bílý dům letos již několikrát komunikoval potřebu ovládnutí ostrova z důvodů národní bezpečnosti, což se ale přímo popírá s tím, že Američané již v Grónsku působí a vojenská základna Pituffik slouží nejen pozemním a leteckým silám, ale také silám kosmickým zejména ke kontrole družic, systémů včasného varování a špionážních letounů či satelitů.
Je-li argumentace Bílého domu validní a skutečně jde Spojeným státům především o národní bezpečnost, lze dohodu Dánska a USA rozšířit a zahrnout do bilaterální smlouvy také potřebnou námořní základnu a navýšit tolerovaný počet vojáků. Klíčové je, zda Bílý dům stále vnímá národní bezpečnost států NATO za svou vlastní či nikoliv.
Grónsko jako rozšířená základna sil NATO? Logické řešení
Severoatlantická aliance nespravuje vojenské základny, ale každý objekt podléhá bilaterálně vyjednaným podmínkám mezi angažovanými státy. V kontextu základny Pituffik hovoří bilaterální dánsko-americká smlouva z roku 1951 jasně, základna slouží nejen USA, ale také Severoatlantické alianci a s dánským souhlasem jí mohou využít - ačkoliv je pod kontrolou USA - i další členské státy NATO.
Stejná práva přístupu platí i pro lodě, letouny a ozbrojené síly kteréhokoliv jiného státu aliance NATO, který o přístup k základně požádá ve věci plnění cílů stanovených NATO.
Pokud jsou tedy Spojené státy stále členskou zemí NATO a vnímají své spojenecké závazky odpovědně, nelze stávající smlouvě o využití Grónska pro vojenské účely vytknout. Pro rozšíření dohody, například za účelem vybudování námořní základny - dohoda z roku 1967 již existuje - stačí požádat o dánský souhlas a diplomaticky jednat. Za současné bezpečnostní situace by bylo lehkomyslné, pokud by Dánové odmítli nebo kladli USA nesplnitelné podmínky. Jako logické řešení by se pak nabízelo rozšíření Pituffiku pod taktovkou NATO - minulý rok ukázal, že Donald Trump nejraději utrácí nikoli své, ale cizí peníze. V případě zajištění bezpečnosti USA a v souvislosti také evropského křídla NATO včetně Velké Británie a Kanady by se jistě státy na potřebné investici shodly, konečně by šlo o dohodu užitečnou a dlouhodobou.
Původní dohoda o základně z roku 1951 zahrnuje i možnost dobudování vojenského přístavu a Dánsko již v minulosti, konkrétně v letech 1959 až 1967 hostilo i americké nukleární bombardéry včetně funkčních jaderných hlavic pod taktovkou projektu Iceworm. I z tohoto precedentu vyplývá, že Dánové rozhodně nejsou nespolehliví partneři a země v minulosti Spojeným státům umožnila vše myslitelné, o co jen USA požádaly.
Ale zpět do současnosti. Donald Trump může své obavy o národní bezpečnost USA vyřešit posílením základny Pituffik, pozváním dalších sil NATO nebo vybudováním dodatečného přístavu pro vojenské lodě, se kterým bilaterální smlouva počítá, ale z důvodů vysokých nákladů se nikdy nerealizoval. Jde-li o peníze, členové NATO, jejichž bezpečnost Pituffik řeší jakbysmet, jistě rádi investici podpoří.
Kde je tedy problém, když veškerá potřebná ujednání dávno existují a mohou se snadno rozšířit? Je otázkou, zda jde Spojeným státům skutečně o národní bezpečnost, nebo se Donald Trump jen ve své posedlosti těžbou nerostů snaží uchvátit rozsáhlé nerostné zdroje ostrova.
Národní bezpečnost, nebo bohatství Grónska? Trumpa je třeba přistihnout při lži a neutralizovat
Jak vyplývá z odstavců výše, argumentace národní bezpečností je sporná, protože lze tyto obavy zahnat potenciálním rozšířením dohod, posílením vojenských sil NATO či USA a vybudováním dodatečného zázemí včetně přístavu. Trump již ve Venezuele dokázal svými slovy o využití surovin země, že mu zástupné záminky k invazi, změně režimu či uchvácení teritoria nejsou cizí. Grónsko nemusí být výjimkou a je třeba uvést, že současné indikované zásoby drahých kovů, zlata, ropy, zemního plynu a kovů vzácných zemin ostrova tvoří pouhý zlomek skutečných zásob proto, že na nehostinném ostrově neproběhly potřebné geologické průzkumy a lze tak předpokládat, že jsou zásoby nerostů a surovin na území Grónska ještě násobně hodnotnější.
