Článek
Za nejvyššího utajení a minimální pozornosti médií vyslal Donald Trump pod záminkou boje proti drogovým kartelům 7 válečných lodí a další podpůrná plavidla k pobřeží Venezuely. Vláda diktátora Nicoláse Madura již uvedla svou vlastní armádu do bojové pohotovosti a zástupci Venezuely uvedli, že jsou na invazi Spojených států připraveni. Na amerických plavidlech se nachází více než 4 000 příslušníků námořních sil spojených států a další bojové jednotky z řad speciálních sil. Jde o pouhé strašení, nebo má Donald Trump jiné a nebezpečnější úmysly?
Je nutné si připomenout, že současný prezident Spojených států plánoval v zemi s největšími světovými zásobami ropy převrat již dříve. Venezuela je dnes chudou zemí ovládanou socialistickým diktátorem Madurem, nástupcem slavnějšího Huga Chávéze, který skrze nekompetentní řízení firem pracujících s bohatstvím země uvrhl tamní dříve bohaté obyvatele do chudoby a přivedl stát de facto k bankrotu. Země je ale stále regionální velmocí, která udržuje velmi dobré vztahy s komunisty na Kubě a oba státy mezi sebou také mají obranný pakt.
Trump má na Vezenuelu spadeno již od roku 2017
Za vlády Baracka Obamy nebyly vztahy Vezenuely a Spojených států ideální, ale až od nástupu Donalda Trumpa v roce 2017 lze mluvit o vzájemné nenávisti. Prvním krokem Trumpa vůči Venezuele byly zdrcující sankce proti státnímu podniku PDVSA, kterým USA odřízly zemi od výnosů z ropy a přeorientovaly její vývoz směrem k Číně. Politicky se režim Nicoláse Madura přeorientoval v reakci na sankce nejen ke Kubě, ale také k Íránu, Rusku a Severní Koreji. Právě tyto země Venezuele pomáhají exportovat fosilní zdroje a kubánští lékaři, ruští těžaři a íránští vojenští poradci pak socialistické diktatuře pomáhají s četnými problémy. Čína pak zemi de facto financuje skrze nákupy ropných produktů.
Po volbách roku 2018, lze-li vůbec proceduru ve Vezenuele volbami nazývat, uznaly Spojené státy vítězství předsedy Národního shromáždění, Juana Guaidóa a prohlásily jej legitimním prezidentem země. Guaidó z exilu mobilizoval občanské nepokoje a chvíli to vypadalo, že skutečně vládu nad zemí převezme. K tomu ale nikdy nedošlo a navzdory mohutné politické i finanční podpoře ze strany Spojených států a Evropské unie Guaidó neuspěl. O rok později pak Donald Trump přišel s poněkud šíleným plánem, na který se již skoro zapomnělo.
Jeden z nejmocnějších mužů ve Spojených státech, bývalý majitel nechvalně známé firmy Blackwater a současný majitel soukromé armády působíci pod firmami Vectus Global a Frontier Resource Group, Eric Prince, přišel v roce 2019 za prezidentem Trumpem s plánem, jak Venezuelu převzít vojensky.
Erc Prince se setkal s Donaldem Trumpem a navrhl najmout zhruba 5 000 zkušených a vycvičených žoldnéřů ze zemí Latinské Ameriky, kteří režim Madura svrhnou a financovat je měli bohatí venezuelští podnikatelé v exilu a vláda Spojených států. Vojáci měli působit jako zástupci opozičních sil Juana Guaidóa. Donald Trump sice Princeův plán podle vlastních slov zvažoval a na základě jeho rozhodnutí došlo podle informací deníku The Guardian i ke koordinaci s jednotkami pravidelné armády USA. Nakonec ale převrat pod Princeovým vedením realizován nebyl.
Režim ve Venezuele přetrval až do současnosti a Maduro vztahy s Ruskem, Íránem, Čínou a Severní Koreou po dobu vlády Joea Bidena naopak prohloubil. Venezuela se společně s Kubou a Nikaraguou stala klíčovým spojencem Ruské federace a Číny v Jižní Americe.
Spojené státy vyostřují rétoriku. Chtějí ale také vyjednávat
Nejprve je třeba uvést, že Venezuela skutečně obchoduje s drogami. Režim Nicoláse Madura podobně jako Severní Korea hledá každý zdroj příjmu včetně kriminálních podniků jen aby přežil. Kolumbijské, peruánské a bolivjské kartely skrze zemi pašují drogy a využívají za úplatu zázemí ve Venezuele k rozvoji svých operací, čímž se Madurův režim stává přímým spolupachatelem kriminální činnosti.
Mluvčí Bílého domu Caroline Leavittová například tento čtvrtek na Madurovu adresu uvedla: „Maduro není legitimním prezident státu. Je hlavou drogového kartelu jménem Venezuela“ a navýšení odměny za Madurovo zadržení na 50 milionů dolarů (1,05 miliardy korun) rozhodně dobrým vztahům nepřispívá. Na druhé straně ale Donald Trump do země vyslal speciálního vyslance Richarda Grenella, který se měl podle informací The Atlantic Council sejít přímo s diktátorem Madurem a vyjednávat možné uvolnění restrikcí za účelem deportací venezuelských občanů ze Spojených států. Diktátor Maduro ale nevnímá přesuny bojových plavidel Spojených států jako příliš konstruktivní. V reakci mobilizoval místní Bolivarskou milici o síle 150 000 mužů, plošně v zemi zakázal přelety dronů a přesunul také 15 000 členů venezuelských speciálních sil na hranice s Kolumbií. Sousední země ale uvedla, že získala od Spojených států diplomatické záruky, že k vojenské invazi na území Venezuely nedojde.
Pohyby námořních jednotek armády USA tak mohou být výhrůžkou Madurovi, od něhož se nyní čeká souhlas s repatriací venezuelských migrantů zpět do země nebo také připomínkou, že Donald Trump nevnímá jeho zemi jako stát, ale jako drogový kartel. Každopádně v oblasti Karibiku dochází k značné eskalaci a přítomnost vojáků USA poblíž venezuelských teritoriálních vod je v současné míře zcela bezprecedentní.
Tento stav je nepříjemný zejména pro nepříliš silnou Guyayanu, která čelí expanzivním choutkám Venezuely nárokující si část jejího území a také pro Kolumbii, která teprve nedávno ukončila dekády se táhnoucí občanskou válku mezi vládou a komunistickými jednotkami FARC na vlastním území. Destabilizace regionu by tvrdě dopadla i na další země regionu a není radno zapomínat na vojenskou sílu samotné Venezuely, která v posledních letech zásadně chudne, ale tamní režim stále udržuje armádu o 300 000 mužích a 5 milionech příslušnících ozbrojených milicí relativně akceschopnou.
