Článek
Je zajímavé, že zástupci Spojených států po summitu na Aljašce, kde mělo být dosaženo okamžitého zastavení bojů, stále nepochopili styl komunikace svých ruských protějšků. Ti se rádi schází, ale následně pokaždé, tento rok již počtvrté, uplatní maximalistické a nepřijatelné požadavky, čímž celé jednání zablokují. Následně prohlásí, že jednají a protistrana jednat nechce, což následně tisíckrát zopakují před domácím publikem, naverbují další desítky tisíc vojáků, a ty následně pošlou je na Ukrajinu v doprovodu stovek dronů a desítek balistických raket.
Tento koloběh událostí se opakuje s až tragickou frekvencí stále dokola a jednou Donald Trump Rusku hrozí a podruhé vychází Vladimiru Putinovi vstříc takovým způsobem, že by splnění deklarované ochoty neznamenalo nic menšího, než přepsání mezinárodních konvencí ustanovených po konci druhé světové války.
Aby nedošlo k mýlce, jednání je třeba. Jednat je nutné i s agresory a to zahrnuje i Vladimira Putina. Pokud ale má být dojednaný výsledek relevantní a respektovat nastavené paradigma, že útočnou válku nelze vést za ignorace mezinárodního společenství, musí tak jednat i nejsilnější ekonomika a vojenská mocnost světa, tedy v tomto případě Spojené státy. Je v pořádku pozvat Vladimira Putina k jednacímu stolu na Aljašku, Budapešť je vzhledem k poloze ukrajinského konfliktu značně diskutabilní, ale kdyby došlo k uzavření příměří a akceptovatelných podmínek pro oba účastníky konfliktu, budiž. Takovému jednání se ale Donald Trump dosud nepřiblížil a tento fakt musí sám brát v úvahu při dalších úvahách o společném summitu s Vladimirem Putinem.
Současné snahy Spojených států o revizi rezoluce OSN a zprávy Výboru pro mezinárodní otázky a lidská práva pod číslem A/HRC/59/67 nejsou nebezpečné pouze pro Ukrajinu, ale pro celý svět. Snaha amerických diplomatů, kterým Donald Trump podle zahraničních médií uložil usilovat o změnu ve znění dokumentu a vymazat pojmy o ruské agresi, ukrajinské teritoriální suverenitě a vypustit také doklady o porušení základních lidských práv na okupovaných územích, by se rovnala přiznání práv agresorům nejen na Ukrajině, ale také v jiných koutech světa.
Na precedentech záleží. Donald Trump si při ústupkům Putinovi zahrává s ohněm
Bílý dům svým úsilím funkčně popírá ukrajinskou územní suverenitu a snaží se vymazat uznané zločiny Ruské federace, jejichž existenci potvrdila většina států Valného shromáždění OSN. Nadto jde ale o nebezpečný mezinárodní precedent. Pokud by došlo ke změně směrnice a faktickému přiznání práv agresorovi na dobyté území, změna se nebude týkat pouze Ukrajiny. Stejně si může Maroko bez vyčkání na stanovisko OSN nárokovat teritorium Západní Sahary, Venezuela si může silou uzmout region Essequibo od sousední Guayany, který si přes 150 let nárokuje, a stejně lze vnímat i nároky Severní Koreje vůči území svého jižního souseda nebo Číny vůči území Tibetu a sporným teritoriím na hranicích s Indií. V případě úspěšné invaze na Taiwan by pak Číňané mohli po vzoru Spojených států tvrdit, že si jen vzali to, co si nárokují již dlouhou dobu a na územní celistvosti nebo agresivní povaze války přece nezáleží. A všichni zmínění agresoři by v tomto případě, bohužel, mohli své nároky opřít o Spojenými státy posvěcený precedent u Krymu a regionů Donbasu.
Změna rezoluce a postoje k právu na územní celistvost, ale i k dodržování lidských práv na okupovaném území by tak otevřela cestu k nastavení práva silnějšího a de facto by i umožnila agresorům únik před orgány Mezinárodního trestního tribunálu. Sám dnešní funkci Organizace spojených národů nevnímám nijak pozitivně, ale tímto krokem by došlo k její celkové demontáži a smyslu by pak pozbyly i další navazující instituce, například již zmíněný Mezinárodní trestní tribunál v Haagu. Ten je sice také vůči některým agresorům dnešního světa bezzubý, ale značně aktérům protiprávních jednání znepříjemňuje život a stále se jedná o jednu z mála institucí, která nahání strach i Vladimiru Putinovi.