Z pohledu Evropské unie a zejména Dánska, které čelí Trumpovým hrozbám, nedává smysl požadavky a záminky Bílého domu brát na příliš lehkou váhu. Naopak je třeba Donalda Trumpa přistihnout při lži, kdy argumentuje národní bezpečností a zajistit potřebné ujištění Spojeným státům o možnosti tyto obavy adresovat, pokud možno veřejně. Gróňané v referendu a parlamentních volbách jasně odmítli Trumpovy nabídky a avizovali, že své nerostné zdroje plánují využívat dle vlastního uvážení na základě semi-autonomie zajištěné Dánskem. Tato autonomie v oblasti rozhodování o nerostných zdrojích se ale netýká bezpečnosti a zahraniční politiky, čímž může Dánsko adresovat požadavky Bílého domu přímo, aniž by takové kroky vyžadovaly souhlas grónské vlády.
Je však nutné jednat rychle. Do průběžných voleb v USA, jejichž výsledky mohou Donaldu Trumpovi notně zkomplikovat druhý mandát prezidenta, zbývá pouhých 10 měsíců a je zřejmé, že se prezident USA bude snažit dosáhnout všech cílů ještě před listopadem 2026. Dánové tak mohou vyjít Trumpovi vstříc ve většině oficiálně deklarovaných žádostí a neutralizovat tím veřejně hrozbu přímého zásahu USA, který by zřejmě znamenal nový a nebezpečný status quo v transatlantických vztazích.
Klíčové je především veřejné mínění ve Spojených státech. Dánsko nyní jedná skrze diplomatické kanály a veřejné deklarace odsouzení, pro efektivní přistižení Donalda Trumpa při lži je ale třeba posílit hlas evropské země skrze notně intenzivnější komunikaci, jejíž cílovou skupinou budou hlavně voliči v USA. Poselství o ochotě Dánska coby člena NATO umožnit Spojeným státům maximálně adresovat vlastní obavy o národní bezpečnost může Donalda Trumpa paralyzovat, odpadnou totiž důvody pro diplomatickou, ne-li vojenskou eskalaci. Podpora Donalda Trumpa ve Spojených státech setrvale klesá a čím více se budou průběžné volby v listopadu 2026 blížit, tím bude Trump nevyzpytatelnější, nebezpečnější a odhodlanější v dosažení vlastních cílů. Většina světa, především pak Evropská unie, dnes vede závod s časem a cílová rovina tohoto klání se může objevit již na sklonku letošního roku. Do té doby je ale třeba věnovat Trumpovým hrozbám maximální pozornost a skutečně je adresovat, nikoliv pouze odmítat s tím, že jde o šílené, nebezpečné a bezprecedentní návrhy.
Zatímco před rokem byl zábor území Evropské unie Spojenými státy nepředstavitelný, dnes žijeme v jiném světě. Dánsko a Evropská unie by se tak měly přizpůsobit tomuto novému světu, ve kterém se diplomacie za oponou změnila ve velikášská prohlášení a svou hru s Donaldem Trumpem pasovat do zcela veřejného a politického klání. Prezident USA má v současnosti výhodu díky své aroganci, agresi a vojenské síle, jeho slabost ale tkví v nízké podpoře mezi Američany, která bude pouze eskalovat. V otázce Grónska je tak třeba Donaldu Trumpovi vyjít maximálně vstříc v jeho oficiálně deklarovaných obavách, čímž lze neutralizovat jeho nevyřčený hlad po dalším území, nerostných surovinách a především po slávě prezidenta, který o 20 % rozšířil území USA a zajistil zemi nové bohatství.
Obavy o Grónsko jsou reálné a Trumpa nelze brát na lehkou váhu. S trochou šikovnosti a mediální síly je ale stále možné choutky prezidenta USA zarazit. Nebude-li Trump moci dosáhnout slávy, na Grónsko zapomene. K tomu je třeba, zcela paradoxně, alespoň prozatím vyjít Američanům maximálně vstříc.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