Nelze ale rozumět ani načasování tohoto úsilí Spojených států v době, kdy pod tlakem okolností zástupci Bílého domu zrušili summit s Vladimirem Putinem v Budapešti - opět kvůli maximalistickým požadavkům Ruské federace - a uvalily na přední ruské státní těžaře sankce, v jejichž důsledku se mají od Putina odvracet i někteří s hlavních partnerů, Indii a Čínu nevyjímaje. Vodítka k náhlé změně přístupu Donalda Trumpa lze hledat buď v probíhající paralýze federální vlády Spojených států a související potřebě k odklonění pozornosti, nebo také v návštěvě Viktora Orbána v Bílém domě.
Zoufalá potřeba Donalda Trumpa uspět. Poradil mu ústupky vůči Kremlu i stejně zoufalý Viktor Orbán?
Ve Spojených státech již 41. den probíhá takzvaný shutdown, tedy paralýza Spojených států kvůli neschválenému rozpočtu federální vlády. Přestala se vyplácet podpora veteránům, ale zastavila se i potravinová pomoc chudým, zdravotní programy federální vlády a komplikovaná je i letecká doprava, kde díky pozastaveným výplatám dispečerů a dalšího personálu letiště odmítají desítky tisíc letů denně. Tento stav je způsoben odmítnutím výdajů na zdravotnictví skrze programy Medicare a Medicaid, které chce Trumpova administrativa razantně seškrtat a nehodlá ze svých cílů ustoupit ani za cenu krátkodobě rozvrácené země. Pro prezidenta Spojených států navíc nedopadly dobře ani guvernérské volby ve Virginii a New Jersey, kde zvítězily zástupkyně Demokratů a v New Yorku občané zvolili ultralevicového Zohrana Mamdáního, jehož vzestup lze přímo přičíst i zrcadlení nespokojenosti Američanů vůči prezidentem podpořeným kandidátům.
Donald Trump zoufale potřebuje uspět. Přímeří v Gaze nevypadá příliš udržitelně a Hamás dosud nesložil zbraně, čímž roste nervozita na straně Izraele a dochází k četným střetům, které mohou celý konflikt vrátit do původních rozměrů. Mír na Ukrajině, ačkoliv těžce vykoupený ústupky Putinovi, by Donald Trump mohl opět prodat americké veřejnosti, čímž by si připsal významný úspěch alespoň do té doby, než by Putin využil slabosti mezinárodního společenství znovu.
Ve hře je ale i vliv Viktora Orbána, který podobně jako Donald Trump čelí na domácí scéně nepokojům a naštvané veřejnosti. Jeho návrhy na zavedení 14. důchodu a dalších sociálních dávek lze vnímat jako čiré zoufalství v době, kdy maďarská ekonomika roste o 0,5 %, inflace dosáhla 4,4 % a deficit veřejných financí sklouzl z loňských 6,9 % na letošních plánovaných 5,9 %. Orbán i Trump tak mohou zkusit uspět alespoň symbolicky, maďarský premiér skrze uspořádání summitu v Budapešti a Donald Trump díky vyjednání domnělého míru, i navzdory zcela nepřijatelným a bezprecedentním podmínkám.
Demontáž mezinárodně uznávaného práva na územní suverenitu a popření pošlapávání lidských práv na okupovaném území Ukrajiny je ze strany USA opět prvním krokem k další změně přístupu vůči Rusku. Nezbývá než doufat, že opět zafunguje Marco Rubio a další umírněnější republikáni a Donaldu Trumpovi tento pokus vymluví stejně, jako zbytečný summit v Budapešti před několika týdny. I diplomaté v USA, jakými jsou Marco Rubio, Keith Kellog nebo Ted Cruz, si již delší dobu uvědomují, že na Putina platí pouze síla a snad se i v Bílém domě najde dostatečně vlivná skupina, která prezidenta USA znovu usměrní a opět jej přeorientuje k jediné možné úspěšné strategii. Tou je pouze a jen odříznutí Ruské federace od financí a mezinárodního vlivu skrze společný postup s dalšími partnery USA. Nic jiného na Putina nikdy nefungovalo a fungovat ani nebude.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
